Dobřichovice - MFF Praha 3:0 (14,11,12)
Tak jsme se v pátek sjeli v Dobřichovicích s úmyslem přerušit sérii tří proher z posledních zápasů a vůbec konečně v Dobi vyhrát. Čtvrteční trénink se ukázal být jasným předskokanem pátečního výkonu, a že se forma šla někam projít, dokazovaly i naše ubohé pokusy o balkóny. Opět jsme se museli obejít bez Mácy, který má stále střepy v ruce a dává se do kupy.Rozcvička vypadala velmi slušně, mlátili jsme to v Dobřichovické hale nad ochozy a oko zkušeného diváka určitě očekávalo tuhý boj o body. Ovšem poté, co rozhodčí poprvé foukl do píšťalky, jsme předvedli takovou sportovní katastrofu, že ji lze jen stěží popsat. Diváci se sotva dostali do varu a jestli měli v plánu si zpříjemnit páteční večer sportovními výkony, tak byli asi dost zklamáni, že se po necelé hodině vydali zpět k domovu. Ve varu se pouze držel připitej bubeník, u kterého ani nevím, zda povzbuzoval nás, Dobi nebo sebe. Celou dobu jsem se snažil na zápase najít něco pozitivního, co bych napsal do aktuality. Kromě toho, že soupeř předvedl opravdu kvalitní výkon, jsem to z naší strany viděl, jako sled následujících událostí:
Kustod přijímá do stropu.
Koube přijímá do stropu.
Lůďa přijímá do stropu.
Zbirák čape do stropu.
Holou nahrává do stropu.
Medvíd si řekl, že strop je už nuda, tak to poslal do zdi.
David ze strachu, že by to ještě někdo dal do stropu, radši ukončil míč pokusem o nahrávku .
Mám takovej dojem, že naše hitparáda stropů nedala šanci, aby to Káda s Malinou dali taky do stropu. A Pruche má štěstí, že hraje střelby, tomu strop nevadil.
Takže to bylo 0:3 za necelou hodinu, kdy náš nejlepší set byl o deset…
MFF Praha – Dobřichovice 3:1 (20,-21,18,23)
V sobotu jsme se sešli téměř všichni nečekaně včas – to že Kustod a Lůďa chodí pozdě je prostě fakt – a snažili se vymyslet, jak odpracovat páteční debakl. Holous nám naordinoval strategii, která se nakonec vyplatila.
Hned po příchodu do haly to vypadalo, že kotelníkovo uhlí opravdu nemá nožičky a ještě k tomu podlahu podložil ledem, aby soupeř neměl žádnou šanci se rozehřát. Nebývale velký počet diváků oblečen do péřových bund a čepic sice vypadal, že se přišli podívat na zápas v ledním hokeji, ale i tak nám divácká kulisa dost pomohla a mohlo to aspirovat na návštěvnický rekord dnešní sezóny.
Hned od prvních míčů bylo jasné, že to bude dřina. Ze začátku prvního setu bych měl pochválit Koubeho, který složil, na co sáhnul a umožnil Holousovi, aby nás ostatní zapojil, což se povedlo a konečně jsme hráli všichni dohromady. Lůďa se vrátil k nůši, nejspíš usoudil, že na to, aby byl diagonální ranař, zatím ještě nemá a složil vše. A hned z toho bylo vítězství v prvním setu.
Druhý set byl opět tahanice, ale dotáhli ho do vítězného konce soupeři.
V třetím setu se Jarda Čermák odhodlal k opravdu velkému řečnickému výkonu. Jistě nikdo z diváků netušil, že v sobě ukrývá jisté rysy Cicera a poté hrál s rozhodčími na tichou poštu a běhal od jednoho k druhému a každému vysvětloval, že špatné pochopil, co ten druhý myslel a běžel zase předat správnou informaci na druhou stranu kurtu, což rozhodčí ukončili žlutou kartou pro soupeře. Třetí set jsme zvládli!
Ve čtvrtém setu to bylo jak na houpačce a rozhodovalo se opět v koncovce. Za zmínku stojí poslední míč, který snad šestkrát již vypadal, že skončí naším vítězstvím a soupeř to neskutečnou bojovností vždy vrátil zpět. Malinovu one man show na síti, kdy to stále nechtěl ukončit, již Koube nevydržel a z trojiky to ukončil. Zavládla velká radost, která se přenesla i do pozdních nočních hodin, kdy se z oken křižovatky se kromě vítězných chorálů stále ozývalo: „To jsme je rozsekali!!!“ :)
Zbirák
Žádné komentáře:
Okomentovat