Již tradičně každý rok pořádám s veverkou ve Voznici víkendové setkání lidí dobré vůle v rámci našich narozenin. Letos se nám (k naší smůle) trošku vymkly z rukou a to jsem ještě netušil, že mému příkoří nebude konec. Při předávání darů se ke mně prodrali skoromanželé Kliťák Karel s Klikoulí Lucií a s podivným úsměvem mi předali tajuplnou červenou krabičku. Otevřel jsem její víčko a z pod něho sena mě smála krásná vykozená paní, původem zřejmě z Rumunska. Nápis hlásal "zážitek pro Melouna". No vida, řekl jsem si a usmál se mlsně pod fousy.
Konečně se našli opravdoví kamarádi, kteří vědí, co umělcova duše potřebuje. A začal jsem se těšit. Trošku mě mátlo, že se "opravdoví kamarádi" smějí čím dál víc a tak jsem otočil papír s obrázkem Romany Vemenescu, modelky z Bukurešti. Pod ní na mě civí rohatá hlava kozy a heslo hlásající DEN NA KOZÍ FARMĚ. No takže zpátky na zem, zážitek v hampejzu nebude a dávám si dát panáka vodky abych spláchnul zklamání.Jsa hrd jak bojar, nemám jinou možnost, než probendit tento certifikát, vydaný "firmou na zážitky s.r.o., sídlem v ulici U milosrdných (což je absurdní ). Ach jo. Otázka je, jak to provést, neb času je málo a přeci jenom, je to na venkově. Po dvou mailech s firmou na zážitky jsem určil datum a přišla mi tato odpověď.Dobrý den, zasíláme Vám potvrzení závazné rezervace Vašeho zážitku. NEZAPOMEŇTE si s sebou na zážitek vzít svůj certifikát! Slouží jako vstupenka a musí být při jeho uskutečnění odevzdán. Bez certifikátu Vám nebude zážitek poskytnut!!!No trošku silná slova pro toho, komu může být stádo koz ukradné. Ale asi firemní strategie pro komunikaci s kunčaftama. Dále tam stálo, že se mám dostavit v neděli v 9 ráno do vesničky Březí a přiložili mapku lokality, kde vévodilo uprostřed městečko Milín, což je cca 65 km od Prahy.
Vyjel jsem v 8 ráno a začala utrpná cesta za zážitkem. Po hodině a 40 minutách jsem se ocitl (dávno mimo přiloženou mapku lokality) kousek od Horažďovic ve vesničce Březí u kozí farmy. Klasický statek českého venkova. Polorozpadlá stodola, všude bordel a rozmontovaná zemědělská technika, hovna a tak - inu roztomilé hospodářství. Co bylo zajímavé, tak ač jsem byl s kozatou paní (rozuměj manažerkou přes kozy) v telefonickém spojení, byla mým příjezdem dost zaskočena. Po krátké prohlídce stavení se zpracovatelnou kozího mlíka, dvorku s kozíma bobkama, stájí a výběhu pro kozy, kde to všude smrdělo jak (vlastně to ani neumím k ničemu přirovnat, takže asi jako na zkurvený kozí farmě) jsem se neopomněl vtipně zeptat, co že to je všude kolem za rohatá zvířata. Paní, snad že byla ještě v šoku, že někdo přijel, nebo snad jen že film neviděla, mi na otázku odpověděla. Inu co… Teď však nastal problém přímo nerudovský - KAM S NÍM??? Ani přivolaný manžel, zarostlý špinavý člověk v nedělních montérkách si rady nevěděl. Přeci jenom, leták sliboval den na kozí farmě plný zážitků a my jsme to měli za 10 minut sfouknutý. Teda nedojil jsem, ale zřejmě se dojí brzo ráno a nebo mě k takový fajnový prácičce nechtěli pustit. A přitom to slibovali v prospektu. Kurvy…
