čtvrtek, listopadu 29, 2012

Pražské derby aneb dvojzápas s ČZU



Nevím, čemu to přičíst, ale nějak se na mě začala lepit střihací smůla. Z minula evidentně zrezivělé nůžky jsem pověsil na hřebík a ve finále zkusil překvapit papírem, ale jak to dopadlo, asi není těžké uhodnout, když opět po týdnu můžete číst z mého pera.

Soutěž se nám o tomto víkendu dostala do poloviny, což je spjato vždy s dvojzápasem s našimi souputníky ve dvojičce. Letos to padlo na ČZU.




MFF Praha

-

ČZU Praha B


3:1 (23,20,-17,23)

Dvojzápas jsme začínali doma, což je teoreticky výhodou. Spíš než to, kde hrajeme, jsme ale tento víkend řešili, kdo bude hrát. Aby bylo jasno, neznamená to, že by byl na nominaci nějaký přetlak, čelili jsme obrácenému problému. Zbirák je dlouhodobě v Tramtárii u ropných šejků, takže tím pádem hraje na účku nesmrtelný Kulich, který ovšem odfrčel za Týnou do Itálie. Přišlo nám trochu divné, že si koupil jen jednosměrnou letenku, ale prý se snad někdy vrátí… Další neznámou bylo Průcheho ze zápasu na Kladně zhmožděné rameno, se kterým pobíhal přes týden po nemocnicích, ale na zápas nakonec dorazil. Já stále s vylepšenou rukou od doktorky, ale v zásadě provozuschopný. No a samostatnou kapitolou je Váca, který nám v průběhu týdne poslal mail, o kterém nikdo do poslední chvíle nevěděl, jestli je míněn vážně nebo jako vtip. Samotný obsah byl poněkud zamotaný, v kostce znamenal asi toto: v Matikách hraju ve stresu, občas si chci taky zahrát pro radost, takže jedu s nějakými studenty ČVUT na turnaj do Itálie a na zápasy nebudu. Po dvojím ujištění nechápajícího Standy, že se skutečně nejedná o žert a že tento mail psal opravdu on a střízlivý, doopravdy na zápasy nedorazil. Tomu se říká podržet tým v pravou chvíli. No nic. Takže jsme byli bez účka a bez libera. Záložní varianta Rohlík na libero padla díky nejistému zdravotnímu stavu Průcheho, takže bylo jasné, že si středáci také jednou zahrají jako za starých časů, kdy libero nebylo.

V předzápasové přípravě v zasedačce jsme nic nepodcenili a zevrubně probrali obranu proti Dodovi, Záclonovi a Blážovi. Škoda jen, že Bláža do hry nezasáhl a Dodo se Záclonou na zápas nedorazili vůbec – jako by tušili, že proti takto zorganizované obraně by stejně neměli šanci.

Absence a zranění dost napověděly, jak má vypadat sestava – jen na účku byl otazník, který Standa vyřešil tak, že velkou premiéru zažil Ráca. A dlužno říci, že velmi úspěšnou. Naše taktika byla jasná – dělat, jako by se nechumelilo a že máme účko jako každé jiné, aby si náhodou rychle nevšimli, že to třeba nedostává. Ráca to dostával hodně a v prvním setu soupeře zdařile mátl sériemi aut, aut, půlka saka, anténa, plíva do postavení, což jsme až později pochopili, že byla součást jeho geniální taktiky si soupeře připravit na rozhodující okamžiky. I přes toto Rácovo pilné krmení soupeře, aby ho pak mohl zaříznout, jsme měli nasušeno dost na to, abychom první set vyhráli 25:23. Dost nám k tomu pomohlo jejich účko, takový dost nešikovný kolonát, který si nepamatuju, že by snad někdy složil.

Druhý set plynul až nečekaně lehce pro nás poté, co jim tam Ráca nasázel pár es svým nevypočitatelným podáním. Hostující trenér začal míchat se sestavou, což ale nepřineslo žádné ovoce. V klidu 25:20 a vypadalo to, že se schyluje k našemu premiérovému vítězství 3:0 v této sezóně, soupeř byl docela rozhádaný, spílali rozhodčím a vůbec. Myslím, že dostali dokonce žlutou.
Vyhrát 3:0 je pro nás ale proti libovolnému družstvu zatím nepřekonatelný problém. Těžko říci, zda je to uspokojením se vedením 2:0 (dovést to do stavu 2:0 nám naopak jde velmi dobře, z do té doby 11 zápasů jsme vedli 2:0 celkem 6x). Ve třetím setu se nedařilo prakticky nic, chvilky zoufalství zažíval na smeči Parky, který to zkoušel doleva, doprava, aby ho nakonec zablokoval i Pták. Prostě bída, 17:25.

