O posledním hracím
víkendu základní části jsme měli absolvovat dva domácí zápasy s týmy, kterým
šlo o hodně, TJ ČZU Praha, poslední tým tabulky, který potřebuje každý bodík do
playdown, a EGE České Budějovice, které bojovalo o postup do playoff. My jsme byli
na třetím místě s hodně teoretickou šancí na první flek, s celkem slušnou šancí
na místo druhé a ve hře byla i varianta, že skončíme až čtvrtí. Ale hlavně jsme
chtěli předvést o něco lepší výkon, než o minulém víkendu, to znamená dát aspoň
dva servisy po sobě.
Museli jsme se
obejít bez Standy, takže stanovení nominace padlo na Bóru, kterému se nějak
nedostávalo střeďáků. Taneční mistr Radko Baláž v pátek vyrazil zazářit na
parket maturitního plesu, Zelí si chce udržet renomé pouze tréninkového hráče a
od té doby, co byl dopsán na soupisku, se neukázal, Kubínovi přestaly po
volejbalovo-kulturním dvojboji ve VelMezu sloužit kolena a David taky něco měl,
takže nemohl. Zbyl nám teda jenom opak Zelího, pouze zápasový hráč Kulich.
Alternativa s Péťou Sobotkou na středu taky padla, když se Péťa rozhodl, že
prostě bude v sobotu večer na první místě a spočetl si, že větší šanci na něj
má doma ve druholigovém Žďáru. Tudíž KatEge Kubíno musel otupit bolest v
kolenou růžovým štěstím a aspoň v pátek nastoupit.
V sestavě Parky,
Štufy, Miky, Óňa, Kulich, Kubíno, Mahaj a cca 4 brufeny jsme nastoupili proti
poslednímu týmu tabulky. ČZU se letos vůbec nedaří, ale před zápasem s námi si
na smeč dobili Baterku a vletěli na nás jak Mahaj na plnej půllitr. Už od
začátku byli lepším týmem než my, bezchybně přihrávali náš slabý servis a na
útoku si všichni drželi vysokou úspěšnost. K tomu čapli skoro všechno, ať to
Parky, Miky nebo kdokoliv další sebevíc osolili, vymrštila se někde Závova
ruka, noha, hruď nebo rameno a ubráněnej balón následně ČZU uhrálo naší dírou v
bloku. Snaha by sice na naší straně byla, ale na soupeře jsme ani v jednom setu
nestačili a výsledkem byla jednoznačná prohra 0:3 (-17,-18,-20). Naší suverénně
nejhorší činností byl blok, následovaný neúčinným servisem a útokem, s tím jsme
na výborně hrající ČZU neměli.
Díky výhře Brna v
pátečním i sobotním odpoledním zápase jsme se propadli až na čtvrté místo a k
návratu na bednu bylo zapotřebí v sobotu vyhrát. Museli jsme se obejít bez
našeho KataEge, který už si další brufíkový večer mohl odpustit, protože
dorazil tanečník Ráďa a David. Ege v pátek prohrálo v Dobi a jeho cesta do
playoff vedla jen přes vítězství v kombinaci se zaváháním týmů nad ním. My jsme
vyrukovali v sestavě Parky, Štufy, Heřmi, Óňa, Kulich, Ráďa, Mahaj a začali
jsme, jak jsme v pátek skončili. V půlce setu jsme prohrávali snad o sedm bodů.
Nějakým zázrakem a díky Vánisovo střídání na servis jsme se dokázali dostat do
vyrovnané koncovky. Tu jsme se štěstím vyhráli 31:29, když nám hosté pomohli několika
nevynucenými chybami. Výrazný podíl na tom měl Ráďa, který vyhrál souboj o
nejnadějnějšího střeďáka českého volejbalu nad českobudějovickým Pepou Polákem,
kterého v koncovce dvakrát donutil zaútočit do autu. Už s Pildou na U jsme
zahájili druhý set opět špatně, když nás koupal hostující druhý nahrávač
plachtou. Po příchodu Tomína a Kubošíka jsme se zvedli, ale set jsme otočit
nezvládli. Ve třetím a čtvrtém setu jsme už Ege přehráli, především díky
výbornému příjmu, se kterým pomáhal i na účku hrající Pilda. Koncovku čtvrtého
setu ještě zdramatizoval hrající trenér hostů Vojta Zach, když nám tam za stavu
24:18 poslal 4 esa, ale naštěstí Parky koncovky umí - stačí jen, aby se nehrálo
proti Tesle - a pátý mečbol útokem proměnil.
Náš manažer Ládil
ihned po zápase přispěchal s gratulací a informací, že potřetí po sobě budeme
hrát playoff se Starákem. Několik hráčů se ihned rozzářilo a z očí se jim dalo
vyčíst jediné - číslo 6. Nakonec vše bylo jinak, protože Dobřichovice zadaly do
VISu výsledek opačně - inu Kde nic není,... Takže ze třetího místa jdeme na
šesté Dobi.
Vzhledem k tomu, že
máme za sebou základní část, slušelo by se jí stručně zhodnotit. Začal bych
tím, že letos byla mega nespravedlivá střižba o aktuality, když celkem třikrát
padlo psaní na mě. Ale lepší než aby to psal nějakej střeďák… Když jsme loni v
dubnu měli hráčskou schůzi a řešilo se, zda soutěž vůbec přihlásit, nebylo to
nijak pozitivní. Standa ale dokázal neuvěřitelné. Kromě toho, že zařídil,
abychom Parky, já a Kulich zůstali, přivedl devět nových borců (Ráďa, Fiky,
Mahaj, Kubošík, Zelí, Miky, Pilda, Péťa a Vánis) a liga se přihlásila. Nemůžu
si odpustit poznámku k Albeři - Parky o ní vždycky mluvil v superlativech, ale
i tak to předčilo všechna moje očekávání. Jako člověk, kterej má rád volejbal,
antuku, kolo, kytaru, srandu, pivo a všechno, co je zelený, jsem si tam
připadal jak v ráji. Už tam bylo jasný, že parta budeme dobrá. Ale co ten
volejbal… V prvním kole jsme doma prohráli s Teslou 2:3. Pamatuju si, jak jsme
seděli v hospodě a říkali jsme si, koho chceme porazit, když ne Teslu doma v
naší kompletní sestavě. Ale pak si to sedlo a začali jsme hledat soupeře. Do
konce první půlky soutěže jsme prohráli jenom ve Staráku, kde nám nějak nesedla
snídaně. Ve druhé půlce jsme sice první místo neudrželi, když jsme podlehli
Beskydům, Bučovicím, Brnu a ČZU, ale i tak je třetí místo vzhledem k
předsezónní situaci skvělý. Ještě větším pozitivem je zapojení nových hráčů,
kteří se v prvoligových bojích rychle rozkoukali a stali se velice platnými. A
úplně největším pozitivem je to, že skoro všude jezdíme vlakem a že nikde
nevynecháváme kyblíky přátelství :) Děkujeme všem za podporu a hlavně Beruškám,
které nám chodí na každý zápas fandit a podávat balóny a nikdy nevynechají
pozápasovou hospodu! Doražte nás podpořit na Hostivař ve čtvrtfinále s Dobi
1.2. (18:00) a 2.2. (16:00), ať si tuhle volejbalovo-vlakovo-zeleno-brutální
jízdu ještě prodloužíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat