Výlet na jih

Na matikách se stalo tradicí, že po každém odehraném víkendu zvolíme mistra pera, který i nezúčastněným protistranám poreferuje, co se vlastně na zápasech událo, vybrečí na papír všechny křivdy, které si odnesl a nesmazatelně se tak zapíše do klubové historie. Bohužel, poslední dva víkendy ukázaly, že hráči neovládající kámen, nůžky a papír neovládají ani klávesnici či pero. Následkem tohoto lajdáctví Toma a Hýni zůstaly 3 zápasy zcela bez komentářů a čtvrtý zachránila jen angažovanost věrného publika. Nic naplat, pro mne jako pokladníka jen dobře. Plány jsou plněny na 110 % a nepředpokládám, že by sobotní výhra mistra Alexandra Gonzajeviče Tužkina, jenž v německých zemích Hanz Stift se zove, tento trend nějak změnila. Přesto mi připadá fér, alespoň několik řádků sesmolit, aby kronika nezůstala zcela neposkvrněna.

Č. Budějovice B - MFF Praha 3:0 (20,22,21)

Výjimečně nás výlet do Budějovic nepotkal v prosinci s mračny plnými sněhu nad hlavou a zařadil se alespoň na pátek před dušičkami, aby cesta nebyla příliš fádní. Po předchozím víkendu za 5 bodů se atmosféra v týmu značně nadlepšila a v ústrety Jihočechům jsme vyrazili v očekávání další nadílky - po tom, co Budějky hrály tajbrejk s Chocní i s Hradcem to nebylo očekávání bláhové.

Sraz s bezpečnou rezervou 3,5 hodiny před úvodním hvizdem u Lišky přinesl nadílku první. Respektive nadělení… Roman s vysmátým Hynčusem v plné polní, Tužkin nikde. V tu chvíli se vynoří Holous s cigárem v koutku a posmívá se nám, přejíc pěkný výlet. Hýňa neváhá a ptá se: "Ty tu pracuješ taky?". Holous přitaká… Hýňa: "A co děláš, vyhazovače?" Holous obrací oči v sloup, láme nad námi hůl a při zapalování cigarety mizí za rohem. Čekáme 3 minuty a jako zkušený risk manažer neváhám a vytáčím telefon na Tuškina s lehkou ironií: "Vsadil bych se, že ho tím vzbudím…"

…vyzvánění…

"No, co je?" (zastřeným hlasem)

"Kde jsi?"

"Cože?"

"Před pěti minutami jsme měli sraz a jedeme do Budějovic."

"Aha…" (následováno sprchou nadávek na vlastní adresu)

"Tak na Opatově. Dělej, co můžeš…"

Na Opatově jsme se kupodivu potkali docela dobře a jelo se. 15 minut za Davidem a v neznámé pozici vůči Lukášovi. Další nadělení čekalo hned za Benešovem, v kopcích u Votic, kde nás z ničeho nic Waze hnal z hlavní silnice do lesů vpravo. Nejistý zadanou cílovou adresou jsem odbočku suše ignoroval, ale Waze se nedal a vzápětí nás žene z hlavní silnice do lesů vlevo, což už smrdělo. Vědom si své vlastní nicotnosti ve srovnání s osmi-jádrovým procesorem telefonu a terabajty dat zasílanými do navigace online ostatními uživateli jsem uhnul na 3m širokou okresku kamsi do neznáma… Po 10 minutách zatáček volá David: "Poskakujeme v zácpě, objeďte to, bude to na dlouho." My v klídečku prokličkujeme zbytek zatáček a v Miličíně se napojíme na zcela prázdnou silnici, po které se to dá solit "plyn na kov" až do Budějovic..já ale jezdím opatrně, takže jsme jeli zase v klídečku a s rezervou jako hrom. 

