pondělí, října 08, 2018

1. kolo sezony 2018/2019 - Tesla Brno a Beskydy

Odstartoval nový ročník 1. ligy mužů a nás hned na začátek čekali soupeři z Moravy a Slezska. Nejdřív bych chtěl zmínit, že naše hala přes léto prošla významnou rekonstrukcí, která se dle mého názoru velmi zdařila. Máme novou palubovku, nová světla, nové závěsy a částečně byl vylepšen i interiér haly. Halu nyní máme opravdu hezkou, nicméně jsme přišli hned o tři konkurenční výhody, kterými byly betonová podlaha, tma a zima.

Naštěstí se ale další výhody objevily v podobě příchodu mladých, nadějných a volejbalu chtivých novomatiků. Naše řady na letošní sezonu posílili Martin Pilous (Pilda) z Ústí nad Labem, Martin Fikar (Fiky) z Liberce, Kuba Jarošík (Kubošík) z Plzně, Matyáš Janda (Mahaj) z Českých Budějovic, Petr Sobotka (Soby) ze Ždáru nad Sázavou, Kuba Váňa (Vánis) z Proseka a nakonec se nám podařilo získat na hostování dvě mladé pušky z Příbrami ročníku 2001 - Jirku Mikulenku (Miky) a Radka Baláže (Ráďa). Tímto se náš tým oproti loňsku omladil v průměru asi tak o 10 let, ne-li o víc.


MFF - Tesla Brno (-23, 24, 22, -19, -15)


Na náhře nastoupil Óňa, na smeči Parky se Štufim, na bloku Kubíno, na liberu Mahaj a jelikož se ještě nehrála extraliga, mohli nás na první kolo posílit i Miky na účku a Ráďa na bloku. Kulich byl mimo a černý Petr zůstal na Heřmiho, Fikyho a Sobyho, který musel Parkymu půjčit svůj dres, protože to Parky logisticky z Plzně nezvlád. A jelikož Soby prostříhal, vyměnil s Parkym namísto vřelého pozvání na pivo v hospodě tuhle aktualitu.

Kluci z Brna přijeli s týmem plným nadějného mládí a tak bylo jasné, že budou řádně nahecovaní a na hřišti nedají nic zadarmo. Naštěstí nás na oba zápasy přišla podpořit početná skupina našich nejvěrnějších fanynek a fanoušků, kterým bych chtěl tímto poděkovat, za vytvoření perfektní atmosféry. Sice tím náš „chrám ticha“ trochu utrpěl na pověsti, ale aspoň jsme mohli vzdorovat hlasitému brněnskému zdaréééc. Hned od začátku se hrál pro diváka pěkný volejbal plný dlouhých výměn, protože Brňáci čapali rukama nohama, co to šlo. První tři sety byly velmi vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. Trochu škoda, že se nám nepodařilo vyhrát první set, mohlo být po třech setech hotovo. Nakonec jsme se dostali až do tiebreaku, ve kterém jsme sice měli dva mečboly, ale pak na mě poprvé v kariéře padla tíha nejstaršího hráče na hřišti a to z obou týmů, a na jednoblok jsem si to zkušeně vrátil pod nohy a bylo vymalováno.


MFF - Beskydy (-22, 22, -20, 21, 14)


