pondělí, prosince 17, 2018

Chrám ticha zbořen, ale jen z půlky

MFF : Bučovice 0:3 (-16, -10, -20)


O uplynulém víkendu jsme v domácím Chrámu ticha jako vedoucí tým tabulky v pátek přivítali borce z moravských Bučovic, kteří se drželi v těsném bodovém závěsu za námi, takže bylo již dopředu jasné, že půjde o souboj o první flek. Bučovice jsme u nich doma sekli 3:1, a proto jsme věřili, že v Chrámu ticha prodloužíme domácí neporazitelnost.

Bohužel představa domácí neporazitelnosti stála na předpokladu, že proti Bučovicím, přeci jenom to nejsou žádný ořezávátka, nastoupíme v plný palbě. První trhlinu do této představy vrhnul ve středu ráno Kulich, který se omluvil z pátečního zápasu, což po jeho poslední zabíjačkové formě znamenalo velkou ztrátu, jeho absence však byla více než oprávněná, takže nezbylo než se spolehnout na naše mladý pušky s Příbrami. Tento předpoklad však následně rozstřelil Standa, který oznámil, že o víkendu budeme bez Rádi i Mikyho. Nezbývalo než spoléhat na bojovný výkon a domácí prostředí, nebo nějakou nenadálou situaci na D1, o které není v posledních dnech nouze.

Soupeř však stihl dorazit na čas a hned první balóny zápasu ukázaly, že si rozhodně nepřijeli pro výprask. Z počátku jsme drželi se soupeřem krok, ale souhra nám moc nefungovala a soupeři hráli velice bojovný volejbal. V půlce prvního setu jsme nedokázali odpřihrávat křižnou plachtu a nedostali jsme se ani do koncovky.

Do druhého setu Bóra naordinoval bojovnější hru a tvrdší servis, protože jsme moc neškodili. Bohužel dobře mířené rady se minuly účinkem a začali jsme dostávat hroznou rychtu, kdy soupeř vyřadil plachtou každého smečaře, který se zrovna připletl na naší straně sítě. Bóra se Standou rozjeli ruletu s čísly a střídali v rámci možností snad všechny hráče i posty, což ovšem nemělo valný efekt a oba zbývající sety jsme prohráli. Snad jen kromě Parkyho a Ondry na nahrávce jsme všichni hráli hluboce pod svým maximem a nejsme hráči, kteří by si to odehráli i bez bojovnosti s podprůměrným výkonem.

Po zápase šla většina týmu rozdýchat předchozí klepec na After Albeř párty, kde se za zvuku kytar zvedla špatná nálada. 

MFF : Staré Město 3:0 (19, 25, 22)


Protože nejsme Sparta, tak jsme po prohře ihned vyvodili závěry a udělali změny v kádru na sobotní zápas. Černý Petr zůstal na Óňu (nejdražší hvězdy musí z kola ven první), který byl zproštěn sobotních zápasových povinností a mohl si jet relaxovat na maturitní ples do Domažlic. Tím se Vánis najednou stal nahrávačem numero uno našeho týmu. Aby se zbavil nervozity, tak si ještě s Tomínem střihli 2 zápasy za Prosek a pak se šlo na věc.

Se Starákem jsme u nich doma dostali hroznou čóču, takže jsme jim to chtěli vrátit. Soupeř nepřijel v žádné extra sestavě, většina mladých jela asi na zápas se Zlínem, dokonce musel na účku nastoupit dlouholetý trenér Staráku Karabec. Úkol zněl jasně, nehrát jako v pátek a seknout Starák, protože prohra by byla velká ztráta bodů. Kulich už byl na place, proto David raději přijel jen na půlku zápasu, protože si myslel, že se hraje o hodinu později. Vánis se své příležitosti chopil více než obstojně a dirigoval náš tým do třísetového vítězství.

Starák ovšem vůbec nehrál špatně a bojovným výkonem se držel všechny sety na dostřel, naštěstí jsme vždy zvládli koncovku, nebo si vytvořili dost velký náskok těsně před koncovkou. Hráči víkendu jsou Vánis a Soby, protože se, více než obstojně, chopili svých příležitostí na place a v sobotním zápase ukázali, že hrát umí. Páteční zápas už tak snad zapadl do dějin zapomnění. 

Přes Vánoce jsme se udrželi o bod na druhém místě a bod před třetími Beskydy, takže závěr základní části bude ještě zajímavý a stále můžeme vyhrát Kulichovo Prezidentský pohár.

Po Vánocích v plné formě zdar.

Kubino

Prvních letošních 6 bodů z venku

Když při střižbě o report z víkendu dvakrát prohrajete s kamenem a dostanete se do úzkého finále, je čas na změnu, avšak kdybych byl silný a vydržel věrný mému kameni nedostal bych se do fáze, kdy jsem prohrál s obyčejným papírem nejen ve střižbě, ale také později při psaní toho reportu. Pokud si dobře vzpomínám, tomuto okamžiku se mi podařilo minulou sezónu zcela vyhnout, proto asi karma chtěla, abych si trochu zavzpomínal a nevypadl z kondice při psaní článků.

Měl jsem ale úžasně štěstí, že Vám mohu povyprávět o velmi úspěšném víkendu a brát tuhle roli pozitivně. Minulý víkend jsme hráli „venkovní“ zápasy, kdy v pátek nás čekal celek Lvů Praha na Lužinách a v sobotu boj s předposledním týmem tabulky Nymburkem. Naše druhá pozice v tabulce před víkendem nebyla pro nás uspokojivá. Chtěli jsme se zpátky dostat na vrchol, kde pro letošní rok má MFF ustláno. 

Ještě ve čtvrtek na tréninku jsem si natáhl „ohybač kyčle“, když se to dozvěděli kluci sklidil jsem výsměch hned v kabině před zápasem. Měl jsem aspoň skvělou pozici sledovat zápas ze čtvéra, z rohu hřiště.

VK Lvi Praha B x VŠSK MFF UK Praha 0:3 (-21, -24, -20)

První set byl velmi svižný, kdy domácí družstvo Lvi měli nejspíše za pokyn se pořádně opřít do servisu, aby nám ztížili útok, což se jim příliš nepovedlo a více než 50 % jejich servisů skončilo v síti nebo v zámezí. Jak je ale známo my dokážeme hrát vyrovnaný zápas s každým soupeřem, proto i my si nemohli odpustit zkažené plachty do horní pásky.

Druhý set začal tím, že při kontrole postavení se zjistilo, že Kulich není vůbec na hřišti ba ani nikde na palubovce, proto povolaný Kubíno naklusal a střídal za Kulicha, který jak jsme o pár minut později zjistili měl meeting vedle na WC. Přišel s tím, že „…ty párky v rohlíku v Jihlavě mi moc nesedli.“ Po debatě ve čtverečku jsme usoudili, že naše hra vypadá přesně jako profesorský volejbal. Ale i na druhý set v koncovce to stačilo.

Ve třetím setu se podepsalo znovu naše hostující duo Mikulenka a Baláž, kdy Miky podává svůj brutální rotoflex a po špatné přihrávce si Radko Baláž najde svůj cíl z výběru mladých Lvů, který setře blokem jak exkrement z podrážky. Tento moment byl k vidění asi 4x za set. To také potvrdilo poměrně lehké vítezství 3:0.