V šatně nikdo, 20 minut do srazu a Roman bez trenek (pokladna jásá). Za minutu celá doráží Lukáš, s Kulichem a zeleným Turym, kteří zácpu objížděli až do Tábora po okreskách - podle Turyho výrazu odhaduji, že stejnou rychlostí, jako my po dálnici. 5 minut po celé dorazí David s Parkym a za dalších 20 minut i vyhlídkový vůz Krkonoše-Hostivař-Kladno-Praha-Budějovice vedený Blážou. "Hrr na ně, nevíme kdo nastoupí," zněly pokyny a šlo se na ně.  

Nadělení č. 3 následovalo ihned po úvodním hvizdu, kdy se soupeř ujal vedení 6:0 a vypadalo to, že raketová plachta nás vyhubí až do základů. Bohužel, i přes široký kádr máme pouze 2 hráče, kteří umí odpřijímat víc míčů v řadě (+ libero), z toho jeden bohužel neumí vzít plachtu. Točíme blokaře co se dá, i náhra se vystřídá, ale na zlomení soupeřova servisu jsou všechny dostupné nástroje krátké. S blížící koncovkou se začíná dařit, stáhneme 4 body a jsme "na dostřel", ale koncovky jsou letos snad zakleté, slibný stav ztrácíme a prohráváme o 5 bodů.

Soupeř nás trápí plachtou a navíc se nám nedaří čapnout a to ani míče zdarma. Hráči v poli po sobě koukají, nakonec někdo i spadne, ale nečapne se prakticky nic, jakobychom se na hřišti hledali… Neodpustím si připomenout účast na tréninku: V pondělí 7 lidí (bez libera), ve středu 6 (bez nahravačů, bez libera, bez Parkyho..naštěstí nás zachránil Váca jeho první účastí letos, jinak by nebyl ani fotbal), ve čtvrtek 12, ale bez libera a Lukáše (takže bez 2/3 přijímačů). Možná na tom něco bude.

Druhý set rozjezd soupeře zastavujeme už na 3 bodech a postupně se dostáváme do vedení. U druhého oddechového času vedeme o 4 body (podle mého 15:11) a všechno vypadá nadějně. Ale… Než bys jednu sérii na břicho udělal, stav je 18:15 pro soupeře a my jsme zapikaní jak Kulich na magnetce. Dvojstřídání tam i zpátky, Standa tahá trumfy jako v mariáši, ale prohráváme koncovku o 3 body - nedaří se zablokovat hlavní kůl a plachta soupeře nám stále dělá starostí víc, než jedno mužstvo může unést. 

Třetí set je stále ve stejném duchu - trápíme se s plachtou soupeře, nedaří se čapnout a zablokovat hlavní kůl. Soupeř utíká o 6 bodů, nastupuje Roman, stáhneme na rozdíl dvou bodů. V zápětí je to opět o 6 a vrací se Rohlík. Zaujala mne koncovka… Od stavu 19:13 pro domácí jsme dostali dvě esa a zkazili 3 vlastní servisy (například Tuškinův přešlap o 40 centimetrů není v první lize k vidění často) a přesto jsme ještě 2 body z Budějovického stáhli. Skoro se nechce věřit, že se s takovým soupeřem dá prohrát.

Poslední nadílka už byla jen soukromá, když si Bláža rozštípal chladič o neopatrné zvíře přebíhající dálnici a zajistil si tak program na celou noc, když už jsme nešli ani na pivo... Ale o to mám jen z doslechu. 

Dobřichovice - MFF Praha 3:1 (20,-23,10,20)

Výlet do Dobi patří tradičně k těm vyhrocenějším a odvézt odtamtud body není nikdy snadné. Nastalo hned několik změn: Navigace mne navedla cestou, kterou jsem tam nikdy nejel, nebyl Standa (trenérské taktovky se ujal David), Šíma nastoupil na opačné straně sítě než vloni a stejně tak Roman - takzvaný nahravačský switch. Pokyny zní jasně: "Budeme hrát stejně, jako včera, akorát tolik nekazit podání." - patrně tím David myslel sestavu, nikoliv výsledek… Asi by to příště chtělo trochu specifikovat, přeci jen nervozita před zápasem může pozornost hráčů ovlivnit. Standa tohle dělá dobře, protože důležité věci opakuje vždy dvakrát a pokud jde o život, tak 3x.

