středa, března 02, 2016

Výjezdní zasedání Hradec-Staré Město

(v šestce+1 jedem A šestkou, v Šestce do šestky, po šestce spánku dohra v šestce+1-1)

Jako již tradičně, na konci každé sezony se mi přestává dařit ve střižbě. Tentokrát si na mě ve finálku smlsnul Tužkyn, se svým obvyklým kamenem…

Už v týdnu před výletem do východních Čech a do Uher jsme hledali minimálně šest+1 odvážlivců, kteří by se nebáli postavit výzvě v podobě potenciálního nachlazení z hradecké mrazírny, uherskejch cipů v klubu Šestka, pochybných individuí ubytovaných v hotelu Morava, poslechu nenapodobitelné mainstreamové hymny VSK Starého Města a cesty přes obávané kopce, kde ej, od Buchlova větr věje. Nakonec jsme vyrazili v šest+1členné sestavě Rohlík, Roman, Tury, Tužkyn, Ráca, Hynek, Parky.

Hradec – MFF 3:1 (17, -24, 20, 20)
V Hradci jsme chtěli zopakovat dobrý, spontánní, kvalitní obranou podpořený výkon ze základní části, kdy jsme hráli také bez libera a vyhráli 3:0. To se nám ale od prvních míčů vůbec nedařilo. Hořeli jsme zejména na příjmu, já nemoh pořádně přihrát ani jednu hradeckou žíni a po matném výkonu jsme toho v prvním setu moc nepředvedli. Druhý set jsme už přišli na to, že se soupeřovo plachtou nemusíme hrát baseball a dá se přijmout i prstama. Po vyrovnané koncovce set pro nás. Třetí set jsme vedli i v druhém technickém tajmu, ale pak jsme nezvládli jedno postavení a koncovku zmršili. Poslední set se nám vůbec nedařilo na obraně a Hradec jasně vyhrál. 

Následně se ukázalo, že se Hradec touto výhrou a zaváháním Domažek ve Staráku posunul do barážových bojů o udržení 1-M.

Staré Město – MFF 3:1 (14,28,-21,22)
Po nášupu v hradecké hale jsme si dali nášup v nejrozsáhlejším labyrintu mezi obchodními domy – v hradeckém Futuru. Nasedli jsme do vozů a po cestě okolo Rychnova, Šumperka, Mohelnice a Olomouce můj „Fokin“ dostal pořádnou rychtu od Rácovo „A šestky“ a mohlo se jít do Šestky. V Šestce jsme to zvládli do šestky.

Po šestce spánku jsme vyrazili na obchůzku šesti náměstí a hospodu jsme našli tak napošestý. Po steaku s bramborovejma lodičkama (asi místní specialita), jsme přejeli na jedno Synot kafe a šli jsme na plac.

Hymna staráku nás moc nevyhecovala a první set jsme dostali s ostudou se čtrnáctkou. Soupeře jsme ale dobře uspali a druhý set vedli 6:0 při Hýňovo servisu. Vedení jsme drželi až do druhého technického tajmu. Pak ale z těch bomb na servu Hýňu nemilosrdně skolil heksenšus a Románo musel na smeč. Set jsme sice po boji v koncovce prohráli, ale Románova chvíle měla teprve přijít. 

Nezbývalo nám nic jiného než hrát na dva nahrávače s tím, že zadní pinká. Tenhle systém se nám překvapivě osvědčil, protože Rohlík pro zmatení soupeře krmil Romána a ten chyt na handě takovou slinu, že po čtyřech bodech v řadě a sestřelení soupeře stojícího v metrovém autu, byl soupeřovo nahravač donucen k výroku „Tóž hóši na totó nemám, na totó se*ů“. Tury přidal bomby ze skákanýho servu, Tužkyn změnil svůj uplakanej výraz na bojovnej a začal skládat, Ráca blokoval, Rohlík pinkal bez dvojáků a set byl náš. V posledním setu jsme opět nehráli úplně špatně, ale soupeř si udělal do koncovky náskok, který už nepromarnil.

Tímto víkendem jsme zakončili svoje účinkování v letošním ročníku 1-M. Už před ním bylo jasné, že nehledě na výsledky skončíme na 9. místě. Po nevydařené páteční hře, ale vydařeném teambuildingu, jsme rádi, že sobotní zápas neztratil sportovní hodnotu, i když ani jednomu týmu už o nic nešlo. Teď je na čase zase trochu máknout v rambodílně, aby to příští rok, kdy podle mě bude konkurence zase o něco větší, už konečně skončilo play-offem.
(Parky)










Žádné komentáře:

Okomentovat