čtvrtek, prosince 01, 2016

Moraváci v Prahéee

Jak to tak chodí, provokativní poznámky v knize tváří (zkráceně FB) osud spravedlivě potrestal. Nůžky se v kámen obrátily a čest psát aktualitu zůstala v mých, trochu nešťastných, rukách. Na rozdíl od bohatých studentů musím živit rodinu, a tak raději těch pár řádek sesmolím, než platit 600 do kasy, přestože vzpomínky nejsou valné..skoro mám pocit, že se nic zvláštního nestalo.

Chatrné zážitky z volejbalu jsou naštěstí bohatě kompenzovány jinými oblastmi života. Ještě, že chodím do práce, a tak, jinak bych vlastně nic nezažil. A hlavně, ještě, že je příležitost psát aktualitu a notně si pobrečet na adresu všeho, co mne zrovna prudí, alespoň to člověk nemusí dusit v sobě.

Pátek začal, jako většina všedních dní v 5:20 budíkem, který jsem zapomněl přenastavit na 5:50, protože výjimečně potřebuji spustit systém, aby v tichosti pracoval a hodina cesty do práce nezůstala v napjatém plánu nevyužita. Na náladě to člověku nepřidá, ale stanou se i horší věci… Co čert nechtěl, nastavení parametrů a zběžná kontrola vstupních dat se ze standardních 10 minut protáhne na 2 hodiny domlouvání, proseb, nadávek a opravování. V 8:30 vyrážím směr práce jako na koni a vyhlížím poklidný pátek s ambicemi spravit si během oběda náladu novým dílem Autobazaru Monte Carlo a Jídla s.r.o. z dílny stream.cz. Do práce dorážím s krásným pozdním příchodem 30 minut, který kupodivu nezůstane bez povšimnutí a povzbudivých poznámek všech kolegů.

Kvalitní ranní příprava se během prvních 5 minut v kanceláři rozsypala jako domeček z karet a začalo se roztáčet kolo problém --> IT --> Externí dodavatel --> řešení --> IT --> nové dva problémy --> jiný externí dodavatel… Bohužel, toto kolo bylo nejspíš napojeno na parní stroj, který se v chladném ránu zahříval jen velmi neochotně a o pohybu vpřed by se dalo s úspěchem pochybovat. V 10 dopoledne jsem vzdal naděje upínané k 10 minutám odpočinku u nových videí, ve 2 i na samotnou pauzu na oběd, ve 4 už je jasné, že je vše ztraceno a začínáme pouze zachraňovat přípravu na pondělí, abychom mohli kancl zamknout s pocitem, že se něco hnulo.

Jak to tak chodí, svatá trojice:
  • Uživatel, který v zásadě rozumí problému, může ho najít a oznámit, ale nemá právo ho analyzovat ani spravit,
  • IT, které má právo řešit i spravovat, ale absolutně netuší, v čem je problém natož co by ho mohlo způsobit,
  • externí dodavatel, který může zjistit, v čem je problém, ale tendence upozorňovat na vlastní chyby, které bude muset následně zadarmo spravovat, nikdy není úplně velká. Navíc je pátek a to příliš na aktivitě nepřidá nikomu…

Přinesla své ovoce a pátek kdyby vůbec nenastal, patrně bychom produktivitu práce nesnížili i přes plné vyčerpání kapacit 4 lidí z čmss a 2 externích (s plným pátečním nasazením). Trn z paty mi tahá Lukáš, který v 17:15 oznámí odjezd do haly, čímž své dosavadní nasazení měním také na páteční, rozsypu úkoly na pondělí po mailech, incidenty do tří systémů pro řízení chyb (protože mít jenom jeden, to je pro amatéry) a nechávám se odvézt na Hostivař, trochu si spravit náladu.


MFF Praha - SG LD Brno B        
3:2 (-23, -22, 23, 21, 12)

Do šatny dorazíme v půl a světe div se, plný dům lidí. Takováhle účast na tréninku obvykle není ani 5 minut po začátku. Každopádně plán postavit hřiště, abychom měli víc času na rozcvičku hatí baskeťáci, kteří náš kurt okupují a nehodlají se ze získaných pozic stáhnout.

