MFF vs. Domažlice: Na Dvakrát

Díky nešťastnému losu mě čeká další aktualita, tentokrát se ji pokusím i napsat. O víkendu nás čekal dvojzápas s Domažlicema - týmem, který bojuje o záchranu v první lize.

MFF Praha - Domažlice 3:1 (0:1, 1:1, 2:1, 3:1)

V pátek nás čekal poslední zápas doma, na který nás přišla podpořit celá fanouškovská základna cca 5 lidí. Ti chytřejší už měli spočítáno, že procentuální šance spadnout z do baráže je podobná jako promile alkoholu u člověka, který 2 měsíce nemůže pít kvůli antibiotikům. Ti ostatní chtěli ještě uhrát minimálně bod.


Do zápasu se omluvil Kulich, který jel točit pivo. Čímž jsem se dostal do základu a rozhodl se přijít včas, což se nepovedlo. Z porady si nic nepamatuju, snad jen že hrajem na vítězství.

To se první set taky nepovedlo. Prohráli jsme v koncovce (22:25). Na což v dalších setech reagoval kapitán Lukáš K. rázným servisem a nám se celkově začalo dařit. Parky dostal křeč, tak se trochu zamíchalo se sestavou, takže jsem se po zbytek zápasu bavil pozorováním Reného a Vojty, jak trefují zeď za hřištěm soupeře.

I přes veškerou zábavu jsme zatlačili na soupeře a vyhráli zaslouženě 3:1 a mohli jít léčit Parkyho křeč do hospody.

Domažlice — MFF Praha 2:3 (0:1, 0:2, 1:2, 2:2, 2:3)

Na sobotu jsme se vydali do Domažlic zopakovat vítězství. Tentokrát jsme nechali starý doma. Standa chtěl protočit všechny možné kombinace a zároveň vyhrát. Což první dva sety před plnou domažlickou halou vypadalo jako super nápad.

V třetím setu jsme si chtěli jít pro vítězství, což nám nevyšlo a prohráli jsme s rozdílem 10 bodů. Další set jsme se ještě hledali, a stále nenašli.

Já jsem se po 4 setech naučil blokovat, takže tiebreak jsme jasně vyhráli 16:14 a mohli spokojeně jet domů oslavovat 5 bodů a jistotu udržení soutěže.

Honza.