Vyfasoval jsem na tu střílečku halenu, co ji zapomněl v Kábulu při útěku bin Ládin. Na štítku měla arabsky napsáno Al Kajdá. K tomu obouručnej bulletpump se 180 nábojema a brejle s maskou. Moje výstroj měla jedinou slabinu v závodních teplákách s oranžovýma mašličkama a bílejma lampasama. Musel jsem se krejt. Rozdělili jsme se na vojáky a nevojáky, resp. starý a mladý, 6 na 6. Slabší kusy měli před soubojem strach, nebylo jasný, jestli Lejtko - profesionální soldát připomínající predátora - bere nebo nebere zraněný do zajetí. Nebral. Trochu nevýhodu měl Záclona, vyfasoval supr brejle Jawa s duhovými skly. Připomínal motokrosaře Faltu, bohužel byl skvěle vidět z libovolný dálky, což ho stálo dost průstřelů. Libor si vyzkoušel, jak barví náboje na tapicírunku tátovo auta - barví skvěle, Zbirákovi jsme vysvětlili, že se počítají i zásahy do copu, a šli jsme na to.
Starý hlídali skalku, mladý nechtěli zemřít mladý. To se jim ovšem moc nedařilo. Udělali jsme s Borousem žoldáckou zákeřnou dvojici a vraždili jsme útočníky zezadu. Je neuvěřitelný, jak si spousta lidí nehlídá záda. Krásnou tečku dostal těsně nad masku Libor. Medvíd se dostal do trojnásobný křížový palby, než stačil zdrhnout, dostal asi 3 do zad. Trochu nevýhoda pro obránce bylo, že se jeden z nich vymočil přimo na stanovišti. do toho se nikomu lehat nechtělo. Pak i přitvrdil, ale to už prý trochu poodešel. Hrůzu budila Lejtkovo černá kukla, co mu vylejzala přímo z maskáčů, IRA hadr. Pletl si ovšem spoluhráče a nehlídal si bok, pak to koupil, zavlnil se a bylo. Smůla byla, když jsem omylem odprásknul Mámu. Ležel na místě, kde bych ho fakt nečekal. Když jsem na něj vykouknul za skálou, divně se svíjel, něco naznačoval a moc se mu tam nechtělo, ale 3 kulky ze 2 metrů ho poslaly na základnu. Naše strategický operace řídil major Peky, nejstylovější voják.
Mundůrem mu konkuroval snad jen Borous, připomínal sestřelenýho pilota Liberátoru, včetně mastnejch skvrn a taky mu asi chvíli kouřil motor do ksichtu. No ještě se tam objevila cizí konkurence - borec jen v bederní roušce, kterej si v asi 3 st. nad nulou rozdělal u skály oheň dvěma křemeny, byla mu zřejmě kosa, a pak začal vzývat slunce a slaňovat na liáně. Kolem poskakovaly děti a manželka, vesměs v adidasu, asi pro zesměšnění civilizace. Byla jen otázka cti, kdo si indiána sejme. Pak jsme si role otočili a pak ještě a bylo to príma. Další hra nám už tak nešla, v bitvě o vlajky nás mladý překropili. Ikdyž, kdyby Kádovi nedošly náboje a nemusel potupně vylézt z krytu, bůhví jak by to dopadlo. Famózní zážitek byl, když už jsme skoro všichni provrtaný jak řešeta seděli kousek od naší vlajky, pomaličku se přímo před náma z mlází vyplížil Zdenda, připomínal palestince se zápalnou flaškou, hajzl, zalehl asi 10 metrů od vlajky a čekal. Najednou z mýtiny vyběhl Borous s vlajkou mladejch a mastil si to k naší. Kdyby doběhl, vyhráli bychom. Nedoběhl. Složila ho dávka ze Zdendovo bouchačky. Párkrát zavrávoral, ale těch 5 kroků už neudělal. Zdenda si pak odtáhnul naši vlajku k jejich. Po akci jsme sčítali šrámy - Bobanovo elegantní kalhoty rozpáraný od pasu až ke kotníkům, Medvídovo ustřelený a rudý ucho, Pekyho zelený auto i na sklech zelený, někomu zbyly zjevně náboje. Jinak nic. Možná pak někdo skuhral v Plzni na zápase, že si narazil koleno, apod., ale to byly jen planý výmluvy.
Kárová osma
PS: Dokumentaci samozřejmě máme
Žádné komentáře:
Okomentovat