Příprava, výjimečně v malé zasedačce, je jednoduchá - v Brně jsme prohráli kvůli příjmu (a dvěma balónům zdarma, které Tom zvládl přijmout na polovinu soupeře, čímž se tým definitivně psychicky sesypal), takže to se nadlepší, protože hrajeme doma, kde tak dobře podávat nebudou, Tom už balóny zdarma přes nedává a navíc na účko dáme Hynka, aby se dalo přijímat ve čtyřech. S takovou konstalací se nedá prohrát.

Rozhodčí, proslulý spíše svými karetními než volejbalovými výkony (Nymburk by mohl vyprávět), zahajuje hru a Licek sází eso mezi naše 4 přijímající borce. Tím se jako tradičně hroutí celá předzápasová příprava a začínáme partyzánský průzkum alternativních cestiček k vítězství. V hlavě mi zůstal dojem, že přijato docela bylo, přesto nám během prvního setu dali Brňáci 5 es (což není málo), z toho 4 byla z ruky soupeřova hlavního servismana. Horší je, že se nescházíme na útoku, natož na bodovkách, to je tradiční úskalí. Kratší náhry končí pod našima nohama ranou o blok, delší náhry míčem zdarma přes, kupodivu ani jedna varianta na náladě v týmu ani k vylepšení skóre nepřispěje.

Co je důležité, Hýňa podává standardní výkon bez výraznějších chyb, čapne v poli, přitvrdí útok a oproti předchozím sezónám konečně dává do servisu tolik síly, jako na trénincích. Kromě dobrého pocitu bojovnosti z toho plyne i naděje, držet se soupeři za zády a pokusit se, aby se povedlo ještě něco dalšího. Nejdůležitější to ale je pro mne a pro Vosiče, protože se v klidu můžeme věnovat kondiční přípravě doprovázené povzbuzováním našich podávajících a nemusíme se angažovat v týmové atmosféře na hřišti - něco na pomezí zoufalého pláče a nenávistného souboje pohledů všech proti všem.

Přes matný výkon (sem tam ředěný Kubovou slušnou smečí středem a Hynkovým servisem na bod) dotahujeme set do stavu 19:21, který rozhodně není beznadějný. Naštěstí se vypjaté chvilky v koncovce za stavu 23:24 ujímá Kulich, muž bez nervů a slitování, a ukončuje set servisem pod tribunu, aby se všechny negativní emoce družstva vybily do nastaveného hromosvodu a do druhého setu mohlo mužstvo nastoupit bez jiných osobních konfliktů. Podle mého to byl šikovný psychologický tah.

Druhý set se ale i přes psychický reset odehrává ve stylu toho prvního. V poli nečapnem nic, Brno nepodává špatně, smečaři brečí z kratších náher a nedaří se jim prosadit. Přesto všechno, opět dotahujeme set do otevřeného stavu 19:21. A opět bez příznivého výsledku.

Jeden by mohl i myslet, že si děláme naschvály, když Vosič před třetím setem prohlásil: "Alespoň to budeme mít brzy za sebou a dorazím do Týna trochu včas." A jako by se náhle projasnilo, sem tam se něco i povede. Hlavně vstal z mrtvých Parky, který první 2 a půl setu nebyl vidět. Začnou se skládat míče z hlavního kůlu, i pajp se povede a klíčový stav 21:19 je konečně v náš prospěch, stejně jako celý set. Tým se raduje, Vosič začíná zachmuřeně počítat, v kolik že to vlastně do toho Týna dorazí.

Čtvrtý set se karty obrací. Soupeři se přestává dařit podání a ve chvílích, kdy v prvních dvou setech přichází eso najednou Brňáci kazí. Oproti tomu, za mff dá podání už i Kulich a co víc, dá podání nad míru úspěšné. Jako vrchol výkonu se povedlo, že Tom hned 2x po sobě čapnul ránu po diagonále, což byl v dosavadnímu průběhu (celé soutěže) jev málo vídaný. Přes vedení o 6 bodů sice vstupujeme do koncovky za tradičního stavu 21:19, ale co je důležité, vedeme. A jak to tak v tomhle utkání chodí, kdo vede 21:19, vyhraje i celý set, což pro nás znamenalo zlatem k nezaplacení jistý bod do celkového hodnocení soutěže.