Druhý den nás čekal těžký zápas s loňským vítězem z Beskyd. Ten letos ještě posílil o zkušené bývalé extraligové hráče Tomáše Širokého a Romana Kozáka. Nastoupili jsme opět s Óňou na náhře, Jirkou na účku, Ráďou a Kubínem na bloku, Šufim s Parkym na smeči. Na liberu Mahaje vystřídal Tomíno. Nezačali jsme sice špatně, ale soupeř nás tlačil především tvrdým servisem, po kterém se nám těžko ztrátovalo a set jsme těsně ztratili. V druhém setu jsme se se soupeřovým servisem vypořádali lépe, přidali k tomu několik dobrých obran a set se nám v koncovce podařilo získat. Třetí set začaly být Beskydy postupně lepším týmem a opět díky kvalitnímu servisu nám komplikovali ztrátu a zdálo se, že dostávají zápas pod kontrolu. Došlo i na střídání, kdy Štufyho střídal Pilda a Tomína Mahaj. Ve čtvrtém setu jsme ale nesložili zbraně. Zlepšili jsme příjem, po kterém bezchybně útočili hlavně Ráďa s Mikym. Navíc soupeř přidal několik nevynucených chyb a šlo se do tiebreaku. Když už se zdálo, že pátý set opět ztratíme a to ve chvíli, kdy soupeř ztrátoval za, pro nás nepříznivého, stavu 13:14, Mahaj zkušeně čapnul balon až pod strop a soupeř během této chvíle stihl spadnout do sítě. Na servis šel Miky. Po jeho kvalitním servisu přišla další naše obrana a Miky nekompromisně složil z doskoku. Jeho chvíle měla ale teprve přijít. Za stavu 15:14 pro nás si Miky nahazuje servis a nekompromisní bombou po lajně setře zbytky barvy, co nestačila ještě zaschnout, z růžku hřiště. Připisujeme si velmi cenné vítězství, nicméně Miky svůj výkon skromně hodnotí slovy „v klidu, s Beskydama jsem ještě neprohrál“. Opět děkujeme fanouškům za skvělou sobotní podporu jak v hale, tak v restauračním zařízení a těšíme se na další fandění.

Příště zkusím nezapomenout si dresy…

Parky


pondělí, října 01, 2018

Český Pohár – první kolo

Píše se sobota 22.9. 2018 a náš manšaft vyráží s poměrně obměněným kádrem na první turnaj sezony, který zároveň bereme jako přípravu na ligové zápasy.  Jakožto nováček týmu jsem byl obeznámen před zápasem o pravidlech pozápasových aktualit a s klidnou hlavou jsem si říkal, že není možné prohrát střižbu 4x za sebou. Jak se ukázalo, mé domněnky byly mylné a tahle povinnost tedy připadla mně.

Sraz jsme měli před sportovní halou ve Dvoře Králové, nebo možná Králově Dvoře, to už není podstatné, protože jsme trefili ten správný Dvůr. Z důvodu nedostatku aut, musela část naší výpravy vyrazit už v 8 hodin ráno vlakem a zbytek se vezl v domluvený čas auty. Ve 12 hodin jsme se konečně všichni sešli v šatně a udělali rychlou poradu. V jednu hodinu zazněl hvizd rozhodčího.  Naše první utkání začalo.

VŠSK MFF UK Praha – Choceň

Do zápasu jsme nastoupili v sestavě Óňa začal na nahrávce Heřmi na účku, na kůlech jsme měli Pildu a nahecovaného Štůfiho, na bloku začal náš univerzální hráč Petr alias Bohouš Sobotka s Kubínem a na liberu Tomíno. Já, společně se zbytkem týmu, jsem čekal na svojí příležitost ve čtvéru, ale protože na poradě jsme se shodli, že si zahrají všichni, sestavou se stále míchalo.
I přes Choceňské nestandartní údery se nám podařilo ve všech setech soupeře přehrát poměrně velkým rozdílem, hlavně díky Pildově dělovému servisu, který záhadně pokaždě našel pana Filče (choceňský přihravač) na druhé straně sítě. Vítězíme 3:0 (25:19, 25:12, 25:19)

