A zase ten „východňákov“ republiky! Po druhé v této sezóně mám tu čest napsat si aktualitku. Moravská karma se rozhodla mi vracet můj občasný hate na místní poměry a obyvatelstvo, ale já jsem holt paličatý a vytrvám ve svých rádoby vtipných připomínkách například ke kvalitě brněnské podzemní železniční dráhy.
Takže jsme se v pátek 11. ledna okolo 14. hodiny srazili na Praha hl. n., abychom se vydali pro šest bodů a upevnili si vedení v honbě za Prezidentským pohárem pro vítěze základní části, jak dopadla naše mise se dočtete dále, ovšem jak je možná cítit z nadpisu: jiný čas, jiný soupeř, ale scénář, při němž naskakuje pocit déjà vu.
Velké Meziříčí - MMF 2:3
Vlakem jsme poměrně pohodlně dorazili blízko hotelu a haly, takže po krátké zastávce na check-in jsem se přesunuli do místní haly, která v porovnání s naším chrámem ticha je výrazně menší a teplejší. Začali jsme v sestavě: Kubíno a Kulich na bloku, Parky se Štůfim na smeči, libero Mahaj a na kříž s Ondrou nemohl začít nikdo jiný než náš benjamínek Miki. Po vánoční pauze a cestě vlakem jsme mohli čekat, že nebudeme v naší nejlepší formě, navíc naše nejúdernější posila ještě nestihla dohnat tréninkové manko, pro sebe standardních 12 tréninků týdně, z těchto a dalších dílčích důvodů jsme prohráli první set 25:19. Do setu druhého se nám povedlo zkoncentrovat své síly a aklimatizovat se a ukazatel skóre se proto změnil na poměr 1:1 na sety. Nejinak tomu bylo v třetím dějství, které přineslo výsledek 25:21 pro modrobílé Matiky. Nebýt našich chyb na servisu, soupeř by jistě neměl takovou šanci zvrátit vývoj utkání, ovšem mladý tým pod vedením mezi volejbalisty známého ortopeda Petra Judy zvedl naši hozenou rukavici a poslal utkání do zkrácené páté sady. Ta přinesla vyrovnanou koncovku, ve které jsme byli tím šťastnějším týmem my a za stavu 21:20 proměnil Štůfi matchball a upravil tak skóre na konečných 3:2 pro hostivařské rakety.
Po večeři jsme se chtěli potěšit návštěvou údajně nejlepšího klubu na Vysočině, který měl k naší smůle zavřeno, tudíž jsme se zklamaní vrátili do centra města k ubytování. Dostali jsme od domorodců tip na jeden menší (opravdu velmi malý) lokální bar, kde jsme si naši náladu vylepšili a večer si tak po večerníčku ještě trochu prodloužili.
Volejbal Brno - MFF 3:0
Vstávání na snídani bylo dost rozpačité, postupně jsme se však sešli po desáté hodině v jídelně hotelu. Tým se k přesunu do Brna rozdělil na tři menší skupinky. Ta, ve které jsem byl já, měla v plánu držet se plánu a jet vlakem, jenže plány nám překazil plánovaný odjezd vlaku, který vůbec nebyl naplánovaný z nádraží, na které jsme se vyškrábali, takže jsme plán pozměnili a jeli autobusem, do kterého přistoupila na následující zastávce druhá část týmu, třetí skupina největších spáčů pak jela vlakem z úplně jiného nádraží. V brněnské hale jsme se přes všechna drobná úskalí sešli ve velkém předstihu a utkání tak mohlo začít dle plánu. Již na rozcvičce byla vidět jistá převaha borců domácího týmu, který oproti našemu poslednímu setkání značně posílil. Sestava na naší straně doznala následujících změn: Mahaje, který musel na urgentní návštěvu babičky vystřídal Tomíno a Štůfiho jsem ze začátku nahradil já. Jenže... hned druhý míč znamenal eso na můj vrub a přes dobrý předzápasový pocit jsem od té doby zkazil většinu toho, na co jsem sáhl a významnou měrou jsem tak přispěl k prohře v prvním setu. Dobře podávající domácí hráči si velmi pohodlně vytvářeli náskok i v průběhu druhé sady a ač Bóra točil sestavou, nepomohlo to odvrátit stav 2:0. Náš tým se ani v setu třetím nenadechl k obratu a utkání tak dopadlo, jak dopadlo.
My se však naděje na lepší než současné umístění v tabulce po základní části nevzdáme a v posledních dvou kolech budeme jistě chtít předvést lepší výkon než při druhé Moravské expedici.
Sportu zdar a volejbalu zvlášť!
Pilda