úterý, listopadu 16, 1999

No, nastal nám zápas pravdy.


Pan Kouba si tak trochu zavzpominal na uspesnou navstevu Dobrichovic...


Jsme tak hodně špatný nebo máme jenom smůlu? Zápas s Dobřichovicemi nám měl dát jasnou odpověď. Zápasy s Dobřichovicemi jsou vždy velmi prestižní obzvláště pro vybrané jedince (Béla, D. J. Splaw, Hóla). Tentokrát však byl zápas okořeněn tím, že švagrová našeho nejzkušenějšího hráče, pany Bély, si brala tentýž týden jednoho nešťastníka z týmu Dobřichovic. Již před zápasem nás pan Béla naladil tím, že v případě vítězství se nebude zdráhat odměnit náš kolektiv patřičným všimným. A tak jsme s podporou Bélovy mikiny (kolem které soupeři chodili velkým obloukem) a s vědomím, že s Dobřichovicema prostě nejde prohrát, nastoupili k velmi důležitému utkání. A nezačali jsme špatně. Celý první set jsme vedli, až do poslední dobou velmi se opakujícího stavu 24:23 pro nás, přičemž jsme měli výhodu příjmu. A opět si soupeři vybrali na příjem pana Koubu, který opět nezklamal. Tentokrát se sice již na příjem soustředil pekelně, nicméně efekt byl stejný jako ve Starém Městě. Opět ho poslal do hajzlu. Pak tam poslal ještě dva a bylo vymalováno.

Pan Budy nam zajistil dokumenty o nasich slavnych vyhrach na jihu Cech (3:0 a zase 3:0).


Cau Vende, posilam vam  dva novinove clanky z naseho celokrajskeho
listu do vaseho archivu. Jeden je trochu starsiho data, ale myslim, ze oba
dva zasluhuji panakove ohodnoceni, nejlepsi hrac a opora, to by chtelo...S
Longem budete hrat za nedlouho, tak ho pozdravujte.
 A to , ze Balu dohani soupere k silenstvi, jsme videli v patek, kdyz
nahral strelbu na kul, kde nikdo nebyl. Ale bylo to bez bloku, to je fakt.

úterý, listopadu 02, 1999

Pan David by se s Vami take rad podelil o sve zazitky ze Stareho Mesta a Postorne.


Zájezd Staré Město, Poštorná (29. 10 – 30. 10. 1999)
Na tento výlet jsme jeli s určitými rozpaky. Přece jenom jsme třikrát po sobě prohráli a to po docela dost ostudných výkonech a ani nasazení jednotlivých borců při hře na středečním tréninku nenasvědčovalo nějaký znatelný obrat k lepším zítřkům. Pan Kouba nakonec doma uhádal, že může s náma na hřišti pobýt (nebo pobít, či snad přímo poblít?!) aspoň v pátek ve Starém Městě. Díkybohu za to!!!

pondělí, listopadu 01, 1999

Pan Kouba je jeste plny dojmu ze Stareho Mesta.


Páteční zápas se Starým těstem opravdu nejde jen tak přejít bez alespoň elementárního záznamu. Doufám, že někdo poté připojí též aktualitu z pátečního večera.

pondělí, října 25, 1999

Pan Kouba nám dodal další aktualitu.


Musím říci, že poslední aktualita z 23.9.1999 je opravdu povedená a patří vůbec k tomu nejlepšímu, co na našich stránkách je k nalezení (mezi námi zasvěcenými - orgasmus by se tam vyjímal taky pěkně).
A teď z jiného soudku. Tuhle jsme si vyjeli na malý výlet do Odoleny Vody s přesvědčením, že bychom mohli tamní borce trochu potrápit. Situace se nám však od úvodního hvizdu trochu vymkla z ruky a po deseti podáních jsme stejným rozdílem prohrávali. Poté jsme se trochu vzpamatovali, ale nad deset bodů jsme stejně nevylezli. Druhý set byl o něco lepší, ale stejně byl špatnej. Ve třetím nastoupilo béčko, které jsme samozřejmě smetli (tak špatný zase nejsme), bohužel s naší strany to už bylo všechno. Pan Hóla totiž z ničeho nic od čtvrtého setu přestal úplně hrát a tím pádem to šlo všechno do hajzlu. Na jeho obranu je nutno říci, že jsme nepřihrávali zrovna úžasně. No myslím, že to byla ta správná lekce, kterou jsme před sezónou potřebovali a nemohu se ztotožnit s názorem některých nejmenovaných spoluhráčů, že to byla příprava na hovno. Myslím, že to by naopak mohla v klidu říci Odolka.

