čtvrtek, února 06, 2003

My ocima Lukase Koubice


Je dvanáct večer, všichni kolem spí, pracovat už mě sere a tak mě napadlo, že bych mohl někoho nachytat na panáky díky nějaké krátké blbůstce. Měla by být asi o volejbalu, ale nejsem si zcela jist, zda je v našem podání naplněna skutková podstata tohoto pojmu. No koukněme se třeba na dnešní trénink. Zpocenej byl asi jedině Standa a to vzteky. U ostatních se jednalo o těžko definovatelnou činnost, která leckdy hraničila s kaskadérstvím – např. Peťákovo rychlé akce na síti po špatných příjmech by se daly posuzovat buď jako pokusy o oběšení nebo jako vrcholné číslo cirkusového akrobata s cílem zničení jakéhokoliv zařízení v tělocvičně (sorry Mamko). A tak bych jako nejlepšího hráče dnešního tréninku vyhodnotil Wojtu – no a to je asi nejjasnější důkaz naší ubohosti.

No, vono když se člověk podívá, jak jsme se od minulého roku zlepšili, tak jsou to opravdu samá pozitiva – např.: Lukáš – nic neuhraje, nic nezablokuje (to je ale standard), dostává plachtící servisy do držky (to je novinka)
Wenda – na tréninku bomby na balkón, při zápase bomby do bloku, ale je fakt, že je to ještě dítě
Lejtko – hráč s nejvošklivějšíma fousama na světě s těžko definovatelným smyslem pro humor
Peky – nepřijímací a nečapací libero, na jeho obranu je nutno uvést, že nejlépe z nás blokuje
Holous – s kily ztratil i cit v prstech (mozek neměl už předtím)
Davis – eSeSman s nula procentní úspěšností, nejoblíbenější hráč dopingových komisařů – proč?
Káda – výjimka potvrzující pravidlo - stále se usmívající člověk s výbornou náladou
Mamka – hrozně tvrdohlavej člověk – náhru na bezblok zásadně vyhazuje do autu
Zbirák – je to srab - raději si při chůzi zlomí koleno, než aby se s námi trápil
No a Wojta, tomu by už sice nepomohly ani tryskové motory, ale stejně by si zasloužil několik medailí – např.:
  1. Za statečnost – že se vůbec na to hřiště postaví
  2. Za trpělivost – musí trpět naše kecy (viz tato aktualita)
  3. Za testování všech existujících postupů na hubnutí
Závěrem by se dalo pouze podotknout, že trenéři pomalu ztrácejí smysl pro realitu a předpokládám, že zítra na tréninku dostanu minimálně desetkrát před držku. Nevím, zda to se mi to s tím panákem rentuje….. Přesto radostně Lukáš

Žádné komentáře:

Okomentovat