Z tajbrejku si nepamatuju nic, ale vedli jsme 11:9, což by si každý numerolog amatér mohl přeložit jako že jsme vyhráli a nakonec tomu tak skutečně bylo - k úlevě všech zúčastněných. Po zápase jsme v 8 kusech zašli na 2 pivíčka, trochu spláchnout žízeň po dlouhém výkonu a na něco malého na zub. Vosič se vydal směrem na 140 km dlouhou cestu na jih a všichni ostatní směrem dom - což třeba pro mě znamenalo bezmála dvouhodinovou cestu na západ s příjezdem 23:45, takže by časově vyšlo lépe jet s Vosičem na pivo k Budějicím.

Abych průběh zápasu nějak přehledně a srozumitelně shrnul…

DECLARE
@TeamA varchar(max) = 'MFF'
,@TeamB varchar(max) = 'Brno'
,@ScoreA tinyint = 0
,@ScoreB tinyint = 0
,@SetA tinyint = 0
,@SetB tinyint = 0
;

CREATE TABLE #RESULTS(
[MFF] tinyint
, [Brno] tinyint
);

WHILE
(F_LineMax(@SetA, @SetB) < 3)
BEGIN
WHILE
(F_LineMax(@ScoreA, @ScoreB) < 21)
Or ((@SetA = 2) AND (@SetB = 2) AND (F_LineMax(@ScoreA, @ScoreB) < 11))
BEGIN
EXEC P_PlayRandomGame(@ScoreA, @ScoreB);
END;

IF @SetA = 2 AND @SetB = 2
BEGIN
IF @ScoreA = 11
BEGIN
SET @ScoreA = 15;
SET @ScoreB = @ScoreB + Rand(4);
SET @SetA = 3;
END;
ELSE BEGIN
SET @ScoreB = 15;
SET @ScoreA = @ScoreA + Rand(4);
SET @SetB = 3;
END;
END;
ELSE IF @ScoreA > @ScoreB
BEGIN
SET ScoreA = 25;
SET ScoreB = @ScoreB + Rand(4);
SET @SetA = @SetA + 1;
END;
ELSE IF @ScoreB > @ScoreA
BEGIN
SET ScoreB = 25;
SET ScoreA = @ScoreA + Rand(4);
SET @SetB = @SetB + 1;
END;

INSERT INTO #RESULTS VALUES (@ScoreA, @ScoreB);
SET @ScoreA = 0; SET @ScoreB = 0;
WAITFOR DELAY '00:03';
END;

EXEC P_SendResults2Vis(#Results);
DROP TABLE #RESULTS;


MFF Praha - Staré Město        
3:1 (17, -21, 12, 23)

Když je celý den člověk fuč, sluší se a patří prohodit po příchodu domů alespoň pár slov s rodinou. Stejně tak, když je člověk 4 večery v týdnu v prachu na volejbale, sluší se poskytnout pomoc bližnímu (pomoc s hlídáním své vlastní dcery), když chce jít v sobotu na turnaj. Bohužel, když se tyhle 2 věci skloubí dohromady, šli jsme spát ve 2 a vstávali v 7, čímž se standardní sobotní program - celý den prospat, aby se člověk trochu spravil po deficitech utržených během pracovních dní, rozplynul jako pára nad hrncem.

Takový průběh soboty má výhody:
  1. Člověk si zlepší obrázek sebe sama, že se snaží kompenzovat domácí nepřítomnost, jak může.
  2. Vypadá to dobře před ostatními, že také dělám něco jiného, než chodím po nocích na volejbal do míst, kde se v podezřelé blízkosti nachází pivovar.
  3. Přes celou prahu nemusím jet 2 hodiny mhd, ale budu mít odvoz, který cestu zvládne za 20 minut.

Má to i nevýhody:
  1. Nedostatek spánku, který nesu extrémně těžce. 
  2. Ztráta možnosti na 2 hodiny zavřít oči v autobuse a odpočinout si.

No co, jsem hráč a hráči musí riskovat. Vzhledem k Hýňově formě a přítomnosti Vosiče je šance, že tým nějak významněji poškodím prakticky nulová a za tuhle cenu získaná trocha rodinné pohody rozhodně stojí. Navíc nás oproti pátku posílí na bloku Vláďa zvaný nezastavitelný, takže žádné obavy. V hale naštěstí nečekalo žádné překvapení (žádné nevyjasněné absence, na hřišti není kaluž, a jiné zajímavosti, které nás touhle sezónou provázejí).

