Pan Kouba je jeste plny dojmu ze Stareho Mesta.

Páteční zápas se Starým těstem opravdu nejde jen tak přejít bez alespoň elementárního záznamu. Doufám, že někdo poté připojí též aktualitu z pátečního večera.

Na zápas jsme se nakonec sjeli v plné sestavě, ačkoliv někteří lidé s účastní měli opravdu velké problémy (pan Holous přiletěl z Osla, pan Kouba jel přímo ze Sušice). Vedení opět nezklamalo a po neplatných jízdenkách při cestě do Havířova se blýsklo o hodinu dřívějším avizovaným začátkem utkání. Naštěstí jsme to zjistili již během cesty, takže nevim jak ostatní, ale já jsem měl dostatek času na kávičku a palačinku s jahodami a šlehačkou u pana Schibeho. Takže po takto příjemně stráveném odpoledni jsme se konečně dostali k naplnění cíle naší cesty – před domácím publikem zesměšnit domácí miláčky mohutně povzbuzované jejich úžasnou hymnou. Po dvou dosti tvrdých porážkách jsme potřebovali vyhrát opravdu jako sůl. A nezačali jsme špatně, první set jsme vyhráli vcelku s přehledem. Druhý set nás však již uvedl zpátky do reality. Třetí set jsme vedli 24:23 a měli jsme příjem a já se tak dlouho dohadoval s Holousem, co půjdeme za signál, až jsem poslal příjem rovnou doprdele. Pak ten idiot na druhé straně zkazil podání. No nakonec pan Schibe to ještě 2x (slovy dvakrát) vymastil a byl konec. Během tohoto nešťastného setu se nám navíc ještě zranil pan Olda (ne že by to byla škoda, ale člověku to nepřidá). Ve čtvrtém setu jsme zmobilizovali síly a s podporou vedoucí úlohy pana Bély, kterého jsem viděl hrát v takové formě naposledy před pěti lety, jsme ty nešťastníky úplně převálcovali.
No a pak byl ten tajbrejk. Nakonec skončil 27:25 a nevim jak ostatní, ale mě se klepali ruce ještě hodinu po skončení. Od stavu 15:15 jsme my i soupeři pomalu přestávali býti normálními lidmi, což se projevovalo tím, že po každém uhraném balónu jsme řvali a skákali jako pominutí (nejsem si jist, ale myslím, že se tímto pudovým způsobem projevoval i pan Béla). Nutno dodat, že stejná proměna nastala taktéž u soupeřů, takže si dovedete představit, jak intenzívně jsme si to navzájem sypali. A nakonec to zařídil opět pan Béla, jehož blok udělal přítrž tomu bláznění. Bélo gratuluji (one man show)…..
PS: Jsem rád, že jsem musel jet po zápase zpátky do Sušice, a tudíž neabsolovovat zřejmě velmi intenzivní a vyčerpávající oslavu vítězství. To bych taky v sobotu vůbec nemusel dojet.

Lukáš