Na každého jednou dojde... Nůžkama kámen nerozbiješ aneb jak jsem si vyšmikal aktualitu

TJ Sokol Dobřichovice    2:3    VŠSK MFF UK Praha

[25:17 | 20:25 | 25:15 | 24:26 | 9:15]

Jak už nadpis napovídá, tento víkend jsme se vydali odehrát derby proti Dobřichovickým a to v jejich kůlničce na nářadí.

Do zápasu nastupujeme v sestavě: Óňa, Kulich, Kubajz, Tomíno, Miky, Parky a já. Věděli jsme, že to nebude lehký zápas a to se hned ukázalo v prvních bodech. Soupeř v prvním setu uhrál vše, na co sáhnul, a to především jejich univerzál. Spolu s dobrým servisem a příjmem byly vždy o pár bodů před námi.

Do druhého setu jsem vystřídal za Pildu, hlavně kvůli ztížení Dobřichovického přijmu. Tento tah se nám vyplatil a po těžkém boji jsme set zvítězili.

Do 3. setu jsme naběhli ve stejném složení jako v setu druhém, ale bohužel nebyl tak úspěšný. Dobřichovický univerzál se zase rozstřílel. Set lehce zvládli s 15 body na naší straně.

Do 4. setu jsem nastoupil místo Pildy, tento set byl již trochu vypjatější a hrálo se zde o každý bod. Zde Dobřichovičtí začali uplatňovat taktiku: pojďme se hádat o zbytečné balony a vykolejit soupeře. Naštěstí jsme zachovali chladnou hlavu a set jsme zvládli. Přece jenom nebyl to první zápas, který jsme s nimi odehráli.

V pátém a posledním setu již Dobřichovicím nevydržely nervy a za stavu 13:8 přišla první červena karta asi po patnácti minutové hádce a řvaní na spodní rozhodčí. Zápas jsme tedy vyhráli 3:2 a odvážíme si cenné 2 body.

VŠSK MFF UK Praha    3:0    TJ Sokol Dobřichovice

[25:21 | 25:20 | 25:20]

Druhý den jsme Dobřichovice přivítali v naší nové hale. Již při rozsmečování jsme věděli, že máme trochu navrch a to hlavně, když Mahaj a Kubajz z metru zarazili Dobřichovické nahrávače do země.

Začali jsme v sestavě: Ońa,Kulich, Kubajz, Mahaj, Miky, Párky a já. Na rozdíl od včerejšího zápasu jsme byli my ti, co tlačili na servisu a soupeře jsme vždy měli pod sebou. Zdálo se, že Dobřichovičtí tento zápas po včerejšku vzdali, když se během zápasu ani 1 neseběhli po rozhodčích a nehádali ani o 1 balón.

Zápas jsme vyhráli bez výrazných potíží 3:0, i když herně to z mého hlediska byl horší zápas než ten, co se odehrál včera. V zápase proběhlo jen střídání na podání a to hlavně za Kulicha, který měl zhruba 0 % úspěšnost.

Omlouvám se, zda jsem něco vynechal, na někoho zapomněl nebo něco pozměnil, může to být trochu způsobeno sobotní návštěvou restaurace, kde jsme slavili 1. místo tabulky, ale hlavně 40. narozeniny Dejva. Po tom co nás vyhodili z restaurace, jsme byli nuceni odebrat se směr klub Lucerna, kde mnozí prošoupali střevíce a někteří ztratili své peněženky.

Za mě velmi úspěšný víkend se ziskem 5 bodů. Děkuji všem fanouškům, kteří nás na každém zápase podporují. Matikám zdar.

#Dejtenámsoupeře

Štůfi

Od severu k jihu

Je tady pátek a mám toho dost, tak beru kramle, respektive tašku, a chystám se odcestovat na sever Prahy, do Suchdola. Zachraňování kapitalismu už bylo tak akorát, je načase zkusit něco užitečnějšího. Ale hmotnost zavazadla zkušenému hnedle napověděla, že není všechno zcela v pořádku. Chybějící boty, to je začátek víkendu, jako fík, tak zahazuji ambice na to, stihnout cokoliv z aktivit naplánovaných na odpoledne a místo chladného severu jedu vstříc teplé náruči domova na západě. Jako obvykle se ukázalo, že plánování je ztráta času a mnohem důležitější je flexibilita.

