Podobně jako letošní rok 2013 se chýlí ke konci tak i naše
prvoligová soutěž spěje ke svému konci základní části. Předvánoční shon a stres
a nervy si můžeme naštěstí ještě uklidnit v České Lípě a u překvapivého
lídra soutěže ČZU C v extraligové hale na lužinách. Zkazit náladu rozhodně
nemáme v plánu i přes nástrahy vánočních besídek či záludného pátku
třináctého a odhodlaně reservujeme kýtu na křižovatce na sobotní večer. O
sponzory je každoročně velký zájem a vede se nelítostný vyrovnaný boj už od srpna.
Vyhrát a zakrojit může jen jeden. V letošním trojlísku adeptů opět nechybí
maratónský specialista Kulich obhajující loňské vítězství (pokladník by možná
upřesnil, zda jde o útok na Double nebo Treble). Jeho protivníkem je, štřižbový
velmistr, stratég a intergalaktický vítěz v kterékoliv karetní hře, David.
A nováček této disciplíny, ale pevně rozhodnutý již přespolní MMTéčkař, Párky. Nejprve
však něco k tomu volejbálku.
Česká lípa – Mff 0:3 (-19,-14,-20)
V České Lípě se opravdu těžko vyhrává a dokonce se tam
i obtížně se tam jezdí na čas, o tom víme své. Posádka černé formule byla až na
Turyho téměř totožná jako z minulého výletu, dokonce sám trenér navrhl
tuhle kombinaci v domnění, že poučeni z loňska již nestrávíme
předzápasovou poradu U pekaře v krátkém rukávu a následně v objetí svých
kamarádek z Horních Počernic. Snad géniové zódia káli, snad osmapadesátá
vyšší inteligence spikli se proti ubohé posádce … nezadařilo se… a tak na
černém mostě nasedla po roce zas unavená nevyspalá posádka na orbitkách a
zbytkovém alkoholu. Fičíme s inverzí o závod a diskutujeme na téma „Jak
baletit na klavíru pod vedením učitelky Jeleny“, Tury se moc nechytá a mlčí.
Poprvé Lukáše předjelo auto za posledních 20 let bez jeho souhlasu (pozn. Podle
zadních světel asi Audi), pátek 13tého se začíná projevovat. Za Mimoní jsme
najeli do mraků a Petr Kolář v tu chvíli zpíval:„
…Dal jsem se cestou do neznáma, když oslnila mě ta zář…“
podvědomě jsme zvolnili tempo nepokračovat v ruské ruletě zrovna dnešní
pátek. Na kruhovém objezdu s čápy jsme se dali druhou doprava a s hitovkou
roku 1983 Karla Zicha „Je to Pajáda, lehnout si na záda“ jsme dojeli do České
Lípy.
Porada proběhla netradičně, Průchemu se do auta nevešla
tabule, Kulich mlčí a Standa řekl jednu větu: „Tak jste si to všichni přečetli,
jdeme hrát“. Vánoční kapr se postaral o šokující informace o soupeři.
Reprezentační pinkátko Boula odešel za vidinou do extraligového Brna, druhý
playmaker Javor si na vánoce málem pořídil sádrovou ozdobu, naštěstí už kulhá a
regeneruje do nového roku a zbytek hráčů byl obtížně k nalezení. Žádné
podcenění z naší strany neexistovalo, Rohlík s Vácou se řídili
mottem: „Když v České Lípě tak jedině s gyrosem od Turka“.
Rozcvičovat v modrém vyrazilo 12 hráčů. Pinkání na koš si vyzkoušel i
Lukáš, aby udělal něco jinak, žádná pověrčivost v tom nebyla.
Hynek s Párkym na smeči, Káda Kulich na bloku, Průche
na náhře a Lukáš na účku, Váca na liberu. V modrých dresech nastoupil i
soupeř, jehož družina čítala sedm kusů. Na tribunu už zasedli místní
věhlasní fanoušci, zastrčit dresy, pozdravit a utkání mohlo začít. Začátek
utkání vyrovnaný, defenzivní činnost na obou stranách byla na výbornou ale i
tak se Hynkovi podařilo několikrát štípnout po lajně a do menšího trháku jsme
šli my. Přes potíže uhrát si bodovky jsme pozorně udržovali mírný náskok
převážně blokem a servisem. Prvenství v efektivitě statistického parametru
poměr servis/obrana dosáhl zřejmě opět René (pozn. autora: Nutno podotknout že
s tímto parametrem René přisel a sám ho i počítá), kdy při jeho střídání
za účelem posílení bloku dal Lukáš eso a potom byl vystřídán zpět.
V tajnosti se Kulich těšil na své nadalovské podání, avšak druhý technický
oddech mu náladu rychle zkazil a plachta na libero přišla na scénu. Parky si
odkrokoval servis a rázem byl náskok už 6 bodů, a ten se podařilo udržet až do
konce 25:19.
