Víkend nízkých stropů

Prosek - MFF Praha 1:3(-21,-23,18,-22) 
Dobřichovice - MFF Praha 3:1(16,-23,22,19) 

Na páteční podvečer nám los přidělil výlet na kopec do Proseka. Po krátkém obdivování stanice metra Střížkov, architektonického skvostu tamního panelového sídliště, přišlo rychlé vystřízlivění v prosecké hale se stropem proklatě nízko. Lehký náznak falešnosti ve mně vzbuzovali fotbaloví žáčci oblečení do "klokaních barev" Bohemky - na Proseku přece nikdy Bohemka nehrála a o jejím stěhování z Vršovic jsem nic neslyšel... 
Ale dost řečí a pojďme už konečně do haly na volejbal, kde divákům rozdávali pěknou
brožuru. Ukázku naleznete na obrázku. 

Začali jsme vítěstvím v prvních dvou setech, ačkoliv naše bloky byly děravé jako ústa staré ženy. Nicméně se se nám dařilo slušně přijímat. Pak přišel zlom a třetí set jsme odevzdali domácím. Trochu jsme znervózněli, ale nakonec jsme čtvrtý set uhráli v náš prospěch. Zápas byl v určitých momentech lehce vypjatý a výkon rozhodčích tomu jen napomáhal. Stručně řečeno - dělali z toho oboustranně pěknou bramboračku. To těžce nesl trenér domácích. Po skončení zápasu dokonce předvedl zajímavou scénku, za kterou by se nemusela stydět kdejaká hysterka. Častoval nás slovy jako podvodník, ubožáček atp. Opravdu důstojný závěr utkání...

Celé jsem se to snažil dokumentovat statistikou, o kterou byl nebývalý zájem už v průběhu utkání. Pozápasové hodnocení proběhlo vcelku poklidně u Medvída na Pankráci, kde jsem se konečně představil jako Pan-podrž-košík-nadhoď-balón. Účast nebyla špatná, ale samozřejmě mohla být lepší. Možná by to pomohlo sobotnímu výkonu:)

Víkend nízkých stropů pokračoval zápasem v Dobi. Pamětníci tvrdí, že už je to pěkná řádka let od posledního vítězsví na palubovce sobotního soupeře. O to víc si všichni přáli vyhrát.

Sešli jsme se tradične hodinku před zápasem v šatně a tam to začalo. Potom, co vyplula na povrch Medvídova zapomnětlivost, jsme se od našeho nového účka dozvěděli, že nosit oba dresy na zápas je zbytečný luxus. K tomu lze jen s úsměvem na rtech dodat, že i na takové názory máme v pokutovníku kolonku s příslušnou částkou.

Samotný zápas jsme začali poměrně nešťastně a málem skončili v housce. Další průběh byl celkem vyrovnaný, bohužel jsme dokázali vyhrát pouze druhý set. Pokud jsem se ve statistice příliš nemýlil, vedli jsme si velmi tristně na bloku. Za zmínku zajisté stojí důležitá soutěž "O největší počet stropů", jelikož její autor Lukáš se sám ukázal jako nejlepší pálkař na place:)

Pak jsem prošmikal aktualitu, což nepovažuju za žádnou tragédii, ale bohužel to znamenalo předzvěst nešťastného večera. Sešli jsme se téměř všichni. Zábava se ještě nezačala ani rozjíždět a už jsem stál u baru a platil první rundu - slušné entrée. Po očku jsme sledovali fotbal a já skoro pořád remcal, což mi bylo celý večer vyčítáno. Po šunčičce jsme se mezinárodně družili a předvedli sváteční chorál pod Melounovým vedením, který byl oceněn velkým aplausem. Bohužel střižby pokračovaly, adrenalin stoupal a já ještě párkrát zašel na bar. Nepomohl ani pos*aný polštářek. Mezitím jsem se od spoluhráčů dozvídal zajímavé věci o víně, které mi pořád nějak nejdou do hlavy. Ale o tom někdy jindy... Na závěr jsme si na Křižovatce jako správní fajnšmekři dali fernety a velká část z nás pokračovala v jiném lokálu. Já se raději se svěšenou hlavou odporoučel na Vyšehrad, abych vzápětí místo večerníčku ještě vyhodnotil získané údaje ze zápasu.

Noťas