Po chvíli, co jsme se na sebe koukali, se mi jich zželelo a nabídl jsem se jim jako nádeník, abych tam nebyl úplně vod hovna. A tak mě tatík odvedl na pole s konopím (bohužel technickým, prý pro naše potřeby zcela nevhodným), kde již pracovala dvě děvčata neurčitého věku. Po krátkém zaškolení jak mám stříhat stvoly, mě nechal na poli. Jak se ukázalo, holky byly z Ukrajiny a z počátku ke mně neměli ani drobek důvěry, neboť se bály, že jsem další levná síla z východu a že jim budu brát výdělky. Brzy jsem jim vše lámanou ruštinou vysvětlil a pak jsem se již jen prodíral konopím a bodláky, kterých bylo na tomto úhledném lánu jako máku. Ale zřejmě když máš od státu dotace na bio-zemědělství, tak ti ani bodlák, kopřiva či býlí na políčku nevadí, neb tě výnos z hektaru tak nezajímá. Zajímavé bylo, že se z těch konopných špiček dělal čaj, který je proti nespavosti. Takže tam nějaký THC sakra muselo být. Okolo poledne se přijeli na nevolníka kouknout i klatovští, aby mohli mou potupu zdokumentovat. No nebudu to protahovat. Po obědě v zámecké restauraci, (už ani nevím v kterýpak řiti jsme to byli), jsem povýšil a byly mi svěřeny vidle, nástroj to rolnický. Úkolem bylo přehazovat seno z jedný obrovský hromady na druhou a poté do velkého fukaru, kterým se seno dopravovalo nahoru na půdu. Kdo si myslí, že seno nic neváží, tak je debil. Prácička to byla fajnová. Pěkně teplíčko, sluníčko svítilo jak pominutý, a s každým vnořením vidlí do hromady se zvedl neskutečný oblak senýho prachu, kterej vnikal úplně všude. No za hodinku jsme to s pantátou naházeli do trouby a již to vypadalo že je konec, když ve vratech zavrněl zetor r.v.52 a přivezl další sběrnou klec plnou suchý trávy. Slovy klasika: "a Čoudek byl rád, že je v kládě". Taky bych raděj seděl v kládě..
No ve čtyři hodiny když už jsem zase slyšel traktor za humny, opatrně jsem opřel vidle o stodolu a jako ohař se prosmýkl kolem kozí madam (která se vynořila ze stavení) a se slovy že ještě něco mám, jsem se rychle vysprchoval a odjel k domovu. Slova na rozloučenou, kterými mě madam zvala, abych kdykoliv zase přijel, jsem bral již jen jako nepovedený žert. Za zmínku ještě stojí telefonát Lucky, že u Mníšku je dopravní kolaps a tak jsem to vzal přes Příbram a na plzeňskou dálnici. Hned za Příbramí mě samozřejmě drapli policajti a jestli jsem prý před jízdou požil. Své polední dvě plzně jsem drze zatajil, ale i tak byla ve mně malá dušička, když mi dávali dýchnout. UFF, ještě že jsem se vidlemi tak oháněl. Evidentně na displeji nebylo nic, co by stálo za peskování a navíc můj zmučený výraz ve tváři jasně naznačoval, že jsem neprožil zrovna příjemný nedělní den. A tak mě nechali jet…V šest jsem byl v Praze jak na koni a ihned jsem usnul spánkem spravedlivých.A tak skončila tato kozí férie.Jo ještě bych zapomněl, že jsem před odjezdem opravdu musel odevzdat svůj zážitkový certifikát. Co by se asi stalo, kdybych ho neměl??? Že by mě poslali pryč. Škoda, že jsem to nevyzkoušel.MelounPS: Ojojoj - co bych dal za to, aby mi ten svůj zážitek neposkytli….
PPS: no ale počkejte uličníci, pomsta bude sladká…
Meloun
Žádné komentáře:
Okomentovat