Něco překvapivého se však přeci jen stalo. Například mne při pohledu na výsledky překvapilo, že jsme jeden set prohráli..byl jsem přesvědčený, že jsme to zvládli 3:0. Získali jsme, v tomhle ročníku klíčové, 3 body a po zápase se všichni rozprchli jako hejno hus, do kterého střelí. Ládil mi poskytl odborný návod na vykoštění kuřete, který se okamžitě jal realizovat (a dokumentovat), takže teď je řada na mně, abych se bez studu mohl podívat do zrcadla.

Tak to by bylo z volejbalu asi všechno. Zbývá jen dodat, že byla první adventní neděle, která symbolizuje 'pokoj', a tak všem popřeji, aby v pokoji strávili následující bez-zápasový víkend, nepotkala je hypotéční směrnice a někdy u volejbalu opět na shledanou.

Ráca

PS: Díky Standovi za odměnu v podobě pondělní posilovny s holkama z přírodovědy, bylo to povznášející.




Tříchodový víkend

O pátku už něco zvládl pohovořit Honza ve svém posledním písařském výkonu, takže doplnění...

MFF Praha - Č. Budějovice B 
3:2 (17, 21, -23, -20, 17) 

V sobotu se opět scházíme na Hostivaři, tradičně v lepší atmosféře než v pátek. Jednak už si tým trochu odpočine ze čtvrtečního běhacího tréninku, člověk není ze sezení v práci vytvarovaný podle židle, ale může se normálně hýbat no a nezanedbatelnou roli hraji i tradiční mentálně-ozdravná kúra, která standardně končí někdy nad ránem v centru. Na Budějice nemáme úplně dobré vzpomínky. Posledně nás přehráli jak silou, tak tím, že nedělali chyby a po páteční zkušenosti se rozhodně nedá říct, že bychom v některé z těchhle činností vynikali. Oproti pátku se událo hned několik novinek. 

Za prvé, na hřišti se objevila rozměrná kaluž, neustále živená vodou kapající ze stropu haly. Takže ač v domácí hale, přesouváme zápas na vedlejší kurt, tedy do venkovního prostředí. Mimo toho, že samotné hřiště je vyznačeno nevýrazně, jsou přes něj nakresleny další 3 kurty (2x badminton, 1x tenis) a samozřejmě standardní hřiště na basketbal, brankoviště na florbal a mnoho dalších zajímavých čar. Za druhé, na hřišti (ani v hale) se, v té době z neznámých důvodů, neobjevil Tuškin, čímž se nám ze soupisky vytratila kompletní blokařská sestava z pátku. Za třetí, Kuba musel přehodnotit svou přípravu na zápas: "Dneska se jdu jen podívat, bolí mě koleno a sotva držím pohromadě." A nastoupil do základu spolu s přeběhlíkem Kulichem, který opět vyměnil post U za blok. Za čtvrté, Vosa se zlomenou nohou srdcařsky nastoupil a hned první smečí při rozpinku dal balkon.a to nepotřeboval ani vyskočit. 

Začínáme hrát zápas, nikoliv volejbal. Do stavu 8:3 pro soupeře jsme zvládli vyhodit 6 útoků do autu, doplněných 2 ks chyb v poli a nad vodou nás drží pouze soupeřova neschopnost trefit podáním hřiště. První 4 chyby jsem zvládl vyrobit já osobně a nic na tom nemění ani to, že hned první zapískaný aut byl cca metr od rozhodčího tečován blokem, takže se vlastně měl hrát zcela jiný zápas. Naštěstí vytrvalost hostů v trefování topení servisem a závěsu vedle hřiště útokem z handy vytrvala. My jsme nasadili laťku tak nízko, že do zbytku setu došlo k poměrně výraznému zlepšení a plíživým krokem jsme nakonec uhráli poměrně přesvědčivý výsledek. 

