Finálová bitva o první místo v první lize se přesunula po
dvou vítězných utkáních k hostům do východočeské Chocně. Celý týden jsme samou
nedočkavostí proháněli beachvolleybalový míč po všech koutech tělocvičny a
večery trávili v posilovně. Pověrčivost je někdy vrtkavá jako počasí, a když už
je šňůra vítězných utkání dlouhá 16 zápasů, tak si každý setsakramentsky
rozmyslí jakýkoliv větší zásach do denních rituálů. Vítr do plachet nám přidal
navrátilec a pošramocené pravítko č.2 Malináč, který se ukázal na druhém
tréninku v sezóně a balkón málem kapituloval. A ten samý vítr nám zase vzal Tury
a jeho nový jarní sestřih i přes všechny přednášky zarostlých vousáčů. Krátké
ohlednutí – MFF – Choceň 4:0 (12:3), zatím pokaždé jsme soupeře překvapili
novým uskupením kádru či předvedenou hru, Jednu aktualitu jsem už na Choceň
psal, ach ten prokletý Rohlík (Pozn. autora). Monopost MFF1 Edgara Davise
vyrazil z holešovického pitstopu na čas s celou posádkou. Překvapením dne bylo
Kulichovo vítězství o post navigátora a čestné sedadlo v přední části vozu. Naučná
trasa po krásách České republiky vedla pod pyšně týčící se Kuňkou (pro neznalé turisty
státní hrad Kunětická hora) kolem prosperujícího kiosku s točenou zmrzlinou v
přilehlé vesnici, přes technickou stavitelskou pámátku v podobě železného mostu
přes Labe, který ani náš coach o 5 let nepamatuje, když ho sešroubovali v roce
1947 a od té doby slouží svému účelu a je vyhledáván hordami motoristů
čekajících nekonečných frontách s touhou vychutnat si ten zážitek úzkého
přejezdu na druhou stranu řeky. Do choceňského volejbalového stánku Pod Sakem
jsme dorazili s luxusním časovým náskokem, jenž byl následně proměněn v
konzumaci vynikající domácí klobásky s hořčicí. Do šatny dorazili všichni včas
a Standa měl k dispozici kompletní soupisku hráčů kromě nadšeného rolbaře a
úspěšného zahradníka v jedné osobě, který musel odjet na mezinárodní konferenci
pěstitelů ředkviček 2014 konanou letos v Londýně. Tabulka a magnetky upozornily
na situace, kterým jsme se měli vyvarovat a mohlo se jít do vyhřáté bíložluté
haly. I přes úžasné zázemí choceňského klubu objevil KD a jeho spolek náruživých
pinkačů zásadní chybu ve vybavení. Totální absence basketbalových košů !!!
Dokonce ve všech místnostech !!!. Rozšiřující rozmrzelost v týmu jsme zahnali
poklusem kolem hřiště. Padesátka fanoušků se od poslední návštěvy Chocně
rozrostla na úctyhodné dvousetčlenné publikum v modrožlutých barvách vybavené
bubnem, pokličkami a různými zvuk vyluzujícími povzbuzovadly. V přátelské
atmosféře jsme si potřásli pravicemi se soupeřem a s údivem jsme nastupovali na
palubovku jakmile nás pořadatelé po jednom vyhlašovali. Kulich si připadal jak
na mistrovství Evropy v televizi a škoda, že se nečetli i přezdívky.
První set jsme začali v defenzivním módu a Piňďa testoval,
jestli palubovka správně duní. V technickém přerušení hry nás seznámil s
výsledky měření a mohlo se jít hrát. Nutno podotknout, že choceňští netradičně
ve žlutých dresech si vypracovali 5ti bodový náskok, u kterého se nehodlali
vzdát i přes vynikající a přesnou Průcheho kombinaci se středovými hráči. Druhý
oddechový čas jsme uvítali s kroutícími hlavami nad nedůsledným stylem uhrávání
bodovek. Fazóna ještě zůstal zamčený v autě a nastal čas rozehřát Parkyho se
Štěpánem. Stav 11:19 nasvědčoval fiasku a poprvé zasáhl stratég Standa a poslal
Rohlíka na P1 s tradiční rošádou na P4, kde Kulich vystřídal VC. Choceňský
křižník dostal 5ti bodový zásah v kuse, ale potopit se ho nepodařilo. Poničenou
ponorku M.M.F EINS odtáhl remorkér do doku mezi sety s nelichotivým výsledkem
0:1 (20:25). Od stavu 18:22 jsme předváděli hru, o které jsme debatovali před
utkáním.