pondělí, září 27, 1999

Už jen za 7 dní


Tak už se nám to blíží. Klíčový zápas sezóny s Dobřichovicemi v Dobřichovicích příští středu je přede dveřmi. Podle všeho to vypadá na naše jasné vítězství 3:2. Každý by proto měl něco udělat. Já třeba přinesu mikinu v modré barvě, jen decentně rozdělované pravidelnými tenkými bílými proužky. Ještě nikdy neviděla vítězství amatérského družstva Dobřichovic a doufám, že ho ani nikdy neuvidí, to bych ji pak musel asi spálit. To je tak všechno, co pro to můžu udělat. A hlavně nezapomeňte na uvážlivé (v případě vítězství, ovšem) “Prohrát s mistry není hanba !“. To v dobřichovické sokolovně moc rádi slyší. Vzpomínám na věty : “To se z toho poseru. Matyci zase někde vyhrabali ňáký študenty, který to nikdy nehráli, a ty nás vymastili. Třeba ten Káda, ty vole, takový dřevo a von tam za stavu 10:4 pro nás zakopne na zadní lajně, zázračně to čapne, chytnou se a prosereme celej zápas. Nebo to dítě. Vypadá, že neumí do 10 počítat a proti nám uhraje na co šáhne.“ Možná to nebylo doslova tak, ale obsah sedí. Kvízová otázka : Kdo je autorem těchto vět ? První, kdo to uhodne, vyhrává panáka dle vlastního výběru. Jen malá poznámka : Neber si to tak Kádo s tím dřevem (stejně to byl eufemismus ;-)) a chtít vědět, koho myslel autor citátu tím dítětem ? To by byla urážka inteligence případných soutěžících.

Béla 

čtvrtek, září 23, 1999

Pár básní od pana Jumpera


Pracant
Nesl maly mravenecek
lesem kousek drivka,
nedbal na svou cerstvou kylu,
vyhrezla mu strivka
Navod
Sledoval jsem v televizi,
jak pracuje mecem kat,
s partnerkou ted mame krizi,
udelam to taky tak.
Otrava
Jedovata houba,
rostla sama v kleci,
uthl ji jeden trouba,
ted se sviji v kreci
Osudova
Rekl - dal uz nemohu!
K lasce nemam vlohy.
Zvolil spatnou polohu,
vlak mu prejel nohy.
Na vozovce
Belham se za autobusem
kez by mi tak zastavil,
bezim dlouho rychlym klusem,
v tom se infarkt dostavil.
Radostne vyhlidky
Az mi bude tak sto deset,
prijde Buh a zmackne RESET.
Pracant
Nekdo zvoni, nadavam,
nemam ruce volne,
prave tchyni vyndavam
z kyseliny solne.
Par gumovych rukavic,
marne smatram po dne,
nezbylo z ni vubec nic,
ac ji bylo hodne.
O mysich (Podnikatelska)
V uzavrenem Mitsubishi
chcipli mi v tom hicu mysi.
Jizni
Ja mam holku z Madridu,
kdyz si sunda hadry, jdu.
Na vystave
Uprostred soch a plastik
tesim se domu na styk.
Matematicka
Pod oblohou svetle sedou,
clun A a clun B si jedou.
A kdyz vyjde slunce,
vyjede i clun C.
V deset tricet devet
sed si na me medved.
A v jedenact deset
zase ze me sesed.
Laska je hluboka strz
tak sebou nemel a drz
Dana I
Ted opravdu Dano ne,
prave snidam Danone.
Dana II
Vzdycky, kdyz jsem na Dane,
musim myslet na dane.
Z obratu i prijmu,
tak ho radsi vyjmu.
Snecek
Snecku, snecku, vystrc ruzky,
dokud drzim v ruce nuzky.
Rukavice
Nasel jsem ja na ulici,
sedmiprstou rukavici.
Je to smula, Bozi trest,
kdyz mam prstu jenom sest ?
Socha
V parku stoji socha
devcete a hocha.
S neskryvanou rozkosi
kazdou noc tu sousosi.
Nadezda
Divna holka Nadezda,
dela fory, nacez da.
Jana
Jsi jen jedna z mnoha Jan,
s kterou jsem sel do hajan.
Marta
Osud divne micha karty,
zase lezim vedle Marty.
Hezka je i po capartech,
umru s jmenem Marta na rtech
Eliska
Leta patram po kraji,
kde Elisky davaji
dobrou noc.
Zdenek
Po ulici kraci Zdenek
a je cely od pismenek.
Vpredu, vzadu, proste hruza,
posrala ho v letu muza.
O obraze
Obraz visi na skobe
a ta skoba se vikla,
stejne ja visim na tobe
a ty jsi na to zvykla.
Petra
Nalakal jsem slecnu Petru
na svych sedm centimetru.
Nyni veli Petra slezt
a jit hledat zbylych sest.




