pondělí, listopadu 24, 2014

Dobi a Budějky


Dobřichovice : MMF Praha 3:1

historie se opakuje a jak je dobře známo prachovka svatým nůžkám není soupeřem. Příště to budu muset jít taky okouknout na mistrovství světa ve střižbě, abych se něco přiučil.

K samotnému zápasu
Neboť Dobřichovice  všichni dobře známe, tak předzápasová příprava nebyla dlouhá. Sešli jsme se v plné sestavě, ve sklepě jsme se převlékli a vyrazili o patro výše do krcálku svou velikostí připomínajícího spíše garáž než sportovní halu. Nahrávačům to lepilo, smečaři to dávali až pod strop a obecně byla dobrá, bojovná nálada. První set se celkově dařilo, hned od začátku jsme dobřichovické borce dostali pod sebe, tlačili jsme je zejména dobrým servisem, a následné jejich útoky se nám dařilo čapat, kdyby byla hala o něco vyšší úspěšnost příjmů by byla jistě ještě větší. První set jsme bez problému vyhráli a stále nažhavení jsme vlétli do setu druhého. Opět se nám dařil servis a zdálo se, že jejich libero nemělo zrovna dobrej den. Šli jsme servisem zejména po něm což vyvrcholilo tím, že na příjem nakonec zůstávali středáci. Až do koncovky jsme si hráli svoji hru s kontrolovaným odstupem 3-4 bodů. Koncovka se nám, ale hrubě nepovedla, když se ukázalo, že ani stav 23:20 není zárukou vyhraného setu. Po několika nepodařených příjmech, se nám nepodařilo otočit a slehli sme 26:24. Nakonec se ukázalo, že tahle koncovka nám byla osudná. Jako by nám to sebralo vítr z plachet a naopak dobřichovickým to vlilo čerstvou krev do žil a začali hrát tak, jak je všichni známe.  Bojovný výkon soupeře s minimem chyb nás už moc do hry nepustil. Na druhou stranu je třeba říct, že ač jsme zápas prohráli, předvedli jsme opravdu dobrý výkon. Soupeř byl, ale ještě o chloupek lepší.

EGE České Budějovice: MFF Praha 2:3

Po dobrém výkonu z předešlého večera jsme se těšili na palubovku, že náš výkon konečně přetavíme v poctivou porci bodů. Touha nás přešla asi tak po pěti minutách na palubovce, kdy se ozvala siréna technického tajmu a my šli z palubovky za stavu 0:8. Sedm mlčenlivých se tak první set pomalinku rozehrávalo a hledalo ztracenou formu. Budějičtí mladíci podpořeni zkušenou náhrou nás smázli jako nic a první set jsme ani nevylezli z housky. První set zafungoval jako studená sprcha, která nás probrala ze stavu připomínajícím těžké koma. Mašina se začala pomalu rozjíždět a přibližovali jsme se k pátečnímu zápasovému tempu. Standa míchal se sestavou jak to jen šlo, moc možností neměl, protože ve čtverečku stáli akorát tři blokaři a Učko. Druhý set jsme nakonec v koncovce urvali. Tahali jsme se o každý bod a nic jsme nedávali zadarmo. Třetí set nám nebylo přáno. KDmu se opět ozvala stará zranění, tak šel do čtvrtého setu na plac Malina. Pokračovali jsme v dobrém výkonu chvilku jsme tlačili, chvilku dotahovali, ale do koncovky jsme si udělali slušný náskok a čtvrtý set už jsme nepustili. Bylo jasné, že alespoň bod si odvezeme. Abychom se dotáhli na postupovou příčjku do play off potřebujeme každý bod. Do tie-braku jsme vlétli bojovně a nebojácně. Pestrá hra, tvrdé útoky a několik čapnutých balonu nás dotlačilo k točce za stavu 8:2. V ten okamžik už jsme všichni věřili, že nás nic nemůže zastavit. Bohužel jak to tak bývá v nejlepším se leccos může podělat a tak se nám Kulich nepříjemně zranil. Asi dvacet minut se nehrálo a čekalo se na sanitku. Zápas jsme nakonec zmákli a z Budějic odvezli i druhý bod. Nicméně je to výhra s nepříjemnou pachutí, že Kulich si s námi už letos nazahraje. Vzhledem k tomu, že už tak nás je dost pomálu, doufejme, že se nám další zranění vyhnou a stará se ozvou až po sezoně.

Takže Jendo, dej se brzy do kupy.


Zdar Malina

Žádné komentáře:

Okomentovat