Bylo, nebylo…myslím, že bylo

Dlouho se nic nenapsalo – podle mě ze dvou důvodů:
1) Všichni jsou líný jako prasata (někteří i stejně tlustý) a někteří navíc neumějí psát
2) Nic neobyčejného se nestalo

A jelikož mi odjela rodina a zůstal jsem asi po 5 letech sám doma (tudíž jsem
absolutně zoufalý s ohromného množství volného času), dokopal jsem se zhodnotit pár významných událostí posledního období, které by jen tak neměly zapadnout do propadliště dějin. Před tím bych ještě chtěl poradil podobně situovaným otcům, aby si před odjezdem rodiny dali bacha, zda jejich žena nevyčerpala limit na kartě, aby kvůli sobotnímu obědu nemuseli rozbíjet prasátka dětí…

Standův geniální tah
Po asi 15 letech společného života jsem si myslel, že mě Standa nemůže už ničím překvapit, ale tah z letošní zimy mě dostal… Volá mi takhle jednou večer Standa, že mu z těch nervů vyskákaly pupínky a že si od nás potřebuje trochu odpočinout – rozuměj, ať to tedy za něj na nějakou dobu (asi 3 tejdny) vezmu. Myslel jsem si, že to nějak v klidu uděláme – to jsem se však šeredně zmejlil. Po veřejném oznámení nastal doslova hon na trenéra. Můj mobil nepřestal vyzvánět se žádostmi (samozřejmě z řad hráčů) o tento post a byl jsem překvapen jak geniální argumenty byly předkládány (dokonce jeden začal simulovat zranění a fakt nehrál…). Na mou skromnou otázku, kdo bude tedy hrát, když všichni budou trenéři, byla odpověď zřejmá... No, ale pak se to nějak rozumě vyřešilo.

A tak jsme se s novými samovládci pustili do závěrečných bojů základní části prvního kola play-off. A světe div se, šlo to docela dobře, řekl bych spíše výborně. Ano, nabízí se otázka, zda „světe div se“, je správně použité… Každopádně je potřeba ocenit Standovu odvahu k takovémuto činu.

Ještě jsem chvíli spekuloval, jaké důvody k tomu mohly Standu opravdu vést a napadlo mě:
a) udělal si prostě volno (jel na hory)
b) nechtěl se podílet na výletních večírcích
c) dělalo se mu z nás blbě (hlavně z lůdi, kterej se mu pořád smál)
d) volný čas na ženský
e) volný čas na chlast
f) chtěl na nás přesunout trochu odpovědnosti
g) chtěl změnit systém trénování
h) byl opravdu nemocnej

Nejvíc pravděpodobná je kombinace prvních tří důvodů, nejméně poslední, ale to už se asi nikdo nedozví…

Zájezd Staré těsto
Po dlouhé době jsem vyrazil na zájezd Staré těsto x Brno se spaním v těstě. Ještě když jsem jezdil se staroušema, býval tohle vždy jeden ze zásadních večerů roku – vzpomněl bych alespoň ty fakt echtovní:
1) Kačerův potok a následně prospaná rozcvička
2) Džonův kozáček
3) Bízova opravářská noc na hajzlu a snídaní prostřenou na vojtově peřině
4) Kádův tácek
5) Šíbeho tančící sloup a kopání do jablíček
6) Moje donucené koupání u Šíbů v pět ráno
7) Určitě tam měl něco i Peky, ale teď si nemůžu vzpomenou (i když jeho oblíbenější lokalitou byl Havířov…)

Volejbal byl celkem povedený, dokonce někteří těžce se pohybující hráči udělali i několik rychlých pohybů, což vyvolalo obdivnou bouři na lavičce, jelikož někteří mladší hráči to viděli poprvé a ti, kteří studují fyziku, si mysleli, že to není ani technicky možné. A tak se stalo před večerem to nejhorší, co se mohlo stát – 3:2 vítězství nad relativně silným soupeřem. Navíc podotýkám, že Standa už s námi nebyl…