pondělí, srpna 30, 1999

Pan čerstvý otec Lukáš se nám rozkecal, fakt to stojí za přečtení.



Jelikož z aktualit se stal spíše archiv, a přitom se nedá říci, že by se nic nedělo, zkusím tuto nepěknou bilanci protrhnout několika komentáři událostí, které se staly jak v minulosti dohledné, tak v minulosti nedohledné.
Začnu asi od dneška – byli jsme opět s Mámou na Žižkově. Máma působila od začátku trochu roztřeseným dojmem, tak jsem byl zvědavý, co z něho vyleze. Netrvalo to moc dlouho a Máma vyprávěla, jak se včera podruhé narodil, páč se učil jezdit po zadním kole a když chceš přeřadit na dvojku, tak se musíš trochu ještě zaklonit, abys měl čas přeřadit, no a Máma prej přidala na jedničku moc a dostala se do uhlu více jak 90 stupňů. Prej se mu zjevil před vočima celej život, ale pak mu něják sama vod sebe pravá noha šlápla na brzdu a motorka se dostala zpátky řidítkama dopředu. Já myslim, že si na to Máma tak trochu jede. Jinak poznámka pro pana Xichte, klobáska byla tentokrát obzvláště vypečená a Viktorka vyhrála 2:0, což nebejvá jejím zvykem. Pak jsme se s Mámou jeli kouknout na malý Honzátko (ne Hromádko ani Jirásko) a Máma z něho měla prdel. No nic.
Pak bych se měl zmínit ještě o jedné “menší” akcičce, která proběhla ve čtvrtek 22.4.1999. Na tuto akci jen tak nezapomenu (a možná nejen já), jelikož jsem po ní 2 dny nežil (nejedl, nepil, nechodil na záchod, pak už ani nezvracel – prostě jen tak ležel).
Tato akce se konala, jak všichni víte, jednak na počest a zdraví mého prvorozeného syna Jana, a jednak na počest svátků a narozenin datovaných kolem 24 dubna – bohužel jsem měl zrovna 25tiny. Abych řekl pravdu, už když jsem tuto oslavu připravoval a nakupoval věci na večer, tušil jsem, že přežít nebude jednoduchá věc, nicméně skutečnost předčila mé očekávání. Rád bych Vám povyprávěl, jak večer probíhal, popřípadě co se tam dělo, ale bohužel z večera si pamatuji pouze to, ZUBR padl velice rychle a jelikož začalo docházet i další nepřeberné množství alkoholu musel jsem vyrazit na nákupy. Jelikož už jsem se choval ne zcela racionálně vyrazil jsem aniž jsem měl korunu, avšak zrovna ve dveřích stál pan Xichte, jehož peněženka obsahovala přiměřenou sumu na dostatečné množství alkoholu (1000,- Kč), tak jsem ho obral a dojel do večerky (ani nevim, zda mě tam náhodou neokradli). Nepamatuji se ani co jsem koupil, pamatuju si pouze, že to bylo 6 lahví. Pak už si nic nepamatuji, zřejmě jsem umřel. Alespoň ráno to tak vypadalo. Pak si ještě vzpomínám na několik okamžiků, které se mi vryly do paměti:
  1. Láďa chlastal jak duha a hrozně mu chutnala Zubrovka
  2. Budy se baví asi dvě hodiny s Dodem o rybách
  3. Budy se baví asi dvě hodiny s Láďou o volejbalu
  4. Budy se baví asi dvě hodiny s Bélou o tom, jak Béla hraje blbě hokej a jak může za všechny góly
  5. Máma pije Tequilu bez citronu a soli
  6. Na Borouse nevychází již Zubr (je celý nedšený a těší se na broskev), v lednici nacházím Slaboproudovu zabijáckou švestkovici (Bourousovo nadšení rázem mizí)
  7. “Zpíváme”
  8. Pověřuji Mámu hlavním výčepním (musím říci, že se toho zhostil velice dobře)
