Na
dnešní trénink se omlouvalo milion lidí, takže jsem se trošku bál, abychom se
sešli aspoň na mariáš (ne však tři!). Ale když jsem v autobuse potkal bratry
Vlasákovy a začal jsem s panem Oldou vypočítávat, kdo všechno přijde (což bylo
rozhodně kratší, než kdo všechno nepřijde), jsem se trošku uklidnil. Ještě v
onom zmíněném autobuse jsme se velmi pobavili nad statistikou sobotního zápasu;
no to byla panečku sranda k popukání. Jenom pár lidí přelezlo přes 50% v útoku
(vlastně jenom pan Václav). Někteří se nedostali ani nad dvacet.
Přijeli jsme brzo, tak jsme se ještě chvilku kochali pohledem na dovádějící Kozzily. Pak přišel pan Pepa a hned nás rozradostnil svým spásným nápadem. Prý dokud nevyhrajeme dvakrát po sobě, tak nebudeme hrát fotbal. A že má na dnešek připraveno jedno krásné cvičeníčko na celý trénink. Samozřejmě jsme to nemohli nechat jen tak a hned jsme se do něj pustili. Nakonec jsme to jakž takž uhádali. Vzhledem k tomu, že nás bylo přítomných pouze pět (ze záhrobí se vrátil pan Jarda a navštívit nás přišel pan Jumper), to dokonce chvilku vypadalo, že budeme hrát celý trénink jenom fotbal. Nakonec se dostavil ještě pan Budy (přijel přímo z Plzně: “Dneska jsme si se ženou krásně zapíchali.”) a k radosti nás všech taky pan Holous (za 8,- Kč). Očekával jsem s napětím příchod pana Peťáka, ale ten ještě pořád “si na to tam tak nějak jede” - takže za 16,-.
V hale bylo o něco tepleji než minulý týden, ale i tak jsme se zrovna moc nepotili. Začali jsme klasicky smečováním bez pořádného rozcvičení. Nejdřív jsme mlátili do zdi a pak i do sítě (to už ne schválně). Po řádném urvání si ramene jsme konečně začali s tím avizovaným cvičením. Tentokrát jsem kupodivu pochopil hned na začátku, co po nás pan Pepe chce (v překladu něco jako: čapneš, odsmečuješ, zablokuješ, čapneš,…). Všichni se “snažili” jako obvykle a hlavně byli zmatení. Vyvrcholení na sebe nedalo dlouho čekat. Holous nahrával a měl čapat po lajně jako zadní. Ale známe to všichni, jak to bývá, takže většinou zůstal trčet za blokem. Budy si nadhodil balon a krásnou bombou prošil zcela nekompaktní dvojblok Jarda & Jarda a trefil Holouse přímo do držky. No atrakce to byla velká a pikantní na tom bylo, že nejhlasitěji se smál pan Budy. Potom se šel ale slušně Holousovi omluvit. Ten s kapesníkem u nosu, ze kterého mu crčela krev, omluvu (“Sorry, ale to byla největší rána po vlastním nadhozu, jakou jsem v životě dal.”) útrpně přijal. Cvičení bylo tímto skončeno.
Pak jsme hráli ještě fotbal. Protože nás bylo licho, hrál i pan Pepe. Postavil se starejm do brány. No byla to tragedie. Budy hrál jak chorá kráva a netrefil by se ani z půl metru do lesa. Starý prohráli 4:5 a nejhorší bylo, že i přes svou chorost dal všechny naše góly Budy. Olda si výsledek zapsal zlatým písmem do análů (no je to taky na dlouhou dobu, co mladý vyhráli).
Ještě jenom tak na závěr, pan Jumper slavil narozeniny, takže jsme si dali už v šatně na žízeň griotku. Trošku jsme pokračovali i na Tenise. Ale zase ne moc. (DSK)
Přijeli jsme brzo, tak jsme se ještě chvilku kochali pohledem na dovádějící Kozzily. Pak přišel pan Pepa a hned nás rozradostnil svým spásným nápadem. Prý dokud nevyhrajeme dvakrát po sobě, tak nebudeme hrát fotbal. A že má na dnešek připraveno jedno krásné cvičeníčko na celý trénink. Samozřejmě jsme to nemohli nechat jen tak a hned jsme se do něj pustili. Nakonec jsme to jakž takž uhádali. Vzhledem k tomu, že nás bylo přítomných pouze pět (ze záhrobí se vrátil pan Jarda a navštívit nás přišel pan Jumper), to dokonce chvilku vypadalo, že budeme hrát celý trénink jenom fotbal. Nakonec se dostavil ještě pan Budy (přijel přímo z Plzně: “Dneska jsme si se ženou krásně zapíchali.”) a k radosti nás všech taky pan Holous (za 8,- Kč). Očekával jsem s napětím příchod pana Peťáka, ale ten ještě pořád “si na to tam tak nějak jede” - takže za 16,-.
V hale bylo o něco tepleji než minulý týden, ale i tak jsme se zrovna moc nepotili. Začali jsme klasicky smečováním bez pořádného rozcvičení. Nejdřív jsme mlátili do zdi a pak i do sítě (to už ne schválně). Po řádném urvání si ramene jsme konečně začali s tím avizovaným cvičením. Tentokrát jsem kupodivu pochopil hned na začátku, co po nás pan Pepe chce (v překladu něco jako: čapneš, odsmečuješ, zablokuješ, čapneš,…). Všichni se “snažili” jako obvykle a hlavně byli zmatení. Vyvrcholení na sebe nedalo dlouho čekat. Holous nahrával a měl čapat po lajně jako zadní. Ale známe to všichni, jak to bývá, takže většinou zůstal trčet za blokem. Budy si nadhodil balon a krásnou bombou prošil zcela nekompaktní dvojblok Jarda & Jarda a trefil Holouse přímo do držky. No atrakce to byla velká a pikantní na tom bylo, že nejhlasitěji se smál pan Budy. Potom se šel ale slušně Holousovi omluvit. Ten s kapesníkem u nosu, ze kterého mu crčela krev, omluvu (“Sorry, ale to byla největší rána po vlastním nadhozu, jakou jsem v životě dal.”) útrpně přijal. Cvičení bylo tímto skončeno.
Pak jsme hráli ještě fotbal. Protože nás bylo licho, hrál i pan Pepe. Postavil se starejm do brány. No byla to tragedie. Budy hrál jak chorá kráva a netrefil by se ani z půl metru do lesa. Starý prohráli 4:5 a nejhorší bylo, že i přes svou chorost dal všechny naše góly Budy. Olda si výsledek zapsal zlatým písmem do análů (no je to taky na dlouhou dobu, co mladý vyhráli).
Ještě jenom tak na závěr, pan Jumper slavil narozeniny, takže jsme si dali už v šatně na žízeň griotku. Trošku jsme pokračovali i na Tenise. Ale zase ne moc. (DSK)
Žádné komentáře:
Okomentovat