Chtěl bych ještě zdůraznit, že Kulichův servis drtil ruce domácího celku na přihrávce a jeho procentuální chybovost na zápas velice klesla. Pozápasová debata v hospodě na Hůrce přinesla neočekávanou skvělou zprávu z Brna, kdy Beskydy podlehli domácímu celku Brna a tím jsme se už v pátek posunuli do vedoucí pozice tabulky. Při příchodu Kapitána Morgena do hospody jsem věděl, že je dobré zavčas odejít.

Volleyball Nymburk x VŠSK MFF UK Praha 1:3 (-19, 18, -21, -22)


Do Nymburka jsme se dostali pouze pár auty a jedinci, kteří si zavčas nenahlásili místo v autě museli vlakem. Všichni zde byli včas a plán byl jasný – zůstat na první příčce tabulky.
Zápas začal trochu v jiném složení než ten páteční, a to z důvodu, že naše příbramská posila nedorazila, protože hrála zbytečně vyhrocené zápasy s bezvýznamnou Plzní. Na bloku tedy Kulich s Kubínem, na účku Ráca a na liberu jsem dostal šanci já.

První set vypadal poměrně neškodně, kdy jsme odpřihrávali, odnahrávali a odsmečovali vše co přišlo pod ruku, když už to náhodou přešlo přes, tak jsme si to bez problémů zvedli.

To však nemůžeme říct o druhém setu, kdy vedení 7:1 pro Nymburk nebylo tak příznivé z našeho pohledu. Nedařilo se na přihrávce plachty ani na útoku po kůlech. Bod se s bodem sešel a ztráta se nám ani do půlky setu nedařila, proto Bóra vytáhl střídání a vystřídal pár najetých borců z lavičky, což také nestačilo na vítězství v tomto setu. Jediný Parky jel jak mašina, co mi nahraješ to složím.

Ve třetím setu dostala dřívější sestava druhou šanci a hned toho využila. Zlepšila se přihrávka a Kulich si zablokoval pár míčů, kdy smečaři si nevybrali otočku přes Heřmiho nebo Óňu ale přímý směr doprostřed válu, kde byl Kulich dobře připravený. Ze třetího setu si pamatuji moment, kdy jsem čapal diagonálu na jedny ruce a míč se po úderu nečekaně zvednul. Instinktivní reflex zavři oči, otoč hlavu a zakloň se stačil k tomu, abych míč vybral téměř za jedna na nahrávače.

Čtvrtý set byl velice vyrovnaný, avšak pumelice z Kulichovo bloku (100 sem a 200 zpátky) na konci setu byly už pro Nymburk moc a koncovka tedy naše. Ačkoliv motivaci na vítězství Nymburk měl po pátečním vyhraném zápasu nad Dobřichovicemi 3:2, ani na záchytný jeden bod to s Matiky nestačilo.

Další skvělá zpráva po zápase, kdy Beskydy prohráli další zápas, tentokrát však ve Velkém Meziříčí. První plný počet bodů z venkovních zápasů je tedy za námi a tento víkend se těšíme na další zápas o první místo v tabulce s Bučovicemi, které přivítáme v pátek u nás na palubovce od 19:00. V sobotu pak Staré Město od 17:00, s kterým si musíme spravit pověst po poslední porážce.

Ještě děkuji za přízeň fanoušků, kteří za námi jezdí i na venkovní zápasy a děkujeme za podporu. Takže čau v pátek na Hostivaři!

#BrutálníStehno#Dejtenámsoupeře

Tomíno

úterý, prosince 04, 2018

Tak nám dali soupeře aneb v sobotu se nedláždilo

Jako na prvního na mě v letošní sezóně padla aktualita již podruhé, když jsem po sobotním zápase prohrál finálovou střižbu s Ráďou. Kdybych se trošku zamyslel a pořádně se podíval před střižbou na vyděšenýho Ráďu, který na pátečním zápase nebyl a vůbec tak netušil, co by o něm psal, došlo by mi, že ruku určitě nechá defenzivně zavřenou v kámen. Bohužel se mi zamýšlet nechtělo a svatý nůžky tak tentokrát ostrouhaly.

Nejdelší výjezd letošní sezóny si žádal poměrně složitou logistickou přípravu. Naštěstí většina týmu  byla ochotná jet vlakem i za cenu nedělního ranního návratu, takže jsme se v pátek po poledni sešli skoro všichni na pražském hlavním nádraží a pohodlným Railjetem Českých drah jsme dorazili do Brna celkem včas. Jen jsem trošku podcenil rozdělení do vozů, když jsem nikdy nemlčícího Pildu a stále se divícího Mahaje poslal do tichého oddílu, ale nakonec to ty neurotický báby vedle nich nějak zvládly. Automatická sekce Tomino a Péťa také dorazila včas a mohli jsme tak vletět na prvního soupeře, Teslu Brno.

Tesla je jeden ze dvou týmů, který nás dokázal porazit, navíc jediný mančaft, který dobyl naši hostivařskou arénu, takže jsme čekali těžkou bitvu. Na pátečním zápase se brněnští museli obejít bez prvních dvou nahrávačů a také se přestěhovali do haly ZŠ Tuháčkova. Tyto dva faktory zápas dost ovlivnily, protože souhra klukům z Tesly moc nešlapala a taky se skoro vůbec nemohli trefit do servisu. První set probíhal následovně, Tesla zkazila cca 70 % servisů, když servis dala, tak jsem klukům nahrál na kůl pod pásku, Parky, Štufy nebo Miky z toho museli zalejt a domácí následně zaútočili do autu. Druhý set už se hrálo víc, my jsme pořád byli nahoře, hráli jsme bez chyb a trpělivě. Třetí sada byla nejvyrovnanější, ale v prostřední části jsme zase odskočili, zápas poměrně v klidu dohráli a Tesle jsme tak vrátili zářijovou porážku z Prahy. I v Brně jsme si tak mohli dát kyblík přátelství s hřejivým pocitem prvního týmu tabulky.

Tesla Brno – MFF 0:3 (-19,-18,-19)


V sobotu v poledne vyrazili vlakomatici směr Slezsko, Kulich vyluštil všechny dostupné křížovky, Pilda se učil mnemotechnické pomůcky pro mediky (oblasti s vícevrstvým dlaždicovým epitelem - „Kde se jezdí, tam se dláždí.“), Parky pracoval, já, Mahaj a Ráca jsme se kochali moravskou krajinou, no prostě vlaková pohoda. Automatici nabrali v Ostravě Ráďu, který dorazil vlakem z Prahy až na sobotní zápas a všichni jsme se sešli ve Frýdku nebo Místku, těžko říct, moc se tam v tom rozdělení neorientuju.

Beskydy jsou loňským vítězem první ligy a i letos jsou největší favorit, mají v týmu 3 cizince, olympionika Přemysla Kubalu, loňského vítěze extraligy Tomáše Širokého a další kvalitní plejery. Ale my jsme je doma dokázali porazit a do zápasu jsme vstupovali jako první tým tabulky díky většímu počtu výher měli oni, takže žádný strach nebyl na místě. V sestavě Parky, Štufy, Kulich, Ráďa, Miky, já a Mahaj jsme začali dobře, když Ráďa dvakrát po sobě nekompromisně zablokoval nejvyššího hráče soutěže Seiferta. Pak domácí odskočili do tříbodového vedení a náš kouč Ráca už si zkušeně bral timeout. Následné 4 nevynucené chyby Beskyd nás vrátili nad domácí a koncovka tak byla rozehraná dobře. Bohužel jsme pak zkazili dvě plachty, naopak domácí kapitán Jambor nám tam fouknul dvě esa. Ještě jsme měli šanci zvrátit set pro nás dvěma bodovkami, ale obě skončily v autu a první sadu tak berou domácí 25:22. 

Druhý set opět začal sérií Jamborových servisů, dokázali jsme se pak sice vrátit zpátky, dokonce jsme i vedli, ale pak jsme se úplně rozsypali na všech činnostech, ani prostřídání Pildy a Kubína příliš nepomohlo a druhý set končí jasným výsledkem 25:14 pro domácí. Ve třetím setu zůstávají Pilda a Kubíno na hřišti, Tomíno střídá Mahaje do pole a my konečně začínáme tlačit soupeře servisem. Na začátku si vybudujeme asi pětibodový náskok, ten se sice postupně tenčí, ale pořád hrajeme dobře a držíme domácí pod sebou. Zlom přijde při servisu Kubaly, který odztrátujeme až napočtvrté, a do koncovky se tak jde za vyrovnaného stavu. Hraje se výborný volejbal, k vidění je několik hodně dlouhých výměn a diváci ve slušně zaplněné frýdecké nebo místecké hale si určitě přišli na své. Bohužel pro nás, jsou nakonec úspěšnější Beskydy, když ubrání několik až zázračných balónů v poli. Mečbol přinesl souboj našeho teplického Srba Pildoviče a slezského Bulhara Nedkova, který vyhrál druhý jmenovaný, který dostál bulharské pověsti a obrovskou mrdou před sebe rozrazí našemu Novakovi ruce.

Po sérii sedmi vítězství v řadě prohráváme v Beskydech 0:3 a přesouváme se na druhé místo o tři body za domácí. Škoda, že jsme nezvládli koncovku prvního ani třetího setu, v obou sadách jsme byli blízko vítězství, ale domácí si vždycky pomohli výborným servisem, což nám moc nešlo.

Beskydy – MFF 3:0 (22,14,24)


Vlakové dobrodružství pro šest z nás pokračovalo až do nedělního rána. Nejdříve se nám zdálo, že čekání na RegioJet jedoucí z Ostravy ve 2:25 bude nekonečné, ale nakonec jsme v baru Saigon na Stodolní litovali, že nejede dýl. Nakonec nás z vlaku ani nevyhodili v Olomouci, jak slečna stewardka přehnaně vyhrožovala, a naše výborná parta se tak v šest ráno mohla rozejít na pražském hlaváku po intenzivních, ale krásných dvou dnech strávených společně na moravskoslezských palubovkách a kolejích.

Všechny, kdo jezdí a dláždí, zdraví vlakomatik Ondřej Kupilík

pátek, listopadu 23, 2018

Na každého jednou dojde... Nůžkama kámen nerozbiješ aneb jak jsem si vyšmikal aktualitu


TJ Sokol Dobřichovice    2:3    VŠSK MFF UK Praha


[25:17 | 20:25 | 25:15 | 24:26 | 9:15]

Jak už nadpis napovídá, tento víkend jsme se vydali odehrát derby proti Dobřichovickým a to v jejich kůlničce na nářadí.

Do zápasu nastupujeme v sestavě: Óňa, Kulich, Kubajz, Tomíno, Miky, Parky a já. Věděli jsme, že to nebude lehký zápas a to se hned ukázalo v prvních bodech. Soupeř v prvním setu uhrál vše, na co sáhnul, a to především jejich univerzál. Spolu s dobrým servisem a příjmem byly vždy o pár bodů před námi.

Do druhého setu jsem vystřídal za Pildu, hlavně kvůli ztížení Dobřichovického přijmu. Tento tah se nám vyplatil a po těžkém boji jsme set zvítězili.

Do 3. setu jsme naběhli ve stejném složení jako v setu druhém, ale bohužel nebyl tak úspěšný. Dobřichovický univerzál se zase rozstřílel. Set lehce zvládli s 15 body na naší straně.

Do 4. setu jsem nastoupil místo Pildy, tento set byl již trochu vypjatější a hrálo se zde o každý bod. Zde Dobřichovičtí začali uplatňovat taktiku: pojďme se hádat o zbytečné balony a vykolejit soupeře. Naštěstí jsme zachovali chladnou hlavu a set jsme zvládli. Přece jenom nebyl to první zápas, který jsme s nimi odehráli.

V pátém a posledním setu již Dobřichovicím nevydržely nervy a za stavu 13:8 přišla první červena karta asi po patnácti minutové hádce a řvaní na spodní rozhodčí. Zápas jsme tedy vyhráli 3:2 a odvážíme si cenné 2 body.

VŠSK MFF UK Praha    3:0    TJ Sokol Dobřichovice


[25:21 | 25:20 | 25:20]

Druhý den jsme Dobřichovice přivítali v naší nové hale. Již při rozsmečování jsme věděli, že máme trochu navrch a to hlavně, když Mahaj a Kubajz z metru zarazili Dobřichovické nahrávače do země.

Začali jsme v sestavě: Ońa,Kulich, Kubajz, Mahaj, Miky, Párky a já. Na rozdíl od včerejšího zápasu jsme byli my ti, co tlačili na servisu a soupeře jsme vždy měli pod sebou. Zdálo se, že Dobřichovičtí tento zápas po včerejšku vzdali, když se během zápasu ani 1 neseběhli po rozhodčích a nehádali ani o 1 balón.

Zápas jsme vyhráli bez výrazných potíží 3:0, i když herně to z mého hlediska byl horší zápas než ten, co se odehrál včera. V zápase proběhlo jen střídání na podání a to hlavně za Kulicha, který měl zhruba 0 % úspěšnost.


Omlouvám se, zda jsem něco vynechal, na někoho zapomněl nebo něco pozměnil, může to být trochu způsobeno sobotní návštěvou restaurace, kde jsme slavili 1. místo tabulky, ale hlavně 40. narozeniny Dejva. Po tom co nás vyhodili z restaurace, jsme byli nuceni odebrat se směr klub Lucerna, kde mnozí prošoupali střevíce a někteří ztratili své peněženky.

Za mě velmi úspěšný víkend se ziskem 5 bodů. Děkuji všem fanouškům, kteří nás na každém zápase podporují. Matikám zdar.


#Dejtenámsoupeře

Štůfi

úterý, listopadu 13, 2018

Od severu k jihu

Je tady pátek a mám toho dost, tak beru kramle, respektive tašku, a chystám se odcestovat na sever Prahy, do Suchdola. Zachraňování kapitalismu už bylo tak akorát, je načase zkusit něco užitečnějšího. Ale hmotnost zavazadla zkušenému hnedle napověděla, že není všechno zcela v pořádku. Chybějící boty, to je začátek víkendu, jako fík, tak zahazuji ambice na to, stihnout cokoliv z aktivit naplánovaných na odpoledne a místo chladného severu jedu vstříc teplé náruči domova na západě. Jako obvykle se ukázalo, že plánování je ztráta času a mnohem důležitější je flexibilita.

Boty jsem našel hned, po patnácti minutách nejistého bloumání po parkovištích na sídlišti jsem objevil i auto, které už tam pár týdnů stálo bez povšimnutí. Tak tedy, na sever…


TJ ČZU Praha      2:3      MFF Praha    (-24, 16, 22, -23, -12)

Ze Suchdola se bodů nikdy moc nevozilo, co si tak vzpomínám, ale od leadra první ligy se přeci jen čeká víc, než od nějakých starých Matik (přes léto jsme věkový průměr týmu snížili asi tak o 10 let). V sestavě sice chyběl Ráďa, což přihrálo permanentky na plac do rukou Kulichovi a Kubíñovi, jinak jsme ale byli v plné palbě, včetně dvojice trenérů. Tedy, alespoň podle plánu. Fiky Standovu instrukci: „Sestava na oba dny.“ Vyhodnotil, jako že s ním v pátek nepočítáme, takže třetí permanentku dostal ještě v šatně Óňa. A tak plán na Bórův trenérský majstr-štych, kdy provede dvoj-střídání pomocí čtyř-střídání, vyletěl komínem, jak to tak s těmi plány chodí…

Zkušenost trenérů nás ale nenechala na holičkách a plán vyhořelý byl dynamicky nahrazen plánem novým – smečovat bude hlavně Kubajs na účku a Benymu je potřeba zavřít lajnu, dává to tam pořád, i když to vypadá, že to nejde. O kompletní rozboření nového plánu se pro změnu postaral soupeř. Kubajze zákeřně nechali stát ve čtverci a Benyho lajnu se nepodařilo zablokovat ani na šest pokusů, které jsme během prvního setu měli. Mám paměťovou stopu, že jsme vyhráli poměrně hladce, ale podle Štufiho na hraně zástavy dechu a dvaceti čtyř bodů na soupeřově kontě zpětně soudím, že to byla fuška.

Ve druhém setu zemědělci přidali – Beny spolehlivě skládal lajnou a s přibývajícími esy se pomalu vytrácel výraz z tváří našich hráčů. Dokonce i Parky se přestal mračit, jak to tak dělá, když hrajeme blbě a naše polovina hřiště působila vyčerpaně, nepřítomně až prázdně. Tomína vystřídal Mahaj, Štufiho Pilda, ale na víc, než na 16 bodů to nestačilo. Positivním momentem bylo, že jsme v hledišti předčili soupeře jak počtem, tak hlukem – další příjemná novinka do sezóny 2018/19.

Třetí set proběhl více méně v duchu druhého, ale bodo-stroj MFF se pomalu začal opět chytat. Soupeř ovšem houževnatě bránil a dokonce i nekompromisní Mikiho bombice po lajně končily nejprve na bagru (půllitru, nebo jiném standardním úderu) Závina a o chvíli později na naší palubovce. Pro zpestření si Bóra vykoledoval žlutou kartu (čísla tentokrát zůstala na svém místě) a jako třešnička na dortu se objevila karta červená, za Óňův standardní pohovor s rozhodčím, i když neverbální. Ve čtvrtém setu nastaly dva zlomové momenty.

-          Touha diváků po dalším setu zábavy nás nekompromisně tlačila k vítězství.
-       Miki zablokoval Benyho lajnu, což suchdolského smečaře rozhodilo natolik, že vzápětí druhou vyhodil a bylo z toho přesvědčivé vítězství MFF 25:23.

Tajbrejk už byl čistě pro diváky, aby viděli, co všechno může volejbal nabídnout. Za zmínku stojí především dvacetiminutová diskuse soupeře s rozhodčím o tom, kdo má stát ve hřišti a čí je chyba, že je zápis napsaný jinak. Každopádně ze stavu 4:2 pro MFF se rázem stalo 5:1 (nikdo nerozumí tomu proč zrovna takhle) a to se nedá prohrát. Aby bylo trochu napětí, upravili jsme ještě skóre na 7:6, což už se prohrát klidně dá a v poklidu dohráli se ziskem dvou bodů do celkového pořadí. Následovala zasloužená večeře Na Urale a návštěva nočního centra Prahy, kterou jsem tentokrát pro celkovou sešlost (a samozřejmě zodpovědný přístup k rodině) vynechal.


Č. Budějovice B        0:3      MFF Praha    (-31, -21, -24)

Sobotní odjezd na jih se posunul z původně plánovaných sedmi ráno na poledne, což už se dalo vydržet. Ještě příjemnější byla tahle změna plánu po obdržení fotografií, které dávaly tušit, že část týmu spolu s fanoušky páteční procházku Prahou protáhla až do odjezdu „Jižního expresu“ v 6:01, ale jsou to prý jen f‘l‘ámy.

Zajet sesekat poslední tým tabulky pro letošní Matiky není výzva, proto jsme ze sestavy škrtli naše obě extra-posily Ráďu s Mikim a pro jistotu i oba trenéry. Úředních desek i volantu naší formule se ujal David a s pohodlnou rezervou 20 sekund před pozdním příchodem nás dovezl do Budějické šatny. Plán zněl jasně, nedělat chyby na servisu, protože přijímají špatně.

V hale proti nám na hřiště nastoupil Ulča jako pinkač a s ním 5 borců ročník 2000+ a 2m+. Rameny nad síť neskákalo jen libero, a to možná jen proto, že neskákalo vůbec. Takhle standardní poslední tým tabulky nevypadá, ale co naplat, volejbal není jen o výšce, hlavní je síla, jako v každém sportu, od vzpírání po šachy.

První set se vyvíjel dobře, a už na desítce jsme mírně vedli, slušně bránili a kat EGE Kubin rozséval strach mezi útočníky domácích. Pak se ale začal soupeř cukat, přihrávat za jedna podstropáky a hlavně čapat naše bodovky, Po dvou nesložených balónech navíc přichází chyba na příjmu a Davidův tajm za stavu 19:20. Soupeř kazí podání a do koncovky jdeme nastejno. Za stavu 22:22 se Budějice dostávají do vedení, na 25 vedeme my, na 27 zase domácí. Naštěstí, v nouzi nejvyšší soupeři hodí jednou až dvakrát míč do autu a Parky skládá, co dostane pod ruku – což je asi tak 80 % míčů, které dostane pod ruku Óňa.

Do druhého setu nastupujeme čtyřmi bodovými bloky v řadě a soupeř bere tajm za stavu 4:0. Tenhle vstup do setu vzal mladíkům vítr z plachet, kazí podání a my v poklidu zvyšujeme náskok až na 19:12. Pak přichází excelentní moment, kdy soupeř vrací míč zdarma, míč, který skoro škrtá strop, letí asi 10 sekund a v poklidu dopadá do našeho hřiště. Podstropáky přeci bere libero..pokud zrovna nesedí na lavičce… Nestandardní moment vedl ke standardní sérii dalších 3 chyb a za stavu 19:16 bere David zkušeně tajm. Po něm Budějice, jako vždy, když vezme tajm David, kazí podání a dohráváme s bezpečným čtyř-bodovým náskokem.