Boty jsem našel hned, po patnácti minutách nejistého bloumání po parkovištích na sídlišti jsem objevil i auto, které už tam pár týdnů stálo bez povšimnutí. Tak tedy, na sever…

TJ ČZU Praha      2:3      MFF Praha    (-24, 16, 22, -23, -12)

Ze Suchdola se bodů nikdy moc nevozilo, co si tak vzpomínám, ale od leadra první ligy se přeci jen čeká víc, než od nějakých starých Matik (přes léto jsme věkový průměr týmu snížili asi tak o 10 let). V sestavě sice chyběl Ráďa, což přihrálo permanentky na plac do rukou Kulichovi a Kubíñovi, jinak jsme ale byli v plné palbě, včetně dvojice trenérů. Tedy, alespoň podle plánu. Fiky Standovu instrukci: „Sestava na oba dny.“ Vyhodnotil, jako že s ním v pátek nepočítáme, takže třetí permanentku dostal ještě v šatně Óňa. A tak plán na Bórův trenérský majstr-štych, kdy provede dvoj-střídání pomocí čtyř-střídání, vyletěl komínem, jak to tak s těmi plány chodí…

Zkušenost trenérů nás ale nenechala na holičkách a plán vyhořelý byl dynamicky nahrazen plánem novým – smečovat bude hlavně Kubajs na účku a Benymu je potřeba zavřít lajnu, dává to tam pořád, i když to vypadá, že to nejde. O kompletní rozboření nového plánu se pro změnu postaral soupeř. Kubajze zákeřně nechali stát ve čtverci a Benyho lajnu se nepodařilo zablokovat ani na šest pokusů, které jsme během prvního setu měli. Mám paměťovou stopu, že jsme vyhráli poměrně hladce, ale podle Štufiho na hraně zástavy dechu a dvaceti čtyř bodů na soupeřově kontě zpětně soudím, že to byla fuška.

Ve druhém setu zemědělci přidali – Beny spolehlivě skládal lajnou a s přibývajícími esy se pomalu vytrácel výraz z tváří našich hráčů. Dokonce i Parky se přestal mračit, jak to tak dělá, když hrajeme blbě a naše polovina hřiště působila vyčerpaně, nepřítomně až prázdně. Tomína vystřídal Mahaj, Štufiho Pilda, ale na víc, než na 16 bodů to nestačilo. Positivním momentem bylo, že jsme v hledišti předčili soupeře jak počtem, tak hlukem – další příjemná novinka do sezóny 2018/19.

Třetí set proběhl více méně v duchu druhého, ale bodo-stroj MFF se pomalu začal opět chytat. Soupeř ovšem houževnatě bránil a dokonce i nekompromisní Mikiho bombice po lajně končily nejprve na bagru (půllitru, nebo jiném standardním úderu) Závina a o chvíli později na naší palubovce. Pro zpestření si Bóra vykoledoval žlutou kartu (čísla tentokrát zůstala na svém místě) a jako třešnička na dortu se objevila karta červená, za Óňův standardní pohovor s rozhodčím, i když neverbální. Ve čtvrtém setu nastaly dva zlomové momenty.

-          Touha diváků po dalším setu zábavy nás nekompromisně tlačila k vítězství.

-       Miki zablokoval Benyho lajnu, což suchdolského smečaře rozhodilo natolik, že vzápětí druhou vyhodil a bylo z toho přesvědčivé vítězství MFF 25:23.

Tajbrejk už byl čistě pro diváky, aby viděli, co všechno může volejbal nabídnout. Za zmínku stojí především dvacetiminutová diskuse soupeře s rozhodčím o tom, kdo má stát ve hřišti a čí je chyba, že je zápis napsaný jinak. Každopádně ze stavu 4:2 pro MFF se rázem stalo 5:1 (nikdo nerozumí tomu proč zrovna takhle) a to se nedá prohrát. Aby bylo trochu napětí, upravili jsme ještě skóre na 7:6, což už se prohrát klidně dá a v poklidu dohráli se ziskem dvou bodů do celkového pořadí. Následovala zasloužená večeře Na Urale a návštěva nočního centra Prahy, kterou jsem tentokrát pro celkovou sešlost (a samozřejmě zodpovědný přístup k rodině) vynechal.

Č. Budějovice B        0:3      MFF Praha    (-31, -21, -24)

Sobotní odjezd na jih se posunul z původně plánovaných sedmi ráno na poledne, což už se dalo vydržet. Ještě příjemnější byla tahle změna plánu po obdržení fotografií, které dávaly tušit, že část týmu spolu s fanoušky páteční procházku Prahou protáhla až do odjezdu „Jižního expresu“ v 6:01, ale jsou to prý jen f‘l‘ámy.