Druhý set vypadal víceméně podobně, daří se nám blokovat, útočit a trápíme se v poli. Třetí set jsme pořád mírně na vrchu, blokujeme, daří se servis i útok, ale opět to pole..a ve finále nám zlomí vaz 3 bodovky, které místo dlouhé diagonály trefí dlouhý aut; Bitva končí 25:23, válka pokračuje. Čtvrtý set rozehráváme vyrovnaně, ale pak přichází šňůra na příjmu a soupeř odskakuje o 6 bodů. Dotahujeme na 2 body, ale krom kolísání na příjmu se nám přestává dařit na bloku (2x parohy, nějaká kapsa…) a soupeř opět odskakuje na 6 bodů před nás. Opět dotahujeme, ale v koncovce se z ničeho nic vynoří pověstná Budějovická bomba na servisu, která zcela náhodně 3x v řadě trefí hřiště namísto obložení haly a je dobojováno. 

Tiebreak hrajeme obstojně a za stavu 12:8 už se pomalu balíme k branám Hostivaru zapít vítězství. Co na plat, končí se až na patnáctce a v mžiku prohráváme 13:14. Vítězství 19:17 bylo vydřené z posledních fyzických i psychických sil. Objevilo se i několik zajímavých prvků:
  • Teče na bloku se zásadně nepískají. Za zápas jich bylo tak 6 a hvizd se neozval ani jeden. Naštěstí se všechno rozprostřelo poměrně rovnoměrně mezi oba týmy, takže nebyla způsobena větší křivda.
  • Když nahravač jednou rukou přiťukne nalepený příjem na střed, dá se zahrát dvoják.
  • Když nahravač hraje míč mimo osu těla, je to dvoják zcela automaticky a vůbec nezáleží na tom, jak výsledná nahrávka vypadá.
  • Vosa skládá z obou kůlů, aniž by potřeboval vyskočit. 


SCM-ČVS-KTI - MFF Praha 
0:3 (-19, -24, -21) 

Kafíčko v neděli ráno u Paula na Andělu a výlet do sluncem zalitého Brandýsa, co víc si jen člověk může takhle při neděli přát. Aby však nebylo tak veselo, soupeř na nás přichystal hned několik triků. Podlahu haly podle mého museli leštit celou noc, v životě jsem takhle třpytivou palubovku neviděl. Míče Mikasa s molitanovou úpravou povrchu jsou v tuzemsku velkou výjimkou a všichni do nich raději kopali, aby si nezkazili techniku rukou. Hala byla osvětlena velikým oknem na jižní stěně, což se v době, kdy na obloze není ani mráček a slunce je nízko nad obzorem hodí velice. Jako bonus byl empire postaven na straně s výhledem do zářícího okna, proti nablýskané podlaze, aby si rozhodčí nemysleli, že to budou mít snadné. 

Naštěstí, hra vypadala velmi jednoduše:
  1. Soupeř kazí podání.
  2. My dáme podání a docela dobré.
  3. Kuba zablokuje (případně Vláďa).
  4. Dáme druhé podání.
  5. Míč spadne před Kulicha a jde opět podávat soupeř. 

A stačilo to. A když už ve třetím setu teklo do bot a mnoho sil už našim smečařům nezbývalo, vzal Průche zkušeně tříminutový oddechový za pomoci fingované srážky s Lukášem, následované bušením pěstičkou do podlahy. Lehký zástřik natlučeného kotníku ale Průcheho dal do kupy a mohlo se pokračovat beze změn. Mladé reprezentanty tato pauza vyvedla z míry natolik, že zkazili podání a ztratili i mírný náskok, čímž bylo o osudu utkání rozhodnuto. Jen takových víkendů (za 5 bodů) víc.

pondělí, listopadu 28, 2016

Duel s Dobi a něco navrch

Dobřichovice - MFF Praha  3:1 (-22,13,19,17)

Tento dvoukolový víkend jsme se přehoupli do druhé poloviny základní části první ligy. Letos to pro nás znamenalo udělat si dvojutkání s Dobřichovicemi a prvním zápas se odehrál na palubě soupeře.

Bohužel den před zápasem si Hynek vyvedl na tréninku výron, čímž otevřel otázku, kdo bude nastupovat na postu univerzála v zápase. Už dlouhodobě se na tento post tlačí Kulich a samozřejmě máme ještě Rácu jakožto 3. účko. 

První set začal s Parkym a Lukášem na smeči, Průche na nahrávce, Tomáš na liberu, Ráca jako náš univerzál a Vláďa s Kulichem na bloku. Bóra na pozici trenéra s Hynkem a Vosičem jako asistenty na nás dohlíželi z lavičky.

