Staré Město a Brno "B"

Staré Město - MFF A 3:1 (22, -15, 21, 22)

V pátek 19.prosince jsme vyrazili na všemi dlouho očekávaný zájezd na Moravu a protože se skoro všichni omluvili, tak jsme jeli jen v 9.  Zájezd nám nezačal dobře, velký provoz a hustý déšť znepříjemňoval naši cestu. Do Staráku jsme dorazili pozdě a tak jsme museli hrát bez rozcvičení. Podle toho se vyvíjel i první set, který jsme prohráli. Druhá sada, začala lépe pro nás a soupeře jsme jasně porazili. Ve třetím setu za stavu 16:11 pro nás, bohužel Koube vylekal malou holčičku a to nás zlomilo, odešli jsme na příjmu i na útoku. Čtvrtý set si radši ani nepamatuju, důležitý zápas jsme bohužel prohráli 3:1.

Domažlice. ČZU B - doma

MFF A - Domažlice  3:1   (-23, 18, 23, 17)

V pátek jsme v naší aréně nastoupili proti soupeři z Domažlic, první zápas jsme vyhráli 3:1, proto jsme i v tomto zápase doufali v zisk tří bodů. Na poradě jsme dostali instrukce jak hrát, a rozcvička probíhala taky celkem klasicky, Lukáš běhá a ostatní si hází na koš, nebo mlátí míčem o zem. Naštěstí rozcvička soupěře vypadá úplně stejně. 

ČZU a Nymburk venku

Pražské derby ČZU a MFF 3:1

Máme tu pátek 27. listopadu a to plníme týmové povinnosti v 1. lize! 

Natěšeně míříme do náhradní haly ČZU, což byl komplex, kde se zaměstnanci oblékají výhradně do „švestkové“ barvy. Ano, v policejním prostoru se nachází malá a krásná hala, kde hraje Olymp Praha.

2015-11-20 MFF analýza Turnova

Matiky vs. Turnov. Pro jistotu dvakrát, aby nebylo pochyb. Protože čísel není ve volejbale nikdy dost a pěkných obrázků jakbysmet, je statistika naprostou nutností, ať je kvalita sportu jakákoliv.

V pátek venku:

Celou první polovinu prvního setu se čáry klikatí kolem sebe a svazují tak vyrovnanost utkání. Od 10. bodu ale Matiky nabírají na obrátkách a modré schody rostou bod po bodíku rychleji než červené, až se z toho vyklube příjemné vítězství o 4 body, které trochu projasní deštivý páteční večer. Tento obrázek je o to milejší, že jej nevídáme často. Máme spíše tendence s blížící se koncovkou ztrácet, nebo se nechat zcela převálcovat..jako v Dobi, tuším.

Obrázek druhého setu oku zarytého Matikáře už tolik nelahodí. Vedeme 2:1, soupeř v křeči a hraje špatně… A z ničeho nic se stav překlopí na 7:2. Bývá zvykem, že takováhle série začíná tím, že Kulich kazí podání a následně rozmrzele máchá rukama ve čtverečku..tentokrát kazil Lukáš. Nebo nedal eso, což je podobná chyba. Dlouho to vypadalo na housku, Turnov ale i s raketovým vedením hraje nervózně jak prvnička a kupí jednu chybu za druhou.

Třetí set připomíná set první..akorát na oné desítce tentokrát nezačíná modrá čára nabírat na vzestupu. Naopak dvě tříbodové šňůry Turnováků překlápí skóre na stranu domácích, kde se udrží až do konce, i přes drobné zaváhání na dvacet trojce. První sérii soupeřovi opět načal na podání Lukáš, druhou už ale poctivě Kulich, jak jsme zvyklí.

