pondělí, prosince 04, 2017

EGE a ČZU B

Ten pocit, když si člověk přijde odsedět na lavičku druhý zápasový víkend v sezoně a hned ho osud potrestá aktualitou….

Už cestou ze sobotního zápasu jsem si říkal, co bych tak asi mohl psát. V dobách, když jsem ještě hrával, jsem si říkal, že si nic nepamatuju, protože se soustředím na každý balón zvlášť a žiju od servisu k servisu. Z pozice diváka zjišťuju, že to nebyl ten pravý důvod. Nejspíš si prostě jenom hovno pamatuju. 

No nic, otevřu si ČVF, podívám se, proti komu a kolik jsme hráli, a snad něco vymyslím:

1. 12. 2017, 19:00 EGE - MFF Praha   3:2 (-22,23,22,-18,15)

Na pátek jsme měli naplánovaný výlet do Budějic. Standa začátkem týdne poslal e-mail, že mají novou adresu haly. V tu dobu mi to bylo ještě fuk a ani nevím, co jsem s e-mailem udělal. Ve středu jsem se dozvěděl, že mi to fuk být nemělo. Stejně je mi to fuk dál a informaci v dobré víře, že je někde v mejlu, z hlavy vypouštím.

Jako řidič z jedné posádek lezu v pátek do mejlu a hledám Standův e-mal. Nikde není, ani v koši. Divné. Píšu Hynkovi, ten nic neví. No nic, vím, že to má být někde u hokejového centra, v googlu si nacházím hokejové centrum a vyrážím. U Anděla nabírám Hynčuse a opožděného Kulicha a už si to šinem někam, kde by asi měla být hala. 

Po vjezdu do Budějic, kousek před koncem cesty vidíme obrovskou kostku se svítícími okny a říkáme se, to by mohlo být ono. No nic, jedeme dál k hokejovému centru. Tam chvíli tápeme, pak přijíždí David se svou posádkou, tápeme méně. Když vidíme jejich zmatenost, tápeme více. Jdu na výzvědy a Kulich prý nezávisle taky. Našel jsem kluziště, ale i halu, jenže pusto prázdno. Rozhodnul jsem se, že pojedeme do původní kostky. Na parkovišti jsem potkal Kulicha, ten mi řekl, že se byl ptát, ale co mu řekli, to vlastně už ani nevím. 

No každopádně kostka byla to správné místo. Potom, co jsem důchodci u vstupu vysvětlil, že opravdu platit vstupné nebudu, jsme se i se zbylými posádkami sešly v šatně, která by svými rozměry mohla být menší tělocvičnou. 

Převlíkání, nějaké to chození s balónem v ruce, to všichni známe, pak porada (čert ví, co se tam říkalo), pak konečně trocha rozcvičky a zápas začíná.

Teď zkusím odhadnout sestavu: Náhra jasná, Průchič v Německu, takže Óňa. Libero taky jasný, Miko17, který byl v minulé aktualitě opomenut, tak ho jako kompenzaci dělám více tučným. Pak si pamatuju na kamarády ze čtverečku Reného a Kryštofa. Vosič a Hynek se mi tam nějak střídali, blokaři taky rotovali. Nejvíce mě zaujal jeden z bratrů (co já vím, který z nich hraje na bloku). Vždycky když byl ve čtverečku, tak mi překážel ve výhledu. Nezmínění tedy museli logicky hrát a též logicky že na svých postech. 

První set 25-22 o kousek vyhráváme.
Druhý set je o ještě menší kousek pro domácí.
Třetí set je o kousek pro domácí.
Čtvrtý set je náš o docela pěkný kus.

Pátý se jsme údajně (říkali kluci v sobotu) vedli nějak 12-8 nebo tak, ale stejně náš nebyl, takže si po urputném boji vezeme jen bod. Škoda, měli jsme na dosah větší porci.

