Příčiny neúspěchu mohou být různé, ale strastiplný silvestrovský pobyt na chalupě u Černých na části družstva stoprocentně nějaké stopy zanechal. Jak sem to viděl já se můžete dovědět z aktualitky Expedice Černá vdova.
Expedice Černá vdova,
aneb jak se nás Lucka Černá snažila zlikvidovat, jelikož se zřejmě kupodivu
obává, že by si mohla "její" Příbram z Hostivaře odvést další potupnou
prohru.účastníci: MFF - Hollows, Bellow, Káda, Oldrige + Khača, Gabča, Jana a Lucka K.
Příbram - Vítek Růžový strom + Lucka Č.
Tak máme za sebou již více než polovinu z 28 zápasů základní části s bilancí 1:16 a ani v Perštejně se nám zrovna nedařilo, ale kdo ví něco o naší vánoční a povánoční přípravě, asi se tomu moc nediví. Zatímco ostatní celky odjížděly hromadně do hor na soustředění, my jsme se sešli dvakrát na fotbálek, pak sice na hory jeli taky, ale především relaxovat, … teda měli jsme takovou ideu.
Po značných problémech s domluvou odjezdu, který se měnil už od poloviny prosince takřka z hodiny na hodinu se nakonec rozhodlo, že vyrazíme v pátek, 28.12. Holousovi a Belousovi vyrazili už časně ráno s představou celodenního lyžování, ale nějak se jim nezadařilo a okolo poledne nám telefonicky oznámili že jdou do restaurace. Již za tmy, okolo 18:00 jsme přijeli do Františkova i my. Bylo tam půldruhého metru sněhu a poslední místo na parkování jsme tak hrabali za hustého sněžení pomocí bobů skoro hodinu. Slečna Černá nám celou dobu tvrdila, že chata leží 500 m po rovině a pak kousek z kopce, na lyžích asi šest minut. Na jedny boby jsme naložili 40 kg jídla, na druhé sud. Na druhou tašku s jídlem na kterou už boby nezbyly zbyl pan Bellows. Po prvních metrech bylo jasné, že k chatě se bez lyží jít téměř nedá, což nepotěšilo především právě Bellowse s Gábinou, kteří si naivně mysleli, že se jim pěšky půjde mnohem lépe, než kdyby měli na nohou snowboard. Gábina zpočátku dokonce statečně táhla i sud, ale ten byl nad její síly už po těch prvních 500 m, podotýkám, do mírného kopce. V domnění, že nás nyní čeká už pouze krátký sjezd k chatě, v čemž mě opětovně utvrdila majitelka chaty Lucka Č., která se konečně propracovala do čela průvodu, jsem se psychicky připravoval, abych ubrzdil jídlo které jsem táhnul na bobech jak burlak. Opravdu to bylo z kopce. Asi 500 m.
K mému nemalému zděšení ale nebyla žádná chatička v dohledu a šerpa na rozcestí se slovy "už jenom opravdu kousek" zamířil(a) na dokonale zasněženou stezku vedoucí do hustého lesa. Bohužel jsem neslyšel vzadu se se sudem plazícího Víťu, který chladil vzrůstající optimismus voje našeho konvoje sotva slyšitelným brumláním o té lepší polovině cesty a tak jsem nerozumně sebral poslední zbytky svých sil a táhnul dál. Nastal problém, jelikož se boby s nákladem na cestičku nevešly a cca každých dvacet metrů se převrhly. Po dalších 500 m bohužel odpadla i Lucka K., která jedouc za mnou, na její poměry trpělivě, s vypětím sil převracející se boby narovnávala. Neopravitelně utrhla patku vázání, což jí vzhledem plánovanému lyžování zrovna na náladě nepřidalo. Výprava se tedy rozpadla na více částí, vpředu šla vydatně mě povzbuzující Lucka Č., za ní já s jídlem, s odstupem potom skupinka za Luckou K., která se od okamžiku rozbití vázání bořila jednou nohou po pás do sněhu, dále, jak se později ukázalo, nerozlučná trojice sud - Hola - Víťa, kteří za chvíli ztratili se silami i trpělivost a svého bublajícího kolegu zanechali v lese svému osudu. Celý průvod uzavíral už s podstatnou ztrátou Bellows s Gábinou, kteří nesli další tašku s jídlem, ze které tíhou odpadávaly popruhy jeden za druhým. Oba dva se bez lyží brodíce se po pás v čerstvém sněhu pohybovali opravdu velmi těžko.
