15. A 16. kolo 1. ligy - Hradec Králove a Liberec

O víkendu jsme absolvovali dva velmi důležité venkovní zápasy, konkrétně v pátek na půdě Hradce Králové a v sobotu Liberce.

Hradec Králové - MFF Praha      2:3

Po čtvrtečním tréninku jsme na poradě celkem složitě řešili dopravu do Hradce, jelikož nebyl dostatek aut pro nás všechny. Menší skupinka “vlakomatiků” tedy přicestovala vlakem. Po příjezdu do haly jsme byli překvapeni částečnou rekonstrukcí některých míst v hale (šatny, sprchy, palubovka...), ovšem jedna věc se nezměnila, a to teplota vzduchu pod 17°C a síť nižší než 240cm... Poté, co jsme se alespoň v rámci možností zahřáli při rozcvičce, jsme nastoupili do prvního setu, ovšem prohrou. V podobném duchu se nesl i set druhý, kdy univerzál domácích, který byl v podstatě jejich jediným dominantním útočníkem procházel naší obranou jako nůž máslem. Do třetího setu nastoupil místo mě Štůfi a hra se rázem otočila v náš prospěch. V setu čtvrtém opustil palubovku i již zmíněný hradecký univerzál, asi pro bolest v kotníku. Čtvrtý set jsme ovládli a čekal nás tie break. V něm domácí borci nevyužili několika match ballů, což náš tým ztrestal, když zapsal 19. a zároveň poslední bod ve zkrácené sadě a zvítězil nejtěsnějším možným rozdílem. Důležitý bod navíc do tabulky tak byl náš.

Liberec B – MFF Praha      3:0

Přesun k zápasu do Liberce byl pro deficit vozů opět zajímavý, malá skupina hráčů tam zamířila již v noci po utkání s Hradcem a přespala u Fikyho babičky... Zbytek přespal doma v Praze a do Liberce přijel ráno. Na Dukle jsme se sešli včas a připravili se k utkání. Jediné, co nás trochu vyděsilo po příchodu do haly bylo to, že tu trénovali hráči domácího A týmu (Štokr, Holubec, Veselý a spol.), nicméně opravdu jen měli dopolední trénink před jejich večerním extraligovým duelem s Budějovicemi a do 1. ligového zápasu s námi se nepustili. Od začátku zápasu jsme nepředváděli úplně špatný výkon, ale vždy jsme nakupili určité množství chyb a vzniklou ztrátu se nám nepodařilo dohnat. Stejný průběh měl v zásadě druhý i třetí set. Hodilo by se vyzdvihnout výkon v Liberci domácího (jinak však našeho) Fikyho, který vždy svým příchodem na hřišti skvěle oživil atmosféru a k tomu přidal i pár bodů ze servisu a zaškodil tak soupeři. Bohužel se nám nepodařilo přetavit jeho sérii ve vítězství alespoň v jednom setu a do Prahy jsme si nepřivezli z Liberce ani bod.

Pilda

Dvojzápas MFF - Lvi Praha a naopak - půlení sezóny

MFF – Lvi Praha  0:3; 0:3

V pátek jsme hráli na palubovce soupeře a hned po příchodu do haly nám bylo jasné, že to bude velmi těžký zápas. Soupeř byl posílen extraligovými hráči, kteří měli ten den volno, tak si přišli zahrát. Se soupeřem, který celý zápas potvrzoval svou kvalitu, jsme vydrželi držet krok pouze ve 2. setu, jinak nás jednoznačně přehrával. Největší rozdíl byl na podání, kde nám Lvi škodili kvalitním servisem.

V sobotním zápase soupeři chyběli některé posily z extraligy a hrál se mnohem vyrovnanější volejbal. Na naší straně však také chyběla celá řada hráčů, kteří by nám určitě v zápase pomohli. Bohužel se nám v tomto zápase nepodařilo zvládnout koncovky dvou setů, které jsme dvakrát prohráli nejmenším možným rozdílem.

ČZU a Benátky nad Jizerou

Po dvoutýdenní pauze jsem si řekl: „dlouho jsem nic nepsal, docela mi to chybí,“ tak jsem si zase udělal radost a píši tenhle report ze zápasů.

MFF – ČZU 3:1 (25:19,22:25,25:23,25:22)

Po příchodu do haly jsme viděli mnoho známých tváří v sestavě protihráče. Na rozblokování jsme poznali i jednoho protihráče, který se choval, jak kdyby byl nejlepší hráč světa. No ale to se na naší domácí půdě nedělá, proto to byl od té doby náš favorit a spíš bych i řekl Kulichův. Prví set probíhal pod naší kontrolou. Když se něco nezadařilo, hned jsme si pomohli. I jejich univerzál se nám dařil držet, právě on byl důležitým bodem naší porady. A když se nic nedařilo, tak naštěstí jsme u soupeře měli našeho favorita, který pomáhal spíš nám než svému týmu. Bohužel druhý set už ukořistili soupeři svým dravým servisem. K třetímu a čtvrtému setu asi nemám co dodat -- byla to tahanice kterou jsme nakonec urvali.

MFF – Benátky nad Jizerou 1:3 (16:25,25:20,20:25,23:25)

K sobotnímu zápasu nás čekal vedoucí první ligy, takže jsme mohli jenom překvapit --bohužel ani to se nestalo soupeř nás držel hlavně na bloku, jejich výšková převaha byla jasná. První set jsme do úvodu nevstoupili dobře -- spousta chyb na servisu a nepřesné nahrávky. Druhý set se nám však začalo trošku víc dařit a soupeř byl zaskočen naší dravostí, proto jsme ten set obrátili v náš prospěch. Další set však soupeř zbystřil a hrál svojí hru jak chtěl. Bohužel čtvrtý set jsme bojovali, jak jsme mohli, stav byl vyrovnaný, avšak koncovky nám bohužel nejdou, tak jsme i tam podlehli.

Doufám, že se nám dvojkolo proti Lvům povede a budeme mít další body do naší sbírky.
A věřím, že příští týden bude mít někdo jiný chuť napsat report ze zápasu.

Fiky

MFF - Odolená voda

Zápas 30.10.2019 MFF - Odolená voda

Před zápasem

Ve středu 30. října jsme v našem chrámu klidu přivítali extraligovou Odolenou vodu v rámci druhého kola Českého poháru. Hlavní premisa zápasu byla snížit počet nevynucených chyb a dát prostor i těm hráčům, co se na palubovku v sezoně ještě mockrát nepodívali.

Atmosféra před zápasem byla přátelská, jen z Mahaje si utahovaly oba týmy. K tomu se ještě přidalo, že Mahaj si zapomněl nákolenky a bez nich se cítí jako nahý. Proto všechny před zápasem obcházel, jestli někdo nemá dvoje, nebo zda mu někdo nepůjčí ty svoje.

Zápas

První set

Do prvního setu nastoupili Čuda s Pildou na smeči, Kulich a Skříťa na bloku, Sobi na účku a Vánis na náhře a nakonec Mahaj na liberu. I přes základní premisu jsme kazili spoustu servisů a dělali zbytečné chyby. Soupeř také chyboval, ale celý set měl ve své režii. První set jsme prohráli 25:15.

Druhý set

Druhý set nebyl o moc jiný než ten první. Odolka hrála svoji hru a i přes jejich chyby na servisu nás stále držela pod sebou. Útok z výšky 360 cm hraný přes blokaře se nám těžko bránil. Druhý set jsme prohráli 25:13.

Třetí set

Do třetího setu jsme nastoupili s novým elánem a drželi se soupeře zuby nehty, ale v půlce setu nás soupeř začal válcovat a přehrával nás ve všech herních činnostech. Zkusili jsme různá střídání, ale žádný velký úspěch nepřišel, a tak poslední set skončil 25:17 ve prospěch soupeře.

Po zápase

Po zápase přišla rychlá porada, na které jsme zhodnotili naše výkony v aktuální sezoně. Hledali jsme způsoby, jak naši hru zlepšit, a tím vylepšit naší bilanci. Další zápas je naplánován až na 8.11., kdy se utkáme doma s ČZU. Uvidíme, jestli nové poznatky přinesou své ovoce a nastolíme nový řád a domácí neporazitelnost.

Děkuji za Váš čas,

Skřítek

Ege a Dobimat

EGE České Budějovice x MFF Praha

Po polovičním úspěchu na moravském výjezdu jsme doufali, že i tento víkend urveme nějaké důležité body z venkovních palubovek. V pátek jsme vyrazili do Budějovic a doufali, že tam rychle vyhrajeme a vrátíme se brzy zpět do Prahy. No do Prahy jsme opravdu zpátky vyrazili zanedlouho, nicméně s brutální kládou od domácích Budějic. K zápasu se toho nedá moc říct, vzhledem k tomu že trval tak třetinový čas co cesta do Budějic a to jsme to Dejvovou novou formulí pálili po Jihočeském kraji, co se dalo, takže jsme byli v hale soupeře za méně než dvě a půl hodiny. Bystří již jistě pochopili, že jsme nehráli pomalu ani hodinu. V zápase se nám nic nedařilo. Domácí, hlavně Lopata, nás hodně zatlačili servisem, a když už jsme to nějak přihráli, tak jsme si to nezpravili na náhře a tak dále v celém procesu hry. Navíc si v posledním setu Čuda udělal bolístku na kotníku, takže ani nedohrál zápas a druhý den v Dobi byl na lavičce diváků. Jediné pozitivum bylo, že jsme stihli vlak do Prahy a tam na zapití žalu skoupili všechna piva, co tam místní vozíček s občerstvením nabízel. 

Dobřichovice X MFF Praha

Druhý den jsme nadšeně očekávali letité derby pražských Matiků s Dobřichovicemi. Čuda strávil půlku dne v nemocnici, aby se dozvěděl, že s kotníkem vlastně skoro nic nemá. Sluníčko svítilo, bylo teplo, zkrátka ideální den vysekat Dobřichovice. Navíc jsme s Dobi minulý rok neprohráli žádný z pěti zápasů, takže sázkařskou terminologií jsme měli kurz na výhru minimálně 1,6. Asi štěstí, že na nás tentokrát žádné sázkovky kurz nevypsaly. První set jsme i bez Čudy začali nadšeně a bojovně a povedlo se nám Dobi zaskočit, čímž jsme zaslouženě získali první set. Bohužel pak Dobi přidali na obrátkách a další tři sety jsme prohráli. Nebyl to takovej masakr jako v Budějovicích, celkem jsme bojovali, ale jako ve všech zápasech nás hrozně sráží enormní množství nevynucených chyb, které lze přičíst na vrub velmi nízkému věkovému profilu našeho hráčského portfolia. 

Všichni jsme věděli před sezónou, že bez Parkyho a Óni to bude letos těžké, takové dva stabilní bezrizikové dluhopisy, navíc jsme zatím doma hráli jen dva zápasy, takže je důležité teď doma zamakat a ukázat, že naše poměrně rizikové hráčské porfolio nadějných startupů a pár starších kousků s nestabilním performingem bude na konci období celkově výkonné až nadprůměrně výkonné a že se nebudeme muset zachraňovat v baráži. 

Zdar a sílu 

Od Dobřichovic nový kapitán Kubíno.

Naposledy na Moravě

Tak vám zase píšu já (Fiky). Po dlouhé střižbě jsem použil Kulichovu metodu „nic nerozdrtí kámen“, ale podlehl jsem. Samozřejmě, aby moje druhá potupa po sobě byla nezapomenutelná, tak to pro jistotu Kubošík natáčel a dal to na Facebook, ale to je zas jiné vyprávění… 

MFF : Velké Meziříčí 0:3 (22:25,19:25,21:25)

Po překvapivě volné silnici D1 jsme dorazili do Velkého Meziříčí, kde nás nečekal lehký soupeř. V šatně jsme si řekli, co na koho hrát, a šli jsme na věc. Strop haly nebyl příliš vysoký, ale povedlo se nám na něj zareagovat líp než v Bučovicích. Do základu šli Kulich, Vláďa, Štufi, Čuda, Jirka, Mahaj a moje maličkost. Po celý zápas jsme si nebyli schopni pomoct v obraně, jak na bloku, tak v poli. Plus v druhém setu se nám ještě k tomu nedařil dávat servis. Přičemž jsme zkusili dát Kulicha na univerzála, Jirku na bombu a na blok šel Skříťa. Pár es ze strany hostů nám taky nepřidalo. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Večer jsme šli do restaurace, kde jsme si připili na Kulichovy narozeniny a bohužel i na prohru.