Pamatuji si obří bojovnost Óni, který jim tam párkrát vytřel i mimo hřiště a jeho moc pěkné servisy. Naopak z Kulichova 50 na 50 se stalo tak 10 na 90. Myslím, že se mi chvíli líbil i Vosič, ale pak mi nedává smysl, že jsem si s ním povídal ve čtverečku. Asi to byla pomíjivá chvilka.

Cestou zpět se většina manšaftu stavila v Písku na Swiss Kingovi a díky své průměrné rychlosti 135km/h dorazili do Prahy jen 15 minut po mně, co jsem jel rovnou a nemyslím si, že bych se nějak coural. Někteří šli asi ještě na nápoj, ale to už já jsem spokojeně prděl do peří.

2. 12. 2017, 14:00 Volleyteam ČZU B - MFF Praha    0:3 (-32,-25,-30)

Druhý den jsme měli na rozpisce Lužiny. A tak jsem si upravil plány tak, abych nejpozději ve 14:00 skončil práce na bytě, doma se osprchl, najedl a pak poklidně počkal na zápas a že tak jako o skoro všech sobotách budu  na srazu v 17:00. 

Jenže pak mejl od Standy, že sraz je ve 13:00. Zápas byl totiž od 14:00. No hurá :-/ Takže zase změna plánů. Škoda, že už je pryč ta doba, kdy mě volejbal bavil a nevadilo mi to.

V šatně jsme se dozvěděli, že Vosič si zdřímnul v autě, díky spolubydlícímu jeho bratra, který nechal klíče v autě. Asi nic moc nocleh, ale protože asi nezapadl do kolektivu a nemá mezi námi kamarády, ke kterým by se mu chtělo jít, nic jiného mu nejspíš nezbývalo. Kulich nějak ne a ne dorazit, někde bloudil či co, tak jsme se poradili bez něj a šli jsme do haly. 
Tam jsme doplnili obvyklou rozcvičku spočívající v chození s míčem a házením na koš o kopání na branku, která - POZOR - byla ve spodní části zastavěna reklamou, takže jsme to měli o to těžší. To byla ta správná výzva.

Díky tomu, že se nám vrátil Průchič ze zahraničí, doplnil sestavu čtverečku Óňa. Na lavičce přibil Standa. Jinak asi vše stejné. 

Co by stálo za zmínku byl Průchičův servis. Škodil. Ne nám, není to Kulich, ale jim. V rámci strategických tahů proběhlo nějaké to dvojstřídání a tak se stalo, že jsem ho měl ve čtverečku. Co mě trošku pak vrtalo hlavou, že i v tom čtverečku se mnou snad byl až do konce.
Asi když jsem se byl vyčůrat, nebo když byl oddechový čas, si kluci řekli, že jsme přeci jasně lepší a tak si s nimi pohrajeme. Alespoň herní průběh tomu nasvědčoval. Skóre bylo vyrovnané, v prvním setu snad mírně vedli domácí, samozřejmě pod naší kontrolou a s naším dovolením. V koncovce jsme je dorovnali a vodili si je až do stavu 32-34.

Druhý set jsme vedli asi 0-4 nebo tak nějak. Nuda. A tak jsme je nechali nás dohnat a pak to bylo obdobné jako v setu prvním, jen jsme nebyli tak trpěliví, takže jsme to utli už za stavu 25-27.

Třetí set byl v naší režii. Vedli jsme o spoustu bodů. Nic si nepamatuju, tak pro názornosti odhaduji cca 13:22. A to je přeci nuda. A tak kluci vypli. A to myslím skoro doslova. To, že to bylo pod kontrolou (odpověď na vrtání hlavou viz někde výše nahoře), svědčí i to, že nepotřebovali nový impulz třeba dvojsřídáním, byť byl Óňa přední a na opětovný start jsme měli o jednoho útočníka na síti méně. Někde kolem stavu 23-23 jsme teda zase nahodili motůrky a vzali si i třetí bod stavem 30-32.

Za víkend 4 body z venkovních mačů, byť ten druhý byl v Praze, není málo, takže asi dobrý. Díky této aktualitě jsem si všiml, že jsme měli tu čest hrát jubilejní stý zápas této sezóny této ligy.