Při výměně stran jsme plnými doušky nasávali neuvěřitelnou
atmosféru vyprodané arény Pod Sakem za dobrovolné vstupné. Druhý set jsme se
pokusili neusnout na vavřínech a prezentovali jsme se hrou z konce prvního
setu. Průcheho servis znamenal krátkodobé vedení 3:1 bohužel poslední v tomto
setu. Technická pauza za stavu 7:8. Špatně odhadnutá dráha letu se projevila
jako eso a mínusový bod do statistik našich liber. Choceňská banda podporovaná
fanoušky se osmělila a začala kombinovat středem. Náskok narůstal díky štěstěně
na jejich straně. Trpělivě jsme ztrátovali a rozehrávali Parkyho se Štěpánem.
Druhý odpočinkový mezičas jsme zahájili s tříbodovou ztrátou. Ubrali jsme na
servisu, začali jsme pózovat místním fotografům, soupeře jsme nestrhli a ten
sebevědomě trefoval čtverec 9x9. Nechal nás přiblížit na dva body a nic víc.
Konec setu 22:25, zasekli jsme pověstný dráp, s úsměvem na líci přešli na
druhou stranu, až na VC, který byl zelený jak sedma, a těšili se na třetí set,
jak jim to všechno spočítáme.
Velké množství lidí koncentrované v malém prostoru si
vybralo svou daň. Okolní teplota stoupla o 5 stupňů, vypařily se nám iontové
nápoje, dresy konstantně zvlhly na všech včetně Malináče a na místních
pisoárech se vytvořila fronta až ven. Komplikace to nebyla, neboť místní
sympaticky nechali hráče (i nás) předbíhat a vesele konverzovali, kolik nám
pustí bodů ve třetím setu. Kulich projevil železnou víru a na otázku jak to
dneska vidí (stav na sety 0:2) odpověděl tradičně 3:2 taky výhra. Oklepal a
mazal zas do vyhřáté haly. Tam se vše chystalo k začátku třetí sady. Šachový
velmistr Standa po bedlivém pozorování soupeře objevil slabá místa
v herním projevu a naše postavení šlo do třetího setu posunuto o dvě
pozice. Ukázalo se že tahle drobná úprava měla demoliční následky na choceňské.
Do hry jsme vstoupili opět s náskokem, který se nám podařilo udržet do
technického timeoutu 8:4. Neočekávaným zraněním pinkátka Kodera byla choceňská kanonáda
paralyzována a body přibývaly na naše konto. Kompaktní obrana hlavního kůlu
dirigovaná KD slavila úspěch. Navíc podpořena čapavou hrou v poli změnila
obraz hry a hlavně i zabarvení ve tváři VC. Fanoušci povzbuzovali, jak jen
mohli, ale Choceň nenacházela úspěšný recept jak nás zbrzdit 16:9. Ani
s jedním z nejlepších nahrávačů ve střední Evropě Choceň nezvrátila
průběh setu a s houskou (pozn. Autora – dali méně než 15 bodů) se poroučeli na
druhou stranu hřiště. Stav 25:13 (sety 1:2). Vychutnali jsme si klidnou chvíli
konsternovaného hlediště a mysleli už na další set.
Série vítězných setů se narostla na číslo 49 a my se
hecovali k jubilejnímu 50tému vítěznému setu a zisku jednoho bodu dle
italského bodování do tabulky a hlavně možnosti pokusit se vyhrát celé playoff.
Soupeř zjistil, že ve finále nejsme náhodou a že „jen nadšení“ nás neporazí. Na
druhou stranu my zase, že štěstí odejde a šedivka není věčná. Jako politi živou
vodou jsme vlétli do čtvrté sady a Choceň krkolomně dotahovala náš mírný
náskok. Publikum je hnalo, ale lehkost byla tatam. Náskok 1 až 2 bodů se
přeléval na obě strany až do technického stavu 7:8 a druhý 16:15. Odskočili
jsme na dvoubodové vedení 18:16 a žlutá karta - nastala doba pro pokerovou
partii v hlavní roli rekonstruktér Průche a pan Píšťalka. Diskuze
nedopadla podle Průcheho představ a otočen zády k publiku nad hlavou
roztleskával kotel hostů. Pan Píšťalka si ovšem toto gesto vyložil jinak a
vytáhl z balíčku další kartu tentokrát červené barvy. I přísedící delegát
kroutil nesouhlasně hlavou, kterak si pan Píšťalka snažil tendenčně upoutat
svou pozornost v takovémto utkání, bod pro Choceň. Průtahy při zapisování
rozladily nebo vyplašily přesné mušky Parkymu, Štěpánovi a Piňdovi. Náskok
putoval na stranu Chocně 19:21. Edgar Davis spílal ve čtverečku panu Píšťalkovi.