MFF : Brno 3:1 ( 26:24,20:25,25:19,25:20)

S prohrou ve Velkém Meziříčí jsme moc nepočítali, tak jsme šli do zápasu s Brnem ještě s větší vervou, než jsme měli včera. Zaklad byl Jirka, Čuda, Vláďa, Skříťa,Kulich a já. V průběhu setu se ještě vystřídali Pilda a Štufi. V ten den nám všem šel servis  jelikož si soupeř nedokázal pořádně přihrát. Jak si tak i pamatuju, padlo i hodně bloků, kterými přispěl Vláďik. A naše pole se i po včerejším fiasku taky nenechalo zahanbit. Zkrátka a dobře řečeno se nám dařilo včetně signálů, na které mladí hoši z Brna nebyli připravený.

Tak budu doufat, že při příští střižbě budu mít víc štěstí než smůly. Samozřejmě v pátek jedeme do Budějovic a v sobotu do Dobřichovic, takže náš cíl je jasný -- mít už konečně 6 bodů.

Blbec na stříhání Fiky

První domácí

Po potupných třech stříhání v počtu 12 lidí píšu svoji první aktualitu, která se odehrává v naší domácí hale proti týmům Hradec Králové a Liberec B.

Sraz byl v šest v hale na poradu, kde jsme se sešli v hojném počtu. Dorazili si s námi zahrát i kluci z extraligy: Mahaj, Vláďa Mikulenka a brácha Jirka Mikulenka. K našemu překvapení byl tým Hradce sestaven i z hráčů bývalého Nymburka. Základní sestava byla jasná. Vánis, Kulich, Jirka, Vláďa, Čuda, Štufi  a Mahaj na liberu. První set se nám nedařil servis, ovšem když se podařil, tak naši blokaři byli nekompromisní. Soupeři se na nás přesto pořad drželi o jeden bod. Kvůli nepříznivému stavu se vystřídal Kubošík za Štufiho. V napínavé koncovce se nám podařilo set ukořistit. V druhém a třetím setu už jsme ale hráli svojí hru, kde se servis i signály dařily a oba sety jsme poměrně v klidu s 15 a 21 body vyhráli.

Druhý den byla nálada veselá. Tři body v kapse a doufali jsme, že další tři budou. Základ byl oproti pátku pozměněný. Jelikož kluci z extraligy nemohli, tak Jirku nahradil Soby, Vláďu nahradil Skříťa a Mahaje nahradil Tomíno, jinak byl základ stejný. Bohužel po celý zápas se nám nedařilo sejít s nahrávači, jak s Vanisem tak se mnou. V prvních dvou setech jsme bohužel ani nedali nějaký nepříjemný servis, který by jim uškodil. Třetí set trenér poslal Kulicha na Univerzála, Štufiho místo Kubošíka a mne místo Vánise. Řekl bych, že to bylo hodně servisem který jsme začali dávat a nebyl zadarmo. Ale i dva bijci od nás chytli nečekanou formu, myslím tím Štufiho a Kulicha, kteří složili skoro všechno, co jsem jim poslal.

Třetí set se nám podařilo vyhrát, ale čtvrtý jsme v koncovce za stavu 24:26 prohráli.

Příští pátek a sobotu jdeme znova na věc a získáme už těch vysněných 6 bodů…

Fiky 

První zájezd na Moravu

V nové sezóně na nás hned v prvním zápase čekaly týmy z Bučovic a Starého Města. Kvůli naší velké marodce a Óňovo svatbě jsme byli rádi, že jsme postavili alespoň šestku, ale bohužel s absencí našich hlavních útočníků bratrů Mikulenků. Nebudu zatím nic prozrazovat, ale v záloze byla ideální náhrada. 

Na první zápas v Bučovicích vyrážíme kolem druhé hodiny, Dejvovo posádka si mohla dovolit lehčí zpoždění. V šatně jsme se sešli hodinu před zápasem, více času kvůli Bórovo stručné poradě: “Hoši,  neznám je.“ nebylo potřeba. Jak rychle jsme však do Bučovic přijeli, tak rychle zase po třísetové porážce odjíždíme. Hala domácích ala „ kůlnička na dříví“ nám dělala velké potíže na přihrávce a obraně v poli. Domácí byli celý zápas lepším týmem a my byli rádi, že jsme přelezli patnáctibodovou hranici.

Na zápas jsme velmi rychle zapomněli ve slavkovské restauraci a byli jsme odhodlaní stejnou kládu, kterou si odvážíme z Bučovic, předat Starému Městu. 

Bohužel to opět nevyšlo podle představ. Po prvních dvou setech, které prohráváme jasně 25:16 a 25:15, přišla změna v sestavě. Na smeč místo Štufiho nastupuje tajná zbraň Mahaj a místo Vánise Fiky. Konečně jsme byli domácím rovnocenným soupeřem a hra se začínala podobat volejbalu, alespoň z naší strany. Stav byl vyrovnaný až do koncovky, ale bohužel dal Fiky za stavu 26:25 pro domácí důvěru do té doby stoprocentnímu Mahajovi, který jakožto správný koncový hráč ukončil zápas brutální rourou do zdi. Prohráváme opět 3:0 a kládu tak odvážíme i ze Starého Města. Snad to vyjde proti Hradci. 