Čtvrtý set začíná jako druhý, prohráváme 1:0 a otočíme na 2:1. Nepřichází ale výpadek a vedeme 4:2. Pak ale přichází na podání Rohlík, nedává eso a Turnov si tak naškudlí šestibodovou šňůru, kterou přetrhne až technický time na stavu 4:8. Potim dotáhneme, Turnov opět odskočí, opět dotáhneme a zase Turnov odskočí… Dál než na 22 to bohužel nejde. Za vypíchnutí stojí zajímavá událost, kdy za stavu, zhruba, 15 něco rozhodčí píská špatné postavení a nestačíme se divit. Podle mého čtení zápisu tenhle set 25:22 skončit nemohl, a tak se (stejně jako při zápase), kloním k názoru, že to byla chyba zapisovatele, která nás za vyrovnaného stavu podtrhla. No co, zpětně už se poprat nemůžeme..měli jsme si asi dojít pro karty rovnou, aby byla vidět bojovnost, tak třeba příště. Paradoxně od tohohle momentu zaostáváme stále víc a ani 4 bodová šňůra v samotném závěru nestačila na jiný výsledek, než na prohru o 3 body. 

V sobotu doma:

Doma je doma. Ale že by to mělo nějaký positivní vliv na vývoj prvních setů se v dvojzápase s Turnovem příliš nepotvrdilo a stejně jako domácí v pátek, i my v sobotu první set v Chrámu ticha ztrácíme. Druhý set je jako v zrcadle a za stavu 14:7 pro matiky nikdo nepochybuje, že se vše v dobré obrátí. Nepříjemné vystřízlivění přinese stav 20:22 pro soupeře, ale na straně proti balkonu naštěstí visí aura, která nedovoluje vyhrát koncovku, takže číslo 22 na kontě Turnova již zůstalo až do finálního hvizdu.

Třetí set soupeře od začátku přehráváme a rezervujeme si u Turnova první bod do celkového hodnocení soutěže. Čtvrtý set je vyrovnaný až do poloviny, kdy Turnov udělá šňůru 4 bodů, čímž se dostává o 3 body nad nás a vedení udrží až do konce. Pátou sadu načínáme sérií 4 bodů my, respektive Kulich, který se podáním poprvé v zápase trefil do soupeřovy části kurtu a hned se z toho vyklubala 3 esa..a vedení udržíme až do konce.

Zajímavá jsou i čísla z analýzy. Například se nám daří tím víc, čím je soupeř ve větším vedení. Navíc se tenhle trend udržel po oba zápasy prakticky na stejné úrovni. Zajímavé jsou ale i změny… Například vliv tajmu na naši šanci dát bod byl v Turnově prakticky nulový a spíše negativní, zatímco doma významně vyšší a positivní. Asi i Standovi dělá domácí prostředí dobře.

Patrně největší změna nastala na podání. Zatímco v Turnově pro nás byl servis poměrně významnou nevýhodou, doma je jeho vliv také významný ale positivní. V tomto ohledu se nejméně změnil účinek Hynkova podání - co si vybavuji, tak nekazil a trefoval pořád libero, takže to asi odpovídá. Kulichova 4 esa v tibreaku pomohla k dobrému výsledku, nestačila ale na to, aby Kulichův výkon na podání překlopila do kladných hodnot. Trochu mne překvapil Tuškin a jeho statisticky spočítaná kvalita servisu..co si ale vybavuji, tak nekazil, netrefoval libero a ještě to každou chvíli Turnov nevzal, takže dobré.

raca

Dvojzápas s Turnovem

Tak došla řada znovu i na mě. Střižba, která mi pokazila víkend. A jelikož nejsem bohatý jako ostatní studenti, kteří aktualitu raději nenapsali (nebo to za ně napsali rodiče, co Hýňo?), tak jsem byl nucen něco vyplodit.

Sezóna se nám dostala ke své polovině, což znamenalo tradiční dvojzápas s týmem, který máme ve dvojici. Letos je tímto týmem Turnov. Šlo o důležitý dvojzápas. Před tímto víkendem bylo hned 5 týmů mezi pátým a devátým místem v rozmezí 3 bodů. Turnov na tom byl stejně jako my. 

Dizzy challenge na MFF

Jelikož na působení na matikách se nezapomíná, ani Průche na nás nezapomněl a jako povzbuzení do nepříliš dobře rozjeté sezóny předal úkol kravit v hale na kameru. I kdybychom měli na všechno zapomenout, tohle za vzpomínku rozhodně stojí. 