Vstup do zápasu se relativně podařil, i přes nevýhody haly jsme dokázali dát slušný servis, Ráca překvapoval lajnou jak nás, tak soupeře a z prvního setu odcházíme vítězně.

Bohužel v dalším setu se soupeř rozehrál a my jsme nevěděli jak ho přijmout. Ke konci setu zkusil Bóra dát toho Kulicha na účko, což vypadalo jako dobrý přislib do dalšího setu. 

Zkoušíme to s Kulichem na uchu, na bloku mě velmi rychle vystřídá Kuba a snažíme se hrát se soupeřem volejbal. Bohužel problémy na příjmu znásobené kvalitním servisem soupeře nás provází až do konce zápasu, který vyhrává tým Dobřichovic. 

MFF Praha - Dobřichovice  3:1 (22,-23,22,22)

V sobotním zápase nás čeká odveta na domácí palubovce, kde doufáme že se nám bude dařit mnohem líp a soupeřovi mnohem hůř. Místo Bóry jde na trenérskou pozici Standa, který nechává Kulicha na účku.

První dva sety hrajeme volejbal proti sobě vyrovnaně, bohužel se do toho ale začal opět motat rozhodčí který i jasné balóny pískal na různé strany, což soupeře dost vytáčelo. Nám se však daří v koncovkách a s jednosetovým náskokem nastupujeme do 4. setu. 

Hraje se dost vyrovnaný a pestrý volejbal, my předvádíme solidní výkon a za stavu 20:14 to vypadá na celkem jasný set, což se asi nelíbilo rozhodčímu, který viděl Lukášovu ostrou jako out, ikdyž Dobřichovice sami řekli že míč byl metr v hřišti a způsobil neskutečnou smršť chyb kterou se standa snaží za stavu 21:20 zastavit. Naštěstí jsme opět zahráli dobrou koncovku a mohli jsme se radovat z vítězství, které bylo následně poctivě oslaveno.

MFF Praha - ČZU Praha B 0:3 (-21,-18,-19)

Naladěni několika výhrami z minulých víkendů jsme se chtěli dostat všichni z 11. místa v tabulce a čekal nás zápas proti mladíkům z ČZU na domácí půdě. Nastoupili jsme v nejsilnější možné zdravé sestavě, soupeř měl již od prvního setu velmi dobrý servis, který jsme i přes výhodu domácího prostředí nedokázali od začátku přihrát. 

Soupeř hrál dobře, naopak u nás nikdo nepředvedl výkon, který bych si pamatoval. A tak zůstáváme po pátečním zápasu pořád na 11. místě.


Honza


Východňári

MFF Praha - Choceň 3:0 (17,24,18)

Zápas jsme hráli i přes státní svátek vzniku Československa a přivítali v domácím prostředí soupeře z Chocně. 

Choceň jsme naposledy potkali v boji o play off v minulé sezóně, který tehdy skončil úspěšně právě pro ně. My jsme však od poslední sezóny díky Průchemu a Vosičovi mírně zvedli věkový průměr a naopak Choceň vsadila na 5 kluků z juniorského Velkého Meziříčí.

Už od prvního setu bylo vidět, že soupeř se trápí a naopak nám se daří skládat i težké bodovky a první set vyhráváme s klidem. 

V druhém setu jsme pokračovali v naší krasojízdě, ale bohužel jsme měli problém se skákajícím Kulichem (kterému byl prostor soupeřova hřiště příliš malý) a po jeho posledním servisu, který letěl mimo těch osmdesát jedna metrů čtverečních se soupeři povedlo dostat do koncovky, kterou naštěstí vyhráváme.

Třetí set už od začátku máme navrch a hlavně díky asi 7 blokům Vládi a Kulicha dotahujeme zápas do vítězného konce.

Jak se od začátku sezóny trápíme na příjmu se dnes musí vyzdvihnout precizní práce i přijímacích hráčů. 

MFF Praha - Nymburk 3:0 (17,18,20) 

V sobotu nás čekali Nymbuřani, po krátké poradě v zasedačce, ze které si pamatuju jen upozornění, že bychom neměli nadávat rozhodčím, posílat je do všelijakých míst a podobně. Já bych to stejně nedělal, protože se na mě přišli podívat rodiče, a oni ještě neví že mluvím sprostě.