Mahaj

Napjaté boje o postup v ČP

Ještě než se zmíním o samotném poháru, tak bych rád přidal pár postřehů z přípravného utkání s ČZU, které se konalo ve středu 18. září na Suchdole. Sešli jsme se k menší prověrce před samotným startem sezóny, abychom si proti ligovému soupeři otestovali kvalitu naší letní přípravy. Sestava byla následující: Čuda, Štůfi, Kubošík a já na smeči, z blokařů dorazili Skříťa, Tuškyn a Kulich, jenž se také seberealizoval na postu univerzála, o který dlouhodobě veřejně usiluje; univerzálem jako takovým byl Soby, měli jsme také přítomna obě libera – Mahaje i Tomína. Bohužel se dostavil jen jeden nahravač, a to byl Vánis, který, jak Standa řekl, si zahrál do sytosti. Když už jsem nakousl, kdo si jak zahrál: trenér nás střídal všechny rovnoměrně a každý si tedy zkusil minimálně dva sety, někdo i více a případně na jiném postu. Odehráli se v celku 4 sety, jejichž výsledek vzhledem k přátelskosti utkání není klíčový, ale pro zájemce: potvrdili jsme roli favorita.

Následoval čtvrteční trénink, na kterém jsme se sešli i s Bórou, který rezervoval hotel v Chocni, kde se víkendový pohár hrál. Byl velmi nadšený, když jsme se od Standy po zahajovacím fotbálku dozvěděli, že se z úvodního kola odhlásili týmy Turnova a domácí Chocně… Přespání nám totiž potvrdil snad sám manažer klubu domácích a o to bylo naše udivení větší. Padali návrhy, že bychom to odehráli u nás, naneštěstí toto řád soutěže nedovoluje, a tudíž nás čekal jen jediný zápas se Dvorem Králové v sobotu od 12 hodin. 

Do Chocně jezdí parádní spojení – přímý rychlík z Prahy. Za 90 min jsme vystoupily v naší cílové stanici, došli k hale (po cestě jsme zahlédli nemálo plakátků pozívajících na pohárová utkání) a připravili se na zápas. Moc jsme se těšili na zástupy domácích fanoušků, kteří mají v Chocni dobrou pověst. Zástupy se ale nekonaly. Kromě hráčů a rozhodčích bylo v hale pár fanynek hostí. Atmosféru jsme si tak vytvářeli během zápasu sami z rozcvičovacího čtverečku. 

Sešla se skupina Matiků: Čuda, Kubošík, Vánis, Fiky, Skříťa, Soby, Kulich, Tuškyn, Ráca, Tomíno a já. Na lavičce coach Bóra. K samotnému zápasu snad ani nemám moc komentářů, snad jen, že jsme hráli ve velké pohodě a s jistotou našeho soupeře porazili 3:0 po setech -15, -19, -19. Z výsledků je také vidět, že se žádné velké drama nekonalo. Po domluvě jsme absolvovali ještě dva přátelské sety, aby oba týmy využili alespoň trochu toho, že „se to sešlo“. V prvním z nich jsme už polevili v koncentraci a ztratili jej, ale ten závěrečný jsme vyhráli a celkové skóre je tak 4:1 a náš postup, který jsme vůbec neměli od začátku jistý.

V dalším kole poháru narazíme na Aero Odolku, kde jedním z liber je i náš spoluhráč Mahaj. Ovšem ještě předtím je v plánu výjezd na Moravu k prvním utkáním ligy – Bučovice a Staré Město.

Sportu zdar, Pilda

Zápas o 3. místo

Po porušení Kulichovy stříhací zásady zvané "svatý nůžky" mám tu čest vás svojí první aktualitou provést posledním zápasem této sezóny, který se odehrál v útulné hale vítěze základní části první ligy. Moravských Bučovic. 

Cesta po D1 byla tentokrát až překvapivě hladká, takže do haly jsme na rozdíl od minulé návštěvy dorazili s předstihem. Po tradiční Bórově poradě, skládající se výhradně z věty "Neznám je, pojďte je seřezat" jsme se odebrali do haly na rozcvičku. Na soupeřích byl už od začátku vidět pocit jistoty výhry, který posléze na pár chvil ztratili. 

Do zápasu jsme nastoupili relativně dobře. Většinu setu jsme měli navrch, ztrátovali jsme, na úkor nekažení jsme však dostatečně netlačili podáním a to se nakonec ukázalo jako rozdílová činnost při prohře prvního setu. Tuto skutečnost ještě podpořil soupeřící blokař Josef Mlčuch a jeho učebnicové dohrávání balónů zadarmo po celý zápas. 22:25 

Do druhého setu jsme nastoupili hůře. Série soupeřů na servisu, moje smeč na jedny ruce do zdi, další excesy a opět nedůraznost na servisu vedla k celkem přesvědčivé výhře soupeře. V tomto setu také začaly výměny názorů mezi Kulichem a hostujícím liberem, k čemuž se poté přidal i Óňa a Bučovické celebrity Vladimír Katona a David Neubauer. I přes lehké pozvednutí kvality ke konci jsme však nedokázali zvrátit průběh setu a prohráli. 21:25 

Do třetího setu jsme nastoupili s kvalitou a z konce druhého a pocitem, že už není co ztratit. To mělo za následek hlavně v přepočtu 7 es pouze v tomto setu. Na hřiště taky přišel Vánis, aby trochu změnil rytmus hry. To se nakonec ukázalo jako skvělý taktický tah Bóry a díky těmto skutečnostem jsme set urvali s pohodlným náskokem. 25:19 

Čtvrtý set však jakoby se vše vypařilo. Hra spadla opět spíše do dohánění soupeře občasnou ztrátou a pár servisy. Těžké servisy ve smrtící kombinaci se soupeřovým stropem však zasadily poslední ránu, která vedla k naší kompletní porážce. 16:25 

Takto tedy skončila sezóna první ligy mužů 2018/2019. Tímto bych chtěl pogratulovat Bučovicím k pomyslným bronzovým medailím a samozřejmě poděkovat všem za výbornou sezónu. Pro tuto aktualitu se s vámi loučí váš reportér. 

Jirka Mikulenka

Poslední domácí

Po prvních dvou neúspěšných semifinálových zápasech na půdě Beskyd, kdejsme prohráli 2x
3:0, se přesunulo třetí kolo k nám, do Chrámu Ticha. Hrálo se klasicky v pátek od 19h.

