Abstrakt:
Zápas s Kladnem byl klidný a vítězný. ČZU se ukázalo
být lepším soupeřem a nakonec asi spravedlivě vyhrálo. Naštěstí jsme však
nezjistili pozitivní korelaci mezi úrovní tréninků a výkony v zápasech.
Úvod:
Tak jsme se konečně dostali z toho nudného období mezi
koncem sezóny staré a začátkem sezóny nové. Ta je znovu plná nadějí a
očekávání. I letos se můžeme těšit na skvostné výkony našeho týmu, na bouřlivou
domácí hostivarskou atmosféru a na nervy drásající závěr sezóny. Budeme
nastupovat jako vždy s nestárnoucím Koubem a KD, ale náš tým zpestří
(nejen v Hostivaru) i duo mladíků: vždy usměvavý, ale nekompromisní Hynek
a nevinně se tvářící Tury.
VK Kladno
Na začátek soutěže nás čekal atraktivní soupeř, se kterým
jsme se poměřovali už pošesté v řadě a kterému jsme měli co vracet. I když na
tréninku před sezónou jsme byli rádi, když se nás sešlo osm, poslední týden se
naše počty vylepšili a všichni byli na první zápas připraveni. Tedy až na naše
blokaře. Celý předzápasový týden proto Kulich ladil vcelku úspěšně formu na
bloku, aby tyto zkušenosti mohl prodat v zápase – na účku.
V naší Hostivar aréně bylo jako vždy vyprodáno. Já jsem
zahájil na lavičce. Proto si ze zápasu příliš nepamatuji a tak bych se chtěl
zaměřit především na jeden zajímavý balón, který si pamatuji o to lépe. Zápas
se ve třetím setu chýlil ke zdárnému konci a tak se Standa rozhodl vyzkoušet
pár taktických variant. Byl jsem vyzván připravit se na střídání za KD na
servis s pokynem: „Čapni v poli!“. Rozhýbal jsem tedy rameno a připravil
si číslo. A už jsem šel na hřiště. KD se sice trochu nechápavě zdráhal, ale
nakonec se musel podvolit a vystřídat. Vlítl jsem na hřiště a snažil se hned
předat pozitivní energii spoluhráčům na hřišti. Dostal jsem se do takového
laufu, že už si ani nepamatuji, na koho jsem podával. Jen vím, že byl
v jedničce a já ho chtěl svou intergalaktickou plachtou dostat ze hřiště.
Fanoušci v celé Hostivar aréně bouřili a skandovali mé jméno a já cítil,
že dnes dokážu všechno. Vtom se ozvala píšťalka. Pro zlepšení koncentrace a
lepší efekt jsem s míčem párkrát bouchl o zem. A už jsem tu byl jen já,
balon a moje oběť. Nastavil jsem galovku tak, aby ve vzduchu pěkně zaplavala.
Jeden, druhý, třetí krok. Nadhoz a odraz. Byl jsem vysoko jako nikdy předtím.
Kolem mne se zastavil čas a já jako černá díra pohlcoval okolní energii. Balon
stačilo jen tak zlehka polechtat, aby nebyl aut… Set i zápas jsme vyhráli, i
když jsem to podání dal sotva do půlky sítě a šel si zase sednout. Neobstála ani
výmluva, že o servisu Standa nic neříkal. Ti čuměli!
3:0 (21,20,22)
Večer se nesl na vítězné vlně. Bylo pozdě a tak jsme do
Hostivaru nejeli. Pod lipami byla svatba. Nakonec jsme zakotvili v nějaké
hospodě na Vinohradech, kde dlouhá léta bydlel náš protihráč Zdenán. Pivo tam
dobré neměli. A navíc jsem se musel jít životně nutně vyspat, ale někteří
slavili až do rána. Za zmínku dozajista stojí to, že kluci vypili v baru
B52 suroviny na B52. A do historie prý vstoupí Kulichův Epilepsy dance
(0:20-0:40 a 1:30-1:45) http://www.youtube.com/watch?v=1FDLwxODZt0
.
volleyball.cz ČZU Praha B
Z druhého dne si toho pamatuji více. Mé vzpomínky jsou však
zkreslené a proto se za všechny nepřesnosti omlouvám.
Všichni věděli, že sobotní zápas v hostivařské hale
nebude taková pohoda, jako ten páteční. Navíc před zápasem v hostivarské
tělocvičně probíhal trénink žen a některé z nich se rozhodly zůstat i na
náš zápas. Vydržely celé dvě sady. Už první set se však pro nás nevyvíjel
dobře, když jsme prohrávali v koncovce 24:20. A navíc přišlo moje střídání
s pokynem čapnout v poli. Soupeř se však o mém nebojácném výkonu
z předchozího dne zřejmě dozvěděl a tak mou plachtu ze země dokonale
podcenili. Za stavu 24:23 už to vypadalo na skvostný obrat. Chycený balón, výborná
náhra do kůlu na Parkyho, tvrdá smeč po lajně a AUT. První set byl tedy
ztracen.
V druhém setu vypověděla Parkymu lýtka a tak zažil svou
premiéru Hynek. Ten se nebojácně pustil do soupeře, ale i přes jeho výkon jsme
opět prohrávali 22:18. A zde jsem znovu přispěl svou plachtou. A díky Rácovi a
celému týmu (protože volejbal je kolektivní sport) jsme druhou sadu získali my.
Ve třetím setu nám to ale znovu nešlo, jak jsme si představovali. Na Hynka si
blokaři zasedli a tak jsem se do hry poprvé dostal i jinak než jako servisman.
Set se nám ale nepodařil a tak jsme šli do sady čtvrté vybojovat alespoň bod za
tie-break. Toho jsme celkem v pohodovém tempu dosáhli.
Pátá sada na mne byla moc rychlá a tak si pamatuji jen marné
pokusy o zdolání obrany soupeře. Několik oddechových časů a pár střídání. Vše
marné. Prohra s osmičkou mluví za své. Naše letošní Hostivarská
neporazitelnost tedy skončila již v prvním kole. Po zápase se konečně jelo
do Hostivaru, nového minipivovaru. Nabídka piva i jídla je dobrá a ochotná a
příjemná obsluha je vždy připravena poradit s výběrem. Děkujeme našemu
budoucímu sponzorovi za příjemný večer!
2:3 (-23,23,-18,20,-8)
|
|
Závěr:
Oba zápasy jsme však odehráli oproti očekávání celkem dobře.
A když se vezme v potaz vývoj zápasu s ČZU, musíme být se čtyřmi body
po prvním víkendu spokojeni. Neuváděl jsem při popisu hry časté dvojstřídání
úček a nahrávačů. Všechny čtyři spoluhráče musím pochválit, jak je zvládli. A
trestuhodně jsem se nezmínil o Davidově příspěvku. (Nevím, kdy se na hřiště
přesně dostal, ale zahrál velmi dobře.)
Závěrem reportu bych Vás všechny chtěl vyzvat
k návštěvě Hostivaru. Stačí se jen přihlásit u obsluhy, že jste od nás.
(Sponzory potřebujeme a tento by pro nás byl velkým posunem vpřed. To by byla
účast na trénincích!) Ale tento týden po zápase do Hostivaru nepojedeme,
protože musíme hrát v Chocni a Brně. Koube bere mačetu…
Štěpán
Žádné komentáře:
Okomentovat