  9. A to je asi tak všechno
Poslední akci, kterou bych rád okomentoval, protože byla povedená a neměla by se tudíž promlčet, byl zájezd na Moravu. Zájezd na Moravu je vždy akcí, která má velice intenzívní charakter a to jak z hlediska sportovního, tak z hlediska společenského. Důvod se nabízí, je to jedinej zájezd, kde spíme. Tentokrát se večírek trochu vymknul z rukou, což dokládá fakt, že jsem potřetí v životě byl nucenej vypít rum. Vlastní průběh večera není ani tak zajímavý jako jeho konec. Poté co Dejvis s panem Pavlem odcházejí na pokoj, já stále sedím v baru a pokouším se odvracet přibližující se nevolnost několika sodovkama. Nepomáhá to, tak se zvedám a smířen s osudem odcházím na pokoj. Nejprve dojedu do jiného patra, kde jsou zamčeny i dveře na chodbu, proto jedu zpátky do recepce zjistit číslo mého pokoje. Poté se přesunuji již do správného patra, kde však již všichni spí a já nemám klíče od pokoje. Začínám tiše klepat na dveře, končím kopáním. Výsledek je však stejný. Když bilancuji svou situaci na chodbě a chystám se ulehnout na lino v kuchyňce, vykoukne najednou hlava naší Mámy a ptá se, co prej je. Bez odpovědi vcházím do pokoje a tu vidím pana Xichte, jak zrovíčka vychází z pokoje, viditelně se mu chce zvracet, ale on se hrdě schovává přede mnou do skříně, zavírá za sebou. Pak otevírám pokoj, kde na posteli sedí nějaká černá koule obalená peřinou. Panu Davidovi taky není dobře (nemůže si lehnout). Odcházím na záchod, kde netuše zažiji 2 zákeřné přepadení. Poprvé se otevřou dveře a pan Pavel se snaží dostat dovnitř, přičemž od huby mu něco stříká – pošlu ho vedle (do umývárny). Neuplyne ani minuta a dveře se opět otevírají a v nich se objevuje černoch s rukou před pusou – posílám ho také vedle (je tam ještě sprchovej kout). V této chvíli jsou obsazeny všechny odpady v buňce a jsem rád, že Máma nechlastala. Pak už nás jenom Máma všechny ukládá……a druhý den smetem Staré těsto.
Ponaučení:
Když budeme chtít vyhrát ve Staráku, Xichte musí večer předtím zvracet

středa, března 31, 1999

Tak nám vyšla tabulka a jsme nakonec pátí.


Jak říkal pan Pepe, od loňska jsme si o jedno místo polepšili.
Mimochodem, včera jsme hráli s egypťanama a skoro jsme vyhráli (v jednom setu). Ale véča byla fajn.
(LK, ten větší) 

neděle, února 28, 1999

Pár slov k zápasům.


V pátek jsme překvapivě lehce na horké půdě v České Třebové zmasili tamní partu Blažek &Roboti 3:2. K vítězství přispělo hlavně to, že:
- Láďa s námi už mluví
- Káda si vzal čepici a nikdo jinej jí neměl
- Nejel Wenda s Bélou
- Peky vypařil čtyři smeče za sebou po lajně
- Olda jednou čapnul v poli
V sobotu naopak naše prima parta slehla s těma tragédama z Benátek 3:1. K prohře přispělo zejména:
- Mimo Kády si vzal čepici také Dejvis
- Jel Wenda
- Nejel Peky a nevysmažil čtyři smeče po lajně
- Olda v poli nečapnul ani jednou
No, co k tomu říci. Jednou jsme špatně vyhráli, jednou dobře prohráli. Tak jsme si zase nepolepšili
P.S. Peky opravuje - byly to 3 (slovy tři) smeče, ne 4 (slovy čtyři)
(Koubic)

pondělí, února 22, 1999

Docela pěkný datum, co??

