čtvrtek, ledna 26, 2012

Outsideři na výletu

Na tento víkend se těšila spousta spoluhráčů, pro které to byl svátek, … co svátek, ale doslova  narozeniny. Píchnout v pátek odpoledne v rachotě, sbalit si 2 sady dresů, kecky a vyrazit vstříc volejbalovému dobrodružství. Slabí a nemocní během týdne odpadli a nebo odjeli na upravené pisty testovat Ty dřeva, co letí jako vítr. Mládí bylo neklidné a Stáří se stoickým klidem pokuřovalo lulku tešíc se na sportovní vybití proti výborně hrajícímu lídru ligy – VK EGE České Budějovice. Jen jednoho pána zdrželi za nepovolený let na křídle a ani slovíčko BIM-BO mu nepomohlo, aby se k nám připojil při bojové poradě v pátek. Kalkulace jsme nechali v šatně a vyrazili jsme se rozcvičit tradičním způsobem, který byl každému vlastní.

VK EGE České Budějovice - MFF Praha  3:2  (-24,21,-20,22,12)
Sestava: smečaři Medvíd, Zbirák a Vóďa, blokaři Káda, Malináč, Zdenán s Davidem, pinkači Hola s Rohlíkem a potom jeden „Máte štěstí, že jedu kolem!“ Kulich a tomu všemu velel zkušený lišák Standa.
Uvolněný výkon se projevil na začátku hry, kdy se nám podařilo diktovat tempo hry  tříbodovým vedením 9:6. V koncovce setu se projevila síla disciplinovaného servisu EGE a lehkým avšak nezkaženým servisem nás donutili k delším výměnám, které jsme kazili 23:23. První setbol ještě překvapené EGE odvrátilo, ale smeč bývalého odchovance stanovila výsledek 26:24 a vedení MFF 1:0 na sety.
Změna stran změnila i obraz hry, 7:12. Odpalovali jsme soupeřův servis do nedosažitelných míst pro naše obě pinkátka, ale v druhé půlce setu jsme pomale začali soupeře dohánět 15:14, kdy soupeř se dostal do úzkých ze stejného důvodu jako my. Nedokázali jsme si zpříjemnit hru přesnou přihrávkou a tak soupeř během jednoho postavení dostal svůj ztracený náskok zpět 17:21 a pohodu do hry, ze které ho nevyvedl ani ojedinělý Kulichův výstřelek za stavu 21:23. Set jsme po zásluze nechali soupeři a stav byl 1:1 na sety.
Většina MFF kolektivu byla naštvaná a plná adrenalinu, který zúročila hned na začátku třetího setu 10:5, kdy jsme válcovali EGE (17:11), hra se opět postupně vyrovnávala naší vinnou (18:17), ale jasnou stopku a tečku za setem vystavěly 3 bloky za sebou a stav 25:20 na konci třetího setu. Překvapivé vedení 2:1 na sety u lídra.
S vervou a Rohlíkem, který se rozpinkával ve třetím setu, jsme vstoupili do čtvrtého, nutno podotknout o 4 body později. Jakmile se přehouplo skóre do dvouciferných čísel (15:14), začaly „manévry“ Lišák prostřídal až na Davida vše, co měl na lavičce. Postupně do koncovky, dle citu vracel blokaře, buď na blok nebo do pole. Ovšem na servisu v koncovce jsme mu poctivě dělali tlustou čáru pod jeho strategickým plánem již od stavu 20:20 do konce a 22:25.
Do tiebreaku vstoupil jako kormidelník znovu Hola a začaly stíhací závody šestiveslic. V polovině se točili kolem bójky za stavu 7:8 . Přišel rozkaz roubíky do úst a předjet soupeře. Náš výkon byl značně přidušen tímto roubíkem (9:12) a nepomohla ani královská rošáda se střídáním. S roubíkem jsme byli bezzubí a EGE nás udrželo svými bloky o 3 délky vzadu a tak jsme neudělali Vóďovi radost a neporazili VK EGE ČESKÉ BUDĚJOVICE. Poslední set skončil 12:15 a místní mohli spustit vítězné chorály a oslavy. Z našich řad nutno pochválit před nastoupenou jednotkou blokaře, v poli i na přítahu. Útočnou osu Hola – Káda – bod. Zbirákovu lajnu, Vóďovu dígu a Kulicha pouze za servis.

Po zápase jsme se jako mlha vypařili z tělocvičny a uchlácholeni výsledkem, předvedenou hrou se vydali směr sever – hlavní město. Nezapomněli jsme se všichni pochválit za kolektivní výkon i vytknout jednotlivcům jejich minely, abychom se poučili do dalšího utkání. Hlavní hody teprve měly přijít, sobota bude náš den D. Zápas proti Plzni, velké derby. Pro některé otázka cti. Bratrovražedný souboj. A možná dalších přívlastků může tento zápas mít.

