Už bylo na čase zastavit nešvar, v poslední době tolik rozšířený, v podobě
pozdního psaní, nebo rovnou nepsaní, aktualit a přidat další odstavec do bohaté
matfyzácké historie. Tento nelehký úkol naštěstí padl do rukou nanejvýše
odpovědných, a proto jsem už od začátku nepochyboval, že bude naplněn.
Šňůrka vítězství se natáhla už na 14 kousků a vyšplhali jsme po ní až do
samého finále 1. ligy, ve kterém na nás po pětizápasovém turné s ČZU čekala
Choceň s nabroušenými nůžkami a ambicí přivézt do mlékáren extraligu.
I přes jízlivou poznámku nejmenovaného pokrytce, že 3bodových výher tolik
rozhodně nebylo, byla nálada vynikající a účast na tréninku letos nevídaná
(v polovině března nevídaná v jakémkoliv historickém horizontu).
MFF Praha – Choceň 3:0 (22,20,22)
V hale jsme se z neznámého důvodu sešli už v 17:40
v počtu 6 ks a připravili hřiště na košandu, ale tradiční favorité přesto
nezklamali - přispěli do kasičky obnosem 80 CZK za 4 pozdní příchody. Co víc,
nečekalo se víc jak 2 minuty. Akorát Kulich napsal sms, že dorazí až na první
set, pokud bude mít cestu kolem, aby se dodržela tradice a prodloužil tak
svou osobní šňůru pozdních příchodů na 4, čímž překonal svůj vlastní rekord
letošní sezony (šňůru 10 prohřešků totiž naředil omluvami).
Rozcvička dobrá a návštěva diváků na Chrám ticha zcela nevídaná. O to
překvapivější, že zásluhou studentů, berušek a Štěpánových obdivovatelek jsme
podle hrubého odhadu měli přesilu. Nevídaná kulisa se naštěstí promítla i
do našeho výkonu. Zejména závěr z porady zaměstnat servisem hráče č. 10 se
ukázal jako velmi dobrý a Choceňští se trápili od samého začátku, až do hořkého
konce. Průcheho hnusná plachta, Parkyho televizní servis atakující vrchní
příčky soutěže miss volejbal a dokonce i Kulichovy nevyzpytatelné granáty,
které výjimečně působily zkázu výhradně uvnitř soupeřova hřiště, zajistily pohodlné
vedení po celý průběh utkání.
I když 3. set byl trochu akčnější, vítězství 3:0 působilo velmi snadně, až
nás diváci kárali, že vážili tak dalekou cestu pro tak krátkou chvíli zábavy.
Komentář kapitána soupeře: „Náš výkon nebyl na pátek špatný. Na jiné týmy by
stačil, ale na MFF ne.“
Co naplat, oč méně času jsme strávili na hřišti, o to více času jsme mohli
věnovat kulturnímu večírku na téma „zapalte Choceň“ a jiným bohulibým
aktivitám. O tom, že se večírek vydařil, svědčí i fakt, že krom Chocně jsem
zapálil i nějakou nešikovnou ruku v naději, že to špatné odvane kouř a
zbyde jen to dobré – žel ruka byla má a následky v podobě puchýřů na sebe
nenechaly dlouho čekat. Naštěstí týmový duch spoluhráčů mne v tom dlouho
nenehal a v B52 byly k dostání i takové speciality jako mírně
připečený Rohlík, nebo flambované (ruce) Maliny.
MFF Praha - Choceň 3:2 (23,21,-12,-18,13)
V sobotu sraz v hale v 17:45, Redbull na spravení, a šlo se
na to. Z porady jen tolik, že blokovat se bude lajna a podávat se bude
někam jinam, než na libero. První set se nesl na vlně pátečního rytmu a přesto,
že soupeř přidal (přinejmenším asi 30 fanoušků, buben a činely), vítězství
bylo na straně proti balkonu. Patrně v obavě, abychom zase nedostali
kartáč za malou zábavu, předvedl Káda při excelentním příjmu z tribuny výronový
taneček, typický spíše pro Rohlíka, ale nakonec patrně nad zábavou zvítězily
zbytky sněhu na horách a touha ještě jednou letos protáhnout bílou stopu, takže
jsme dohráli v plném počtu.
Dále nic, jen jsme vytrvale trefovali libero servisem, ale na ztrátu
vítězství o 4 body to nestačilo. Ve třetím setu buben zařadil druhý rychlostní
stupeň, servis (pokud vůbec překonal síť) trefoval libero s nevídanou
přesností a navíc co soupeř nečapnul, skončilo naší chybou. Standa neprodleně
zakročil střídáním hlavních tahounů a zvrat byl na spadnutí. Bohužel, první
pokus skončil lobem v polovině závěsu, druhý na Rohlíkově dvojáku a
všechny ostatní na bagru přijímačů - za 12 našetřených bodů na konci setu jsme
mohli ještě být vděční.
Čtvrtý set jsme začali tradičně s tím rozdílem, že podaní, která by
překonala vrchní pásku, bylo po skromnu, bodovky na zem moc nepadaly a příjem,
o tom by šel napsat elaborát na téma „co všechno se může nepodařit“. Tajbrejk
na sebe nenechal dlouho čekat a vytrvalé koukání na soupeřova záda
z uctivého dvoubodového odstupu na klidu nepřidávalo. Naštěstí se nám
spravil Hýňa a od stavu 11:10, kdy jsme se poprvé dostali do vedení, to už šlo
ráz na ráz a bylo veselo. Navíc se po pátečním půstu o zábavu postaral tradiční
fun-mejkr Rohlík, jehož střídání na servis opět zanechalo hluboký dojem… Přesun
ze čtverečku, střídání za Kádův smrťák pod strop, nadhození míče, hala ztichne
napětím (dokonce i buben), míč se s razancí badmintonového košíčku odráží
směrem k choceňským..a zasahuje rozhraní empiru a lanka držícího spodní
okraj sítě pod hlavním rozhodčím. To jsme čuměli…
Šňůra se nám rozrostla na úctyhodných 16 kousků a nezbývá, než se
v pátek vypravit do Chocně potvrdit, že si ji zasloužíme. S hřejivým
pocitem vedení 2:0 na zápasy a historií, ve které nás Choceň ještě neporazila,
to snad půjde přeci jen trochu lépe než v posledních dvou plnohodnotných
setech.
Zdar a sílu,
Ráca
Ještě jeden komentář z webu soupeře: „Musíme opět poděkovat našim
divákům, kteří nás přijeli podpořit do nehostinné hostivařské haly, a
doufáme, že budou náš sedmý hráč na hřišti i v domácích utkáních.“ Označit
Chrám ticha za nehostinný, když je u podlahy nad nulou mi připadá poměrně drzé
a znesvětit ho hlukem, na který nebyl postaven, ani testován, ještě drzejší.
Navíc chování diváků po sobotním zápase bylo při nejmenším nedůstojné.
Protože na finále patrně přijdou všichni sami, posílám jako přídavek
alespoň video-pozvánku na semifinále s ČZU. Odborník nejsem, ale
zpracované je to dle mého velmi pěkně.
Žádné komentáře:
Okomentovat