Večer začal dobře – před první rundou jsme se alespoň stihli najíst. A pak už začaly svátky a narozeniny – přišlo mi, že celé družstvo se snad narodilo v zimě. Protože neměli zelenou, paní nám doporučila fakt dobrý pití – čegevara rum. No, byla to fakt pochutina. Jak všichni ví, nesnáším rum, ale nechal jsem se ukecat na to, že to není rum, že je to takový likérek…No, tak jsem si dal likérek. Sotva jsem likérek ochutnal, pochopil jsem, že se o žádnej likérek nejedná, ale že je to šnaps jako řemen. Večeři jsem nějakým zázrakem udržel…

Než jsem stačil změnit značku, ani jsem se nenadál a čegevara mě našel ještě osmkrát. Pak se nás několik vzbouřilo, že chceme něco mírnějšího. A tak jsme si místo čegevary dali tequilu, gin, fernet a jiné „jemnůstky“. To je tak, když nemaj zelenou. No, naštěstí nás asi v jednu vykopli…

Pak už si pamatuju jen útržky:
1) Bar plnej zelený
2) Potupný prohry s Jeanem Mischelem Coustodem ve stolním fotbale (v normálním na mě pochopitelně nemá)
3) Rvačka s bráchu na zemi ve sněhu (vyhrál jsem a on navíc ztratil mobil – olé)
4) Šílená feťácká diskotéka
5) Jako první jdu spát (Stando)

Možná ještě stojí za zmínku ranní resp. polední diskusní kroužek o řidičích do Brna. Měl jsem měřič, takže jsme vybírali lidi s nejnižším promile. Výsledek byl unikátní – nikdo pod 0,5, rekord byl 1,7 – ten neřídil. Naštěstí nechytali…

Brno až do rána
Co k tomu říct, fakt povedenej večírek. Měli jsme pár důvodů k oslavě:
1) Máma měl 30
2) Máma dostal titul (ještě ke všemu má stejnej jako já, dřevák jeden)
3) Máma jede do Austrálie
4) Máma končí s nezaměstnaností
5) Lůďa se na nás vysral
6) Šárka Záhrobská vyhrála zlato

...a navíc jsme vyhráli…to nemohlo skončit dobře.

Nemám sílu to popisovat (navíc si toho dost nepamatuju) a tak jen pár fragmentů:
1) Piju zelenou
2) Přejeme Mamce
3) Piju zelenou několikrát
4) Zpíváme
5) Piju červenou
6) Zbirda už spí, ostatní tančí
7) Nevim co piju, neví to nikdo…
8) S Pekym děláme pokrevní bratrství, Mamka nám nechce fiknout ruku, bere nám nůž, ba co víc - nadává nám, že jsme kokoti, serem na něj, fikáme to střepem
9) Zbirda se probouzí, tančí
10) Meloun usíná, je mrtvej
11) Jdem domů, mamka to všechno platí
12) Doma usnu na záchodě, rukou mam rozřezanou, děti naštěstí spí…

Rád bych podotknul, že daleko horší než cesta domů byla neděle po probuzení obou dětí a mém půlhodinovém spánku...

Jak jsme nehráli volejbal
No a na závěr něco o našem volejbalu o víkendu s Technikou tedy Zemědělkou tedy Lužinami nebo co to vlastně je. Plni odhodlání jsme se vrhli do boje o volejbalový trůn a tento boj trval přibližně asi 3 minuty. Pak přišel na podání Pako a já jsem si začal připadat jako na pálce v baseballu. Měl jsem formu, mé homeruny byly pravidelné a nedostihnutelné. Standu sem uklidňoval tím, že je to součást taktiky (vzpomněl jsem si na Oldovo lákání), aby podávali na mě a nechali ty méně psychicky odolné jedince na pokoji. Nicméně, když jsem se tedy rozhodl, že by mohlo lákání skončit a že je soupeř již dost unaven z monotónnosti hry, očekávaný obrat se nedostavil. Blbý je, že se nedostavil ani další den, kdy už jsem ambice na pohrávání si se soupeřem opravdu neměl. Jelikož na všem má člověk hledat něco pozitivního tak asi bych zmínil to, že jsem se nemusel ani sprchovat. Ten studenej pot tolik nesmrdí…

Na středu už mám proto vymyšlenou jinou geniální taktiku - budou v hajzlu, no, a nebo taky možná my...

Lukáš