Je tady pátek a mám
toho dost, tak beru kramle, respektive tašku, a chystám se odcestovat na sever
Prahy, do Suchdola. Zachraňování kapitalismu už bylo tak akorát, je načase
zkusit něco užitečnějšího. Ale hmotnost zavazadla zkušenému hnedle napověděla,
že není všechno zcela v pořádku. Chybějící boty, to je začátek víkendu,
jako fík, tak zahazuji ambice na to, stihnout cokoliv z aktivit naplánovaných
na odpoledne a místo chladného severu jedu vstříc teplé náruči domova na
západě. Jako obvykle se ukázalo, že plánování je ztráta času a mnohem
důležitější je flexibilita.
Boty jsem našel hned,
po patnácti minutách nejistého bloumání po parkovištích na sídlišti jsem
objevil i auto, které už tam pár týdnů stálo bez povšimnutí. Tak tedy, na sever…
TJ ČZU Praha 2:3 MFF Praha (-24,
16, 22, -23, -12)
Ze Suchdola se bodů
nikdy moc nevozilo, co si tak vzpomínám, ale od leadra první ligy se přeci jen
čeká víc, než od nějakých starých Matik (přes léto jsme věkový průměr týmu
snížili asi tak o 10 let). V sestavě sice chyběl Ráďa, což přihrálo
permanentky na plac do rukou Kulichovi a Kubíñovi, jinak jsme ale byli v plné palbě, včetně
dvojice trenérů. Tedy, alespoň podle plánu. Fiky Standovu instrukci: „Sestava
na oba dny.“ Vyhodnotil, jako že s ním v pátek nepočítáme, takže
třetí permanentku dostal ještě v šatně Óňa. A tak plán na Bórův trenérský
majstr-štych, kdy provede dvoj-střídání pomocí čtyř-střídání, vyletěl komínem,
jak to tak s těmi plány chodí…
Zkušenost trenérů nás
ale nenechala na holičkách a plán vyhořelý byl dynamicky nahrazen plánem novým –
smečovat bude hlavně Kubajs na účku a Benymu je potřeba zavřít lajnu, dává to
tam pořád, i když to vypadá, že to nejde. O kompletní rozboření nového plánu se
pro změnu postaral soupeř. Kubajze zákeřně nechali stát ve čtverci a Benyho
lajnu se nepodařilo zablokovat ani na šest pokusů, které jsme během prvního
setu měli. Mám paměťovou stopu, že jsme vyhráli poměrně hladce, ale podle
Štufiho na hraně zástavy dechu a dvaceti čtyř bodů na soupeřově kontě zpětně
soudím, že to byla fuška.
Ve druhém setu
zemědělci přidali – Beny spolehlivě skládal lajnou a s přibývajícími esy
se pomalu vytrácel výraz z tváří našich hráčů. Dokonce i Parky se přestal
mračit, jak to tak dělá, když hrajeme blbě a naše polovina hřiště působila
vyčerpaně, nepřítomně až prázdně. Tomína vystřídal Mahaj, Štufiho Pilda,
ale na víc, než na 16 bodů to nestačilo. Positivním momentem bylo, že jsme v hledišti
předčili soupeře jak počtem, tak hlukem – další příjemná novinka do sezóny
2018/19.
Třetí set proběhl více
méně v duchu druhého, ale bodo-stroj MFF se pomalu začal opět chytat. Soupeř
ovšem houževnatě bránil a dokonce i nekompromisní Mikiho bombice po lajně
končily nejprve na bagru (půllitru, nebo jiném standardním úderu) Závina a o chvíli
později na naší palubovce. Pro zpestření si Bóra vykoledoval žlutou kartu
(čísla tentokrát zůstala na svém místě) a jako třešnička na dortu se objevila
karta červená, za Óňův standardní pohovor s rozhodčím, i když
neverbální. Ve čtvrtém setu nastaly dva zlomové momenty.
-
Touha
diváků po dalším setu zábavy nás nekompromisně tlačila k vítězství.
- Miki
zablokoval Benyho lajnu, což suchdolského smečaře rozhodilo natolik, že vzápětí
druhou vyhodil a bylo z toho přesvědčivé vítězství MFF 25:23.
Tajbrejk už byl čistě
pro diváky, aby viděli, co všechno může volejbal nabídnout. Za zmínku
stojí především dvacetiminutová diskuse soupeře s rozhodčím o tom, kdo má
stát ve hřišti a čí je chyba, že je zápis napsaný jinak. Každopádně ze stavu
4:2 pro MFF se rázem stalo 5:1 (nikdo nerozumí tomu proč zrovna takhle) a to se
nedá prohrát. Aby bylo trochu napětí, upravili jsme ještě skóre na 7:6, což už
se prohrát klidně dá a v poklidu dohráli se ziskem dvou bodů do celkového
pořadí. Následovala zasloužená večeře Na Urale a návštěva nočního centra Prahy,
kterou jsem tentokrát pro celkovou sešlost (a samozřejmě zodpovědný přístup k rodině)
vynechal.
Č. Budějovice B 0:3 MFF Praha (-31,
-21, -24)
Sobotní odjezd na jih
se posunul z původně plánovaných sedmi ráno na poledne, což už se
dalo vydržet. Ještě příjemnější byla tahle změna plánu po obdržení fotografií,
které dávaly tušit, že část týmu spolu s fanoušky páteční procházku Prahou
protáhla až do odjezdu „Jižního expresu“ v 6:01, ale jsou to prý
jen f‘l‘ámy.