Ve čtvrtém setu se naopak vše vyvíjelo od začátku dobře, Lukáš a opět Ráca trápili soupeře servisem a před blížící se koncovkou jsme si vybudovali drobný náskok. Co čert nechtěl, při jednom souboji na síti si Lukáš udělal výron a vypadalo to dost blbě, už jen vzhledem k tomu, že máme jen 2 smečaře. Po obstřiku ale náš IronMan, co necítí bolest, pokračoval dál a úkol zněl jasně: udělat co nejvíc bodů, když bude vzadu, což se také naštěstí dařilo. Podařilo se i 2x otočit, když byl na síti, takže do našeho i za normálních okolností kritického postavení s Lukášem na handě a účkem na hlavním kůlu jsme šli s komfortním náskokem 24:19 de facto už jednou nohou v šatně. Nakonec z toho bylo nevídané drama, když soupeř po sérii bloků dotáhnul až na 24:23, ale utkání následně rázně zakončil nekompromisní plívou z hlavního kůlu Ráca – hlavní hvězda večera a výhra za 3 body byla doma.

Rád bych tímto Rácovi připomněl, že poprvé nastoupil v základu, dal asi 10 es, poprvé složil z hlavního kůlu, poprvé složil z handy, možná i z doskoku (to si nepamatuju), poprvé čapnul v poli, poprvé trefil anténu, poprvé vytloukl blok, poprvé víckrát než jednou za zápas zablokoval a hlavně složil mečbol, což mi ale v následné hospodě přišlo, že se na to nějak pozapomnělo. Zřejmě se nám chystá to připomenout jindy, tak jen aby to nezapadlo…

ČZU Praha B

-

MFF Praha


3:0 (17,18,20)

Hned na druhý den byla odveta. Jestli v pátek jsme řešili problém se sestavou, pak v sobotu to nelze nazvat jinak než lepenec. Lukáš i s výronem kotníku přijel, párkrát si zkusil vyskočit, ale nakonec usoudil, že to pravé místo je v tomto zápase pro něj na liberu. Na smeči tak hrál chvíli Káda, pak chvíli Zdenán, ale ani jedno z toho dobře zformovanou obranu soupeře příliš nenarušovalo. K zápasu není moc co napsat. Se zdecimovanou sestavou jsme neměli proti dobře hrajícímu soupeři co nabídnout. Navíc se jim do sestavy vrátil na účku místo pátečního kolohnáta Záclona, což byla pro ně dost výrazná útočná pomoc, a mockrát jsme ho nezablokovali. Takže rychlá třínulka byla jen logickým vyústěním a rychle na tento zápas zapomenout.
Přesto přidám tradičně jedno pozorování. Již v minulé aktualitě jsem psal, že hrajeme velmi málo středem. Že jsme středáky prakticky vynechávali i v zápase, kde na kůlu máme záskok v podobě jiného středáka a na účku Rácu, už nechápu vůbec. Když jsem to říkal Průchemu, který nahrával, tak mi vysvětloval, že proti středákovi tam byl připravený jejich blokař a že nahrát to tam by byl vlastně tutový bod pro ně. Nesouhlasím. Mám jediný, ale myslím pádný argument. Schválně si spočítej, kolikrát je na tréninku úspěšný útočící blokař a kolikrát bránící, když přitom ten bránící 100% ví, že se půjde právě středem a je tam nejlépe, jak může být. V zápase to tudíž nebude z naší = útočící strany o moc horší.

Následující víkend nás čeká nelehký úkol – udržet domácí neporazitelnost, a to proti ne jednodušším soupeřům, než aktuálně vedoucí EGE a v sobotu pak Dobi. Tak přijďte. Proslýchá se, že na sobotní zápas se budou sjíždět diváci i z několik tisíc kilometrů vzdálených destinací, tak přijďte včas, ať na vás zbudou lístky.

David

Žádné komentáře:

Okomentovat