středa, listopadu 12, 2014

Výlet do Chocně a Žně v HK

Čtvrteční trénink skončil a jako vždy jsme se sešli ve čtverečku, abychom rozebrali transport na následující zápasy. Následkem toho, že na trénink spíše chodí mládí než ti, co se objevují na soupiskách, to bylo lehce matoucí. Nakonec se posádky dohodly během pátečního dopoledne a po obědě se mohlo vyrazit na palubovku, kde jsme loni slavili titul.

Výlet do Chocně
Jelikož Káde hlásil výskyt kolon, vyrazila naše posádka (Šíma, Rohlík, Hynčus a RC) s dostatečnou rezervou. Asi v půlce cesty jsme konstatovali, že zhruba v tu chvíli vyráží naše černá formule.  Kolonu jsme potkali těsně před cílem. A navíc po pár metrech jsme z ní uhli a frčeli dál. Žádná černá šmouha v levém pruhu nás do pangejtu nehodila a my dorazili na místo určení jako první.  Dali jsme si v místním nepříliš rychlém báru předzápasovou limču, během které dorazil i zbytek manšaftu.
Proběhla porada, kde nám Kulich pověděl dobré zprávy: „S největší pravděpodobností hrají bez libera, takže s blokařema vzadu.“ Rozcvička byla trochu nervózní… Bez košů to prostě není ono. KD a RC nakopávali balon na zeď. (Zřejmě variace na naši košandu). A VCovi se zalíbil pohodlný gauč v rohu pro VIP hosty. A ejhle! Libero na protější straně…
Z loňska vítězná palubovka nám nepřála a po urputném boji jsme slehli 0-3.
Po této studené sprše, přišla v šatně sprcha teplá a pak studené pivko. Rozjeli jsme se dom vyspat na následující zápas v HK.

Žně v HK
Opatrný VC opět přijel vcelku brzy, ale v hale už čekal David, který se ke kádru přidal po delší nepřítomnosti. Než přijel zbytek týmu, bavil se Hynčus automatem s „kyseláčem“ a my se bavili Hynčusem. Po omrzení jsme zašli do plechárny v podpalubí a převlékli se.
Při poradě nám Kulich opět pověděl dobrou zprávu. Matuška nebude hrát. Standa prohlásil, že k blokařům a liberům nemá výtky, ale útok by měl na sobě zapracoval.
Hala studená a s nedostatkem košů. Naštěstí tam měli házenkářské brány a tak si Rohlík a VC zavzpomínali na své mládí v UL a zahráli si hru „Narvi to co jde“. A je jedno, jestli v té bráně někdo je nebo ne. Hra si uchytila…. A abych nezapomněl, na druhé straně se rozcvičoval Matuška.
První set se nevydařil. Mohlo to být tím, že z posledních 8 útoků jsme uhráli jeden míč. To vedlo k menší při mezi mnou a KDem. Proto jsem se rozhodl trochu zkulichovatět a vést si tuhle statistiku  celý druhý set. Celkem jsme se pokusili zaútočit 28krát a bodů z toho byl jen 10. (Ne jen ty na zem, ale jakkoliv získaný bod díky tomu úderu.) Školy nemám, odborník nejsem, ale myslím, že to není úplně dobrý poměr. A s naším neslavným polem už vůbec ne.
Každopádně i přes tuhle mizernou statistiku jsme druhý set vyhráli. Těsně, ale i to se počítá. To svědčí o tom, jak mizerně HK musel hrát. Vyhráli jsme i set třetí. O trochu méně těsně.
A čtvrtý jsme taky vyhráli. A ještě méně těsně. Ten nám kromě 3 vytoužených bodů poskytl také kulturnědramtickokomediální vložku v podání realizačního týmu HK. Po rozpačitém výkonu sudích, kdy nás „znevýhodňovali“ během zápasu, trochu znevýhodnili tým HK ke konci. Karty lítali jak při kanastě a my se smáli pod fousy. Kromě Hynčuse. Venku trochu foukalo a tak neměl za co ty svoje úsměvy schovat.
Rozjuchaní jsme šli do šatny. Standa se asi vlnou euforie rozpovídal, že už si na jízdu v černé formuli zvykl. Jednou si to takhle frčel ve své fábce, úplně automaticky hodil levý blinkr a zašláp plyn až k podlaze. Jenže v tu chvíli myšlenka: „Co blbneš, dyť máš jenom 47kilowat!“
Rozjeli jsme se ke svým ženám a milenkám. V Neklidu jsme se sešli jen v pěti věrných: David, Kulich, Rohlík, VC a Hynčus. Dali si véču, limču a hurá domu rozjímat o tříbodových zážitcích. Snad jich bude víc.

Váca

Žádné komentáře:

Okomentovat