Třetí set slušně bráníme, něco se čapne, Parky s Pildou skládají, i středem se něco povede a mě s Óňou (respektive našim monster-jedno-blokům) dělá co 3 míče soupeř radost, když se signálem z hlavního kůlu namaže rovnou pod nohy. Není to prdel, hrát ty signály… Na desítce už vedeme o 4 body a vše směřuje k rychlému vítězství. Ale jako tradičně, přichází matická dramatická vložka, kdy pouštíme laciné body k nám a na každý náš bod se nadřem. Bodovky domácí začnou čapat a škodí servisem. Do toho se ještě vloží dvojice rozhodčích a po třetím zářezu Óňa dostává kartu za expresivní hodnocení jejich výkonu. Na devatenáctce už jsme srovnaní a Dejv zkušeně tajmuje. Soupeř o něco méně zkušeně kazí podání a do koncovky jdeme s náskokem, ale na 24 je opět srovnáno. Naštěstí soupeř zakončuje dvěma útoky do autu a můžeme si v poklidu zaskákat se třemi body v kapse, Ti čuměli…




Stejně jako v pátek nás i v sobotu do haly doprovodila početná skupinka „FANS“, jak místních, tak přespolních a dokonce i s transparentem dokumentující náš současný pokřik. Soupeře tentokrát nepřečíslili, ale stoprocentně překřičeli. Díky i jim.



VK Jihostroj České Budějovice    3:0      VK Lvi Praha

Jako zpestření večerního programu a vyplnění pauzy před odjezdem vlaku jsem využil nabídky taxislužby Mahaj a lístků na extraligu, abychom se koukli, jak to kluci válej o tu soutěž vejš. Abych z Budějic něco měl, Mahaj na cestu naplánoval komentovanou projížďku městem a návštěvu kadeřnictví, aby ho po týdnu v Praze doma vůbec poznali – odhadl to tak na 20 minut. Plán vyšel přesně, 10 minut jsme hledali místo na zaparkování, 10 minut jsme hledali kadeřnictví, kde bylo plno a mohli tak ‚in time‘ pokračovat na Jihostroj.

Přesto, že se ten den v Budějovicích už „ten lepší“ volejbal hrál, v hale bylo dost plno. Diváci asi chodí až na večerní utkání, ať je papírová kvalita sportu jakákoliv. Podle odhadu odborníků to měla být rychlá „třínulka“ pro domácí Jihostroj pod vedením zkušeného kapitána Filipa Kupilíka. V zásadě byl Jihostroj ve všem o třídu lepší, přesto koncovky působily vyrovnaně – 22, 23 a 26. Ale když i Špulákův rotoflex skončil na pásce, bylo rozhodnuto. Hlavní smečař a slovenská opora Lvů měla podle statistik 24% úspěšnost, ale z venku to vypadalo tak na 4 %. Na účku hrála další zahraniční posila Gino Naarden, která byla sice o půku lepší, ale ani se 6 % to, v kombinaci s Demarovou náhrou dvojákem (i když metr nad páskou) a 27 nevynucenými chybami za 3 sety, na výhru stačit nemohlo. Snad nám nedraftujou Parkyho… Kvality Matik už se patrně rozkřikly, protože s námi hned na pondělní trénink přišli lidi z reprezentace.

Dejte nám soupeře,


ráca

pátek, listopadu 02, 2018

Honba za prvnim flekem

Někdy to prostě přijít muselo. Ano, i já mám tu čest napsat si jeden ze slavných článků VŠSK MFF A. Říkal jsem si, že šance je opravdu maličká (obzvlášť, když je nás na zápase 14), ale když už jsem se ocitl ve finále střižby...bylo mi jasné, že tento víkend pro mě neskončí dobře. 

No nic, dáme se do toho. Cíl pro tento víkend zněl jasně: Vrátit se zpět do čela tabulky a udržet se tam pokudmožno i po sobotním zápase. Nečekal nás lehký úkol, jelikož v pátek měl přijet Velmez, který se v posledních zápasech bodově zvedl a nebezpečně se přiblížil našemu čtvrtému místu. Druhého soupeře není třeba nijak představovat...Brno “B” figurovalo po šesti kolech na prvním místě 1. ligy.

MFF “A” vs Velké Meziříčí
Vypadá to, že správce haly konečně pochopil, jaké podmínky potřebují matici, k udržení domácí neporazitelnosti. Teplotu v hale snížil lehce nad bod mrazu a my byli konečně ve svém živlu. Jediná věc, která byla trochu nejasná byla situace na postu druhého smečaře. Štůfi poslední týden proležel s virózou, Kubošík jezdil po Bělehradě a Pilda “pitaval z Teplic” měl ve škole pitevní týden. Nakonec se borci hecli a dorazili všichni, takže jsme byli zase v plné polní.

První set jsme soupeře přejeli 25:12 a to hlavně díky bodovým blokům, kterých bylo nespočet. Druhý set se soupeř rozehrál, ale my měli hru stále pod kontrolou...25:21. Až třetí set se dal považovat za vyrovnanou bitvu. Soupeře jsme zdolali až v koncovce 25:23. Velmez si tedy neodvezl ani bod a to ještě nevěděli, jakej klepec je čeká v sobotu v Dobřichovicích.

MFF “A” vs Brno “B”
Po nenáročném pátečním dýchánku v hospůdce Pod Lipami se očekávalo, že na sobotní zápas dorazí stejná sestava v plné síle. Téměř se to podařilo, jen Parky se ještě v době předzápasové schůze cpal domácí buchtou někde v koloně u Berouna. 

Zahajovací hvizd už se blížil a Parky stále nikde. Tak na plac naskočil na místo prvního smečáka Štufi. První set se nahravač Óňa a.k.a. Jeřdno Kílipuk rozhodl neponechat náhodě a v polovině setu, poté, co třikrát zalil a jednou neomylně zasmečoval, byl naším nejlépe útočícím hráčem. Výsledkem bylo vítězství 25:18. Druhý set už na palubovku naklusal i Parky. Celý tým pokračoval ve stabilním výkonu z pátku. Nedělali jsme téměř žádné nevynucené chyby a hlavně jsme po dlouhý době konečně něco čapli v poli. Výhra v dalších dvou setech byla nevyhnutelná. Brno porážíme 3:0 (18,21,20).

Víkend můžeme hodnotit jako zdařilý. Všechny body zůstaly na Hostíku a my opět vedeme tabulku 1. Ligy mužů. Všem fanouškům děkujeme za podporu a těšíme se na další zápasy pod oslepujícími reflektory na hostivařské palubovce.


Jakub Heřman

pondělí, října 22, 2018

3. kolo aneb expedice na Moravu

Měl bych začít navštěvovat nějaké kurzy, kde mě naučí “stříhat”, protože v uplynulém víkendu jsem vyhrál jen ty střižby, kde se z výherce stal lucky looser - třeba o panáka slivovice. Hned při startu expedice na dálný jihovýchod naší republiky jsem se musel složit do Rácova Fordu na zadní sedadlo, přičemž jeden z týmových hobitů (nechci pochopitelně jmenovat Mahaje), se rozvalil vpředu. Ovšem na tento zájezd jsem se moc těšil, protože pozitivní očekávání ve mně vzbudila už reakce mého taťky, když jsem mu řekl, že spíme ve Starém Městě. „No, to bude náročný...”  pronesl a když začal vyndávat z peněženky bankovky, cítil jsem, že tím neměl na mysli volejbal. Tato destinace holt má obecně mezi volejbalisty svou pověst. Při balení věcí na cestu jsem se pak velmi prozíravě rozhodl ponechat učebnice anatomie na koleji v Praze a místo nich jsem přibalil Atlas biochemie s kapitolou o detoxifikaci etanolu a učebnici Fyziologie, ve které jsem hledal tipy, jak co nejúčinněji kompenzovat spánkový deficit a metabolický rozvrat.

