Vážení velevážení, slyšte příběh o tom, jak MFF mladíky z Brna domů se svěšenými hlavami odeslalo, aby následně odevzdalo body z Hostivařského svatostánku do rukou Staříků z Města po boji více než rozpačitém, málo patrném až zanedbatelném a psychicky vyčerpávajícím.
MFF Praha - Brno B 3:2 (-21,-24,16,9,10)
Bojovný duch a maximální nasazení celého týmu se projevilo již při tradiční předzápasové besedě. Lukáš se vybavil dopingem dvou tyčinek Mila spolu s lahví buržoazního nápoje z dovozu ze zámoří, čímž jasně ukázal, že se nebojí investovat a zápas bere smrtelně vážně. Dokonce i Standa, nezvykle odhodlaně, hlasem pevným jako skála hned na začátek zavelel: „O soupeři nevíme nic, takže běžte raději připravit hřiště.“ Čímž beseda také skončila.
Brno na nás vytáhlo sestavu z dorostu, nebo tak alespoň vypadala, takže bylo hned od začátku jasné, že proti letům praxe jádra MFF nemají žádný nárok. V tuhle chvíli stačilo jen podepsat zápis a mohli jsme jít s čistým svědomím do restaurace, s blaženým pocitem povinného vítězství. Bohužel, soupeř nesouhlasil, a tak nezbylo než utkání zahájit…
Jako každý zápas v téhle sezoně jsme začali zkušeně ne příliš vyvedeným příjmem a razantním úderem z kůlu o soupeřův blok pod nohy. Také stav 5:0 z pohledu soupeře není ničím neobvyklým, a tak mohl nerušeně začít tradiční rozjezd k vítězství, připomínající parní lokomotivu když stoupá ze Smíchovského nádraží k vrcholu Zlíchova. Syčela pára, létaly jiskry, ale za prvního jeden a půl setu to stačilo jen na nějakých 20 tvrdých útoků o soupeřův blok, které se se stejnou razancí navracely zpět a odrážely o naši betonovku a odhadem tak 20% úspěšnost na útoku. Na druhou stranu je třeba vypíchnout, že soupeřovy útoky se také mocně odrážely o naše statné blokaře, ovšem obvykle do závěsu, nebo lépe „dírou“ do pole, kde se nečaplo snad nic.
Potom se začaly dít věci… Na hřiště místo stresovaného Rohlíka nastoupil Holous s rozvahou i klidem jemu vlastním. Druhou výraznou postavou byl Lůďa, vystřídavší svým nezlomným úsměvem tvrdé útoky našich smečařů. Navíc nám neskutečně pomohl rozhodčí, který v závěru druhého setu, kdy už to z naší strany vypadalo na výkon, nekompromisně zařízl Lukáše a vypustil tak neúprosného démona křivdy, který se se vší zlobou zažehl plamen odporu a vrhl se na soupeře.
Další průběh zápasu už byl jasnou záležitostí. Po prvních pěti zálivkách Lůdi skrze blok na zem, které tak zvedly smečařské statistiky k nevídaným hodnotám a Holousovu obstojnému průměru tří bloků na zem a jeden do stropu haly za set, nebylo co řešit. Lavička soupeře poslala na samé dno jeho psychických možností a bylo s údivem, že na hřišti vydrželi všichni až do konce.
Jak to tak bývá, když se daří, tak se daří a najednou i Lukáš z čehokoliv, co vyletělo nad síť, zasmečoval ranou kolem bloku na zem, Vóďa zamířil svůj servis 115 Km/h namísto do půli stěny do soupeřova hřiště, kde se míče od bezmocných soupeřů odrážely na všechny strany a mám pocit, že dokonce i míče v našem poli nepadaly bez boje.
Závěr zápasu hovoří za vše. Poslední míč v tajbrejku Kulich napálil bagrem přes hlavu a na dobrých 20 metrů trefil zadní roh soupeřova hřiště tak, že umazal lajnu. Tímto nekompromisním závěrem jsme odeslali hosty zpět za kopečky a mohli jsme si v klidu zanotovat: „To jsme je zase rozsekali.“ A vůbec, mohlo se to rovnou napsat…
MFF Praha - Staré Město 1:3 (-20,-22,25,-19)
V sobotu se na nás přijel podívat známý soupeř „Starák“, který nic nepodcenil a jako na zkušeného soupeře se na nás vrhl v plné síle sedmi mužů, kteří vypadali, jakoby spíše do haly zabloudili, než přišli hrát.
Začátek byl na domácí zápas netradiční. Po tradičně mizerném příjmu a náhře z pole s tím totiž Lukáš kolem trojbloku štípnul o zem (ne o vlastní zem, ale skutečně o soupeřovu) a skoro to vypadalo, že nezlomná síla kouzelného kokainového odvaru a tyčinek pro nesmrtelné vydržela i přes noc. Ale to bylo asi tak všechno, co se z naší strany odehrálo naplno a dobře. Tradiční začátky každého setu 5:0, nebo 5:1 se proti zkušenějšímu soupeři již nepodařilo dotahovat a mám pocit, že žádnou herní činností jsme za celý zápas překážek do cesty Starostů za vítězstvím moc nepostavili. Dokonce ani Kulichova úspěšnost 80 %, o které nás nezapomněl o každém přerušení informovat, nebyla nic platná.
Trochu jsem doufal v Patáka, který senzačně předloni zvrátil zápas ve Starém městě, kdy po prvním setu měl 100 % složeno, ale ve zbylých třech setech uhrál nekompromisních 100 % pod vlastní nohy, čímž nám zajistil pěkné zájezdové body, ale tentokrát zklamal. Namísto rány doprostřed bloku zvolil sklepku přes a vystačil si s tím celý zápas. Mám pocit, že jsme to nechytili ani jednou… Ostatně výsledek hovoří za vše.
Koho jsem čirou náhodou zapomněl pomluvit, tak se prosím přihlaste. Určitě jsem to neudělal naschvál a zakomponuji připomínky do příští verze. Komu jsem ukřivdil víc, než by zasloužil, tak říkám dopředu, že má smůlu a ať se kouká příště ukázat v lepším světle.
Co říci závěrem? Hospoda dobrá všechno dobré, takže už jen ten volejbal by to chtělo do příště nadlepšit. Uvidíme. Já naštěstí do Liberce nejedu, takže pro příště ČEST trávit noci marným vzpomínáním na to, co se stalo před hospodou, zbyde na někoho jiného. Jen doufám, že ne na Hólu, aby zase nebylo 14 dní ticho po pěšině…
ráca
Žádné komentáře:
Okomentovat