Parkyho souhlas s jeho veřejnou prezentací nemám, tak to rychle okoukněte, než mne to nechá zase smazat...

ráca

Hostivarská přehlídka

Týden se s týdnem sešel a za svou dobře míněnou snahu neponechat další víkend bez aktuality jsem byl po zásluze potrestán - prostřihal jsem si aktualitu vlastní. Na rozdíl od dnešních studentů si stále ještě více vážím 600 CZK za pokutu, než ušetřeného času za sesmolení několika řádek posměšků na adresu hrajícího základu, takže z toho něco vznikne. Všiml jsem si, že se mi často podaří míče odehrané v pátek zařadit do soboty a naopak, ale na to se historie neptá. Důležité je to, co je na papíře a ne to, co se stalo.

Úkol nás rozhodně nečekal jednoduchý. Pozice v tabulce nevábná, rozpačitý výkon z víkendu na jihu se za námi neustále táhne jako stín a začíná doléhat i tíha povinnosti - dva zápasy doma a oba s týmy z druhé výkonnostní třídy. Nikdo nepochyboval o tom, že body s Hradcem jsou povinnost a body s Chocní jsou potřeba na udržení šance chytit play off.

MFF Praha - Hradec Králové  3:0 (19,20,17)

V pátek jsem se do haly dostal spolu s Lukášem jeho vozem přímo z práce, takže alespoň nebyla na rozcvičce nouze o tepovku a na rozdíl od jiných pátků jsme dorazili včas - 17:36 mínus třetí patro na Vinici, 17:59 vcházím do zasedačky v plné polní. Zavážu tkanice, zapíšu 6 pozdních příchodů a Standa se jal črtat na flip-chart jak máme stát v poli.  Po Budějovickém tápání to patrně bylo potřeba, i když malovat Koubeho jak čape ostrou diagonálu, místo aby chodil za blok, to je práce čistě teoretická a patrně nikdo nepočítal s tím, že bychom se s touhle variantou setkali i na hřišti.

Jako většina týmů, i Hradec si na nás přivedl extraligovou posilu, mistra Bartůňka na smeči. Ovšem jeho prázdný pohled připomínající abstinenční příznaky a malátná chůze patrně nikoho nevyděsila. Dalším pokusem o podlomení našeho předzápasového sebevědomí byla volba strany proti balkonu. To jsem tu naposledy zažil cirka před třemi roky, když na nás tuhle fintu zkoušely Dobřichovice. Každopádně vloni jsme to rozcvičkou proti balkónu dotáhli do baráže o druhou ligu a letošní bilance byla 7:9 na sety, což o přínosu výběru této strany nevypovídá nic dobrého. Navíc na balkon nedali smeč ani jednu, saláti…

Nejzajímavější podívanou přinesl hned první set, když první 2 náhry (po jedné na každé straně) byly nekompromisně označeny jako dvoják a halou se začaly šířit pochyby o možnostech, kterými by šel vývoj utkání nějak ovlivnit. Na prvním oddechovém čase už to na dvojáky bylo 3:2 pro soupeře. Nevím, jestli potom zasáhla rána z hůry, soudnost rozhodčích, nebo fakt, že Hradec neměl čím klást odpor, každopádně se dvojáky přestaly pískat. Pro hráče to má velkou výhodu - dá se předvídat, jak je možné získat bod a dá se udělat i něco proto, aby se ztrátě bodu zabránilo.

Soupeře jsme nezvykle přehrávali snad ve všech herních činnostech, jen v počtu chyb byl Hradec zcela dominantní. Za zmínku stojí například výkon extraligové posily č. 13, která náš čtverec trefila až na 5 pokus v polovině druhého setu, a to rotovaným podstropákem. Obstojně jsme blokovali (respektive Hradec smečemi ohrožoval víc publikum než hřiště) a na strojovou hru: "Zkrácený kopec na hlavní kůl," nebyli hosté schopni nalézt účinnou obranu za celé 3 sety.