Bučovice - MFF Praha

“Kluci, hlavně vyrazte brzy, ať dorazíte včas,” zněl Standův pokyn. Do “Buček” jsme samo sebou dojeli v drtivé většině pozdě, nad čímž si mnul ruce pínař Tomíno. Postupně jsme se tak scházeli v hale, jako bychom každý přijeli jiným dopravním prostředkem, nicméně rozcvičit jsme se stihli v klidu a individuálně zodpovědně, jak je naším dobrým zvykem. Plná hala slibovala skvělou zápasovou atmosféru, což se potvrdilo hned v prvním setu, který jsme poměrně v klidu ovládli 25:19. Na úspěšnou koncovku jsme navázali ihned po změně stran, stabilně útočící Miki s Parkym nás dovedli k vítězství i v setu druhém. Bohužel průběh třetího dějství se nevyvíjel podle našich představ, domácí vystřídali nahrávače, což se ukázalo jako dobrý tah, k tomu přidali kvalitní servis a my jsme se tak museli v hlavách již přeorientovat set čtvrtý. Ten nabídl vůbec nejvyrovnanější koncovku pátečního večera, přiznejme si, že někteří z nás za stavu 22:18 již pokukovali po tiebreaku, ovšem naše skvělá parta prokázala přes svůj oproti soupeři výrazně nižší věkový průměr potřebnou psychickou odolnost, a tak, když Ondra již neměl z důvodu pozice míče komu nahrát, jako poslední možnost využil náhry na hlavní kůl, kde se v tu chvíli nacházel hráč, který svým v podstatě jediným úspěšným útokem večera zaznamenal match ball. Naše radost tak udělala definitivní tečku za utkáním a výsledek 26:24 znamenal vítězství vysokoškoláků 3:1 na sety a přenocování na prvním místě tabulky!

Staré Město - MFF Praha

K regeneraci jsme využili služeb místního klubu No. 6, kde starší než náš kapitán byl snad jedině člen ochranky, situaci ale naštěstí zachránil příchod hráčů Dobřichovic, kteří na tanečním parketu působili velmi zdrceným dojmem po prohře se Starým Městem. Po rozhovoru s nimi jsme si uvědomili, že nás další den nečeká lehký úkol. Utkání za zvuku místní volejbalové hymny započalo v 11 hodin. Soupeř, který se skládal hlavně z hostujících volejbalistů Zlína, nás od začátku tlačil kvalitním servisem a s minimálním počtem chyb nám nedal moc šancí na obrat. Nebudu rozmazávat, kde se stala chyba na naší straně, myslím, že mi to jako jednomu z mladších a nejméně zkušených členů týmu ani nepřísluší, proto jen formou výsledku shrnu, co se odehrálo: z našeho pohledu první set 19:25 za 22min, druhý 11:25 za 17min a třetí znovu 19:25 za 23 min. Tak jako jsem do haly přišel pouze s lahví vody, odcházel jsem s pořádným výpraskem k tomu. Náš adoptivní trenér David před utkáním připomněl fakt, že vyprázdnil kufr na 6 bodů z výjezdu, tak alespoň jsme měli kam tu kládu dát.
Ovšem osobně vnímám 3 body, které jsme přivezli z naší expedice jako úspěch. Hlavy vzhůru, holt jak se říká: není každý den posvícení. Pevně věřím, že po příštím kole se opět vrátíme do čela tabulky, neboť na současného lídra ztrácíme pouze 2 body a s dalšími dvěma týmy před námi máme stejný bodový zisk. Na závěr poděkování fanouškům, kteří vážili cestu do Bučovic a na ostatní se těšíme na Hostivaři.


Zdraví Martin Pilous alias Jarda alias Pilda

čtvrtek, října 11, 2018

Signál festival na Hostivaři


Druhý hrací víkend byl pro nás trošku netradiční, protože jsme si ho postupem do druhého kola Českého poháru prodloužili o jeden zápas. Ve čtvrtek jsme v naší hale přivítali v rámci poháru extraligové Ústí nad Labem, v ligových zápasech jsme pak hostili v pátek Lvi Praha B a v sobotu Nymburk. Na nabité tři dny jsme se poctivě připravili pondělním a středečním tréninkem v počtu 14-16 lidí, už se to ani nedá počítat. Dobrou zprávou bylo, že se ukázal Kulich. Ten před prvním kolem poháru napsal, že odjíždí na 10 dní do Švýcarska na hory. Teď se vrátil s tím, že byl 14 dní v Itálii a Chorvatsku u moře, no nic, co by nás u něj překvapilo, prostě Kulich přesně tak, jak ho máme rádi. Důležité je, že má velkou chuť do voliše, protože předchozí volný víkend si zpestřil dvěma zápasy za tým, za který by chtěl hrát každý, domažlický Vestex.

Na Ústí jsme vyrukovali bez příbramských posil, Vánise, který pohár hrál už za Prosek, Péti, ten musel do školy, a Kubošíka, který má nějaký bebí, už se mi to plete, jaký zrovna teď. I tak nás bylo asi 13. Ústečtí borci na nás pro změnu vyrukovali v plný palbě se všemi cizinci v základní sestavě. Už rozcvičení na síti trošku vypovídalo o výkonnostním rozdílu mezi první ligou a extraligou. Je dobře, že se Ústečáci nerozcvičovali proti balkónu, po 15 útocích by asi nebylo s čím smečovat. Tak nám aspoň na naší straně pěkně usadili novou palubovku. Zápas jsme využili k tomu, aby si všichni zahráli, na Ústí bychom stejně nestačili ani v plné polní. Výsledek 0:3 (-16,-17,-17) je drsnej, ale podle mě to nebylo úplně hrozný. Kluci z Ústí nám dali každej set pár es, párkrát nás ubránili a štípli nám tam s bodovkou, my jsme jim eso nedali skoro žádný a jejich ztrátu jsme neubránili vůbec, což udělalo rozdíl 8-9 bodů v každém setu. Ale jinak jsme byli celkem schopní se útočně prosadit a i se celkem hrálo, takže můj pocit rozhodně není nijak negativní. A Ústečáky jsme asi dobře připravili, když v sobotu zničili Ostravu ještě víc než nás. Držím klukům palce, mají nadupaný cizince, k tomu sehraný Čechy, mladýho perspektivního trenére. Přál bych ústeckým srdcařům Salymu, Kóřovi a Čírovi úspěch. A Standu potěšili Luboš Bartůněk a Filip Kramár, že proti nám sehráli pár signálků, což má Standa rád. My v poli jsme moc rádi nebyli no. Vzhledem k tomu, že v signálech jsme úspěšní i my, tak mě trošku zklamali kámoši z Domažlic, kteří se byli podívat a po zápase hned utekli s tím, že pospíchají na SIGNAL festival do centra. Přitom ten nejlepší Signál festival právě viděli…