Zajet sesekat poslední
tým tabulky pro letošní Matiky není výzva, proto jsme ze sestavy škrtli naše
obě extra-posily Ráďu s Mikim a pro jistotu i oba trenéry. Úředních desek i volantu
naší formule se ujal David a s pohodlnou rezervou 20 sekund před pozdním
příchodem nás dovezl do Budějické šatny. Plán zněl jasně, nedělat chyby na
servisu, protože přijímají špatně.
V hale proti nám
na hřiště nastoupil Ulča jako pinkač a s ním 5 borců ročník 2000+ a 2m+. Rameny
nad síť neskákalo jen libero, a to možná jen proto, že neskákalo vůbec. Takhle
standardní poslední tým tabulky nevypadá, ale co naplat, volejbal není jen o
výšce, hlavní je síla, jako v každém sportu, od vzpírání po šachy.
První set se vyvíjel
dobře, a už na desítce jsme mírně vedli, slušně bránili a kat EGE Kubin rozséval strach mezi útočníky domácích. Pak se ale začal
soupeř cukat, přihrávat za jedna podstropáky a hlavně čapat naše bodovky, Po
dvou nesložených balónech navíc přichází chyba na příjmu a Davidův tajm za
stavu 19:20. Soupeř kazí podání a do koncovky jdeme nastejno. Za stavu 22:22 se
Budějice dostávají do vedení, na 25 vedeme my, na 27 zase domácí. Naštěstí, v nouzi
nejvyšší soupeři hodí jednou až dvakrát míč do autu a Parky skládá, co dostane
pod ruku – což je asi tak 80 % míčů, které dostane pod ruku Óňa.
Do druhého setu
nastupujeme čtyřmi bodovými bloky v řadě a soupeř bere tajm za stavu 4:0.
Tenhle vstup do setu vzal mladíkům vítr z plachet, kazí podání a my v poklidu
zvyšujeme náskok až na 19:12. Pak přichází excelentní moment, kdy soupeř vrací
míč zdarma, míč, který skoro škrtá strop, letí asi 10 sekund a v poklidu dopadá
do našeho hřiště. Podstropáky přeci bere libero..pokud zrovna nesedí na lavičce…
Nestandardní moment vedl ke standardní sérii dalších 3 chyb a za stavu 19:16
bere David zkušeně tajm. Po něm Budějice, jako vždy, když vezme tajm David,
kazí podání a dohráváme s bezpečným čtyř-bodovým náskokem.
Třetí set slušně
bráníme, něco se čapne, Parky s Pildou skládají, i středem se něco povede
a mě s Óňou (respektive našim monster-jedno-blokům) dělá co 3 míče soupeř
radost, když se signálem z hlavního kůlu namaže rovnou pod nohy. Není to
prdel, hrát ty signály… Na desítce už vedeme o 4 body a vše směřuje k rychlému
vítězství. Ale jako tradičně, přichází matická dramatická vložka, kdy pouštíme
laciné body k nám a na každý náš bod se nadřem. Bodovky domácí začnou
čapat a škodí servisem. Do toho se ještě vloží dvojice rozhodčích a po třetím
zářezu Óňa dostává kartu za expresivní hodnocení jejich výkonu. Na devatenáctce
už jsme srovnaní a Dejv zkušeně tajmuje. Soupeř o něco méně zkušeně kazí podání
a do koncovky jdeme s náskokem, ale na 24 je opět srovnáno. Naštěstí
soupeř zakončuje dvěma útoky do autu a můžeme si v poklidu zaskákat
se třemi body v kapse, Ti čuměli…
Stejně jako v pátek nás i v sobotu do
haly doprovodila početná skupinka „FANS“, jak místních, tak přespolních a
dokonce i s transparentem dokumentující náš současný pokřik. Soupeře
tentokrát nepřečíslili, ale stoprocentně překřičeli. Díky i jim.
VK Jihostroj České Budějovice 3:0 VK
Lvi Praha
Jako zpestření večerního
programu a vyplnění pauzy před odjezdem vlaku jsem využil nabídky taxislužby
Mahaj a lístků na extraligu, abychom se koukli, jak to kluci válej o tu soutěž
vejš. Abych z Budějic něco měl, Mahaj na cestu naplánoval komentovanou
projížďku městem a návštěvu kadeřnictví, aby ho po týdnu v Praze doma
vůbec poznali – odhadl to tak na 20 minut. Plán vyšel přesně, 10 minut jsme
hledali místo na zaparkování, 10 minut jsme hledali kadeřnictví, kde bylo plno
a mohli tak ‚in time‘ pokračovat na Jihostroj.
Přesto, že se ten den
v Budějovicích už „ten lepší“ volejbal hrál, v hale bylo dost plno.
Diváci asi chodí až na večerní utkání, ať je papírová kvalita sportu jakákoliv.
Podle odhadu odborníků to měla být rychlá „třínulka“ pro domácí Jihostroj pod
vedením zkušeného kapitána Filipa Kupilíka. V zásadě byl Jihostroj ve všem
o třídu lepší, přesto koncovky působily vyrovnaně – 22, 23 a 26. Ale když i
Špulákův rotoflex skončil na pásce, bylo rozhodnuto. Hlavní smečař a slovenská
opora Lvů měla podle statistik 24% úspěšnost, ale z venku to vypadalo tak
na 4 %. Na účku hrála další zahraniční posila Gino Naarden, která byla sice o půku
lepší, ale ani se 6 % to, v kombinaci s Demarovou náhrou dvojákem (i
když metr nad páskou) a 27 nevynucenými chybami za 3 sety, na výhru stačit
nemohlo. Snad nám nedraftujou Parkyho… Kvality Matik už se patrně rozkřikly, protože
s námi hned na pondělní trénink přišli lidi z reprezentace.
Dejte nám soupeře,
ráca
Žádné komentáře:
Okomentovat