Soupeř asi tuto poradu vynechal, a bohužel měl smůlu, že už od prvního setu se to jen hemžilo spornými balóny. Rozhodčí se rozhodl, že bude nějak náhodně vracet, když se upískne (na obě strany) a naprosto náhodně pískal vše od chyb na síti, přes dvojáky či auty. 

Soupeři a fanoušci z Nymburka si to nechtěli nechat líbit a začala karetní válka, díky které jsme začínali druhý set za stavu 2:0. Posádka z Nymburka, která kromě toho že kopala do balónů a řvala sprostá slova chtěla pořád vyhrát a ikdyž set skončil stavem 25:18 pro nás, nebylo lehké udržet soupeře pod sebou, protože předváděl velmi agresivní volejbal. 


V třetím setu už Nymburk vzdal hádky s rozhodčím a snažil se soustředit na hru, což bohužel přišlo dost pozdě, jelikož my jsme byli už 2 sety rozehraní a přehráli jsme je i v posledním setu a mohli jsme dosud nejúspěšnější víkend od začátku sezóny náležitě oslavit.

Tuškin

středa, října 26, 2016

Zájezd na Moravu: od severu k jihu


MFF A Praha - Black Volley Beskydy 1:3
MFF A Praha – Tesla Brno 1:3
Čekal nás nejdelší výjezd letošního ročníku. Bohužel už v pátek jsme museli vyrazit do Frýdku-Místku, kde hraje tým Beskyd a v sobotu nás čekal přejezd do Brna. Ačkoli tým Beskyd teprve tuhle sezónu postoupil do první ligy, všichni už vědí, že chtějí vyhrát ligu a postoupit dále. Cesta do Frýdku utekla celkem v rychle, alespoň pro mě, jelikož jsem usnul někde před Litomyšlí a probudil se až ve Frýdku. Všichni stihli přijet na čas, před rozcvičením nám Kulich předal své cenné zkušenosti a znalosti o hráčích Beskyd a šlo se na věc.

středa, října 19, 2016

O domácí neporazitelnost

MFF Praha - TJ ČZU Praha 3:1 (20, -15, 21, 9)
Když to mám nějak shrnout, docela pohodovej zápas od začátku do konce, kromě výpadku ve druhým setu, kdy jsme zapomněli, jak se to hraje. První set jsme byli od začátku nahoře a drželi to až do konce. Hlavně jsme tlačili na servisu a dobře přijímali, takže nebyl problém točit u soupeřova podání.

pondělí, října 03, 2016

Prvnní 2 víkendy sezóny 2016-2017

MFF A Praha – ČZU B Praha 0:3 (-19,-26,-24)

První zápas letošní sezóny se konal v pátek v domácí hale ČZU na Lužinách. Už jen to samo o sobě bylo pro některé hráče problémem, neboť vyznat se v nekonečné změti paneláků okolo haly je celkem problém, své by o tom mohl vyprávět Kulich, který jel s půl hodinovým předstihem, ale nakonec dorazil jako poslední.
Před zápasem jsme si řekli podrobné instrukce k základní sestavě mladíků s ČZU, které nám poslal Vláďa. Bohužel jak se později ukázalo, moc nám tento podrobný rozbor soupeře nepomohl.

středa, března 02, 2016

Výjezdní zasedání Hradec-Staré Město

(v šestce+1 jedem A šestkou, v Šestce do šestky, po šestce spánku dohra v šestce+1-1)

Jako již tradičně, na konci každé sezony se mi přestává dařit ve střižbě. Tentokrát si na mě ve finálku smlsnul Tužkyn, se svým obvyklým kamenem…

Už v týdnu před výletem do východních Čech a do Uher jsme hledali minimálně šest+1 odvážlivců, kteří by se nebáli postavit výzvě v podobě potenciálního nachlazení z hradecké mrazírny, uherskejch cipů v klubu Šestka, pochybných individuí ubytovaných v hotelu Morava, poslechu nenapodobitelné mainstreamové hymny VSK Starého Města a cesty přes obávané kopce, kde ej, od Buchlova větr věje. Nakonec jsme vyrazili v šest+1členné sestavě Rohlík, Roman, Tury, Tužkyn, Ráca, Hynek, Parky.