Na nahrávce za Dobi nastupuje Šíma, aby se historická rivalita ještě podtrhla, za nás nastupuje Rohlík, jako v Budějkách. Zahajujeme servisem - zajištěná plachta končí metr v autu. Pokračujeme příjmem od mistra Podušky - jedno eso, druhé eso, stav 3:0 pro domácí. Následuje mohutný vzdor Matik a držíme krok až do konce. Bohužel, od stavu 21:20 pro Dobi jsme nepřidali ani šušeň. Ve druhém setu již na prvním tajmu vedeme o bod, na druhém dokonce o 6. Jako by ale druhé technické oddechové časy byly proklaté, na každý další bod přidá soupeř dva své, přičemž za zmínku stojí zejména 6 podání Kurvadráta (takzvaných podstropáků), který po odchodu Kádeho v pomyslném žebříčku převzal trofej pro nejzajištěnější servis první ligy. Tímto aktem se otočil stav utkání z 20:16 na 21:20 pro Dobi. Mohutný finiš ale dotahujeme do vítězného konce 25:23.

Co říct ke třetímu setu… Začátek taháme bod po bodu, na prvním tajmu tečeme 6:8 a vše je otevřené. Za stavu 7:9 pro soupeře ovšem nastupuje na servis Benda a po životní sérii ze servisu odchází za stavu 7:18 - je po setu. Nic nepomohly ani tajmy na dvanáctce, patnáctce, technický na šestnáctce a střídání na sedmnáctce. Až nástupem Romana za stavu 7:18 otáčíme (tuším, že Parkyho doskokem) a v poklidu v housce dohráváme. Čtvrtý set opět zahájí poduška, když podává 4 krát v řadě. Zbytek setu zvládáme držet krok, ale Dobi zkušeně náskok udrží až do vítězného konce (o pět bodů).

Co naplat, body z toho nejsou. I když mi připadá, že hra předvedená v sobotu byla významně lepší, než v pátek. Čaplo se v poli, byla cítit bojovnost a krom třetího setu se nemáme za co stydět. Vyzdvihl bych několik aspektů hry soupeře:

1. Šíma rozdával střelby do všech směrů tak, jak jsem ho snad ze celý loňský rok neviděl. Mockrát jsme ho nepřečetli a s útočníky se scházel na výbornou… Navíc za ním zdvojovali lajnu, takže všechny pokusy o útok vrchem skončily bez úspěchu na bagru soupeře.
2. Benda měl fazónu na podání jak ho pamatuji naposledy před pěti lety na antuce - od té doby měl zlámané zdraví a teď si to za ta léta vybere proti nám. Asi smůla, nedovedu si to jinak vysvětlit.
3. Kubajz (účko) krom dobrého servisu složil až na jednu výjimku všechno, takhle jsem ho ještě nikdy hrát neviděl.
4. Od poloviny druhého setu nám soupeř blokoval, do té doby velmi úspěšný, pipe trojblokem a nepodařilo se nám s tím vyrovnat. Obecně mám pocit, že se jen těžko v průběhu zápasu přizpůsobujeme soupeři (v tom dobrém slova smyslu), zatímco soupeři naši rozehrávku rozklíčují dost rychle. Následně jakýkoliv těžší míč útočíme do plných a pokročilejších fázích zápasů na těžkou obranu útočíme často i po dobrém příjmu.

Závěrem

Ze všeho nejdůležitější teď bude se nerozsypat, protože poraženecká nálada a jiné křivdy se po prohraných utkáních mají tendenci šířit jako rýmička v době, kdy jsou tréninky od 20:30. Podle mého jsme udělali maximum, když jsme po výletu z Dobi na naléhání Kulicha navštívili restauraci Na Ledárnách, která se do historie Matik zapsala mnoha úspěšnými večírky (nebo přinejmenším do paměti hráčů, kteří ještě pamatují halu na Ryšánce). Věřím, že duch historie a božkovského zeleného likéru nás opět vztopoří a dodá nám sílu se příští víkend poprat o body, které značně vymezí prostor pro celkové umístění v soutěži.

raca