Když
jsem se po dopoledním squošíku a dobrém nedělním obědě odvážil vytočit Hynkovo
mobil, aby mi v barvách vylíčil, jakým zázrakem se povedlo skolit Matikářům Brno B, které doposud
s 5ti výhrami nemělo jediné
zakolísání a ztratilo
do sobotního utkání pouze jediný set, ozval
se mi synovo otrávený hlas.
V jedné větě jsem se dozvěděl, že Brno přijelo
„jen„ se dvěma extra-ligoušema / Muroň a „ještě jeden“ / a
krom 3tího setu vlastně nebyl problém...
Další
podrobnosti už mi zůstanou navždy utajeny, protože po minutě hovoru synova
trpělivost právě vypršela a rezolutním sdělením „tak čau, čau tatoni„ dal
najevo, že nic dalšího se s otcem po mobilu, v neděli, rozhodně rozebírat nebude!!
Holt
není nad správnou výchovu vlastních dětí…
Poslední
noticka zněla, že si synek svojí ne-
šikovností s „úspěchem“ vystříhal „aktualitku„ z proběhlého dvojzápasu
a že bych mohl něco sepsat, když už jsem i přes opakované zákazy dorazil na páteční
zápas se „Starákem„.
Vše bylo
myšleno vtipem, ale to netušil, že v otci dřímou doposud utajované
spisovatelské vlohy…
Shodou
okolností jsem byl inkriminovaný pátek, pracovně u svého kolegy lékaře-gastroenterologa,
sídlícího svou privátní praxí v samém srdci matičky Prahy. Po
dopoledním programu, kdy jsme špičkovými endoskopy
firmy Pentax úspěšně vyšetřili
zažívací útroby
objednaných pacientů, jsem rychle zaskočil do nedalekého
obchodního domu Palladium a během 5ti
minut zakoupil od ukrajinské prodavačky další
volejbalová kopyta - značky Adidas–Court
Stabil 12. Stále totiž žiji v plané
naději, že můj rapidně snižující se útočný/ i obranný / volejbalový výskok je zaviněn
nekvalitní obuví?!?
Pak
už jen procházka po starobylé Praze, pozdní oběd za „světové“ ceny v jedné
z mnoha restaurací, kde čeština je cizím jazykem a hurá podle navigace, přes Václavák
na Bruslařskou 10 :-)
Na balkon
byl vstup uzamčen, tak rychle dolů. Před halou pokus o nasazení návleků, které po
dvou krocích nenávratně ztratily svoji zamýšlenou funkci.
S úvodním
hvizdem rozhodčího jsem se svojí sestřičkou /zdravotní :-)/ Ivkou
zabral místo za palubovkou domácích borců. Celková divácká podpora čítala 6 diváků + 2 podavači balónů,takže největší ruch se
ozýval z hloučku střídaček obou
mužstev.
První
set a Pan Koube na podání. Následně úlet o 5 bodů a nakonec vítězství 25-22 sláva :-)
Druhý
set, soupeř začíná kousat.
Šikmooký
nahrávač, zapůjčený Zlínem, Truong Duc Luan, se pohybuje po hřišti jak leopard
Stejně tak skáče, jak do dálky, tak do výšky. Sundavá Hyňu
jednoblokem, nadráží smeče
soupeře, neomylně vybízí střeďáky k útokům.
Jeho
prstoklad na míči má nádech orientálního kouzelnictví. Skákaná plachta ve
vietnamském podání dostává přijímače domácích do značných problémů.
Stav
1-1. Z druhého setu stojí ještě za zmínku také kouzelnické umění hlavního
sudího, kdy je záhadně Lukášovi odpískán dvoják. Divili se všichni, Lukáš
nejvíc.
Rozhodčí
je však neoblomný. Všichni hráči na place se od tohoto okamžiku bojí odbytí prsty,
protože čistota úderu závisí jen na libovůli pána na empajru.
Standa
míchá sestavou. Čerstvé síly jdou na plac. Koube hecuje, tmelí kolektiv, snaha
však vyznívá na prázdno, Starák se rozjel do vyšších obrátek. Padáme 1-2. Krize
vrcholí.
Z domácí
střídačky zní vzrušená debata, slyším Lukášovo – snad to kruci teď nezabalíme a
následuje výmluvná gestikulace rukou.
Opět
změna sestavy. Už není co ztratit. Hraju si na proroka „vidím to na tie-break“,
šeptám sestřičce a oba držíme palce.
Kluci
dřou, krásné výměny na obou stranách, Rohlík s Koubičem vytáčejí obrovitého trenéra Karabce opakovaným
oběhem a skórováním do zóny 5. Bloky začínají fungovat, obrana se konsoliduje, libero
a Parky přijímají za jedna, Rohlík rozdává obloučky do všech směrů. Stav
je 2-2 Jde se do pátého setu. Hyňovi
konečně sedá ostrá digoška, sestřeluje kapitána
Staráku. Stav je 8-5 a točíme strany, Rohlíkovi je odpískáno
nečisté odbití při náhře. Následují dvě chyby a je srovnáno 8-8. Do koncovky jdeme
nakonec s jednobodovým náskokem.
Stav 14-13. Podání, ubráněnej útok soupeře a Parky
dostává dohrávku do hlavního kolíku.
Smeč,
spíš páska, než blok, míč se odráží do autu. Rozhodčí chvíli zaváhá, ale to už se
domácí radujou a tančí vítězné kolečko. Hosté nechápou a nevěří… Konec, tečka,
štempl - vydřené dva body jsou v kapse.
Kapitán
hostů marně protestuje a nakonec se zachová jako opravdový KAPITÁN.
Bez
urážek, ale důrazně vyplísní oběma sudím, navíc jako gesto nesouhlasu jim
nepotřese rukou. Soupeři však férově pogratuluje k vítězství a je za to
odměněn spontánním potleskem.
Jdu
za Hynkem prohodit pár slov, vítá mě svojí klasickou formulkou, „jsem sráč, musím
víc dřít„. Přichází pozdravit Lukáš a Kulich, na všech je vidět úleva a pocit
euforie. S trenérem Standou žertujeme, že to bylo jak na rybách, popustit -
zaseknout. Ve skrytu duše věříme, že by se mohlo něco urodit i v sobotu s Brnem…
a ono to nakonec opravdu klaplo!!!
5
bodů za víkend, v tabulce únik MFF z pásma play-down.
Jen tak
dál hoši, gratuluji
Z Klatov zdraví a na viděnou se opět
těší
Ondra Jelínek / od Hyňy /
P.S.
Díky, Zdenáne, žes mi pomohl propašovat můj příspěvek na web, srůstej :-)
Hyňa, v kapitalismu se neděkuje,
je to za 500 :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat