MFF – Choceň 3:0 (13,19,21)
Po zpackaném listopadovém konci a prodloužení série porážek
došlo k poklesu až na 9té místo a to rozhodně naším fanouškům nelíbilo. Čekal
nás souboj s mládím, které letos sympaticky vlétlo a rozvlnilo již roky ustálené
poměry v tabulce první ligy. V pátek nováček soutěže Choceň, který nám
chtěl oplatit podzimní porážku před vlastním publikem, a v sobotu brněnská
plotna nabitá vycházejícími nadějemi volejbalového sportu. Scénář jak z hollywoodského
prostředí, souboj dravého mládí versus surová zkušenost sliboval pěkný sport. Karty
byly rozdány jednoznačně a od pondělí jsme začali lámat železo, kousat hřebíky
a v duchu citátu naklonit štěstíčko na naši stranu.
„O volejbale víme, co se dá. Nemá
smysl dokola něco omílat. Abychom je porazili, potřebujeme rychlost, tu ale teď
nemáme. Naše kolena neudrží delší tlak, v hale toho moc nenahopsáme. V těle
nám hlodá artritida a většina kloubů nám začíná vápenatět. Trénink formou
přátelského utkání odpadá. No jo, problémů je moc. Takže musíme vsadit na
starej osvědčenej zdrcující silovej volejbal, na koňskou sílu, na těžký ocelový
uzemňující pumelice, co natřesou v hrobech i jejich dávno zesnulý předky. Pokaždé
když zasmečujeme, musí si myslet, že se srazili s náklaďákem. Začneme
vyrábět zničující zbraně, JEDEM !!!“
Páteční večer poprvé letos napadl v Praze sníh a nebylo
to poslední „poprvé“ co se přihodilo. Úsměv na tváři vykouzlil Mikuláš, který
naplnil prázdné igelitky z Alberta zbrusu novými teplákovkami (poprvé nové
soupravy na MFF). „Až po vyhraném zápase.“ rázně zakročil kapitán a najednou
byla motivace ještě větší. Na řadu přišla poprvé tabule (barevné magnetky
nebyly k nalezení), ale záhy jsme zjistili, že o soupeři vlastně nic
nevíme krom toho, že poprvé hrají v naší hostivařské aréně a na pár
tamních zajímavostí. Do roku 1984 měli státní pivovar, nejvyšší šikmý most
v ČR, fotbalový tým Uhelné vosy a křenovou pomazánku Křemilek
z místní mlékárny. Povídali jsme si o volejbalu jako takovém, když tu
v zadních řadách neustálý šepot rušil Standovu přednášení. Vyzval tedy
Vácu, aby se podělil i s ostatními se záludnou otázkou. A Váca, od jakživa
do kadetů trénovaný blokař fenomenálním dědkem Bláhou, se zeptal:“ A co je
vlastně ta otočka???“ Netřeba popisovat co nastalo. Zavzpomínali jsme na
podzimní zápas a hurá na tradiční košandu. Když se stroj zasekne tak se do něj
vrtá tak dlouho než opět nerozjede a tak vrchní montér poslal lehce pozměněnou
sestavu. Párky s Hynkem na smeči, Káda s Kulichem na bloku, Váca na
liberu, Průche na nahrávce a premiérově poprvé Lukáš na postu univerzálním.
Pevně rozhodnuti nenechat si utéct začátek setu jsme nastoupili do hry.
Ze severu musel dorazit orkán Xaver, nebylo jiného
vysvětlení, protože počítadlo se točilo jak větrná elektrárna a trhala rekordy.
Průche s Lukášem pověstnou pilku přitáhli servisem na delší chvíli
k nám. 25:13 byl stav, kterým jsme odcházeli na druhou stranu hřiště.
Cestou jsme minuli i soupeřovi fanoušky, kde vrchní kotelník právě vytahoval
choceňský buben. Standa si moc poznámek neudělal, protože na co jsme sáhli, to
vyšlo. Hynek s Kulichem roztočili ruletu, kdo dá víc bodů, zda Hynek útokem
nebo Kulich obranou. Po prvním setu stav 5:2 pro Hynka. Nelze opomenout zase
jedno poprvé a to Lukášův doskok. „První vyhrání z kapsy vyhání“ jsme
nechtěli dopustit a do dalšího setu jsme nastoupili pozorně.
Stejný začátek, stejná písnička. Průche si vzal taktovku a
jal se tvrdit muziku do první technické přestávky. Po krátkém odechnutí a
osvěžení v tom vesele pokračoval až žluté karty pro soupeře. Zaskočený
choceňský trenér připravil několik změn. Varianta s nejlepším blokařem na
postu smečaře nás udivil a ještě více nás překvapilo zjištění, že ten příjem
fakt umí a blokování je bez debaty. Nicméně luxusní náskok nám dovolil vyzkoušet
si ojedinělé herní situace naostro a hlavně na příjmu. Vychladlé libero se
pokusil rozehřát Tury během technické pauzy a Váca se potom už jen usmíval.
Bojovný pokřik „Chceme vidět Choceň“, pozdě trousící se fanoušci a stálé
bubnování vlilo do žil soupeřovi trošku elánu, ale rozjetý vlak se jim zastavit
nepodařilo, 25:19 končí druhé dějství. Kulich stihl přidat jeden blok, ale
Hynek byl o 2 lepší a stav 7:3.
Životodárné teplo nás pomalu opouštělo, srandiček přibývalo
a důrazný apel na pozornost a rozvážnou hru zanikl ve hvizdu ke třetímu setu.
Tentokráte to byla konečně hra pro diváka, vybudovat náskok se nám podařilo až
ve střední pasáži setu. S děkovným pohledem se na nás Hynek otočil a potom
jsme jen přihlíželi osobní bitvě mezi ním a jejich šikovným nahrávačem s hřívou
ve stylu Raye Doyla ze seriálu Profesionálové. Standa sice zareagoval, ale my
ostatní, zvědavi výsledku kdo z koho, jsme podporovali Hynka v jeho
zvonkohře nadále. Trpělivost došla až Průchemu, který to Hynkovi na popáté
nepůjčil, a dal přednost Párkymu na handě. O prsa korejské ženy jsme udrželi
náskok 15:14 a pokračovali dál v pokerové partii. Nespokojen
s vývojem partie si soupeř od dealera přibral ještě jednu kartu navíc,
tentokráte červené barvy a bylo jasné, že víc jak 21 mít v součtu nebude a
složil karty.
A tak se svěšenými hlavami choceňští mladíci vysypali
přichystané mikulášské ponožky a s prázdnou odjížděli domů, snad si
vánoční náladu udělají v Dobi. Napoprvé jim zůstala Hostivařská aréna
zakleta. K radosti z výhry, třem bodů, přibyla i radost z nových
modrých outfitů, které jsme hned neklidně oslavili v restauračním
zařízení. Ještě snad dlužím konečný výsledek mini-soutěže mezi Hynkem a
Kulichem, která dopadla 9:4 vítězně pro Hynka. Konečně vítězství po delším
půstu.
Z deníčku …
-
René úspěšně zhodnotil pokladničku, a je krásné
mít takového reprezentativního pokladníka.
-
Přišla zima a v hostivařské hale jdou do
kurzu podobné vtípky
Eskymák k manželce:
Čím si zabila toho medvěda, co leží před iglů?
Eskymačka: Tím
bumerangem co si měl na posteli!
Kulich
Žádné komentáře:
Okomentovat