První set jsme nezačali úplně ideálně, tak nějak jsme se rozkoukávali a soupeř si skoro celý set
držel menší náskok, který v koncovce ještě o pár bodů zvýšil. První set tedy prohráváme 19:25.

Druhý set už jsme hráli o trochu lépe, ale i tak to na našeho soupeře nestačilo. Nedařilo se nám
rychle odztrátovat a tento set jsme prohráli stejně, jako první, 19:25.

Třetí set, v našem podání nejlepší z tohoto zápasu, jsme začali hned náskokem 4:0, který jsme
si tak nějak drželi celou dobu. Dobře jsme podávali a tlačili soupeře, něco jsme už i ubránili. Třetí
set 25:18 v náš prospěch.

Čtvrtý a zároveň poslední set se odehrával trošku podobně, jako ten druhý. Beskydy si opět
nahnali menší náskok, který pak už udrželi. Dobře nás blokovali. Zatlačili nás opět servisem a
my jsme pozdě ztrátovali. Čtvrtý set jsme prohráli opět 19:25.

Prohra 1:3 tedy znamená postup Beskyd do finále a nás posílá do boje o třetí místo, které se
bude konat za dva týdny proti týmu Bučovic.

Děkujeme všem fanouškům, kteří dorazili v hojném počtu, za podporu v našem posledním
domácím vystoupení v tétos ezóně.

Ráďa

Beskydská dvoudenní

Po třech úspěšných zápasech proti Dobřichvicím jsme se posunuli do druhého kola playoff. Jednalo se o dva zápasy proti Frýdku-Místku u nich doma. Ve 13:20 byl sraz u Burger Kinga a ve 13:41 se vyjíždělo pendolinem směr Ostrava a potom vlakem do Frýdku. Po rychlém ubytování jsme se šli připravovat na zápas.

V pátek jsme nastoupili v modrých dresech. Do prvního setu Bóra poslal Kulicha, Mahaje, Mikiho, Parkyho, Pildu, Óňu a Ráďu. Set byl velice vyrovnaný, akorát Pildu musel vystřídat na smeči Štufi. Bohužel s velkou výpomocí rozhodčích Beskydy vyhrávají 27:25. Do druhého setu se nastoupilo v sestavě, jako se skončilo. Na druhý set se rozhodčí rozhodli, že domácí už pomoct nepotřebují a začali pískat víceméně správně. Opět se sehrál krutý boj ze kterého vzešli vítězně opět Beskydy, tentokrát 25:20. Ve třetím setu se sestava nezměnila. Ze začátku nám dělal problém příjem, který Óňa často zachraňoval svými vycvičenými prsty. Miky dělal, co mohl, ale nepodařilo se mu prosadit skrze Beskydské zdi na síti. Parky a Štufi měli s blokama taktéž problémy. Ráďa blokoval pěkně, ale nedařilo se mu sejít se na síti s Óňou a Kulich to už nezachránil. Třetí set skončil 25:22 pro Beskydy. Miki byl výsledky tak zhrozen, až zneuctil drez před zraky všech diváků a hlavně pínaře. K zápasu bych ještě dodal, že na obou stranách bylo tolik zkažených servisů, že by je ani matfyzák neuměl spočítat.

Po zápase nás opustili Miki s Ráďou, aby si mohli zapinkat tu svou extraligu. My ostatní jsme se šli navečeřet do Carbonu, kde nám Parky slavnostně oznámil své zasnoubení. Všichni jsme se dobře najedli, až na Tomína, který dostal žebra bez kostí, k dochucení sladké okurky a cibuli nakládanou ve skořici. Po večeři jsme se šli odreagovat do Irish klubu, kde jsme se pomocí kyblíků přátelství seznamovali s místními a sbírali fandy na sobotu.

Pro mě a dalších 5 spolubydlících začala sobota ohlušivým telefonátem od Kulicha, který nás všechny úspěšně dostal na snídani. Po snídani následovalo dospávání a ve 12 odchod do města. S týmem jsme se sešli v 16 hodin v hale, kde začala příprava na další zápas.

Tentokrát jsme nastoupili v bílých dresech v sestavě Kulich, Óňa, Parky, Ráca, Štufi, Tomíno a já. Zápas začal pěkně, ale potom na nás Beskydy zatlačily tvrdým podáním a potom už na Parkyho čekaly 3 ruce, přes které se těžko dostával. Netrvalo to dlouho, ale dohnat náskok se nám nepodařilo. Zápas pokračoval ve prospěch Beskyd. Když se první set blížil ke konci, přišlo první dvojstřídání dne. Óňu vystřídal Pilda a Rácu zase Fiky. Tato Bórova strategie nám posílila síť ale i když bylo střídání velké posílení, nakonec stejně Beskydy vyhrávají 25:15.

Druhý set jsme začali s Pildou místo Ráci. Druhá hra byla vyrovnaná, Beskydy si držely náskok, ale my jsme je nenechali utéct. Potom za stavu 17:19 přišlo druhé dvojstřídání. Ráca přišel pomoct vyblokovat beskydské smeče místo Óňy a Fiky vyměnil Pildu na podání. Fikyho tvrdé podání nám pomohlo dorovnat. Ale potom se Beskydům zadařilo a za stavu 22:20 se zpátky vrací Óňa s Pildou. Následovalo napínavé finále setu ze kterého jsme opět vyšli jako poražení se skórem 26:24. Ve třetím setu jsme začali ve stejné sestavě jako v setu druhém. Bohužel Beskydy dokázali naše tvrdé smeče zvednout a zalejvky zachránit, bohužel nám se tolik nedařilo. Za stavu 9:3 pro Beskydy padá první time. Po timu jsme se trochu srovnali, ale Beskydy pokračovali vražedným tempem. Parky na smeči neměl proti trojbloku velkou šanci a příjem s náhrou nedovolovaly moc velké variace na náhrávku. Bóra potřetí zkusil dvojstřídání, ale tentokrát moc úspěchů nepřineslo a tak už jsme prohrávali 17:6 neschopni střídat nahravače a univerzála. Poté přišel poslední hec při kterém se skóre změnilo na 22:13. Bojovali jsme, jak se jen dalo, ale výsledek nám už byl jasný. Set skončil 25:14 a Beskydy si z víkendu odnášejí 2 výhry.