Teď už jen doufám, že příště neprostřihám a jdu štukovat. Přeju co nejvíce zápasů tak pevně pod kontrolou, jako byl ten sobotní, Váca.

VelMez a Dobi (Honzovo ulejvka a servis)

MFF Praha - Velké Meziříčí (3:0)

Tak jsem prémiově prostříhal tento rok aktualitu a zrovna to vyšlo na pátek ve kterém nás čekal domácí zápas s Velkým Meziříčím, tedy prvním chlapský klub, do kterého jsem chodil.

Abych to trochu vysvětlil, když jsem začal v 18 letech s volejbalem, bohužel jsem nemohl chodit s klukama, protože ti měli tréninky v úterý a ve čtvrtek a to jsem měl angličtinu. Další nabídku mi dal kdysi trenér v Třebíči, abych chodil na páteční tréninky žen. Tam se mi hodně líbilo, ale můj první rozchod a konec kurzů angličtiny mě nakonec dostal do Velmezu, se kterým jsem si užil svoji první a poslední sezónu juniorů.

Teď i trochu k soupeři - je to zasloužený nováček první ligy. Hráli jsme proti sobě první zápas u nich doma a nehráli vůbec špatně. Podle výsledků je volejbal baví, jen neuhrají těch několik důležitých míču v koncovce.

My nastoupili s Kulichem a Kubou na bloku, Ondrou na náhře, Hynčusem a Lukášem na smeči a Vosičem na účku.

Na hřiště se postupně podíval i Průchič a Ráca. Ve všech setech jsme měli pohodlný náskok a bylo vidět, že máme navrch hlavně na bloku.

V druhém setu to už vypadalo dost nepříznivě, kdy ze stavu 13:8 to bylo najednou asi 15:15, ale naštěstí sérii bodů ukončilo jejich účko útokem do půlky saka.

Myslím si že série proher je dostává psychicky a myslím že lépe hráli v našem prvním zápase, tak snad se jim bude dařit.


MFF Praha - Dobřichovice (3:2)

V sobotu k nám přijel první tým Dobřichovic, na který jsme se připravovali jak to jen šlo. Někdo přidal v posilce a zvedl o pár želez víc, někdo dal o gól víc ve fotbale nebo o balkón víc při rozsmečování.
Já si dal o pivo víc v hospodě.

Přípravu před zápasem nevím, přišel jsem pozdě. Začali jsme s  Všechno stejně jako včera, jen s Průchičem na náhře a hlavně na začátku na servisu, což nás dostalo do vedení asi 8:2, několik zákroků na síti napovídalo že to bude velmi nahecovaný zápas z obou stran. V prvním setu jsme na Dobřichovice našli zbraň a vyhráli.

V druhém a třetím jsem tu zbraň nenašli. Lukáš všechno poctivě smečoval, Ráca si přivedl do haly širokou rodinu a kamarády, kteří ho poctivě podporovali, bohužel to nestačilo a prohráli jsme.

Na konci třetího setu ovšem trenér Standa mrknul na mě a já nastoupil a překvapivě dal servis, takže jsem zůstal i do čtvrtého setu, kde se bojovalo o každý bod.

Chtěl bych zde vyzdvihnout sám sebe, kde jsem spornou ulejvkou levou rukou na středu získal hned 2 body, jelikož se Dobřichovičtí rozhádali s rozhodčím natolik, že dostali červenou kartu. Úctyhodně jsme zvládli koncovku, za což bych chtěl vyzdvihnout všechny ostatní.

Čekal nás tiebreak, ve kterém nás opět čekal kvalitní volejbal až do stavu 11:11, kdy bych sám sebe zase vyzdvihnout nechtěl, protože jsem šel na servis a myslím že to letělo nejen mimo hřiště, ale i mimo síť. Naštěstí nás podržel Lukáš, který začal zalejvat a Vosič, který složil poslední balón.

Honza Š.