Ať zápas na pohled vypadal jakkoliv, výhra 3:0 zlomila napětí a uhájila cenné 3 body s přímým soupeřem, které se jak známo počítají dvojnásob. Nálada byla ještě umocněna příchodem Davida, navrátivšího se z Tel Avivu, aby nám pověděl radostnou pohádku o listopadových dětech, takzvaný příběh se zeleným koncem. A protože má každá šňůra konců víc, nezůstali jsme jen u jednoho. Zkrátka zápasový den, jak má být. Prozíravé bylo i rozhodnutí vzít do restaurace Lůcu, protože pak tíha případného pozdního příchodu domů není jen na mne. Po návratu z ledáren minulý týden jsem zjistil, že nést to v jednom je na hranici mých schopnosti…

MFF Praha - Choceň  3:0 (19,26,22)

Sobota přinesla mnoho nečekaného. Plán: Vstát v 11, lehký oběd, odpolední procházka a cesta autobusem na Hostivař. Realita: Budík v 7, cesta do Mostu, školení od 9 ráno do 4 odpoledne a sprint autem na Hostivař. Řídicí jednotka mi po hodině jízdy zpět do Prahy oznámila (anglicky), že jsem pirát silnic a měl bych zpomalit, což od auta beru jako podpásovku. Přesto to nevyšlo lépe, než na 16 minut pozdního příchodu (avizovaného) a promeškanou poradu. Ze čtverečkové diskuse jsem pochopil, že pořád nestojíme správně v poli, což se znovu malovalo, a také, že "bohužel" musíme hrát i středem.

Rozcvička tentokrát standardní, proti balkónu a proti nám soupeř působící výrazně volejbalovějším dojmem než v pátek. Navíc účko s číslem .. asi 15 .. hraje nejostřejší diagonálu co jsem v poslední době viděl z obstojné výšky a silou téměř Rumcajsí. Nicméně dojem trvá pouze do úvodního hvizdu. Hra odhalí, že se Choceň trápí s příjmem ještě víc, než my, netrápí nás servisem (na rozdíl od dosavadních soupeřů), účko smečuje z výšky a razantně, ale pouze do vlastního pole, středem hosté nehráli vůbec a hlavní kůl se dařilo zablokovat bez větších nedostatků.

Matiky najely na standardní taktiku, zkrácený kopec na hlavní kůl a Lukáš s tím mlátí vlevo i v pravo… Dokonce s tím mlátí i Parky, který buď zapomněl, že ho má rameno bolet, nebo potřeboval divákům ukázat, že stojí za to přijít. Sem tam obíhačka z handy, za zápas jsem zaznamenal 3 pokusy na bezblok, což je vzhledem k Lukášově pověsti v soutěži poměrně vzácný úkaz. Kulich hrál dvakrát z podbrady a Tury jednu trojku, ale nějakou významnější paměťovou stopu to nezanechalo (bodovou podle mého také ne). Sklenda na liberu odhodlaně rozhazoval příjmy tu vlevo, tu v pravo, ale nic to nebylo Chocni platné, když bylo nejhůř, poslal se kopec do závěsu na dvojblok Hýňovi, který s ním nekompromisně štípnul, kam bylo potřeba. Úspěšnost Hynka jsme spočítali někde mezi 120-140 % (nepočítali jsme do pokusů nehratelné míče) a nikoho asi nepřekvapí, že se tak stal miláčkem publika a zářil ještě oněco více, než obvykle.

Po změně stran držíme naše klíčové činnosti - Parky gumuje účko soupeře nekompromisním blokem, soupeř rozhazuje útoky ze středu daleko do zámezí, Lukáš s tím mlátí z kůlu a sem tam něco převalí i Kulich z prostředka. Nic naplat, Choceň se nás stále drží a neutečeme víc jak o bod. Za stavu 12:10 pro soupeře dostává Hýňa na účku první míč ve druhém setu (patrně aby si po výkonu v setu prvním odpočinul), bodovku od Turyho z pole na dvojblok a nekompromisně skládá… Vzápětí další míč, tentokrát na dvojblok lajnou a bod. To bylo tuším pro druhý set z handy všechno, zbytek skládá Parky s Lukášem z kůlu. Dobře blokujeme, Tury si vyzkoušel premiérový úspěšný blok na středu a do koncovky jdeme s vedením 22:19. Následuje série chyb a je to 25:25. Na servis nastoupí Lukáš a dopodává to, jako za mlada (nebo jak nám často tvrdí, že to zamlada vypadalo)… Jistota jednoho bodu z tohohle zápasu patrně v tu chvíli nebyla tak důležitá, jako fakt, že jsme uhráli první koncovku téhle sezony.