Druhý set začali českolipští bijci lépe, ale vedení 3:2
ztratili záhy, na 8. bod jsme nakonec dosáhli my. Naši jinak pestrou hru jsme
stáhli jen na servis, blok a občas bombu z kůlu a vyplatilo se. Přehecovaného
Hynka jsme nechali maličko zchladnout a blýskl se jen světáckým lobem na zadní
čáru a vysloužil si pochvalu od Standy před nastoupenou jednotkou v druhém
oddechovém čase. Nepříjemná soupeřova taktika čapat a trpělivě přehazovat se
roztříštila o náš vlnolam. Kulich teprve zjistil, že soupeř nemá libero a tak
plachta byla passé a na řadě byl skákaný servis. Bodový rozdíl plynule narůstal
19:11 a zastavil se na pultu v pekařství 25:14, tedy jedna houska pro
soupeře. Některé z opor domácího týmu už házeli flintu do žita:„ Trenére,
dneska už ne vystřídej mě, já na to nemám.“. Nebylo moc materiálu podobným
rošádám a tak museli chtě nechtě dál hrát i ve třetím setu.
Třetí set nabídl strhující a napínavý začátek, pouze do
osmého bodu. Hynek svou pochvalu už dostal a o další body se museli postarat
ostatní. Na síti při přesunech usínal Kulich a opožděného bloku se soupeř
trefoval o 106, Káda vyučoval v deblech a na podání rutinéři Párky, Koube,
Průche dusili přijímající hráče svými pozdravy. Energetická hodnota Redbullu a
kokakoly klesla pod uspokojivou hranici a Lukášovy pumelice se přestaly odrážet
od země do stropu. Taktovku převzal Párky do doby, než se mihnul na servisu
Kulich. Přes nesouhlas trenéra provedl rituální přípravu inspirovanou 8mi
násobným vítězem francouzského Roland Garros a skočil podání. Soupeř return
nezvládl, vysoký míč padal přímo na síť, Párky se ocitl v ideálním náběhu.
Překvapeného soupeře překvapil ještě víc, když mu sedla smeč a hřebíkem ukončil
výměnu. Vše se odehrálo ve vysoké rychlosti, že bylo zapotřebí sokolího oka,
které potvrdilo nemilý pocit. Párkyho hřebík líznul lajnu boční lajnu zvenku o
maličký 20-ti cm fous, takže bod pro soupeře. Sedmi bodový náskok nesnížil ani
nově příchozí kulturista, který málem zlomil Renému zápěstí. Ze sedmi
vypracovaných matchballů jsme proměnili až ten čtvrtý 25:20 a zatnuli domácím
LIPEC.
3:0, ti čuměli zadunělo snad poprvé českolipskou sprchou a
my s tříbodovým dárkem odjížděli. Rohlík, Váca, a asi i David ihned
ujížděli k Turkovi se sympatickou zavíračkou ve 4h ráno na vynikající
gyros, který se ani s tím národní třídě nedá srovnat. Standa na klobásu do
bufetu a černá formule směr černý most. Tury zas v roli GNS navigátora (z
angl. Got nothing to say) nepřipoměl, že jsme na cestě zpět. Na kruhovém
objezdu s čápy jsme sjeli po paměti druhou doprava, protože výhled clonil
autobus. Naštěstí si Lukáš asi 5,4km před česko-polským hraničním přechodem Petrovice
uvědomil, že tahle cesta je mu neznámá a řekl o tom Turymu, ten atvrzele
odmítal. Tento kraj přece velice dobře zná, neboť zde jezdil každé léto na
prázdniny a tak jsme navštívili Turyho babičku v Jablonném
v Podještědí, povečeřeli štrůdl s čajem, hodili otočku o 180 a
ujížděli, až pršel olej a sněžily žmolky pneumatik s asfaltem, do Mimoně
na kruhový objezd s čápy.
Zajímavosti:
- 100% bilance účka ( tri zapasy 9 bodu skore 9:0 tri
housky)
Poučení - „Když se na displeji rádia objeví červeně SPORT,
tak to není zpravodajství“
- Jedu tahle kolem a rychlostní radar ukazuje „00“
- jeden citát „Tady já nikdy nevím, jestli se může
předjíždět. …. Ták asi né, nó.“
- hvězdicovitá metoda testovaní správné silnice (hlavni je
si všechno vědecky odůvodnit)
Pak si toho už moc nepamatuji, protože jsem
v serpentinách usnul, vzbudila mě rána do zátylku, ale to už jsme
setrvačností dojížděli na autobusovou zastávku, černý most.
Kulich
Žádné komentáře:
Okomentovat