Albeř + Pohár

Příprava na sezónu 2008/2009 se pomalu nachýlila ke konci, a tak se nabízí prostor pro bilancování. Jaká letošní příprava vlastně byla? Odpověď zajisté přinesou až výkony při mistrovských utkáních, nicméně menší ohlédnutí za uplynulými sedmi týdny by možná neškodilo. Navíc si myslím, že na schůzi jsme se shodli na pravidelném psaní aktualitek...

ALBEŘ
Začali jsme na Albeři. Atmosféra týdenního soustředění byla prodchnuta jak tradičními činnostmi, tak i novými nápady. Všechno začalo už v neděli odpoledne, kdy jsme absolvovali nečekaně ostrý trénink pod vedením jednoho nejmenovaného milovníka pinkaní ve výskoku. Všichni jsme si oddechli, když jsme opět po roce vykročili na Starou. Teprve tam jsme soustředění oficiálně zahájili a rozjeli ročníky. Na stejném místě se Olda poprvé a velmi nenápadně zmínil o nápadu, který se mu v hlavě vynořil kdesi ve Francii. Že prý bychom mohli uspořádat místo pondělního odpoledního cyklovýletu triatlon. Myšlenka to byla nečekaně revoluční a v rastauračním zařízení se jí chytilo mnoho členů našeho týmu. Tehdy ještě nikdo netušil, jak to dopadne...
Olda totiž neváhal a hned brzo ráno kvapil za Standou, aby mu onu skvělou myšlenku sdělil. Nevím, jak jejich rozhovor probíhal, ale Standa přišel na ranní poradu s úsměvem na rtech. Po oznámení trasy cyklistické části závodu vypadal opravdu nadšeně. Podle profilu trati mu muselo být jasné, že to pro nás nebude procházka růžovým sadem. To ovšem většina z nás netušila. Konečný výrok tedy zněl: 350m plavání, 19km cyklistika, 2km běh. Na start jsme se postavili asi v půl třetí odpoledne. Foukal vítr, bylo teplo. Mnohým z nás přislo plavání jako nejhorší část závodu, některým dělaly problémy vlny šplíchající do obličeje. Cyklistika po trati Albeř - Starák (ne ten na Moravě) - Landštejn - Klášter - Albeř byla více než výživná, avšak našemu nejlepšímu bikerovi přisla příliš krátká, a proto si ji jen tak cvičně prodloužil výletem do Slavonic. Rozběhnout se po sesednutí z kola stálo veškeré úsilí. Nakonec všichni závod přežili a nikdo ho nevypustil, jak mnozí před startem naznačovali.
Byl to zajímavý podnik, o kterém se mluvilo skoro do konce Albeře.Potom jsme každý den poctivě trénovali, ti největší nadšenci si samozřejmě přidávali třetí fázi na Staré, kde se tradičně probírala nejrůznější témata. Z nepřeberného množství plodných myšlenek, které mnozí z nás na Staré veřejně prezentovali, bych vypíchnul snad jen jednu přednášku a následnou debatu, kterou s pečlivostí sobě vlastní vedl ing. Medvíd. Hlavním tématem ( jak to tak na matikách bývá :-) ) byl záludný matematický příklad, se kterým se přednášející obracel na všechny své kolegy sedící v okolí. Nevím, jak se k tomu dostal, ale ptal se nás všech: "Kolik je integrál z 2x?!" Většina z nás odpovídala x^2, někteří však nemohli zadržet smích. Při této jen někdy pravdivé odpovědi se Medvíd potutelně usmál a pravil: "Ha, špatně!!! Je to x^2 + konstanta!!!" Na následné rýpání o tom, co to je konstanta, kde se tam vzala, a co že to myslí tím integrálem, odpovídal zřetelně: "Jak co je to konstanta? Konstanta může být odkukoliv - třeba z hoven!!!" To už se většina z nás smála na celé kolo a tím také velmi plodná debata skončila.
O velké překvapení se v závěru týdne postaralo počasí. Po celotýdenním příjemném slunění začalo pršet a ochladilo se na 11 stupňů. Díky tomu se nedohrály čtyřky, což nikdo z našeho týmu nepamatuje. Jen Tom Kemler povídal, že se to kdysi v minulosti jednou stalo. Tím letošní Albeř skončila. Až na nedohrané čtyřky ji hodním velmi kladně. Letos jsme trénovali asi nejvíc, co pamatuju (letos jsem byl na čtvrté Albeři).
POHÁR
Po další přípravě v Hostíku jsme se rozjeli na pohár do daleké Odolky, která nám také byla v sobotu ráno prvním soupeřem. Pokud jsme ovšem měli nějakého soupeře, pak jsme to byli my sami. Bezchybných výměn by se dalo najít jen velmi poskrovnu. A když už jsem se konečně dostal na plac, poslal jsem první tři příjmy do zdi a šel jsem si zase v klídku sednout, abych si odpočinul. Zápas se nám opravdu nevydařil a po hodině a něco jsme mohli jít na oběd. Standa nás zavedl do zahuleného Bodláku plného místních štamgastů. Musím ale uznat, že po překonání prvotního zadušení, nám přinesli výborné jídlo. Někteří větší jedlíci dokonce přemýšleli o druhé porci. Když nakonec chutné jídlo a slušné pivo vyšlo na 86Kč, neměli jsme si na co stěžovat. Dokonce jsme do Bodláku zavítali i po dalším zápasu. To jsme hráli s Třebovkou, se kterou se nám dařilo o poznání víc. Kdo ví, jestli to nebylo tím, že dorazil Lukáš? Nebo návštěvou restaurace? Nakonec jsme jasně přehráli i Havlbrod a mohli jet zpátky do Prahy. Po loňském poháru jsem byl rád, že jsme to odehráli celé v sobotu...
Zajímavou částí dne byla i dobrodružná hra "najdi nějakou hospodu, kam půjdeme na pivo" pořádaná skoro doktorem Lůďou. Musím ale uznat, že restaurace s atmosférou v ulici Na Pěšinách mě velmi mile překvapila a do Kobylis se určitě ještě někdy podívám. Zvlášť mohu doporučit výborné buřtíky na černém pivu s křenem. Sešli jsme se tam skoro všichni a následný přesun na Základnu byl opravdu stylový :-D Bohužel ale musím uznat, že se nic zásadního nepřihodilo. Takže jsem mohl poté, co jsem byl nazvám pankáčem, v klidu odejít...
Příprava už finišuje, takže hurá do nové sezóny :-)
Noťas