Od startu na parkovišti uběhla již bezmála hodina, když jsem konečně za lesem spatřil vytouženou siluetu stavení. Nebyla to sice fata morgana, ale bohužel ani naše chata. Za chvíli ale opravdu objevila i ona, zbývalo jen překonat 200 m zasněženou loukou, kde se už žádná stezka ani nerýsovala. Ve srovnání s překonanými nástrahami předchozí cesty to ale byla hračka. Asi za hodinu a půl se v chatě sešla již většina osazenstva a začala se strachovat o Bellowse s Gábinou. Někdo jim zkusil zavolat, ale z kombinace praskání způsobeného nekvalitním signálem a útržků vět skládajících se výhradně z nepublikovatelných výrazů jsme se o tom kde se nacházejí nic nedozvěděli, teda vlastně jo, to že jsou v p…, ale to nám bylo jasné i tak. Vyslali jsme tedy záchrannou výpravu, která oběma nešťastníkům vzala bágly, aby se jim šlo lépe. Těch posledních 200 m absolvovali již oba nešťastníci k nemalé radosti neúnavně kolem pobíhající bíglice Majdy po čtyřech.
Po dvou hodinách jsme se konečně všichni setkali v cíli, teda všichni ne, chyběl člen výpravy nejdůležitější, pan Sud. Podle známého přísloví v nouzi poznáš přítele se nikdo k dobrovolnému výletu do lesa pochopitelně neměl a tak nastala samozřejmě vždy spravedlivá střižba. Pro všechny ta nejdůležitější v životě. Poté co v prvním kole zvítězil Bellows a ve druhém já bylo jasné, že pro sud půjdou dva jeho kamarádi, kteří ho v lese nechali - Víťa a Hóla. Pak už proběhlo z mého pohledu všechno hladce a za dvě hodiny jsme mohli narážet.
Další průběh rekreace probíhal v podobném duchu, takže už jen víceméně heslovitě. V sobotu si Víťa odskočil na turnaj do Boleslavi, aby tam ostudně dostal na zadek od Zbirákova družstva, které, jak jsme se později dověděli, mělo právě z jeho cholerických výstupů nemalou radost. Lucka Černá nás protáhla po půlce Krkonoš kvůli třem jízdám na Lysé hoře za bratru 350 Kč, druhý den neopatrnou jízdou urazila protijedoucímu Oplu zrcátko a o tom kudy teče potok nás informovala až poté, co jsme přímo v jeho korytu začali stavět iglů. Za zmínku stojí ještě to, že Gábina prohrála naprosto všechny střižby o nádobí, Majda zapadla ve sněhu a byla Gábinou zachráněna až po čtyřech hodinách těsně před umrznutím, už se nikdy nesmíme objevit v restauraci hotelu Rezek, kde se za nás styděl i Ňéma z Benátek, Káda dokáže chrápat i pod péřovým polštářem a já si budu pomatovat že v 1:00 po silvestru nemá valnou cenu začínat přednášku na téma "jakej je rozdíl mezi Kylie Minogue a Mobym".
Ještě dodejme, že některé momenty má pan režisér Bellows zachyceny na kameře. Jelikož umožňovala i natáčení scén, za naprosté tmy během výpadku proudu, okem neviditelných, záznam, který se nejmenovaný jedinec pokoušel trvale zničit, nabývá na pikantnosti. Máme se opravdu nač těšit… Oldrige
Žádné komentáře:
Okomentovat