Zájezd Staré Město, Poštorná (29. 10 – 30. 10. 1999)
Na tento výlet jsme jeli s určitými rozpaky. Přece jenom jsme
třikrát po sobě prohráli a to po docela dost ostudných výkonech a ani nasazení
jednotlivých borců při hře na středečním tréninku nenasvědčovalo nějaký znatelný
obrat k lepším zítřkům. Pan Kouba nakonec doma uhádal, že může s náma na hřišti
pobýt (nebo pobít, či snad přímo poblít?!) aspoň v pátek ve Starém Městě.
Díkybohu za to!!!
Nevím čím to je, ale Starák je pro nás, co se týče příjezdů na
začátek utkání, zakletý. Tentokrát jsme na rozdíl od loňského roku, kdy jsme
dorazili o hodinu později, vyjeli o hodinu dřív. Naštěstí jsme se, díky špionáži
přímo v místě konání zápasu, o fatální chybě dozvěděli včas a mistr Fittipaldi
mohl zvolnit tempo. Díky včasnému startu se také pan Lukáš, jedoucí sám v autě
ze západočeské Sušice, mohl stavit před zápasem u Skýbů na kafe a palačinku
s jahodama a se šlehačkou. Vzdejme tímto hold mobilním telefonům, (jejichž počet
se v našem družstvu utěšeně rozrůstá) bez kterých bychom nemohli včasně a
správně zareagovat na vzniklou situaci.
Nyní k vlastnímu zápasu. Klasická kolíbka a také klasická
nepovedená koncovka setů, v našem provedení již poněkud tradiční. Hra se
přelévala ze strany na stranu, chvilku vedli oni, chvilku my. Stav po dvou
setech: 1:1. Po promarněné koncovce třetího setu (za stavu 24:23 pan Lukáš
vypařil příjem!), jsme je po změně sestavy roznesli v housce (asi 25:14).
Následoval tie-break, když použiju eufemismus, infarktový. Měl vyrovnaný průběh,
ale před patnáctým bodem jsme měli navrch my. Promarnili jsme několik jasných
matchballů: těžká nahrávka z pole na handu, sklepnutí do autu (pan Holous),
lehký sice plachtivý míč asi šest metrů do autu sražen hlavohrudí nechytatelným
způsobem (pan Peťák), lehký míč čapnutý v poli, byli jsme však v síti (pan
Kouba), krásně zablokovaný míč čapnutý naprosto haluzácky kolenem (pan Číž ze
Starého Města) a následně složený. Bylo to jako naprostá bezmoc dát závěrečný
bod. Staráku se dokonce podařilo otočit výhodu na jejich stranu. Propadal jsem
beznaději. Dlouho se nikomu nechtěla udělat chyba. Pan Kouba se s panem Holousem
překonávali (ostatní samozřejmě také, ale oni dva to vzali do svých rukou).
Nakonec se nám po velikém trápení podařilo otočit opět výhodu na naši stranu a
za stavu 26:25 zablokovat soupeře (pan Béla). Slabší povahy musely být vyvedeny
ze sálu a my propukli v obrovský jásot.
Musím ještě podotknout, že vynikající výkon podal také pan
Béla, zvláště v jedné situaci. Máme servis a pan Vojta udílí pokyny: ty vyskočíš
s nahravačem, já zablokuju střeďáka sám, ty vezmeš ulívku ze středu, ty čapneš
diagonálu… Servis, náhra na střed, tudům, střeďák to má pod nohama. Skvělé.
Podáváme znova. Všichni: “Bélo, co teď?”. “Teď nevím...To samý!”. Servis, náhra
na střed, tudům, střeďák to má pod nohama. K tomu prostě není co dodat.
Večer se pak samozřejmě nesl v duchu oslav. Tragedií bylo, že
jsme byli zase ubytováni mimo civilizaci, takže jenom pár skalních mohlo odjet
za odreagováním do Hradiště. Na místní diskotéce byla k vidění dokonce dívčí
skupina “HOLKI” (obdoba Luneticu), což byl pro všechny jistě nezapomenutelný
zážitek.
Sobota nebyla tak veselá jako pátek. Bez pana Lukáše jsme
drželi s Poštornou krok pouze první dva sety. První jsme vyhráli a koncovku
druhého opět bezostyšně zahodili. Pak už jsme se nechytli, takže jsme jim
darovali první vítězství v této sezóně. Opět se stáváme Jánošíky, tentokrát ale
neporážíme ty nejlepší.
Závěr: “Nechci být jedovatý, ale na některých z vás je vidět
nedostatek spánku!!!”
(DSK)
Žádné komentáře:
Okomentovat