MFF – Ústí 0:3 (-16,-17,-17) 

Po čtvrtečním zápase jsme měli s Kubínem a Parkym krátkou rozpravu a shodli jsme se, že z našich mlaďochů (kromě příbramských vicemistrů Evropy) má největší potenciál se někdy do extraligy podívat Mahaj. To jsme ještě netušili, že se nám to hned následující den pokusí vyvrátit :) Lvi Praha B, mladý pušky z  Lužin, které předchází pověst brutálních mlátiček do servisu. Bylo to tak, především nahrávač a jeden z blokařů, jsou schopní to celkem slušně rozstřílet. Akorát že my hrajeme letos zatím dobře. Takže už ani nevím jak, ale první set jsme se základní sestavou Parky, Štufy, Kubíno, Ráďa, Óňa, Jura BabyMiky a Mahaj vyhráli. Brutální stehna jsou asi víc než brutální servis. Ve druhém setu už přišlo pár sérií lvích es a tak ho brali oni. Klíčová třetí sada byla pořád vyrovnaná, to už byl na hřišti Pilda (pro Bóru Jarda) místo Štufyho a Kulich místo Kubína. Koncovku jsme vyřešili ve stylu srbského nároďáku v době Ivana Miljkoviče, všechno jsme zvedli na handu a Jura to všechno, co dostal, složil. Ve čtvrtém setu jsme byli pořád pod Lvama, zase do nás úspěšně prali servisem a zvyšovali náskok. Bóra se Standou poslali do boje Vánise místo mě a Tomína místo Mahaje, ale sedmibodová ztráta se zdála až příliš velká. Nicméně Parky je kapitán a hráč do koncovek (když se soupeř nejmenuje Tesla Brno). Variabilním střídáním plachty a skákanýho servisu totálně rozhodil mladíky na druhé straně sítě. Buď nepřihráli, anebo přihráli a dostali deku od Pildy, Rádi nebo Jury, nebo to poslali někam do zdi. Prostě ze stavu 16:22 jsme vyhráli 26:24, když posledním balónem nás soupeřovo účko skoro zabilo ve čtverečku, a mohli jsme slavit hodně cenné vítězství 3:1.

MFF – Lvi Praha B 3:1 (23,-21,21,24)          

Zde je potřeba zmínit jednu důležitou věc, Standa se rozhodl, že by chtěl koučovat zápasy co nejméně a dohodl se s Bórou Perušičem, že si koučing vezme na starosti on. Ve čtvrtek ještě nedorazil, protože něco měl, ale v pátek si odbyl svou letošní premiéru. Největší jeho majstrštyk přišel ve 4. setu, kdy za nepříznivého stavu vystřídal mě a Mahaje a vypustil Tomína s Vánisem, a hlavně o všech 4 timetoutech zmínil slovo tiebreak asi tak 3x častěji než padlo za minulý hrací víkend, kdy jsme dva tiebreaky fakt hráli. Jen namátkou: „Hoši, v klidu, rozehrajem se do tiebreaku.“ „Óňo, uklidni se a odpočiň si na tiebreak.“ „Tenhle set už je asi v prdeli, pojďte to nastartovat na tiebreak.“ „V tiebreaku už jim ten servis takhle chodit nebude.“ Tímto zkušeným psychologickým tahem kluky na hřišti tak uklidnil, až zařídili, že na žádnej tiebreak nedošlo :) Teď bez jakékoliv ironie, koučování Bóry a Standy jako asistenta bylo super, dokonce i Kulich o timeoutech mlčel a hrál výborně. Nemáme jen nejlepšího smečaře, účko a blokaře soutěže, ale i trenéry. Doufám, že si to přečtou a budu hodně hrát :) Po zápase jsme Pod Lipami pěkně povečeřeli, někdo se představil našim fanynkám, dirigování Parkym jsme si zapěli Spartakiádu a šli jsme všichni spát. Postupně... Časem… Podle informací co mám, všichni spali doma, žádný random byty neproběhly, takže jsme byli všichni ready na sobotní mač.

Poslední na řadě byl Nymburk, toho času poslední tým tabulky bez zisku bodu. Oproti loňsku jim chybělo účko, libero a střeďák a bylo to dost znát. Sice se s námi první dva sety drželi do půlky setu, ale pak jsme je přehráli. Poslední set už byl jednoznačně v naší režii. Hráli jsme v sestavě Parky, Pilda, kterého vystřídal Štufy v půlce druhého setu, Kulich, Kubíno, Óňa, Jura a Tomíno na liberu. Za zmínku stojí to, že Nymburku se podařilo dvakrát sestavit dvojblok proti našemu signálku. Nicméně jim to nebylo nic platné, Parky jednou zkušeně zalil a jednou šel over, takže dva body z toho byly jako by to bylo na bez – tohle bylo to pravé zakončení hostivařského Signál festivalu.

MFF – Nymburk 3:0 (19,20,13)        

Úvod sezóny nám vyšel víc než slušně, porazili jsme loňského vítěze 3:2, teď jsme si připsali plný počet bodů. Možná trošku mrzí prohra 2:3 s Teslou, která od té doby neuhrála ani set. Ale proti nám jim to prostě sedlo. Takže 9 bodů a druhé místo je super. Teď pokračujeme moravským výjezdem do Bučovic a Staráku, držte nám palce!

Závěrem bych chtěl pochválit všechny, co v zápasech nastoupili, myslím, že tam není moc co vytýkat. Dále chválím žebřinu Mahaje, že se na mě neuráží, když mu pořád sypu, určitě chápe, že to s ním myslím dobře a mám ho rád, a Kubošíka, že zabojoval s rýmičkou a v sobotu se dokonce přišel podívat. A hlavně díky moc všem fanouškům, co dorazili do naší nové haly a podporovali nás, moc si toho vážíme!


Nananananana Óňa Kupilík

pondělí, října 08, 2018

1. kolo sezony 2018/2019 - Tesla Brno a Beskydy

Odstartoval nový ročník 1. ligy mužů a nás hned na začátek čekali soupeři z Moravy a Slezska. Nejdřív bych chtěl zmínit, že naše hala přes léto prošla významnou rekonstrukcí, která se dle mého názoru velmi zdařila. Máme novou palubovku, nová světla, nové závěsy a částečně byl vylepšen i interiér haly. Halu nyní máme opravdu hezkou, nicméně jsme přišli hned o tři konkurenční výhody, kterými byly betonová podlaha, tma a zima.

Naštěstí se ale další výhody objevily v podobě příchodu mladých, nadějných a volejbalu chtivých novomatiků. Naše řady na letošní sezonu posílili Martin Pilous (Pilda) z Ústí nad Labem, Martin Fikar (Fiky) z Liberce, Kuba Jarošík (Kubošík) z Plzně, Matyáš Janda (Mahaj) z Českých Budějovic, Petr Sobotka (Soby) ze Ždáru nad Sázavou, Kuba Váňa (Vánis) z Proseka a nakonec se nám podařilo získat na hostování dvě mladé pušky z Příbrami ročníku 2001 - Jirku Mikulenku (Miky) a Radka Baláže (Ráďa). Tímto se náš tým oproti loňsku omladil v průměru asi tak o 10 let, ne-li o víc.


