Pan čerstvý otec Lukáš se nám rozkecal, fakt to stojí za přečtení.

Jelikož z aktualit se stal spíše archiv, a přitom se nedá říci, že by se nic nedělo, zkusím tuto nepěknou bilanci protrhnout několika komentáři událostí, které se staly jak v minulosti dohledné, tak v minulosti nedohledné.

Začnu asi od dneška – byli jsme opět s Mámou na Žižkově. Máma působila od začátku trochu roztřeseným dojmem, tak jsem byl zvědavý, co z něho vyleze. Netrvalo to moc dlouho a Máma vyprávěla, jak se včera podruhé narodil, páč se učil jezdit po zadním kole a když chceš přeřadit na dvojku, tak se musíš trochu ještě zaklonit, abys měl čas přeřadit, no a Máma prej přidala na jedničku moc a dostala se do uhlu více jak 90 stupňů. Prej se mu zjevil před vočima celej život, ale pak mu něják sama vod sebe pravá noha šlápla na brzdu a motorka se dostala zpátky řidítkama dopředu. Já myslim, že si na to Máma tak trochu jede. Jinak poznámka pro pana Xichte, klobáska byla tentokrát obzvláště vypečená a Viktorka vyhrála 2:0, což nebejvá jejím zvykem. Pak jsme se s Mámou jeli kouknout na malý Honzátko (ne Hromádko ani Jirásko) a Máma z něho měla prdel. No nic.

Pak bych se měl zmínit ještě o jedné “menší” akcičce, která proběhla ve čtvrtek 22.4.1999. Na tuto akci jen tak nezapomenu (a možná nejen já), jelikož jsem po ní 2 dny nežil (nejedl, nepil, nechodil na záchod, pak už ani nezvracel – prostě jen tak ležel).

Tato akce se konala, jak všichni víte, jednak na počest a zdraví mého prvorozeného syna Jana, a jednak na počest svátků a narozenin datovaných kolem 24 dubna – bohužel jsem měl zrovna 25tiny. Abych řekl pravdu, už když jsem tuto oslavu připravoval a nakupoval věci na večer, tušil jsem, že přežít nebude jednoduchá věc, nicméně skutečnost předčila mé očekávání. Rád bych Vám povyprávěl, jak večer probíhal, popřípadě co se tam dělo, ale bohužel z večera si pamatuji pouze to, ZUBR padl velice rychle a jelikož začalo docházet i další nepřeberné množství alkoholu musel jsem vyrazit na nákupy. Jelikož už jsem se choval ne zcela racionálně vyrazil jsem aniž jsem měl korunu, avšak zrovna ve dveřích stál pan Xichte, jehož peněženka obsahovala přiměřenou sumu na dostatečné množství alkoholu (1000,- Kč), tak jsem ho obral a dojel do večerky (ani nevim, zda mě tam náhodou neokradli). Nepamatuji se ani co jsem koupil, pamatuju si pouze, že to bylo 6 lahví. Pak už si nic nepamatuji, zřejmě jsem umřel. Alespoň ráno to tak vypadalo. Pak si ještě vzpomínám na několik okamžiků, které se mi vryly do paměti:

1. Láďa chlastal jak duha a hrozně mu chutnala Zubrovka
2. Budy se baví asi dvě hodiny s Dodem o rybách
3. Budy se baví asi dvě hodiny s Láďou o volejbalu
4. Budy se baví asi dvě hodiny s Bélou o tom, jak Béla hraje blbě hokej a jak může za všechny góly
5. Máma pije Tequilu bez citronu a soli
6. Na Borouse nevychází již Zubr (je celý nedšený a těší se na broskev), v lednici nacházím Slaboproudovu zabijáckou švestkovici (Bourousovo nadšení rázem mizí)
7. “Zpíváme”
8. Pověřuji Mámu hlavním výčepním (musím říci, že se toho zhostil velice dobře)
9. A to je asi tak všechno

Poslední akci, kterou bych rád okomentoval, protože byla povedená a neměla by se tudíž promlčet, byl zájezd na Moravu. Zájezd na Moravu je vždy akcí, která má velice intenzívní charakter a to jak z hlediska sportovního, tak z hlediska společenského. Důvod se nabízí, je to jedinej zájezd, kde spíme. Tentokrát se večírek trochu vymknul z rukou, což dokládá fakt, že jsem potřetí v životě byl nucenej vypít rum. Vlastní průběh večera není ani tak zajímavý jako jeho konec. Poté co Dejvis s panem Pavlem odcházejí na pokoj, já stále sedím v baru a pokouším se odvracet přibližující se nevolnost několika sodovkama. Nepomáhá to, tak se zvedám a smířen s osudem odcházím na pokoj. Nejprve dojedu do jiného patra, kde jsou zamčeny i dveře na chodbu, proto jedu zpátky do recepce zjistit číslo mého pokoje. Poté se přesunuji již do správného patra, kde však již všichni spí a já nemám klíče od pokoje. Začínám tiše klepat na dveře, končím kopáním. Výsledek je však stejný. Když bilancuji svou situaci na chodbě a chystám se ulehnout na lino v kuchyňce, vykoukne najednou hlava naší Mámy a ptá se, co prej je. Bez odpovědi vcházím do pokoje a tu vidím pana Xichte, jak zrovíčka vychází z pokoje, viditelně se mu chce zvracet, ale on se hrdě schovává přede mnou do skříně, zavírá za sebou. Pak otevírám pokoj, kde na posteli sedí nějaká černá koule obalená peřinou. Panu Davidovi taky není dobře (nemůže si lehnout). Odcházím na záchod, kde netuše zažiji 2 zákeřné přepadení. Poprvé se otevřou dveře a pan Pavel se snaží dostat dovnitř, přičemž od huby mu něco stříká – pošlu ho vedle (do umývárny). Neuplyne ani minuta a dveře se opět otevírají a v nich se objevuje černoch s rukou před pusou – posílám ho také vedle (je tam ještě sprchovej kout). V této chvíli jsou obsazeny všechny odpady v buňce a jsem rád, že Máma nechlastala. Pak už nás jenom Máma všechny ukládá……a druhý den smetem Staré těsto.

Ponaučení:

Když budeme chtít vyhrát ve Staráku, Xichte musí večer předtím zvracet