Ráno pln sil jsem vykoukl z okna a v Praze kalamita, všude 2 cm sněhu a husté sněžení. Mrkl jsem na tabulku a zjistil, že jsme outsideři jak trám, protože z dosavadních 10 venkovních výletu jsme si dovezly natržené kalhoty 9x. Což není nic záviděníhodného. Sraz byl určen o půl hodiny dříve v zájmu civilizace a díky krátkému bridžovému utkání. Nasedl jsem auta a hlavou mi problesklo: „To je dost, žes nás taky jednou vyvez, dědku“. To už jsme 80tkou uháněli výpadovkou na Plzeň. V šatně se nás sešlo víc než za celý týden na tréninku a překvapivě všichni včas. Dozvěděli se spoustu novinek a zajímavostí od MFF Jágra (nestárnoucí, nehrající kapitán s nataženým tříslem) o lyžařských pokrocích jeho dítek. Objevil se i hráč, co musí mít pořád něco extra, hlavně dres jiné barvy než ostatní. Z kuloárů se k nám doneslo, že bratro-krutopřísnéj voé-bal nebude, protože křivda vládne světem. Porada byla krátká a intenzivní v podání tajných agentů operujících na území našeho nepřítele. Shrnutí slovy Lišáka znělo: „Karty jsou rozdány jasně, musíme vyhrát. Pořádně se rozcvičte!“ V hale s oranžovým nádechem od žhavících se výbojek jsem popřál Mácovi v oranžovém dresu k novému přírůstku do rodiny, vlepil jednu pusu Fifákovi poslanou až z Baku (aneb prostříhat se dá i na Skype) a hrrr na ně.

Plzeň - MFF Praha 3:0 (18,19,22)
Sestava: smečaři Medvíd, Zbirák a Vóďa, blokaři Káda, Malináč, Zdenán s Davidem, pinkači Hola s Rohlíkem a  „říkají o mě že jsem odborník“ Kulich, a VIP člen “StarAlliance LuftHansa“ Lůďa . Na papírek nadiktoval postavení coach Standa.
Kontrola dresů a písk, set první začal. Unavení cestou jsme začali nabírat síly od začátku, škoda jen že i bodové manko (4:8). Ztrátovat byl pro nás opravdu nadlidský výkon, Plzeňané podávali na hranici rizika a úspěšně. Jakmile jsme si přitáhli a nahráli, rychle jsme uklidili balón co nejdál do rohu tělocvičny nebo pod nohy. Taktika utahat soupeře neustálým pobíháním pro balóny nenesla ovoce (12:18). Dokonce došlo i na doskok a 100% úspěch, k úžasu všech zainteresovaných. Duo Hola – Káda se postupně rozehřívalo, ale zdramatizovat koncovku se nepodařilo 18:25.

Druhý set jsme se hecli domluvou, že nedáme kůži zadarmo. Plachtící servis Kompresora ENDYHO postupně vystřídalo Lůďu za Zdenána ,timeout, Zbiráka a Zdenána zpět za Lůďu a na lavičku se odcházelo za stavu 2:8. Dvakrát jsme dostali vyhubováno v rychlém sledu a šlo se na plac s čistou hlavou. Aspoň na ten servis jsme mohli myslet, po úžasné sérii zkažených servisu přišel druhý technický timeout za stavu 12:16. Blíž si nás k tělu soupeř nepustil a na světelné tabuli svítila čísla 19:25 sety 0:2.

Tristním výkonem jsme si připravili docela složitou situaci, ale výhra 3:2 se taky počítá. Motivováni vědomím, že Plzeňanům dojde ono štěstíčko, jsme nastoupili ke třetí sadě s Rohlíkem na pinkátku. Ručník přiletěl do ringu za stavu 3:5, do prvního technického odpočinku stihl standa vystřídat Zdenána, který se dusil, trápil a šťavil dost dlouho. Malináčovo entrée se nesetkalo s pochopením. Aut se prostě nepočítá, ať je to sebevětší hřebík. Stav 3:8. Konečně zafungovala i hra středem a Kádova vysoká výkonnostní laťka aspoň korigovala stav na 11:15. Vývoj hry nebyl stále podle Standova gusta a tak se rozhodl jednat a došlo i na „odborníka“ Kulicha. Na servis poslal trumf v podobě nechutné Medvídovy plachy. Medvíd se zhostil role přímo impozantně, zastrašoval soupeře na kůlech, plachtou dělal problémy soupeři s přítahem, jen Rohlík ne a ne využít čekající šelmu. A Medvídova chvíle přišla, mocnými skoky doběhl k síti a nahrál skoro ztracený balón a byl odměněn náhrou do botníku, který ani KungFu Medvíd nerozstřelil. Navíc, času už bylo málo a stav 22:24 nedával velkou naději. Naskočená plachta, příjem za 1, rychlá náhra středem a smeč do zóny 4, byla poslední balónem základní časti letošní sezony, kterou jsme zakončili prohrou na půdě Plzně. Pro ni to bylo historické vítězství jak ve statistikách proti MFF, tak v přímém souboji o letošní playoff, kam poprávu postoupila ze sedmé pozice. Pochvala patří především Standovi, který se na to musel koukat a nerozkopal nás jak cikánský hračky. Kádův víkendový výkon by snesl i ty nejpřísnější kritéria a mohl být klasifikován na 1. Nedařilo se Vóďovi, ale vzdoroval. Nedařilo se Zbirákovi, ale lámal ruce. Naštvaný byl Kulich a smutný byl i Lůďa. Světlý to pátek, černá to sobota. Nakonec jsme z venkovních zápasů dovezli pouze jednu výhru a jsme spolu s Hradcem nejhorším týmem v 1. lize v této disciplíně.

 Závěr se jen rozloučit dialogem:

Franc:             „Dneska je mi tak smutno, na prsou mě tlačí, sem v deprési.“
Francová:       „Tak aby ses nevožral!“

Kʊlich

1 komentář:

  1. Málá úprava - Voďa = bývalý hráč VKČB. V textu je nesmyslny (non-sense) obrat s bývalým odchovancem. Autor se dotyčnému hluboce omlouvá za veškeré vzniklé problémy :)))

    OdpovědětVymazat