Třetí set běží podle představ. Jsme stále nahoře, na prvním tajmu vedeme o 2 body, na druhém už o 4. My, čtverečkoví hráči, jsme se sázeli, jestli padne rekord z Domažlic, kde Lukáš dostal 16 nahrávek v řadě, ale tentokrát se série naruší již na osmém pokusu, po kterém následuje handa pro Hynka. Přestože se před třetím setem šel poctivě rozpinkat, stihl už nejspíš definitivně zmrznout a kazí. Jakoby tím podkopal důvěru ve vítězství, soupeř pomalu dotahuje, až na sedmnáctve vyrovná a do koncovky jdeme bod po bodu srovnaní. Nevím, co se stalo, každopádně za stavu 20:19 pro nás Tury dal dva přímé body, třetí podání zahodil do tribuny a dohráli jsme 25:22. Ale možná se mi to jen zdálo, zní to nějak nevěrohodně…

Suma sumárum, víkend za 6 důležitých bodů a prolomení dvou nepříjemně dlouhých sérií, o kterých už psal Ládil je k nezaplacení. Co je pravda, asi jsme se tolik nezměnili my, jako kvalita soupeře. Podle mého do hlavního kůlu za celý víkend nedošli trojblokem ani jednou, Dobřichovice tam chodí od prvního míče.

Jen tak dál a sportu zdar,

ráca

Výlet na jih

Na matikách se stalo tradicí, že po každém odehraném víkendu zvolíme mistra pera, který i nezúčastněným protistranám poreferuje, co se vlastně na zápasech událo, vybrečí na papír všechny křivdy, které si odnesl a nesmazatelně se tak zapíše do klubové historie. Bohužel, poslední dva víkendy ukázaly, že hráči neovládající kámen, nůžky a papír neovládají ani klávesnici či pero. Následkem tohoto lajdáctví Toma a Hýni zůstaly 3 zápasy zcela bez komentářů a čtvrtý zachránila jen angažovanost věrného publika. Nic naplat, pro mne jako pokladníka jen dobře. Plány jsou plněny na 110 % a nepředpokládám, že by sobotní výhra mistra Alexandra Gonzajeviče Tužkina, jenž v německých zemích Hanz Stift se zove, tento trend nějak změnila. Přesto mi připadá fér, alespoň několik řádků sesmolit, aby kronika nezůstala zcela neposkvrněna.

Č. Budějovice B - MFF Praha 3:0 (20,22,21)

Výjimečně nás výlet do Budějovic nepotkal v prosinci s mračny plnými sněhu nad hlavou a zařadil se alespoň na pátek před dušičkami, aby cesta nebyla příliš fádní. Po předchozím víkendu za 5 bodů se atmosféra v týmu značně nadlepšila a v ústrety Jihočechům jsme vyrazili v očekávání další nadílky - po tom, co Budějky hrály tajbrejk s Chocní i s Hradcem to nebylo očekávání bláhové.

Sraz s bezpečnou rezervou 3,5 hodiny před úvodním hvizdem u Lišky přinesl nadílku první. Respektive nadělení… Roman s vysmátým Hynčusem v plné polní, Tužkin nikde. V tu chvíli se vynoří Holous s cigárem v koutku a posmívá se nám, přejíc pěkný výlet. Hýňa neváhá a ptá se: "Ty tu pracuješ taky?". Holous přitaká… Hýňa: "A co děláš, vyhazovače?" Holous obrací oči v sloup, láme nad námi hůl a při zapalování cigarety mizí za rohem. Čekáme 3 minuty a jako zkušený risk manažer neváhám a vytáčím telefon na Tuškina s lehkou ironií: "Vsadil bych se, že ho tím vzbudím…"

…vyzvánění…

"No, co je?" (zastřeným hlasem)

"Kde jsi?"

"Cože?"

"Před pěti minutami jsme měli sraz a jedeme do Budějovic."