Po zápase jsme se došli navečeřet do klubu Stolárna a v půl desáté večer vyrazili do Ostravy. V ostravě jsme prohru úspěšně zapili a ve 2:22 vyrazili směr Praha.

Jirka Zelí z Písecka


PS: Na sobotu se zkoušelo ledasco, i Vosu jsme zkusili vyvolat, jako ducha naděje z dějin MFF, ale nestačilo...

Sedm kulí jak v Dobijevu

Hlásí se Vám pravidelný novinář Štůfi a dnes Vás zvu na 3. zápas proti týmu Dobřichovic. Tentokrát  jsme se museli vydat směr Dobřichovice do jejich kůlničky na dříví. Rozkaz v šatně od Bóry zněl jasně „Pojďme je smáznout, sobotu chci mít volnou.“  Tento plán lehce kazil Kulíšek, když ještě v době rozcvičky byl u Melouna a zabíjel prase.

          Do prvního setu jsme nastoupili v sestavě Kubošík, Ráďa, Óňa, Parky, Kubíno a Miki. Set jsme bohužel nezačali úplně dobře a hned na začátku jsme začali značně prohrávat. V  půlce setu přiběhl Kulich ještě s jitrnicí v ruce a naskočil do rozehraného zápasu za stavu 8:18. Skóre jsme nakonec o trochu stáhli  (17:25) a rozehráli jsme se na set druhý.

           Druhý set měl úplně opačný průběh a hned na začátku jsme se ujali vedení, to se samozřejmě dobřichovickému trenérovi nelíbilo a to až tak hodně, že dostal za stavu 7:5 první a zdaleka ne poslední žlutou kartu. Hned za stavu 16:7 dostali druhou žlutou kartu a v ten moment se vědělo, že si rozhodčí nenechají nic líbit , což byla veliká výhoda pro nás. Set si bereme jednoduše 25:16.

           Třetí nejzábavnější a nejzajímavější set celého utkání jsme začali ve stejné sestavě  jako jsme skončili. Hned na začátku setu byla zhruba 10 minutová pauza, ve které se celý dobřichovický tým hádal průběžně se spodním a s hlavním rozhodčím. Tyto hádky vyústily nejdříve v červenou kartu pro jejich blokaře Mácu a poté i v samotné vyloučení. Konečně jsem viděl využití židle vedle lavičky, ze které nás rozhodčí stále vyhazují. Pro velké překvapení se vyloučení nelíbilo dobřichovickému trenérovi a jinak chladně klidný trenér začal řvát na spodního rozhodčí, že ho muselo být slyšet i v Praze. Další červená karta pro domácí tým. Takže sečteno podtrženo, ze stavu 6:7 jsme rázem vedli 8:7 a hned se hrálo výrazně lépe. Přichází koncovka, kterou Dobi psychicky nezvládli  a dostávají další červenou kartu a po 35 minutách vyhráváme 3. set se stavem 25:22.

           Oproti třetímu setu byl set čtvrtý podstatně klidnější  a ukázalo se, že Dobi krom pokřikování na rozhodčí umí hrát i dobrý volejbal. Tento set si moc nepamatuji, protože jsem stále vstřebával emoce z předchozího setu. Vím, že pouze došlo k vystřídání smečaře a Pilda nahradil Kubošíka, bohužel tohle střídání do koncovky nepomohlo a set prohráváme 21:25.

        A jde se do tie-breaku, ve kterém se přetahujeme o každý bod. Naštěstí Dobřichovice zase pomohli a v pořadí pátou červenou kartou nám dali bod. Otáčeli jsme se za stavu 8:6 a set jsme celkem s přehledem dohráli 15:10.

           Na závěr bych rád poděkoval fanouškům, kteří nás v této bitvě podpořili, hráčům Dobřichovic, kteří nám ulehčili zápas svými projevy k rozhodčím. Zase musím uznat, že snad poprvé se Dobi hádali opravdu o ne úplně dobře písknuté balóny, ale na to se historie neptá a my se tak dostali do druhého kola play-off, kde se utkáme s jediným placeným týmem v první lize - s Beskydy.

Loučí se s Vámi dobřichovický zpravodajce Štůfi

Dobi Matiky

Základní část skončila a naskakujeme do playoff, kde se střetáváme s naším odvěkým rivalem Dobřichovicemi. Jelikož jsme se po základní části umístili na 3. místě, Dobřichovičtí museli navštívit tento víkend náš chrám ticha. 

V pátek jsme nastoupili v plné sestavě: Kulich,Ráďa, Miki, Óňa, Párky a já. Zato Dobi přijeli bez svého účka Hykšáka . Již během prvních míčů jsme věděli, že to nebude lehký zápas. Naštěstí jsme tlak vydrželi a set jsme vyhráli 25:20. Byl to důležitý set, vydržel nám dobrý servis (za zmínku stojí moje premiérové eso ze skákaného servisu) a hlavně skvělý příjem a set si bereme jednoduše 25:15. Jelikož jsme soupeře dostali pod sebe, začali zkoušet jejich taktiku a to rozhádat úplně všechny v hale. Naštěstí  jsme se nenechali vlákat do jejich hry a zápas vyhráváme 3:0.

V Sobotu jsme nastoupili v podobné sestavě, pouze Kubíno nahradil Ráďu. Do zápasu jsme sice nenastoupili tak bojovně jako v pátek , ale stačilo to na výhru 25:22.  I ve druhém setu nám Dobi dělali problém jejich servisem, ale skoro 100% Miki s Párkym  nám zajistili znovu výhru 25:22. Ve 3.setu tlak dobřichovických stále rostl a bohužel nepomohlo ani to, že mě Kubošík vystřídal. 4. set měl bohužel stejný průběh jako set předchozí  a my jsme se museli připravit na tie-break, který jsme úspěšně zvládli a zápas tak vyhráli 3:2.