VŠSK MFF UK Praha – Dvůr Králové

Naše základní sestava se na druhý zápas trošku změnila. Na smeči vystřídal Parky Pildu a já začal na liberu. Soupeř vyhrál s Chocní také poměrem 3:0, a tak jsme soupeře nechtěli od začátku podcenit.
První set byl velmi vyrovnaný.  Až v koncovce se nám povedlo ubránit pár útoků soupeře, utéct o pár bodů což znamenalo vítězství v prvním setu 25:21.
Druhý set jsme soupeře tlačili na servisu a soupeř se nemohl na útoku prosadit. Set se nám opět podařilo vyhrát a to o něco jasnějším rozdílem 25:19.
Třetí set byl asi nejdramatičtější ze všech. Byla to tahanice o každý bod a soupeř měl dokonce i setball, který se mu naštěstí nepodařilo využít. Stav byl 25:25, když na servis přišel nějaký bomber od nás a ukončil zápas 27:25.
Jelikož se Turnov z turnaje odhlásil, pro nás to znamenalo vítězství ve skupině, a tím jsme si zajistili účast v druhém kole poháru. Naší novou halu přijede navštívit extraligové Ústí nad Labem. Těš se Ústí!

Snad budu příště stříhat líp.


Mahaj

pondělí, prosince 04, 2017

EGE a ČZU B

Ten pocit, když si člověk přijde odsedět na lavičku druhý zápasový víkend v sezoně a hned ho osud potrestá aktualitou….

Už cestou ze sobotního zápasu jsem si říkal, co bych tak asi mohl psát. V dobách, když jsem ještě hrával, jsem si říkal, že si nic nepamatuju, protože se soustředím na každý balón zvlášť a žiju od servisu k servisu. Z pozice diváka zjišťuju, že to nebyl ten pravý důvod. Nejspíš si prostě jenom hovno pamatuju. 

No nic, otevřu si ČVF, podívám se, proti komu a kolik jsme hráli, a snad něco vymyslím:

1. 12. 2017, 19:00 EGE - MFF Praha   3:2 (-22,23,22,-18,15)

Na pátek jsme měli naplánovaný výlet do Budějic. Standa začátkem týdne poslal e-mail, že mají novou adresu haly. V tu dobu mi to bylo ještě fuk a ani nevím, co jsem s e-mailem udělal. Ve středu jsem se dozvěděl, že mi to fuk být nemělo. Stejně je mi to fuk dál a informaci v dobré víře, že je někde v mejlu, z hlavy vypouštím.

Jako řidič z jedné posádek lezu v pátek do mejlu a hledám Standův e-mal. Nikde není, ani v koši. Divné. Píšu Hynkovi, ten nic neví. No nic, vím, že to má být někde u hokejového centra, v googlu si nacházím hokejové centrum a vyrážím. U Anděla nabírám Hynčuse a opožděného Kulicha a už si to šinem někam, kde by asi měla být hala. 

Po vjezdu do Budějic, kousek před koncem cesty vidíme obrovskou kostku se svítícími okny a říkáme se, to by mohlo být ono. No nic, jedeme dál k hokejovému centru. Tam chvíli tápeme, pak přijíždí David se svou posádkou, tápeme méně. Když vidíme jejich zmatenost, tápeme více. Jdu na výzvědy a Kulich prý nezávisle taky. Našel jsem kluziště, ale i halu, jenže pusto prázdno. Rozhodnul jsem se, že pojedeme do původní kostky. Na parkovišti jsem potkal Kulicha, ten mi řekl, že se byl ptát, ale co mu řekli, to vlastně už ani nevím. 

No každopádně kostka byla to správné místo. Potom, co jsem důchodci u vstupu vysvětlil, že opravdu platit vstupné nebudu, jsme se i se zbylými posádkami sešly v šatně, která by svými rozměry mohla být menší tělocvičnou. 

Převlíkání, nějaké to chození s balónem v ruce, to všichni známe, pak porada (čert ví, co se tam říkalo), pak konečně trocha rozcvičky a zápas začíná.

Teď zkusím odhadnout sestavu: Náhra jasná, Průchič v Německu, takže Óňa. Libero taky jasný, Miko17, který byl v minulé aktualitě opomenut, tak ho jako kompenzaci dělám více tučným. Pak si pamatuju na kamarády ze čtverečku Reného a Kryštofa. Vosič a Hynek se mi tam nějak střídali, blokaři taky rotovali. Nejvíce mě zaujal jeden z bratrů (co já vím, který z nich hraje na bloku). Vždycky když byl ve čtverečku, tak mi překážel ve výhledu. Nezmínění tedy museli logicky hrát a též logicky že na svých postech. 

