Druhý dvojzápas sezóny v domácím prostředí je za námi

Musím podotknout, že report ze zápasů píši v MFF úplně poprvé, proto se omlouvám, že s tím nemám takových zkušeností jako někteří matadoři našeho týmu. V tomto víkendu nás čekaly zápasy s moravskými volejbalisty ze Starého Města (pátek) a z Brna (sobota).

MFF – Staré Město 3:2 (18, 23, -19, -15, 11)

Jako první z víkendových zápasů nás čekalo utkání se Starým Městem, s kterým jsme se naposledy potkali v play-off v minulé sezóně. Naše cíle byly jako vždy skromné. Úkolem bylo udržet si domácí neporazitelnost a vyhrát. Cíl byl splněn, ačkoliv cesta k němu byla velmi spletitá.

Již na předzápasové schůzi bylo jasné, že se nepokusíme navázat na výkony našeho servisu v minulých zápasech. Cíl byl jasný, zlepšit razanci a přesnost servisu a zmenšit jeho chybovost. Proto někteří hráči byli avizování na zlepšení dané HČJ v zápase – Kulich (blokař) dostal pouze „dva životy“ na skákaný servis, který mu v minulých zápasech příliš nevycházel. To si vzal k srdci, a proto při prvním podání šel raději do plachty, která skončila v zámezí. Na jeho obranu, v prvních dvou setech nepokazil ani jeden ze skákaných servisů a pro protější tým byl velkým postrachem pro přijímače.

V prvních dvou setech jsme drželi dobrý servis a téměř nechybovali. Proto jsme si po tu dobu drželi vedení a v obou setech vyhráli. Poté přišel zlom, kdy ve třetím a čtvrtém setu jsme chybovali na síti i z podání a nedařilo se příliš nikomu. Jak je již v poslední době naším zvykem sport děláme pro radost a chceme si zahrát (náš stav po tomto víkendu v tabulce je nyní 11 odehraných zápasů z toho 5 tiebreaků). A dnešní zápas nebyl výjimkou. V posledním setu se nám vrátil do ruky servis a Parkyho nepříjemná plachta znovu rozdrtila příjem Starého Města, jako tomu bylo i v minulém roce. Konečný stav tedy 3:2 pro domácí tým a prozatím je úkol splněn, domácí neporazitelnost zůstává.

MFF – SK Brno 3:0 (15, 23, 25)

V druhém zápase jsme se utkali s týmem SK Brno, který byl v tabulce mírně pod námi. Našim cílem bylo, aby to tak i zůstalo nadále a pokračovali v domácí neporazitelnosti.

Vítězná sestava z minulého zápasu se nemění, a proto v základu znovu nastoupil Ondřej Kupilík na postu nahrávače. Do zápasu jsme se nazuli do správných bot a s přehledem vyhráli první set. I za veliké podpory střídajících hráčů ve „čtverečku“. Abych podotknul, že po změně pravidel, kdy je možné nastoupit i ve 14 hráčích se dvěma libery, je veliký problém se do vymezeného čtverečku vejít v 7-8 lidech. Během zápasu byla v rohu domácího týmu velmi dobrá a vtipná nálada a ne jen kvůli hláškám, které zazněli během zápasu, ke kterým se jistě ještě dostanu. Skvělá podpora střídajících hráčů za pokřiku V-Š-S-K M-F-F téměř vždy rozptýlí pozornost protějšího týmu, a naopak povzbudí naše hráče na hřišti, především v pěveckém podání Kulicha. Během druhého setu se spustila smršť skvělých hlášek během zápasu, kdy rozhodčí odpíská tečovaný balon hostujícího týmu u hráče, který již od pohledu sotva vyskakuje na blok s mírně přesahujícími články prstů přes pásku. Natož po osobní konzultaci kapitána Brna s paní rozhodčí se z našeho rohu střídajících hráčů ozve: „Tak už jí rovnou požádej o telefonní číslo“. Avšak abych se vrátil ke hře, byla v podání našeho týmu, kdy jsme si drželi vedení až do konce setu. Musím však podotknout, že chybovost se stále zvyšovala proto během druhého a třetího setu se Brno dokázalo z přehledného vedení dotáhnout ze stavu 15:4 na 15:11 a v koncovce z 24:21 na 24:24. Po laxním přístupu v poli, kdy přímo letící míč do bagru se odrazil neznámo kam, po podání výše zmíněného blokaře a po vystřídání se s liberem zahlásil další legendární větu: „Kluci, to pole mě ale překvapilo“, už snad nálada v rohu domácího týmu nemohla být lepší. Po výše zmíněné dramatické koncovce, která naštěstí skončila výsledkem 27:25 pro domácí tým, a tím pádem výhra domácího celku 3:0 jen potvrdila domácí neporazitelnost a zajistila pět cenných bodů do tabulky za víkend. Chtěl bych podotknout, že během zápasu nám vycházeli veškeré signály sehrané se smečaři a blokaři. Ačkoliv podle nymburského komentátora se takovéto signály už neobjevují v chlapském volejbalu natož na takovéto úrovni. Myslím si, ba i tvrdím, že právě tyto signály jsou někdy pro náš tým rozhodující pro rozhození obrany soupeře a pro dostání se z těžkých situací.

Ve čtverečku během time-outů probíhala jedna oblíbená hra mezi fotbalisty jménem BAGO. Hrálo se ale na ještě užším prostoru a místo fotbalového míče byl pouze malý medik. Kdyby neskončili zápas, bylo by jasné, že Vosa by byl uprostřed ještě hodně, hodně dlouho. 

Chtěl bych ještě pozvednout jedno jméno tohoto zápasu a tím je Vosič, který za celý zápas nasbíral skvělých 100 % na útoku. (Doufám, že zmíněné statistiky budou použity pro taktiku do dalších zápasů).

ZDE je tento slavný moment dokonce zdokumentovaný a Vosa říkal, že si z toho sestříhá promo video na laso ze zahraničí :-)

Chtěl bych ještě ke konci dodat, že děkujeme za věrnost a podporu našich fanouškům, kterých se dostavilo za celý víkend nevídané množství. Dokázal bych si i tvrdit, že to byl jeden z nejnavštěvovanějších víkendů na domácí půdě (cca 15-20 diváků za víkend).

Tomíno (téže zvaný Piškot)