To je asi jediná pěkná věc, protože jsme o víkendu zase dvakrát řachli. 2:3 a 1:3. A navíc s Perštejnem. No pomalu se dostáváve do nižších pater tabulky (jak by řekl Robert Záruba). Výkon byl podstatně lepší, ale pořád ještě neumíme hrát koncovky setů. Pan Lukáš a pan Peťák šli v neděli na Viktorku (měl jsem jít s nima, ale fakt jsem nemohl). Pan Oldřich měl v sobotu jmeniny. Pan Pepe vyhrožoval tvrdým tréninkem. Uvidíme.

středa, února 17, 1999

Včera se nás na tréninku sešlo 10 (slovy deset).


NA ÚTERNÍM TRÉNINKU !!!!! A navíc pan Pepe přišel a řekl, že má horečku a že pojede domů. Tak jsme si s panem Vojtěchem vzali vedení tréninku, no a hráli jsme hokej. Hra byla rozkouskovaná (jak řekl pan Modrá Knížka Jumper), protože se furt někdo hádal. Nakonec to mladý nezvládli a po hodině odešli s potupnou prohrou. Pivo bylo, pan Lukáš jel autem, jenže jsem stříhal jako ...., takže jsem musel s Mašlí sockou. Což bylo lepší než s Dejvisem.
(PP) 

úterý, února 16, 1999

Tak jsme o víkendu zase hráli.

Myslím, že uvedu jenom výsledky, zbytek by byl plejtvání slov.
EGE České Budějovice - MFF 3:2
Tatran Poštorná - MFF 3:1
Zase jsme 2x dostali do řepy. Ta kláda se nám do autobusu (hahaha) ani nemohla vejít. Potěšil akorát pan Milan, který čapnul v poli jako libero a dovalil chlebíčky a víno.

středa, února 10, 1999

Tak jaké lahůdky nám přinesl dnešní trénink?


- opět se nedostavil pan Peťák
- pan Lukáš se vrátil z hor celý (nikoli však jeho auto)
- pan Venda je na konferenci v San Franciscu
- pan Béla nepřišel - asi fakt nemohl
- Holousův nos už se zahojil
- nebyl fotbal
- hra byla příšerná
- Láďa se s náma nebaví...
- ...posilovnu jsme odflákli
(DSK)

úterý, února 09, 1999

Trénink


Na dnešní trénink se omlouvalo milion lidí, takže jsem se trošku bál, abychom se sešli aspoň na mariáš (ne však tři!). Ale když jsem v autobuse potkal bratry Vlasákovy a začal jsem s panem Oldou vypočítávat, kdo všechno přijde (což bylo rozhodně kratší, než kdo všechno nepřijde), jsem se trošku uklidnil. Ještě v onom zmíněném autobuse jsme se velmi pobavili nad statistikou sobotního zápasu; no to byla panečku sranda k popukání. Jenom pár lidí přelezlo přes 50% v útoku (vlastně jenom pan Václav). Někteří se nedostali ani nad dvacet.

Přijeli jsme brzo, tak jsme se ještě chvilku kochali pohledem na dovádějící Kozzily. Pak přišel pan Pepa a hned nás rozradostnil svým spásným nápadem. Prý dokud nevyhrajeme dvakrát po sobě, tak nebudeme hrát fotbal. A že má na dnešek připraveno jedno krásné cvičeníčko na celý trénink. Samozřejmě jsme to nemohli nechat jen tak a hned jsme se do něj pustili. Nakonec jsme to jakž takž uhádali. Vzhledem k tomu, že nás bylo přítomných pouze pět (ze záhrobí se vrátil pan Jarda a navštívit nás přišel pan Jumper), to dokonce chvilku vypadalo, že budeme hrát celý trénink jenom fotbal. Nakonec se dostavil ještě pan Budy (přijel přímo z Plzně: “Dneska jsme si se ženou krásně zapíchali.”) a k radosti nás všech taky pan Holous (za 8,- Kč). Očekával jsem s napětím příchod pana Peťáka, ale ten ještě pořád “si na to tam tak nějak jede” - takže za 16,-.