MFF - Tesla Brno (-23, 24, 22, -19, -15)


Na náhře nastoupil Óňa, na smeči Parky se Štufim, na bloku Kubíno, na liberu Mahaj a jelikož se ještě nehrála extraliga, mohli nás na první kolo posílit i Miky na účku a Ráďa na bloku. Kulich byl mimo a černý Petr zůstal na Heřmiho, Fikyho a Sobyho, který musel Parkymu půjčit svůj dres, protože to Parky logisticky z Plzně nezvlád. A jelikož Soby prostříhal, vyměnil s Parkym namísto vřelého pozvání na pivo v hospodě tuhle aktualitu.

Kluci z Brna přijeli s týmem plným nadějného mládí a tak bylo jasné, že budou řádně nahecovaní a na hřišti nedají nic zadarmo. Naštěstí nás na oba zápasy přišla podpořit početná skupina našich nejvěrnějších fanynek a fanoušků, kterým bych chtěl tímto poděkovat, za vytvoření perfektní atmosféry. Sice tím náš „chrám ticha“ trochu utrpěl na pověsti, ale aspoň jsme mohli vzdorovat hlasitému brněnskému zdaréééc. Hned od začátku se hrál pro diváka pěkný volejbal plný dlouhých výměn, protože Brňáci čapali rukama nohama, co to šlo. První tři sety byly velmi vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. Trochu škoda, že se nám nepodařilo vyhrát první set, mohlo být po třech setech hotovo. Nakonec jsme se dostali až do tiebreaku, ve kterém jsme sice měli dva mečboly, ale pak na mě poprvé v kariéře padla tíha nejstaršího hráče na hřišti a to z obou týmů, a na jednoblok jsem si to zkušeně vrátil pod nohy a bylo vymalováno.


MFF - Beskydy (-22, 22, -20, 21, 14)


Druhý den nás čekal těžký zápas s loňským vítězem z Beskyd. Ten letos ještě posílil o zkušené bývalé extraligové hráče Tomáše Širokého a Romana Kozáka. Nastoupili jsme opět s Óňou na náhře, Jirkou na účku, Ráďou a Kubínem na bloku, Šufim s Parkym na smeči. Na liberu Mahaje vystřídal Tomíno. Nezačali jsme sice špatně, ale soupeř nás tlačil především tvrdým servisem, po kterém se nám těžko ztrátovalo a set jsme těsně ztratili. V druhém setu jsme se se soupeřovým servisem vypořádali lépe, přidali k tomu několik dobrých obran a set se nám v koncovce podařilo získat. Třetí set začaly být Beskydy postupně lepším týmem a opět díky kvalitnímu servisu nám komplikovali ztrátu a zdálo se, že dostávají zápas pod kontrolu. Došlo i na střídání, kdy Štufyho střídal Pilda a Tomína Mahaj. Ve čtvrtém setu jsme ale nesložili zbraně. Zlepšili jsme příjem, po kterém bezchybně útočili hlavně Ráďa s Mikym. Navíc soupeř přidal několik nevynucených chyb a šlo se do tiebreaku. Když už se zdálo, že pátý set opět ztratíme a to ve chvíli, kdy soupeř ztrátoval za, pro nás nepříznivého, stavu 13:14, Mahaj zkušeně čapnul balon až pod strop a soupeř během této chvíle stihl spadnout do sítě. Na servis šel Miky. Po jeho kvalitním servisu přišla další naše obrana a Miky nekompromisně složil z doskoku. Jeho chvíle měla ale teprve přijít. Za stavu 15:14 pro nás si Miky nahazuje servis a nekompromisní bombou po lajně setře zbytky barvy, co nestačila ještě zaschnout, z růžku hřiště. Připisujeme si velmi cenné vítězství, nicméně Miky svůj výkon skromně hodnotí slovy „v klidu, s Beskydama jsem ještě neprohrál“. Opět děkujeme fanouškům za skvělou sobotní podporu jak v hale, tak v restauračním zařízení a těšíme se na další fandění.

Příště zkusím nezapomenout si dresy…

Parky


pondělí, října 01, 2018

Český Pohár – první kolo

Píše se sobota 22.9. 2018 a náš manšaft vyráží s poměrně obměněným kádrem na první turnaj sezony, který zároveň bereme jako přípravu na ligové zápasy.  Jakožto nováček týmu jsem byl obeznámen před zápasem o pravidlech pozápasových aktualit a s klidnou hlavou jsem si říkal, že není možné prohrát střižbu 4x za sebou. Jak se ukázalo, mé domněnky byly mylné a tahle povinnost tedy připadla mně.

Sraz jsme měli před sportovní halou ve Dvoře Králové, nebo možná Králově Dvoře, to už není podstatné, protože jsme trefili ten správný Dvůr. Z důvodu nedostatku aut, musela část naší výpravy vyrazit už v 8 hodin ráno vlakem a zbytek se vezl v domluvený čas auty. Ve 12 hodin jsme se konečně všichni sešli v šatně a udělali rychlou poradu. V jednu hodinu zazněl hvizd rozhodčího.  Naše první utkání začalo.

VŠSK MFF UK Praha – Choceň

Do zápasu jsme nastoupili v sestavě Óňa začal na nahrávce Heřmi na účku, na kůlech jsme měli Pildu a nahecovaného Štůfiho, na bloku začal náš univerzální hráč Petr alias Bohouš Sobotka s Kubínem a na liberu Tomíno. Já, společně se zbytkem týmu, jsem čekal na svojí příležitost ve čtvéru, ale protože na poradě jsme se shodli, že si zahrají všichni, sestavou se stále míchalo.
I přes Choceňské nestandartní údery se nám podařilo ve všech setech soupeře přehrát poměrně velkým rozdílem, hlavně díky Pildově dělovému servisu, který záhadně pokaždě našel pana Filče (choceňský přihravač) na druhé straně sítě. Vítězíme 3:0 (25:19, 25:12, 25:19)

VŠSK MFF UK Praha – Dvůr Králové

Naše základní sestava se na druhý zápas trošku změnila. Na smeči vystřídal Parky Pildu a já začal na liberu. Soupeř vyhrál s Chocní také poměrem 3:0, a tak jsme soupeře nechtěli od začátku podcenit.
První set byl velmi vyrovnaný.  Až v koncovce se nám povedlo ubránit pár útoků soupeře, utéct o pár bodů což znamenalo vítězství v prvním setu 25:21.
Druhý set jsme soupeře tlačili na servisu a soupeř se nemohl na útoku prosadit. Set se nám opět podařilo vyhrát a to o něco jasnějším rozdílem 25:19.
Třetí set byl asi nejdramatičtější ze všech. Byla to tahanice o každý bod a soupeř měl dokonce i setball, který se mu naštěstí nepodařilo využít. Stav byl 25:25, když na servis přišel nějaký bomber od nás a ukončil zápas 27:25.
Jelikož se Turnov z turnaje odhlásil, pro nás to znamenalo vítězství ve skupině, a tím jsme si zajistili účast v druhém kole poháru. Naší novou halu přijede navštívit extraligové Ústí nad Labem. Těš se Ústí!

Snad budu příště stříhat líp.


Mahaj