Zajet sesekat poslední tým tabulky pro letošní Matiky není výzva, proto jsme ze sestavy škrtli naše obě extra-posily Ráďu s Mikim a pro jistotu i oba trenéry. Úředních desek i volantu naší formule se ujal David a s pohodlnou rezervou 20 sekund před pozdním příchodem nás dovezl do Budějické šatny. Plán zněl jasně, nedělat chyby na servisu, protože přijímají špatně.

V hale proti nám na hřiště nastoupil Ulča jako pinkač a s ním 5 borců ročník 2000+ a 2m+. Rameny nad síť neskákalo jen libero, a to možná jen proto, že neskákalo vůbec. Takhle standardní poslední tým tabulky nevypadá, ale co naplat, volejbal není jen o výšce, hlavní je síla, jako v každém sportu, od vzpírání po šachy.

První set se vyvíjel dobře, a už na desítce jsme mírně vedli, slušně bránili a kat EGE Kubin rozséval strach mezi útočníky domácích. Pak se ale začal soupeř cukat, přihrávat za jedna podstropáky a hlavně čapat naše bodovky, Po dvou nesložených balónech navíc přichází chyba na příjmu a Davidův tajm za stavu 19:20. Soupeř kazí podání a do koncovky jdeme nastejno. Za stavu 22:22 se Budějice dostávají do vedení, na 25 vedeme my, na 27 zase domácí. Naštěstí, v nouzi nejvyšší soupeři hodí jednou až dvakrát míč do autu a Parky skládá, co dostane pod ruku – což je asi tak 80 % míčů, které dostane pod ruku Óňa.

Do druhého setu nastupujeme čtyřmi bodovými bloky v řadě a soupeř bere tajm za stavu 4:0. Tenhle vstup do setu vzal mladíkům vítr z plachet, kazí podání a my v poklidu zvyšujeme náskok až na 19:12. Pak přichází excelentní moment, kdy soupeř vrací míč zdarma, míč, který skoro škrtá strop, letí asi 10 sekund a v poklidu dopadá do našeho hřiště. Podstropáky přeci bere libero..pokud zrovna nesedí na lavičce… Nestandardní moment vedl ke standardní sérii dalších 3 chyb a za stavu 19:16 bere David zkušeně tajm. Po něm Budějice, jako vždy, když vezme tajm David, kazí podání a dohráváme s bezpečným čtyř-bodovým náskokem.

Třetí set slušně bráníme, něco se čapne, Parky s Pildou skládají, i středem se něco povede a mě s Óňou (respektive našim monster-jedno-blokům) dělá co 3 míče soupeř radost, když se signálem z hlavního kůlu namaže rovnou pod nohy. Není to prdel, hrát ty signály… Na desítce už vedeme o 4 body a vše směřuje k rychlému vítězství. Ale jako tradičně, přichází matická dramatická vložka, kdy pouštíme laciné body k nám a na každý náš bod se nadřem. Bodovky domácí začnou čapat a škodí servisem. Do toho se ještě vloží dvojice rozhodčích a po třetím zářezu Óňa dostává kartu za expresivní hodnocení jejich výkonu. Na devatenáctce už jsme srovnaní a Dejv zkušeně tajmuje. Soupeř o něco méně zkušeně kazí podání a do koncovky jdeme s náskokem, ale na 24 je opět srovnáno. Naštěstí soupeř zakončuje dvěma útoky do autu a můžeme si v poklidu zaskákat se třemi body v kapse, Ti čuměli…

Stejně jako v pátek nás i v sobotu do haly doprovodila početná skupinka „FANS“, jak místních, tak přespolních a dokonce i s transparentem dokumentující náš současný pokřik. Soupeře tentokrát nepřečíslili, ale stoprocentně překřičeli. Díky i jim.

VK Jihostroj České Budějovice    3:0      VK Lvi Praha

Jako zpestření večerního programu a vyplnění pauzy před odjezdem vlaku jsem využil nabídky taxislužby Mahaj a lístků na extraligu, abychom se koukli, jak to kluci válej o tu soutěž vejš. Abych z Budějic něco měl, Mahaj na cestu naplánoval komentovanou projížďku městem a návštěvu kadeřnictví, aby ho po týdnu v Praze doma vůbec poznali – odhadl to tak na 20 minut. Plán vyšel přesně, 10 minut jsme hledali místo na zaparkování, 10 minut jsme hledali kadeřnictví, kde bylo plno a mohli tak ‚in time‘ pokračovat na Jihostroj.