Příští pátek nás čeká výlet do Dobi a doufám, že se tam už v sobotu nebudeme muset vracet. Děkujeme všem divákům, kteří nás chodí podporovat a povzbuzují nás v těžkých chvílích.

Štůfi

Tak jsme ty medaile přivezli

O posledním hracím víkendu základní části jsme měli absolvovat dva domácí zápasy s týmy, kterým šlo o hodně, TJ ČZU Praha, poslední tým tabulky, který potřebuje každý bodík do playdown, a EGE České Budějovice, které bojovalo o postup do playoff. My jsme byli na třetím místě s hodně teoretickou šancí na první flek, s celkem slušnou šancí na místo druhé a ve hře byla i varianta, že skončíme až čtvrtí. Ale hlavně jsme chtěli předvést o něco lepší výkon, než o minulém víkendu, to znamená dát aspoň dva servisy po sobě.

Museli jsme se obejít bez Standy, takže stanovení nominace padlo na Bóru, kterému se nějak nedostávalo střeďáků. Taneční mistr Radko Baláž v pátek vyrazil zazářit na parket maturitního plesu, Zelí si chce udržet renomé pouze tréninkového hráče a od té doby, co byl dopsán na soupisku, se neukázal, Kubínovi přestaly po volejbalovo-kulturním dvojboji ve VelMezu sloužit kolena a David taky něco měl, takže nemohl. Zbyl nám teda jenom opak Zelího, pouze zápasový hráč Kulich. Alternativa s Péťou Sobotkou na středu taky padla, když se Péťa rozhodl, že prostě bude v sobotu večer na první místě a spočetl si, že větší šanci na něj má doma ve druholigovém Žďáru. Tudíž KatEge Kubíno musel otupit bolest v kolenou růžovým štěstím a aspoň v pátek nastoupit.

V sestavě Parky, Štufy, Miky, Óňa, Kulich, Kubíno, Mahaj a cca 4 brufeny jsme nastoupili proti poslednímu týmu tabulky. ČZU se letos vůbec nedaří, ale před zápasem s námi si na smeč dobili Baterku a vletěli na nás jak Mahaj na plnej půllitr. Už od začátku byli lepším týmem než my, bezchybně přihrávali náš slabý servis a na útoku si všichni drželi vysokou úspěšnost. K tomu čapli skoro všechno, ať to Parky, Miky nebo kdokoliv další sebevíc osolili, vymrštila se někde Závova ruka, noha, hruď nebo rameno a ubráněnej balón následně ČZU uhrálo naší dírou v bloku. Snaha by sice na naší straně byla, ale na soupeře jsme ani v jednom setu nestačili a výsledkem byla jednoznačná prohra 0:3 (-17,-18,-20). Naší suverénně nejhorší činností byl blok, následovaný neúčinným servisem a útokem, s tím jsme na výborně hrající ČZU neměli.

Díky výhře Brna v pátečním i sobotním odpoledním zápase jsme se propadli až na čtvrté místo a k návratu na bednu bylo zapotřebí v sobotu vyhrát. Museli jsme se obejít bez našeho KataEge, který už si další brufíkový večer mohl odpustit, protože dorazil tanečník Ráďa a David. Ege v pátek prohrálo v Dobi a jeho cesta do playoff vedla jen přes vítězství v kombinaci se zaváháním týmů nad ním. My jsme vyrukovali v sestavě Parky, Štufy, Heřmi, Óňa, Kulich, Ráďa, Mahaj a začali jsme, jak jsme v pátek skončili. V půlce setu jsme prohrávali snad o sedm bodů. Nějakým zázrakem a díky Vánisovo střídání na servis jsme se dokázali dostat do vyrovnané koncovky. Tu jsme se štěstím vyhráli 31:29, když nám hosté pomohli několika nevynucenými chybami. Výrazný podíl na tom měl Ráďa, který vyhrál souboj o nejnadějnějšího střeďáka českého volejbalu nad českobudějovickým Pepou Polákem, kterého v koncovce dvakrát donutil zaútočit do autu. Už s Pildou na U jsme zahájili druhý set opět špatně, když nás koupal hostující druhý nahrávač plachtou. Po příchodu Tomína a Kubošíka jsme se zvedli, ale set jsme otočit nezvládli. Ve třetím a čtvrtém setu jsme už Ege přehráli, především díky výbornému příjmu, se kterým pomáhal i na účku hrající Pilda. Koncovku čtvrtého setu ještě zdramatizoval hrající trenér hostů Vojta Zach, když nám tam za stavu 24:18 poslal 4 esa, ale naštěstí Parky koncovky umí - stačí jen, aby se nehrálo proti Tesle - a pátý mečbol útokem proměnil.

Náš manažer Ládil ihned po zápase přispěchal s gratulací a informací, že potřetí po sobě budeme hrát playoff se Starákem. Několik hráčů se ihned rozzářilo a z očí se jim dalo vyčíst jediné - číslo 6. Nakonec vše bylo jinak, protože Dobřichovice zadaly do VISu výsledek opačně - inu Kde nic není,... Takže ze třetího místa jdeme na šesté Dobi. 

