Pan Kouba si tak trochu zavzpominal na uspesnou navstevu Dobrichovic...
Druhý set však byl již plně v režii jednoho mužstva a to nás. Třetí set o tom bych kvůli Dobřichovicím (v podstatě to nejsou špatní kluci) raději pomlčel, jelikož si nejsem jistý, zda přelezli přes 10 bodů. Zato ve čtvrtém se nějakým záhadným způsobem zmotořili a vyhráli ho. Tak jsme si je holt popustili do tiebreaku, kde se klukům z Dobřichovic však pranic nedařilo a tak nakonec podlehli těm lepším. Zřejmě se zalekli vítězství. No nic kluci, nezbývá Vám bohužel nic jiného, než počkat až pan Béla odejde i s mikinou do důchodu. A hlavně, tyto porážky Vás přece nemusí vůbec mrzet, vždyť PROHRÁT S MISTRY NENÍ HAMBA.
No a pak mohlo začít panem Bélou avizované bujaré veselí na počest Bély Kolouška. Konec tohoto veselí u některých hráčů skončilo na čísle 14, což už se dá považovat za solidní výkon. Na druhou stranu mi bylo trochu líto pana Kolouška, který seděl v růžku místnosti a z jehož grimasy nešťastníka bylo možné vyčíst změť nenávistných pocitů zkloubených s totálním zoufalstvím.
PS: Když budeme chtít vyhrát, musí pan Kouba právě v jednom setu v koncovce vyházet příjmy.
Lukáš
Žádné komentáře:
Okomentovat