První set 25-22 o kousek vyhráváme.
Druhý set je o ještě menší kousek pro domácí.
Třetí set je o kousek pro domácí.
Čtvrtý set je náš o docela pěkný kus.

Pátý se jsme údajně (říkali kluci v sobotu) vedli nějak 12-8 nebo tak, ale stejně náš nebyl, takže si po urputném boji vezeme jen bod. Škoda, měli jsme na dosah větší porci.

Pamatuji si obří bojovnost Óni, který jim tam párkrát vytřel i mimo hřiště a jeho moc pěkné servisy. Naopak z Kulichova 50 na 50 se stalo tak 10 na 90. Myslím, že se mi chvíli líbil i Vosič, ale pak mi nedává smysl, že jsem si s ním povídal ve čtverečku. Asi to byla pomíjivá chvilka.

Cestou zpět se většina manšaftu stavila v Písku na Swiss Kingovi a díky své průměrné rychlosti 135km/h dorazili do Prahy jen 15 minut po mně, co jsem jel rovnou a nemyslím si, že bych se nějak coural. Někteří šli asi ještě na nápoj, ale to už já jsem spokojeně prděl do peří.

2. 12. 2017, 14:00 Volleyteam ČZU B - MFF Praha    0:3 (-32,-25,-30)

Druhý den jsme měli na rozpisce Lužiny. A tak jsem si upravil plány tak, abych nejpozději ve 14:00 skončil práce na bytě, doma se osprchl, najedl a pak poklidně počkal na zápas a že tak jako o skoro všech sobotách budu  na srazu v 17:00. 

Jenže pak mejl od Standy, že sraz je ve 13:00. Zápas byl totiž od 14:00. No hurá :-/ Takže zase změna plánů. Škoda, že už je pryč ta doba, kdy mě volejbal bavil a nevadilo mi to.

V šatně jsme se dozvěděli, že Vosič si zdřímnul v autě, díky spolubydlícímu jeho bratra, který nechal klíče v autě. Asi nic moc nocleh, ale protože asi nezapadl do kolektivu a nemá mezi námi kamarády, ke kterým by se mu chtělo jít, nic jiného mu nejspíš nezbývalo. Kulich nějak ne a ne dorazit, někde bloudil či co, tak jsme se poradili bez něj a šli jsme do haly. 
Tam jsme doplnili obvyklou rozcvičku spočívající v chození s míčem a házením na koš o kopání na branku, která - POZOR - byla ve spodní části zastavěna reklamou, takže jsme to měli o to těžší. To byla ta správná výzva.

Díky tomu, že se nám vrátil Průchič ze zahraničí, doplnil sestavu čtverečku Óňa. Na lavičce přibil Standa. Jinak asi vše stejné. 

Co by stálo za zmínku byl Průchičův servis. Škodil. Ne nám, není to Kulich, ale jim. V rámci strategických tahů proběhlo nějaké to dvojstřídání a tak se stalo, že jsem ho měl ve čtverečku. Co mě trošku pak vrtalo hlavou, že i v tom čtverečku se mnou snad byl až do konce.
Asi když jsem se byl vyčůrat, nebo když byl oddechový čas, si kluci řekli, že jsme přeci jasně lepší a tak si s nimi pohrajeme. Alespoň herní průběh tomu nasvědčoval. Skóre bylo vyrovnané, v prvním setu snad mírně vedli domácí, samozřejmě pod naší kontrolou a s naším dovolením. V koncovce jsme je dorovnali a vodili si je až do stavu 32-34.

Druhý set jsme vedli asi 0-4 nebo tak nějak. Nuda. A tak jsme je nechali nás dohnat a pak to bylo obdobné jako v setu prvním, jen jsme nebyli tak trpěliví, takže jsme to utli už za stavu 25-27.