Přesto, že se ten den v Budějovicích už „ten lepší“ volejbal hrál, v hale bylo dost plno. Diváci asi chodí až na večerní utkání, ať je papírová kvalita sportu jakákoliv. Podle odhadu odborníků to měla být rychlá „třínulka“ pro domácí Jihostroj pod vedením zkušeného kapitána Filipa Kupilíka. V zásadě byl Jihostroj ve všem o třídu lepší, přesto koncovky působily vyrovnaně – 22, 23 a 26. Ale když i Špulákův rotoflex skončil na pásce, bylo rozhodnuto. Hlavní smečař a slovenská opora Lvů měla podle statistik 24% úspěšnost, ale z venku to vypadalo tak na 4 %. Na účku hrála další zahraniční posila Gino Naarden, která byla sice o půku lepší, ale ani se 6 % to, v kombinaci s Demarovou náhrou dvojákem (i když metr nad páskou) a 27 nevynucenými chybami za 3 sety, na výhru stačit nemohlo. Snad nám nedraftujou Parkyho… Kvality Matik už se patrně rozkřikly, protože s námi hned na pondělní trénink přišli lidi z reprezentace.

Dejte nám soupeře,

ráca

Honba za prvnim flekem

Někdy to prostě přijít muselo. Ano, i já mám tu čest napsat si jeden ze slavných článků VŠSK MFF A. Říkal jsem si, že šance je opravdu maličká (obzvlášť, když je nás na zápase 14), ale když už jsem se ocitl ve finále střižby...bylo mi jasné, že tento víkend pro mě neskončí dobře. 

No nic, dáme se do toho. Cíl pro tento víkend zněl jasně: Vrátit se zpět do čela tabulky a udržet se tam pokudmožno i po sobotním zápase. Nečekal nás lehký úkol, jelikož v pátek měl přijet Velmez, který se v posledních zápasech bodově zvedl a nebezpečně se přiblížil našemu čtvrtému místu. Druhého soupeře není třeba nijak představovat...Brno “B” figurovalo po šesti kolech na prvním místě 1. ligy.

MFF “A” vs Velké Meziříčí

Vypadá to, že správce haly konečně pochopil, jaké podmínky potřebují matici, k udržení domácí neporazitelnosti. Teplotu v hale snížil lehce nad bod mrazu a my byli konečně ve svém živlu. Jediná věc, která byla trochu nejasná byla situace na postu druhého smečaře. Štůfi poslední týden proležel s virózou, Kubošík jezdil po Bělehradě a Pilda “pitaval z Teplic” měl ve škole pitevní týden. Nakonec se borci hecli a dorazili všichni, takže jsme byli zase v plné polní.

První set jsme soupeře přejeli 25:12 a to hlavně díky bodovým blokům, kterých bylo nespočet. Druhý set se soupeř rozehrál, ale my měli hru stále pod kontrolou...25:21. Až třetí set se dal považovat za vyrovnanou bitvu. Soupeře jsme zdolali až v koncovce 25:23. Velmez si tedy neodvezl ani bod a to ještě nevěděli, jakej klepec je čeká v sobotu v Dobřichovicích.

MFF “A” vs Brno “B”

Po nenáročném pátečním dýchánku v hospůdce Pod Lipami se očekávalo, že na sobotní zápas dorazí stejná sestava v plné síle. Téměř se to podařilo, jen Parky se ještě v době předzápasové schůze cpal domácí buchtou někde v koloně u Berouna. 

Zahajovací hvizd už se blížil a Parky stále nikde. Tak na plac naskočil na místo prvního smečáka Štufi. První set se nahravač Óňa a.k.a. Jeřdno Kílipuk rozhodl neponechat náhodě a v polovině setu, poté, co třikrát zalil a jednou neomylně zasmečoval, byl naším nejlépe útočícím hráčem. Výsledkem bylo vítězství 25:18. Druhý set už na palubovku naklusal i Parky. Celý tým pokračoval ve stabilním výkonu z pátku. Nedělali jsme téměř žádné nevynucené chyby a hlavně jsme po dlouhý době konečně něco čapli v poli. Výhra v dalších dvou setech byla nevyhnutelná. Brno porážíme 3:0 (18,21,20).

Víkend můžeme hodnotit jako zdařilý. Všechny body zůstaly na Hostíku a my opět vedeme tabulku 1. Ligy mužů. Všem fanouškům děkujeme za podporu a těšíme se na další zápasy pod oslepujícími reflektory na hostivařské palubovce.

Jakub Heřman