Tribuny šíleli. Slova nebylo slyšet a toho využil choceňský kapitán plachtícím
podáním. Stav 19:22. Dobrá kombinace našich PP (Průche Parky) znamenala
snížení na 20:22. Alibistická Kulichova plachta skončila v zámezí, takže i
on tam skončil a VC naběhl na příjem - stav 20:23. Zbraně jsme nesložili a
Piňda po lajně sestřelil nahrávače Chocně 21:23 Nepříjemný Průcheho servis
soupeř odvrátil a vybudoval si možnost ukončení zápasu vlastním servisem - 21:24.
Ve čtverečku si Tury trhal svůj nový účes s rétorickou otázkou „Proč jsem
se stříhal?“. Choceňský matchballservis číslo 1 Průche proměnil v úspěšný útok
přes KD na zadní lajnu - 22:24. Na servisu Parky. V nezáviděníhodné pozici
poslal míč na stranu soupeře, jehož univerzál trefil diagonálně aut. 23:24 na
servisu opět náš Parky, ale z pohledu Chocně stále matchball číslo 3.
Zapracovala defenzíva a napotřetí se podařilo útočné choutky nechat na polovině
Chocně – 24:24 svítilo na světelné tabuli. Psychicky vyčerpaný Parky ještě
jednou zkusil zaservírovat, avšak balón neposlechl jeho přání a skončil
v autu. 24:25. Infarktový obrat soupeř rozdýchával a nevěřícně odevzdal
další bod 25:25. KD ho servis a nadražený útok soupeře se podařilo na podruhé
Štěpánovi položit z hlavního kůlu a nový vedoucí 26:25. Za mocného
pumpování konečně zacloumaly emoce jinak ledově klidným Štěpánem s bojovým
rykem „Hrrr na ně, hyň sa ukáže“ hecoval hrající squadru azzuru před menšinou
našich fanoušků, kteří najednou byli slyšet v celé hale. A byl to on kdo
opět před zraky diváků a svých fandících rodičů položil poslední bod opět
z hlavního kůlu podruhé za sebou a v euforii jsme byli my. 27:25.
Stav 2:2, jubilejní 50tý set dobyt a boj o 17cté vítězství pokračuje.
Pátý set jsme zahájili na vlně, vedení 6:2. Postaral se o to
nepříjemný servis a pevná obrana. Soupeř kontroval timeoutem. Kotelníci
rozpoutali úplné peklo a svůj tým hnali k nevídaným zákrokům, chybějící
razance našich útoků odstartovala stíhací jízdu choceňských až na 6:8, krátce
přerušena výměnou stran a dále na 7:10. Vyrovnaná hra nenabízela příležitosti
ke snížení náskoku a tak se na skóre dostalo až na stav 11:14. Soupeř znovu
servisu ve stejné situaci – 3 matchbally. Snad strach z vítězství nebo
šedivka padla na domácí borce, kteří nám doslova darovali svou ukvapeností a
nepřesnou hrou srovnání 14:14. Hynek se Štěpánem proběhli servisem a stav byl
16:16, po chybě soupeře jsme uskočili o bod a na hřiště se dostal Kulich, který
si pohlídal diagonální smeč domácího kapitána, a mohli jsme si pořádně
vydechnout - stav 3:2. Do potlesku za předvedené utkání zaznívali naše vítězné výkřiky
a i ve vítězném kolečku se ozvalo 3:2 Ti Čuměli. Objevila se i oslavná
kolektivní rybička směrem k našim fanouškům, kteří se nebáli přijet do
Chocně a věrně fandili až dokonce. Za doprovodu vítězných chorálů se
v hale Pod Sakem snesly na zem dva matfyzácké dresy, fotila se památná
vítězná fota. Nekonečné rozhovory pro tamní tisk, gratulace od všech a všem. Po
řádné hygieně jsme se ochraptělí vydali v nočních hodinách hledat do
Chocně útulnou restauraci, kde nás čekalo osvěžení a zasloužené jídlo.
Pohár pro vítěze první
ligy ... Svaz totiž dává pohár a medaile jen celorepublikovým soutěžím, které
nemusí hrát baráž o postup do vyšší ligy a tak si budeme muset počkat ještě
jeden rok, protože ještě sezóna nekončí, série pokračuje měřením sil
s extraligovým celkem v baráži.
Těšíme se znovu na známé
tváře a uslyšíme nezapomenutelnou hymnu „Už je tu ten správný čas, volejbal tu máme
zas ...“, ale o STARÉM MĚSTĚ doufám, že napíše někdo jiný.
Kulich
Žádné komentáře:
Okomentovat