Třetí set byl v naší režii. Vedli jsme o spoustu bodů. Nic si nepamatuju, tak pro názornosti odhaduji cca 13:22. A to je přeci nuda. A tak kluci vypli. A to myslím skoro doslova. To, že to bylo pod kontrolou (odpověď na vrtání hlavou viz někde výše nahoře), svědčí i to, že nepotřebovali nový impulz třeba dvojsřídáním, byť byl Óňa přední a na opětovný start jsme měli o jednoho útočníka na síti méně. Někde kolem stavu 23-23 jsme teda zase nahodili motůrky a vzali si i třetí bod stavem 30-32.

Za víkend 4 body z venkovních mačů, byť ten druhý byl v Praze, není málo, takže asi dobrý. Díky této aktualitě jsem si všiml, že jsme měli tu čest hrát jubilejní stý zápas této sezóny této ligy.

Teď už jen doufám, že příště neprostřihám a jdu štukovat. Přeju co nejvíce zápasů tak pevně pod kontrolou, jako byl ten sobotní, Váca.

VelMez a Dobi (Honzovo ulejvka a servis)

MFF Praha - Velké Meziříčí (3:0)

Tak jsem prémiově prostříhal tento rok aktualitu a zrovna to vyšlo na pátek ve kterém nás čekal domácí zápas s Velkým Meziříčím, tedy prvním chlapský klub, do kterého jsem chodil.

Abych to trochu vysvětlil, když jsem začal v 18 letech s volejbalem, bohužel jsem nemohl chodit s klukama, protože ti měli tréninky v úterý a ve čtvrtek a to jsem měl angličtinu. Další nabídku mi dal kdysi trenér v Třebíči, abych chodil na páteční tréninky žen. Tam se mi hodně líbilo, ale můj první rozchod a konec kurzů angličtiny mě nakonec dostal do Velmezu, se kterým jsem si užil svoji první a poslední sezónu juniorů.

Teď i trochu k soupeři - je to zasloužený nováček první ligy. Hráli jsme proti sobě první zápas u nich doma a nehráli vůbec špatně. Podle výsledků je volejbal baví, jen neuhrají těch několik důležitých míču v koncovce.

My nastoupili s Kulichem a Kubou na bloku, Ondrou na náhře, Hynčusem a Lukášem na smeči a Vosičem na účku.

Na hřiště se postupně podíval i Průchič a Ráca. Ve všech setech jsme měli pohodlný náskok a bylo vidět, že máme navrch hlavně na bloku.

V druhém setu to už vypadalo dost nepříznivě, kdy ze stavu 13:8 to bylo najednou asi 15:15, ale naštěstí sérii bodů ukončilo jejich účko útokem do půlky saka.

Myslím si že série proher je dostává psychicky a myslím že lépe hráli v našem prvním zápase, tak snad se jim bude dařit.


MFF Praha - Dobřichovice (3:2)

V sobotu k nám přijel první tým Dobřichovic, na který jsme se připravovali jak to jen šlo. Někdo přidal v posilce a zvedl o pár želez víc, někdo dal o gól víc ve fotbale nebo o balkón víc při rozsmečování.
Já si dal o pivo víc v hospodě.

Přípravu před zápasem nevím, přišel jsem pozdě. Začali jsme s  Všechno stejně jako včera, jen s Průchičem na náhře a hlavně na začátku na servisu, což nás dostalo do vedení asi 8:2, několik zákroků na síti napovídalo že to bude velmi nahecovaný zápas z obou stran. V prvním setu jsme na Dobřichovice našli zbraň a vyhráli.

V druhém a třetím jsem tu zbraň nenašli. Lukáš všechno poctivě smečoval, Ráca si přivedl do haly širokou rodinu a kamarády, kteří ho poctivě podporovali, bohužel to nestačilo a prohráli jsme.

Na konci třetího setu ovšem trenér Standa mrknul na mě a já nastoupil a překvapivě dal servis, takže jsem zůstal i do čtvrtého setu, kde se bojovalo o každý bod.

