Turnaj ve Starém Městě

Do podzimního sobotního rána jsme za rachotu budíků procitali skutečně brzo a nebýt toho, že od Albeře uplynulo již čtrnáct dní, asi by každému zněla v uších píseň, kterou v tuto hodinu velmi rád poslouchal celý tábor a to v osobitém podání Koubeho. Jsem se jistý, že táborníci měli z každonočních představení nezapomenutelný zážitek a řekl bych, že některé zvláště emotivní pasáže si zpívali s ním, třeba druhou sloku, která začíná slovy:"Špatně ho zabili,…", ale zpět na Hlavní nádraží. Bylo v celku příjemné, že jsme mohli využít další hmatatelné pozitivní změny, která souvisí s naším postupem a tím i lepší finanční situaci klubu (minulý týden jsme mnozí poprvé v životě dostali boty), a oproti minulým letům jsme se v 5:45 nesoukali do tranzitu, ale do opravdového autobusu. Radost mi trochu kalilo jenom to, že střižbu o zadní pětku jsem nevyhrál já, ale Mamka, také se mi postesklo po starém dobrém řidiči Emersonovi a hlavně nebylo s kým si ukrátit cestu tradiční hrou v mariáš, protože nejel Holous a nikdo jiný s sebou karty nevzal. Naše účast nebyla až do čtvrtečního tréninku jistá, jelikož nikdo z našich nahrávačů z různých důvodů nemohl. Situace se vyřešila pro zasvěcené velmi zajímavým způsobem, totiž Vojta zapracoval a sehnal na sobotu svého švagra, ex-Dobřichovického Jakuba Kolouška. Kdo na tom neshledává nic zvláštního, nechť si přečte několik starších aktualit, které se svým obsahem často motají kolem zápasů s naším, dříve největším, rivalem. No nevím, nevím, jak se na Koloucha budou po tomto zásadním prohřešku v Dobi tvářit, ke cti mu můžeme přičíst pouze to, že náš obávaný modrý dres si na sebe přece jenom neobléknul.

V základní skupině jsme s většími či menšími obtížemi zdolali prvoligová družstva Poštorné a Opavy a také Nové mesto ze Slovenska. Do finálové skupiny postoupili krom nás také Zlín a Brno. Právě na zápas s naším barážovým soupeřem jsme se docela těšili. Nedávno vyšel v novinách rozhovor s novým trenérem Brna, Džavoronokem, který si zjevně nevzal ponaučení z toho jak bídně dopadnul, po nadmíru sebevědomých slovech, jeho předchůdce, nyní asistent trenéra reprezentace, Fortuník a prohlásil:"Chceme Brnu vrátit extraligu. Základem je vítězství v dlouhodobé části I. ligy, pak bude nutné ještě zvládnout baráž s nejhorším celkem z nejvyšší soutěže. Postup je určitě v našich silách, vždyť nováček extraligy MFF Praha se téměř neposílil.". Je třeba dodat, že Brno po sestupu pustilo v podstatě kromě nahrávačů všechny ostatní klíčové hráče. Fakt je, že sobotní turnaj byl jenom přípravný, ale i tak nás vítězství 2:0 celkem potěšilo. Čekal nás tedy souboj o první místo se Zlínem, ke kterému jsme měli celkem respekt. Družstvo vypadalo velmi vyrovnaně, nejen herně, ale také na pohled - všichni okolo dvou metrů. Na začátku prvního setu občas hodil na naší trenérskou dvojici svůj osobitý pohled se slovy "Kdo tady řikal, že nebudou chodit přes střeďáky?" Káda, jenže v koncovce už přes nikoho nikdo ze Zlína nechodil a když Mamka nasadil závěrečnou deku, mohli jsme se všichni pěkně podle tradice Modrého moru radovat z vedení 1:0. Úvod druhého setu se nám příliš nezdařil a asi tříbodové manko postupně narůstalo až někam k deseti bodům. V této fázi zápasu se rozvášnil zlínský Bolehovský, který nám asi chtěl dokázat, že není vždycky tak marnej jako v baráži, kdy hrál ještě za Brno a celkem nás o tom těma bombama ze všech pozic přesvědčil. Jenže třetí set už byl opět v naší režii a vyhráli jsme ho naprosto v pohodě 17:15.

Na zpáteční cestě autobusem se nám představil Kolouch a také jeden z dočasných kapitánů (vlastně ani nevím, jestli to byl Vojta nebo Lukáš), pak jsme volali Pípovi z družstva MFF-fotbal, aby nám pomohl se slovy písničky o spartakiádě, Mamka to oddirigoval, my jsme si opravdu pěkně zapěli a nakonec Káda vytáhnul placatku ferneta, kterou jsme rozlívali do paňáků a stříhali na blbce. Lukáš stříhal špatně hned dvakrát za sebou a poté se odklidil do ústraní, ani nedutal a asi se modlil, abychom už byli na osmdesátém kilometru. Prostě jak to tak bývá, cesta nám utekla velmi rychle.

Turnaj tedy proběhnul po všech stránkách nad očekávání dobře, ale jestli nám to prospěje ve smyslu pozitivního zvýšení našeho nejistého sebevědomí nebo naopak, to ukáže čas, jedno je však jisté, naši nahrávači to budou mít určitě o něco složitější. Kolouch totiž přesně podle své tradice krmil hodně střeďáky, se kterými se, na to že spolu hráli poprvé, překvapivě dobře scházel (to bude námět k přemýšlení pro Holouse, protože se mu blokaři vrátili pěkně rozmazlení) a ještě ke všemu na nikoho nekřičel, takže se ho nikdo ani trochu nebál (to si bude muset nechat projít hlavou náš nový nahrávač Honza PLC).

Na závěr ještě informace o dalších přípravných utkáních: Ve středu 12.9. od 19 hodin hrajeme na Olympu ve proti americkému družstvu UCLA a v sobotu 15.9. proběhne v naší domácí hale v Hostivaři přípravný turnaj.

Oldrige

P.S.: Tentokrát se nám blíží vzácné jubileum, přístup č. 6000, tak držím palce J .