Vzhledem k tomu, že máme za sebou základní část, slušelo by se jí stručně zhodnotit. Začal bych tím, že letos byla mega nespravedlivá střižba o aktuality, když celkem třikrát padlo psaní na mě. Ale lepší než aby to psal nějakej střeďák… Když jsme loni v dubnu měli hráčskou schůzi a řešilo se, zda soutěž vůbec přihlásit, nebylo to nijak pozitivní. Standa ale dokázal neuvěřitelné. Kromě toho, že zařídil, abychom Parky, já a Kulich zůstali, přivedl devět nových borců (Ráďa, Fiky, Mahaj, Kubošík, Zelí, Miky, Pilda, Péťa a Vánis) a liga se přihlásila. Nemůžu si odpustit poznámku k Albeři - Parky o ní vždycky mluvil v superlativech, ale i tak to předčilo všechna moje očekávání. Jako člověk, kterej má rád volejbal, antuku, kolo, kytaru, srandu, pivo a všechno, co je zelený, jsem si tam připadal jak v ráji. Už tam bylo jasný, že parta budeme dobrá. Ale co ten volejbal… V prvním kole jsme doma prohráli s Teslou 2:3. Pamatuju si, jak jsme seděli v hospodě a říkali jsme si, koho chceme porazit, když ne Teslu doma v naší kompletní sestavě. Ale pak si to sedlo a začali jsme hledat soupeře. Do konce první půlky soutěže jsme prohráli jenom ve Staráku, kde nám nějak nesedla snídaně. Ve druhé půlce jsme sice první místo neudrželi, když jsme podlehli Beskydům, Bučovicím, Brnu a ČZU, ale i tak je třetí místo vzhledem k předsezónní situaci skvělý. Ještě větším pozitivem je zapojení nových hráčů, kteří se v prvoligových bojích rychle rozkoukali a stali se velice platnými. A úplně největším pozitivem je to, že skoro všude jezdíme vlakem a že nikde nevynecháváme kyblíky přátelství :) Děkujeme všem za podporu a hlavně Beruškám, které nám chodí na každý zápas fandit a podávat balóny a nikdy nevynechají pozápasovou hospodu! Doražte nás podpořit na Hostivař ve čtvrtfinále s Dobi 1.2. (18:00) a 2.2. (16:00), ať si tuhle volejbalovo-vlakovo-zeleno-brutální jízdu ještě prodloužíme.

Moravská expedice - vol. 2

A zase ten „východňákov“ republiky! Po druhé v této sezóně mám tu čest napsat si aktualitku. Moravská karma se rozhodla mi vracet můj občasný hate na místní poměry a obyvatelstvo, ale já jsem holt paličatý a vytrvám ve svých rádoby vtipných připomínkách například ke kvalitě brněnské podzemní železniční dráhy.

Takže jsme se v pátek 11. ledna okolo 14. hodiny srazili na Praha hl. n., abychom se vydali pro šest bodů a upevnili si vedení v honbě za Prezidentským pohárem pro vítěze základní části, jak dopadla naše mise se dočtete dále, ovšem jak je možná cítit z nadpisu: jiný čas, jiný soupeř, ale scénář, při němž naskakuje pocit déjà vu.

Velké Meziříčí - MMF   2:3

Vlakem jsme poměrně pohodlně dorazili blízko hotelu a haly, takže po krátké zastávce na check-in jsem se přesunuli do místní haly, která v porovnání s naším chrámem ticha je výrazně menší a teplejší. Začali jsme v sestavě: Kubíno a Kulich na bloku, Parky se Štůfim na smeči, libero Mahaj a na kříž s Ondrou nemohl začít nikdo jiný než náš benjamínek Miki. Po vánoční pauze a cestě vlakem jsme mohli čekat, že nebudeme v naší nejlepší formě, navíc naše nejúdernější posila ještě nestihla dohnat tréninkové manko, pro sebe standardních 12 tréninků týdně, z těchto a dalších dílčích důvodů jsme prohráli první set 25:19. Do setu druhého se nám povedlo zkoncentrovat své síly a aklimatizovat se a ukazatel skóre se proto změnil na poměr 1:1 na sety. Nejinak tomu bylo v třetím dějství, které přineslo výsledek 25:21 pro modrobílé Matiky. Nebýt našich chyb na servisu, soupeř by jistě neměl takovou šanci zvrátit vývoj utkání, ovšem mladý tým pod vedením mezi volejbalisty známého ortopeda Petra Judy zvedl naši hozenou rukavici a poslal utkání do zkrácené páté sady. Ta přinesla vyrovnanou koncovku, ve které jsme byli tím šťastnějším týmem my a za stavu 21:20 proměnil Štůfi matchball a upravil tak skóre na konečných 3:2 pro hostivařské rakety.

Po večeři jsme se chtěli potěšit návštěvou údajně nejlepšího klubu na Vysočině, který měl k naší smůle zavřeno, tudíž jsme se zklamaní vrátili do centra města k ubytování. Dostali jsme od domorodců tip na jeden menší (opravdu velmi malý) lokální bar, kde jsme si naši náladu vylepšili a večer si tak po večerníčku ještě trochu prodloužili.

Volejbal Brno - MFF   3:0

Vstávání na snídani bylo dost rozpačité, postupně jsme se však sešli po desáté hodině v jídelně hotelu. Tým se k přesunu do Brna rozdělil na tři menší skupinky. Ta, ve které jsem byl já, měla v plánu držet se plánu a jet vlakem, jenže plány nám překazil plánovaný odjezd vlaku, který vůbec nebyl naplánovaný z nádraží, na které jsme se vyškrábali, takže jsme plán pozměnili a jeli autobusem, do kterého přistoupila na následující zastávce druhá část týmu, třetí skupina největších spáčů pak jela vlakem z úplně jiného nádraží. V brněnské hale jsme se přes všechna drobná úskalí sešli ve velkém předstihu a utkání tak mohlo začít dle plánu. Již na rozcvičce byla vidět jistá převaha borců domácího týmu, který oproti našemu poslednímu setkání značně posílil. Sestava na naší straně doznala následujících změn: Mahaje, který musel na urgentní návštěvu babičky vystřídal Tomíno a Štůfiho jsem ze začátku nahradil já. Jenže... hned druhý míč znamenal eso na můj vrub a přes dobrý předzápasový pocit jsem od té doby zkazil většinu toho, na co jsem sáhl a významnou měrou jsem tak přispěl k prohře v prvním setu. Dobře podávající domácí hráči si velmi pohodlně vytvářeli náskok i v průběhu druhé sady a ač Bóra točil sestavou, nepomohlo to odvrátit stav 2:0. Náš tým se ani v setu třetím nenadechl k obratu a utkání tak dopadlo, jak dopadlo.

My se však naděje na lepší než současné umístění v tabulce po základní části nevzdáme a v posledních dvou kolech budeme jistě chtít předvést lepší výkon než při druhé Moravské expedici. 

Sportu zdar a volejbalu zvlášť!

Pilda