Staré Město - MFF Praha 0:3 (-23,-13,-22)
Říkal jsem si původně, že na napsání první letošní prošmikané aktuality si budu muset vzít minimálně půl dne dovolené, protože kluci mě nenechali ve štychu a popsat tolik pozoruhodných až kuriózních situací za 2 zápasy by skutečně vystačilo na slušný román, ale naštěstí jsem se k tomu dostal až teď a mezitím jsem 90% toho zapomněl, tak to bude tak akorát.
Naši zdecimovanou sestavu (Máca rodí, Kulich se sluní v Riu, Rohlík stále předstírá problémy s prstem a Medvída jsem eliminoval vlastnoručně, tedy spíš vlastnonožně na pondělním tréninku pod sítí - Méďo, sorry) navíc s nachcípaným Zbirákem jsme do počtu 12 lidí museli doplnit Reném Martinem Josefem Václavovičem, pro kterého to byl premiérový zájezd. Po loňské zkušenosti s uvíznutím v zácpě a s vykuky ze Staráku jsme neponechali nic náhodě a vyrazili ze značnou časovou rezervou.
Před zápasem nic nenasvědčovalo tomu, že zrovna ten den bychom měli prolomit sérii porážek z posledních let na tomto hřišti, motivační volejbalová píseň tmelící soupeřův kolektiv, jejich rozcvička, kdy jakýsi Paták, o němž bude řeč ještě dále, z místa chytal zeshora anténu, plno fanoušků. Soupeře jsme maličko zaskočili tím, že jsme po zralé úvaze a zvážení několika variant nastoupili bez libera, protože Luďa, pro svou pověstnou razanci zápasových úderů též zvaný Papírák, nastoupil na smeči. To zapřičinilo, že ze začátku zápasu tam byl trochu chaos, ale postupem času si na to všichni zvykli a dost možná se to obrátilo v naši výhodu. K zápasu samotnému. Úplně přesně si první set nepamatuju, myslím, že prakticky celu dobu jsme tahali za kratší konec až do stavu 22:21 pro soupeře, který následně nezvládnul koncovku. Za zmínku stojí dvě věci: rozhodčí měl pravděpodobně novou píšťalku, kterou potřeboval řádně provětrat, tak nám při každé příležitosti fouknul dvoják, což nesl dost nelibě hlavně Lukáš, který jako obvykle sliboval, že o tom napíše na svaz. Druhá zaznameníhodná věc: dříve zmíněný Paták v jednom z balónů smečuje z handy vrchem přes Lukáše bombou do půlky hřiště, přičemž Lukáš celkem normálně vyskočil. To však ještě netušil, že to bude poslední balón, který v tomto utkání uhraje.
Druhý set po úvodním oťukávání rozhodnul především Gális převlečený tentokrát ne za Medvída, ale za Holouse, který 6 metrů za hřištěm vypouštěl svůj projektil a soupeř s ním měl naštěstí příliš problémů než aby mu ho hodili na první přes, kam neměl podáním se kochající Holous šanci doběhnout, a soupeřův tandem nahravač krmící důsledně nahrávkami Patáka, který s železnou pravidelností střídal tyto údery: o blok sobě pod nohy, o blok sobě do držky, bomba do autu a vytlučené bloky, bohužel pro něj ovšem do míst, kam z trojky dolétával, takže ho to vždycky otečovalo. Ze zajímavých momentů bych vybral rozhodčího, který Holousovi písknul zalejvku oběma rukama prsty jako zadní přes, ale ještě v průběhu gesta si uvědomil, že byl vlastně přední, tak své gesto obratně změnil na dvoják.
Do třetího setu trenér hostí pořádně zamíchal sestavou, ale Patáka tam nechal, takže jsme mohli být klidní. Pouze ho přemístil na smeč a od té doby se díky duchapřítomnosti jejich nahravače kůlem moc nehrálo. Přesný průběh setu si opět moc nepamatuju, ale tahali jsme naopak za delší konec a také to proti z druhého setu otřesenému soupeři dotáhli do vítězného konce. Rozhodčí zatížili naše konto opět několika dvojáky, ale na zvrat v utkání to nestačilo.
Poštorná - MFF Praha 0:3 (-19,-15,-22)
Zápas jsme málem nestihli, protože jsme se chtěli neopatrně naobědvat v Hodoníně v místní pivovarské restauraci, což je zřejmě restaurace s nejpomalejším kuchařem ve střední Evropě, nakonec jsme to ale zvládli i s mezipřistáním u pana Mátla, kterému jsme vykoupili asi tak polovinu letošní úrody. Co se týče volejbalu, tak soupeř byl v prvních dvou setech hodně špatný a i náš velmi podprůměrný výkon stačil na vítězství v nich. To nás příliš ukolébalo a ve třetím setu už to vypadalo zle nedobře, ještě velmi blízko dvacítky soupeř vedl asi o 5 bodů, ale naštěstí pomohli rozhodčí dvěma minelami za sebou - nejprve jim pískli balón, který ještě vůbec nebyl na zemi, a nedali nový, hned následující míč z jejich smeče čapající Zdenán vytěsnil poměrně dobře viditelnou tečí těsně do autu, ovšem přestože to bylo přímo pod empajrem, tak rozhodčí fouknul nekompromisní aut. V závěru soupeř pokazil, co mohl, a když Luďa přidal v jejich smrtelném záchvěvu na handě ukázkovou desku jednoblokem, bylo hotovo. Náš výkon dokresluje představení sehraného tria Luďa-Zbirák-Káda z druhého setu. Seběhlo se to asi takto - Luďa přijímá jednoduché podání prsty, ovšem místo odbití směr Holous mu to dvojákem propadává za sebe na za ním stojícího překvapeného Zbiráka, který reflexivně odpaluje míč loktem před obličejem směr ještě překvapenější Káda, který nevím jak, ale nějakým zázrakem jednoruč levačkou dostává vysokým obloukem míč na soupeřovu stranu a tuhle výměnu jsme ještě vyhráli.
Na to se ale historie neptá, zájezd na Moravu = 2 vítězství 3:0, a ta se v konečném účtování mohou sakra hodit. Jak moc, napoví nadcházející víkend, kdy se bude lámat chleba v pátečním zápase s Brnem a v sobotu s Budějovicemi.
David
Žádné komentáře:
Okomentovat