úterý, listopadu 16, 1999

No, nastal nám zápas pravdy.


Pan Kouba si tak trochu zavzpominal na uspesnou navstevu Dobrichovic...


Jsme tak hodně špatný nebo máme jenom smůlu? Zápas s Dobřichovicemi nám měl dát jasnou odpověď. Zápasy s Dobřichovicemi jsou vždy velmi prestižní obzvláště pro vybrané jedince (Béla, D. J. Splaw, Hóla). Tentokrát však byl zápas okořeněn tím, že švagrová našeho nejzkušenějšího hráče, pany Bély, si brala tentýž týden jednoho nešťastníka z týmu Dobřichovic. Již před zápasem nás pan Béla naladil tím, že v případě vítězství se nebude zdráhat odměnit náš kolektiv patřičným všimným. A tak jsme s podporou Bélovy mikiny (kolem které soupeři chodili velkým obloukem) a s vědomím, že s Dobřichovicema prostě nejde prohrát, nastoupili k velmi důležitému utkání. A nezačali jsme špatně. Celý první set jsme vedli, až do poslední dobou velmi se opakujícího stavu 24:23 pro nás, přičemž jsme měli výhodu příjmu. A opět si soupeři vybrali na příjem pana Koubu, který opět nezklamal. Tentokrát se sice již na příjem soustředil pekelně, nicméně efekt byl stejný jako ve Starém Městě. Opět ho poslal do hajzlu. Pak tam poslal ještě dva a bylo vymalováno.

Druhý set však byl již plně v režii jednoho mužstva a to nás. Třetí set o tom bych kvůli Dobřichovicím (v podstatě to nejsou špatní kluci) raději pomlčel, jelikož si nejsem jistý, zda přelezli přes 10 bodů. Zato ve čtvrtém se nějakým záhadným způsobem zmotořili a vyhráli ho. Tak jsme si je holt popustili do tiebreaku, kde se klukům z Dobřichovic však pranic nedařilo a tak nakonec podlehli těm lepším. Zřejmě se zalekli vítězství. No nic kluci, nezbývá Vám bohužel nic jiného, než počkat až pan Béla odejde i s mikinou do důchodu. A hlavně, tyto porážky Vás přece nemusí vůbec mrzet, vždyť PROHRÁT S MISTRY NENÍ HAMBA.
No a pak mohlo začít panem Bélou avizované bujaré veselí na počest Bély Kolouška. Konec tohoto veselí u některých hráčů skončilo na čísle 14, což už se dá považovat za solidní výkon. Na druhou stranu mi bylo trochu líto pana Kolouška, který seděl v růžku místnosti a z jehož grimasy nešťastníka bylo možné vyčíst změť nenávistných pocitů zkloubených s totálním zoufalstvím.

PS: Když budeme chtít vyhrát, musí pan Kouba právě v jednom setu v koncovce vyházet příjmy.

Lukáš

Žádné komentáře:

Okomentovat