Chtěl bych zde vyzdvihnout sám sebe, kde jsem spornou ulejvkou levou rukou na středu získal hned 2 body, jelikož se Dobřichovičtí rozhádali s rozhodčím natolik, že dostali červenou kartu. Úctyhodně jsme zvládli koncovku, za což bych chtěl vyzdvihnout všechny ostatní.

Čekal nás tiebreak, ve kterém nás opět čekal kvalitní volejbal až do stavu 11:11, kdy bych sám sebe zase vyzdvihnout nechtěl, protože jsem šel na servis a myslím že to letělo nejen mimo hřiště, ale i mimo síť. Naštěstí nás podržel Lukáš, který začal zalejvat a Vosič, který složil poslední balón.

Honza Š.

neděle, listopadu 26, 2017

Dvojzápas s Turnovem

Turnov - MFF 1:3 (-21,14,-20,-23)

V pátek 10. listopadu se volejbalisté MFF vydali odehrát jedenácté kolo první ligy do Turnova. Jelikož MFF bylo v tabulce průběžně na třetím místě a Turnov na místě čtvrtém jednalo se jasně o nejsledovanější zápas tohoto kola. 

Pro mě byl tento dvojzápas speciální v tom, že jsem se zase po roce měl utkat se svým spolubydlícím o to, kdo se stane volejbalovým polobohem strahovského pokoje 407. Týden před tímto dvojzápasem jsem se po nějaké době jel podívat zase domů do Klatov a nenapadlo mě nic lepšího než si neděli zpestřit tím, že si půjdu s taťkou zahrát squash. No nic prostě sem matlák a nebudu to nějak moc popisovat, ale nevzal jsem si ortézy na kotníky (i když mi tatoň říkal, ať si je vezmu a ten o kotnících něco ví, ale neposlech jsem ho, asi špatná výchova, málo mě mlátil), běžel sem pro boast (BOAST je druh squashového úderu, při kterém se míček před odrazem od čelní stěny kurtu odrazí od některé jiné stěny (boční nebo zadní)) a udělal jsem si kotník. Takže na dvojzápas s Turnovem jsem fungoval jenom jako psychologická podpora ze čtverečku a jako parťák na rozcvičování pro Vácu.

Teď k samotnému zápasu. Soupeř nastoupil s posilami z Dukly Liberec a na jejich straně chyběl jenom univerzál Vencovský. My jsme na zápas odjeli v trochu pozměněné sestavě. Na zápas nejel Miko17 a na jeho místo si brousil zuby Váca, který si chtěl odbýt premiéru v této sezóně. Váca byl z možné letošní premiéry při rozsmečování tak přemotivovaný, že přihrál míč několikrát za sebou na soupeřovu stranu a tak David, který byl na tento zápas povolán na místo hlavního kouče rozhodl, že Váca půjde dělat kliky do čtverečku a na místo libera půjde Piškot. Na smeči Koube, Parky, náhra Kupi, U Vosič, blok Kulich a Kubíno. David hned na začátku předvedl mistrovský tah, když Kulicha poslal na post druhého blokaře (asi ten blokař co začíná vzadu, nevim nerozumim tomu) a to soupeře tak zaskočilo, že jsme první set vyhráli. Druhý set jsme prohráli a David se rozhodl provést volejbalovou rošádu a poslal Kulicha místo Vosiče na U. Třetí set jsme dobře přihrávali a Kupi se Zbyňou tam sypali soupeři jedno kvído za druhým. Třetí set vyhráváme a šli jsme do čtvrtého. Z toho si až do stavu 24:23 pro nás nic nepamatuju. Vim, že za tohoto stavu si vzal soupeř time, ale náš tým to nemohlo rozhodit, protože na servis se postavil náš generátor náhodného podání: Kulich a se slovy „Kvůli tomuhle hraju volejbal. '' a poslal na soupeřovu stranu svojí specialitu plachto-skákaný servis, který se od soupeřova přihrávače odrazil někam do stěny. Koho mrzí, že tento památný okamžik neviděl na vlastní oči nemusí zoufat, protože díky audiovizuální technice si ho můžete kdykoliv přehrát na naší facebookové stránce. Po vítězném bodu přímo z podání jsme všichni naběhli na hřiště a začali skákat jak klokani. Podařilo se nám vyhrát za 3 body na palubovce Turnova a přerušili jsme tak jejich šňůru domácí neporazitelnosti. To se asi rok a půl nikomu v první lize nepovedlo. Po zápase jsme po cestě domů doplnili ztracené kalorie v mekáči na Black bridge (jak říkáme my hráči duolinga) a pak jsme se rozutekli buď do barů v centru nebo domů.