V hale bylo o něco tepleji než minulý týden, ale i tak jsme se zrovna moc nepotili. Začali jsme klasicky smečováním bez pořádného rozcvičení. Nejdřív jsme mlátili do zdi a pak i do sítě (to už ne schválně). Po řádném urvání si ramene jsme konečně začali s tím avizovaným cvičením. Tentokrát jsem kupodivu pochopil hned na začátku, co po nás pan Pepe chce (v překladu něco jako: čapneš, odsmečuješ, zablokuješ, čapneš,…). Všichni se “snažili” jako obvykle a hlavně byli zmatení. Vyvrcholení na sebe nedalo dlouho čekat. Holous nahrával a měl čapat po lajně jako zadní. Ale známe to všichni, jak to bývá, takže většinou zůstal trčet za blokem. Budy si nadhodil balon a krásnou bombou prošil zcela nekompaktní dvojblok Jarda & Jarda a trefil Holouse přímo do držky. No atrakce to byla velká a pikantní na tom bylo, že nejhlasitěji se smál pan Budy. Potom se šel ale slušně Holousovi omluvit. Ten s kapesníkem u nosu, ze kterého mu crčela krev, omluvu (“Sorry, ale to byla největší rána po vlastním nadhozu, jakou jsem v životě dal.”) útrpně přijal. Cvičení bylo tímto skončeno.

Pak jsme hráli ještě fotbal. Protože nás bylo licho, hrál i pan Pepe. Postavil se starejm do brány. No byla to tragedie. Budy hrál jak chorá kráva a netrefil by se ani z půl metru do lesa. Starý prohráli 4:5 a nejhorší bylo, že i přes svou chorost dal všechny naše góly Budy. Olda si výsledek zapsal zlatým písmem do análů (no je to taky na dlouhou dobu, co mladý vyhráli).

Ještě jenom tak na závěr, pan Jumper slavil narozeniny, takže jsme si dali už v šatně na žízeň griotku. Trošku jsme pokračovali i na Tenise. Ale zase ne moc. (DSK)

pondělí, února 08, 1999

Opravuju páteční aktuality


Pan Olde nepřišel pozdě, ale smolně mu upadla na zem taška, ze který mu koukala bunda od dresu - prostě TNZ za 8,-Kč. O víkendu jsme zase hráli - překvapivě jsme skousli Stonavu 3:0, no a Starý Město si zase skouslo nás 3:0. Připravuju tabulku výsledků - pan Olde mi dá podklady (on je totiž vrchní statistik - vždycky všechno ví - kolikrát jsme vyhráli, jakej máme poměr setů - je to docela rarita, vezměte si, že jsou mezi námi v družstvu tací, kteří si stěží pamatujou svoje jméno. Albeř nepočítám, to jsme rádi, že umíme dejchat). Přišel se na nás podívat pan Peťák, smál se celou dobu (já bych se taky smál, kdybych se 14 dní flákal doma). Chtěl bych poděkovat panu Vendemu az to, že mi půjčil mobila. Mám intelektuální nulu, takže snad dneska přispěje někdo jinej. (PP) 

pátek, února 05, 1999

Tak nás včera na tréninku bylo zas málo.


Někdo na to kašle a ostatní předstíraj, že jsou nemocní. Pan Olde měl fakt smolíka. Ve středu měl MMT, včera zase přišel pozdě za 16,-. Ale v hospodě vypadal dobře, dokonce dal panáky za jakýsi zkoušky. Kozzily dost drsně prohrály z MFF, no prostě melouny nejsou všechno, ale zdálo se, že je to nijak netrápí. Pan Peťák si na ten výron jen tak jako jede. Už aby přišel, Béla taky není špatnej a taky se mě snaží dostat ven (jako Bízeho), ale občas na mě vyzbude Budy, a ten mě nešetří. Nojo, Krumlov. No na tréninku jsme se snažili o hru, no byla to paráda, až z toho bolely oči. To je konec