pondělí, července 24, 2000

Jó v Perštejně, to už bylo jiný kafe.


Po zkušenostech z Hodslavic jsme do Perštejna odjížděli raději v sobotu ráno. Turnaj začal kvalitně – že prostřihám první zápas, na to už jsem si zvykl. Ale že budu k tomu ještě hlídat míč a dělat kapitána, tak to už bylo fakt potupný. Celou cestu pršelo a za mírného deště jsme také nastupovali k našemu prvnímu zápasu. Kurt byl kvalitní, kdo se rozběhl, tak nezabrzdil. Podle toho také vypadala úroveň hry. Tento zápas jsme po obrovském nerváku vyhráli v taibreaku asi 18:16. Později se ukázalo, že to byla naprosto zbytečná výhra. Po tomto zápase totiž začalo pršet zase o něco více a tak se turnaj přerušil do nedělního rána. Takže nám nezbylo nic jiného, než zalézt do restaurace a dát si nějaké to pivo.

Tak jsme si ho dali. Velmi poctivě to začínal brát obzvláště Borous, který prosadil i první panáky. Po několika hodinách čekání, kdy už bylo jasné že se hrát nebude, jsme se donutili alespoň do částečné očisty a přesunu pod hlavní stan. Chvílemi jsem měl dojem, že se tam čepujou místo piva panáky a tak náš strom kalíšku velmi rychle rostl. Mimo jiné dodávám, že o jednu rundu se střihalo a opět jsem nikoho nenechal na pochybách, že jsem v této “hře” absolutní jednička. Tak jsem si půjčil pětikilo a šel jsem pro ní. V tuto chvíli se začali dít dvě věci. Vojta s Bórovkou začali dělat krávy a chtěli jet domů. Vojta kalkuloval s tím, že bude pršet i neděli a tak se mu nechtělo čekat. Sám Vojta ví, že to nemohlo dopadnout jinak. Vstal, že tedy jede, mezitím však přestalo pršet, uschly kurty a když se blížil k autu, tak se na něj podívalo sluníčko. Vojta proklel všechny svatý, zamknul auto, vynadal nám do debilů a hajzlů a vrátil se zpátky do stanu, kde ihned objednal panáky. To byl rozhodující impuls, aby zůstali i Borousovci. No, večer prý nebyl vůbec špatnej, ale o tom já nic nevím, protože jsem šel uložit celkem dobře unaveného Borouse, kterej se s tím ten večer opravdu moc nemazlil.
Druhej den jsme opravdu začali hrát volejbal. K snídani jsme si dali lahůdku v podobě vítězství nad Čtverákama 2:1. Pak jsme s Čmoudama smolně slehli 2:1 a Hadrák nám přišel oznámit, že jsme si prohráli finále. Abychom se do finále dostali, potřebovali jsme, aby Čtveráci porazili šikovně Čmoudy 2:1. A ono se tak stalo. Pikantní na tom bylo, že Čveráci nám vybojovali finále a sami skončili až třetí ve skupině. Chtěli jsme s úsměvem na obličeji zopakovat Hadrákovi jeho trefnou poznámku, ale nakonec jsme usoudili, že ten člověk, co by mu to říkal, by také mohl skončit v nemocnici. A tak jsme si zahráli naše první Pernštejnské finále. Těsně jsme prohráli, ale i tak si myslím, že jsme hráli celkem velmi dobrej volejbal.
24.7.2000
Lukáš Kouba

Žádné komentáře:

Okomentovat