Ten kdo chce slyšet něco o zápasu z pohledu soupeře tak si to může poslechnout  pokud klikne na níže uvedený odkaz a posune ho na 2:00 min. 

MFF - Turnov 0:3 (-17, -23, -17)

Nastoupili jsme ve stejné sestavě, jako jsme skončili v Turnově. Smeč Koube a Zbyňa, náhra Kupi, U Kulich, blok Kubíno a Tužkyn, libero Piškot. Hosté z Turnova přijeli do našeho Chrámu ticha bez hostujících hráčů z Dukly, ale zato se na hřišti objevil univerzál Vencovský a na postu libera štírek ze Strahova. Ano ten štírek (170cm, 90 kg) nebyl až zas takový štírek, byl to spíš takový štír   a byl to můj spolubydlící Mára.

Hned od začátku utkání se nám před četnou diváckou kulisou (asi 15 diváků) nedařilo moc přihrávat a nemohli jsme naší hru zpestřit oběhy, kvídy a dalšími námi oblíbenými kombinacemi. Na post univerzála šel místo Kulicha Vosič a místo Kupiho Průche, bohužel ani tato změna nevedla ke změně stavu utkání. Na hřišti si pamatuju i Renéčka, který dostal dvě nahrávky a myslím, že obě složil, takže 100%. Když tak vzpomínám na sobotní utkání vybavuje se mi ještě jeden moment a to Tužkynův útok rychlíkem na soupeřova blokaře. To by nebylo nic neobvyklého až na to, že ten blokař nebyl na hřišti, ale seděl na lavičce. Utkání jsme prohráli 3:0 a ztratily jsme letošní domácí neporazitelnost. Nevadí, poučíme se z chyb a příště to bude lepší☺

Jo a k souboji o volejbalového poloboha strahovského pokoje 407. Bohužel tuto prestižní trofej musí přenechat Márovi, jelikož já jsem ani do jednoho utkání herně nezasáhl a on v pátek nenastoupil a v sobotu si odvezl cenný skalp z Chrámu ticha, vyhrává tedy 1:0. Snad budu moct tuto bilanci otočit ve svůj prospěch třeba nějakým utkáním v play off. 

Díky fíky Hynek Kotníček. 

pondělí, října 30, 2017

Druhý dvojzápas sezóny v domácím prostředí je za námi

Musím podotknout, že report ze zápasů píši v MFF úplně poprvé, proto se omlouvám, že s tím nemám takových zkušeností jako někteří matadoři našeho týmu. V tomto víkendu nás čekaly zápasy s moravskými volejbalisty ze Starého Města (pátek) a z Brna (sobota).

pátek, října 27, 2017

Zdravím fanynky a fanoušky MFF!

20. 10. 2017 jsme vyrazili na zápas do Suchdola  proti dalšímu vysokoškolskému týmu z Prahy.
Chlapci udělali jako vždy vtipnou upoutávku
https://www.facebook.com/Pokosh/videos/10214481833103708/ , a tak bylo jasné, že je na co se těšit  J

čtvrtek, října 19, 2017

Výlet do Frýdku-Místku a Brna

Beskydy – MFF 3:1 

O uplynulém víkendu nás čekal první výjezdní víkend této sezóny a to do Frýdku-Místku proti týmu Beskyd v pátek a v sobotu do Brna proti týmu Tesly.