Už jsem si říkal, že to letos budu mít bez aktuality, ale
radoval jsem se předčasně. Na druhou stranu je to velká čest pochlubit se na
stránkách matik se svými zážitky. Zvlášť, když máte tak dobrou paměť jako Váca
a pamatujete si každičký okamžik ze zápasu. Nejprve, ale musíte vyhrát
v nelítostném souboji střižby, která je kolikrát emocionálnější než
samotný zápas. Uvidíme, co jsem si zapamatoval já.
MFF Praha –
Dobřichovice 3:0 (21, 16, 18)
Pátek 21. února 2014, čas 17:44. Lokalizace autobusová
zastávka Gercenova. S Parkym vystupuji z autobusu číslo 125 a v poklidném
tempu vyrážíme na halu. Za mírného mrholení a přijatelné teplotě 7°C dorážíme
do šatny ve velkém předstihu, a tedy v 17:48. Pro někoho normálka, pro nás
o 13 minut dříve než obvykle. Bez jakéhokoliv spěchu se pomalu, ale všichni
scházíme na poradě. Ani výjimkou nebylo, že Kulich psal Standovi SMSku, že se
nachází nedaleko, přesněji na Dejvické a bude mít tak krapet zpoždění. Tím
vlastně Standa oznámil, že nám nemá co víc říct, protože veškeré důležité
pokyny byli pro toho jediného z nás, který byl úplně na opačném konci
Prahy. Šli jsme tak připravit hřiště a zakempit do hrušky basketbalového
hřiště.
Zápas pro nás vůbec nezačal dobře, neboť jsme v úvodu prohrávali
3:0. Postupem času, po prvním oddechovém čase, jsme ovládli hru a dokonce
zápasu se hrálo celkem v poklidu. Dařilo se, čapali jsme, ale ani Dobi
nehráli nejhůř, jen jsme jejich těžké míče pochytali a bodovky poskládali. Jejich
servisy jsme přihrávali do čtverečku přesně podle učebnice, a z toho to
Průche rozhazoval jedna báseň. Dobi byli nejspíš zaskočeny absencí Koubeho a
nemohli se za celý zápas domluvit na koho podávat a koho blokovat. Závěrem, i
s Parkyho opakovatelnou vtipnou vsuvkou s prsty přes síť, tři nulka pro
nás a ti co… ti čuměli!!
MFF Praha –
Dobřichovice 3:2 (-25, 19, -22, 17, 15)
Po krásném pátečním převálcování Dobi jsme se opět sešli
v sobotním utkání na Hostivaři, abychom i dnes urvaly druhý bod v
semifinálovém klání. Při postupném docházení na válečnou poradu, nedorazil včas
akorát Ráca s Parkym , a to měl Standa pro Parkyho přichystanou řeč a
tabuli s uměleckým nákres, jak se v jednoduchosti odbíjí míč prsty
přes síť. Parkyho absence nakonec nevadila v pokračování poradě, protože
byl přítomen a včas převlečen Kulíšek a na poradě se tak mohla rozvinout
debata, jak jsme sice hráli předchozí zápas dobře, ale že to za žádnou cenu
nesmíme podcenit. Musíme na ně vlítnout v ještě větší dravosti, protože
budou jak vyměněný a zadarmo nám to nedarují.
Začátek byl dosti emotivní a dosti důležitý. Za stavu 6:3
pro nás vytasil hlavní rozhodčí 2 červené karty pro Dobi, za nepřijatelné
povykování a nadávání na spodního rozhodčího. Celou situaci totiž zapříčinily
chybné rozhodnutí rozhodčích, s kterými byli nespokojeni jen Dobřichovičtí.
Vácovo mini teče do úplně jasného autu, se totiž ani malinko nerozléhaly po
celé hale a už vůbec nezměnily směr. Následný povyk kvůli dobrému míči, půl
metru ve hřišti, se Dobi snažilo vyhádat aut a pro některé
hráče Dobřichovic, přesný počet dva, to bylo až příliš a vyhádali si tak
dvě červené karty a my se vyhoupli do stavu 8:3. Ale ani tato pomůcka nám med
nepřinesla a spíše naopak, protože se do nás soupeř od té doby pěkně zakousl a
nepustil. Se špetkou štěstí v závěru setu si Dobřichovice zajistili první
set a se sklopenými hlavy jsme odkráčeli na druhou stranu. Na soupeře jsme však
vlítli s velkým odhodláním vybojovat si další set a povedlo se.
V závěru setu si akorát ještě Průche vykoledoval žlutou kartu za slušně
nasypanou zalévku. Ve třetím setu obohatil kasičku žlutou kartou i Váca, za
lenošení na lavičce. Jinak soupeř přestal dělat chyby, zlepšil servis a
vybojoval si druhý set. Ve čtvrtém setu jsme však sebrali všechny síly a
bojovností jsme to dovedli do tajbrejku, který od začátku do konce byl
vyrovnaný a nikdo neměl navrch. Za stavu 13:12 se mi dokonce povedl servis
malíčkem, který dopadl přesně na pásku a bejt lepšího odskoku, mohl jsem být slavný.
Takhle to skončilo jen Kurvadrátovi na hlavě a uhráli z toho bod. Nakonec
nám vítězství vybojoval Kulich, kdy vystavil Perunovi neskutečnou deku a vrátil
mu to tak i s úroky za vyražení malíčku, kdysi na tréninku.
Závěrem
Hostivařská aréna praskala ve všech a atmosféra, kterou
diváci vytvořili, byla parádní. Všem tak děkujeme za podporu.
Žádné komentáře:
Okomentovat