Česká Lípa - MFF
Praha 3:0 (18,19,15)
Nedokážu si to jinak vysvětlit,
než že patrně pro velký úspěch po minule napsané aktualitě, mi bylo shora znovu
dopřáno si to ještě jednou v krátké době zopakovat. Trochu k tomu teda,
se škodolibým úsměvem na tváři, dopomohli někteří spoluhráči, ale tím se u nich
jen potvrdilo, že mají dobrý literární vkus, na můj další článek se jistě těší
a nechtějí, aby můj talent upadl v zapomnění. Tak tady to tedy, milí
kamarádi a návštěvníci stránek, máte… Já jen doufám, že se z toho nestane
pravidlo.
V pátek 25.11. nás čekal
výlet do Benátek nad Jizerou za týmem, se kterým jsme v prvním zápase
letošní sezony poměrně v klidu 3:1 vyhráli, a tak jsme onu výhru chtěli
potvrdit i u nich a ukončit tak soupeřovu sérii dobrých zápasů ze závěru první
půle. Hned od začátku se ale ukazovalo, že to nebude tak snadné. Po většinu
setů jsme dotahovali náskok mladíků na druhé straně sítě, a když už se nám
konečně povedlo stav srovnat nebo jsme se dostali do drobného vedení, přišla
série několika zbytečných školáckých chyb, které nás srazili opět dolu. To je
bohužel naše nemoc poslední doby, kdy pro neukázněnost na hřišti a
nesoustředěnost zbytečně prohráváme důležité rozehry a stojí nás to cenné body.
Ve druhém a čtvrtém setu se nám povedlo trochu zlepšit příjem a rovněž jsme i
lépe bránili a to přineslo své ovoce. Za nerozhodného stavu 2:2 se šlo do
tiebreaku a k tíženému úspěchu nám měl dopomoci i Holousův fígl se změnou
stran tak, abychom dohrávali zápas na “vítězné“ půlce. Ona půlka pro nás byla
skutečně lepší i v tiebreaku, a když jsme na ní hráli, tak se nám celkem
dařilo. Problém ale byl, že jsme na ní vstoupili po otočce za stavu 2:8,
s čímž už se nedalo v závěru moc dělat a rozjetý soupeř nám
k tomu nedal ani příležitost. Jako
největší škodná pro nás byl po celý zápas dobře hrající Zbynďa Parkán, který
se, dle mého, nejvíce zasloužil o to, že se nám odveta v Pojizeří nevyvedla
a do Prahy jsme se tak vraceli bez bodu.
Chuť jsme si chtěli spravit hned
druhý den, kdy jsme si to namířili na sever Čech do Zákup, kde hrají svá domácí
utkání borci z České Lípy. Cestu jsme oproti předešlému hracímu víkendu
zvládli v klidu a na minutu přesně jsme se kompletně sešli před halou, až
se tomu všichni podivovali. Do kasičky na pokuty tak nekáplo nic. Několik
vtípků v šatně před zápasem svědčilo, i přes předešlou porážku, o dobré
náladě v družstvu, ale z té nás kluci z Lípy hodně rychle
vyvedli. Do zápasu jsme oproti pátku nastoupili se Zbirákem na smeči,
Kulichem na účku a Vóďou na lavičce, ale toto složení moc nezafungovalo, a tak
se začalo se sestavou točit. Ke slovu se dostal Vóďa a pak i Rohlík, ale pořád
to nestačilo a náskok soupeře se nepříjemně zvětšoval. Nepomohlo nám ani
Medvídovo hrablo na servisu a v závěru zápasu jsme to nespasili ani my 2 s Davidem
na bloku. Dobře v poli hrající Lípa nás mlela, na síti jim vycházelo téměř
vše a za mohutné divácké podpory na tribuně nám ani nedala šanci se nadechnout
k nějakému vzdoru. Během hodiny nás svými zlými J pohledy vyprovodili
zpět do šaten, kde už tentokrát moc veselo nebylo a my tu měli další námět
k rozmýšlení, jak z těch patálií ven.
Nyní by se slušelo napsat, že
nezbývá nic jiného než si přát, že příští zápas bude lepší a že se nám snad už
konečně povede protrhnout smůlu a vyhrajeme, ale jelikož při psaní této
aktuality vím, jak naše další vystoupení dopadlo, bylo by to přání zcela
zbytečné. O tom Vám už snad ale poreferuje někdo jiný.
Zdenán
Zdenán
Žádné komentáře:
Okomentovat