"Aha…" (následováno sprchou nadávek na vlastní adresu)

"Tak na Opatově. Dělej, co můžeš…"

Na Opatově jsme se kupodivu potkali docela dobře a jelo se. 15 minut za Davidem a v neznámé pozici vůči Lukášovi. Další nadělení čekalo hned za Benešovem, v kopcích u Votic, kde nás z ničeho nic Waze hnal z hlavní silnice do lesů vpravo. Nejistý zadanou cílovou adresou jsem odbočku suše ignoroval, ale Waze se nedal a vzápětí nás žene z hlavní silnice do lesů vlevo, což už smrdělo. Vědom si své vlastní nicotnosti ve srovnání s osmi-jádrovým procesorem telefonu a terabajty dat zasílanými do navigace online ostatními uživateli jsem uhnul na 3m širokou okresku kamsi do neznáma… Po 10 minutách zatáček volá David: "Poskakujeme v zácpě, objeďte to, bude to na dlouho." My v klídečku prokličkujeme zbytek zatáček a v Miličíně se napojíme na zcela prázdnou silnici, po které se to dá solit "plyn na kov" až do Budějovic..já ale jezdím opatrně, takže jsme jeli zase v klídečku a s rezervou jako hrom. 

V šatně nikdo, 20 minut do srazu a Roman bez trenek (pokladna jásá). Za minutu celá doráží Lukáš, s Kulichem a zeleným Turym, kteří zácpu objížděli až do Tábora po okreskách - podle Turyho výrazu odhaduji, že stejnou rychlostí, jako my po dálnici. 5 minut po celé dorazí David s Parkym a za dalších 20 minut i vyhlídkový vůz Krkonoše-Hostivař-Kladno-Praha-Budějovice vedený Blážou. "Hrr na ně, nevíme kdo nastoupí," zněly pokyny a šlo se na ně.  

Nadělení č. 3 následovalo ihned po úvodním hvizdu, kdy se soupeř ujal vedení 6:0 a vypadalo to, že raketová plachta nás vyhubí až do základů. Bohužel, i přes široký kádr máme pouze 2 hráče, kteří umí odpřijímat víc míčů v řadě (+ libero), z toho jeden bohužel neumí vzít plachtu. Točíme blokaře co se dá, i náhra se vystřídá, ale na zlomení soupeřova servisu jsou všechny dostupné nástroje krátké. S blížící koncovkou se začíná dařit, stáhneme 4 body a jsme "na dostřel", ale koncovky jsou letos snad zakleté, slibný stav ztrácíme a prohráváme o 5 bodů.

Soupeř nás trápí plachtou a navíc se nám nedaří čapnout a to ani míče zdarma. Hráči v poli po sobě koukají, nakonec někdo i spadne, ale nečapne se prakticky nic, jakobychom se na hřišti hledali… Neodpustím si připomenout účast na tréninku: V pondělí 7 lidí (bez libera), ve středu 6 (bez nahravačů, bez libera, bez Parkyho..naštěstí nás zachránil Váca jeho první účastí letos, jinak by nebyl ani fotbal), ve čtvrtek 12, ale bez libera a Lukáše (takže bez 2/3 přijímačů). Možná na tom něco bude.

Druhý set rozjezd soupeře zastavujeme už na 3 bodech a postupně se dostáváme do vedení. U druhého oddechového času vedeme o 4 body (podle mého 15:11) a všechno vypadá nadějně. Ale… Než bys jednu sérii na břicho udělal, stav je 18:15 pro soupeře a my jsme zapikaní jak Kulich na magnetce. Dvojstřídání tam i zpátky, Standa tahá trumfy jako v mariáši, ale prohráváme koncovku o 3 body - nedaří se zablokovat hlavní kůl a plachta soupeře nám stále dělá starostí víc, než jedno mužstvo může unést. 

Třetí set je stále ve stejném duchu - trápíme se s plachtou soupeře, nedaří se čapnout a zablokovat hlavní kůl. Soupeř utíká o 6 bodů, nastupuje Roman, stáhneme na rozdíl dvou bodů. V zápětí je to opět o 6 a vrací se Rohlík. Zaujala mne koncovka… Od stavu 19:13 pro domácí jsme dostali dvě esa a zkazili 3 vlastní servisy (například Tuškinův přešlap o 40 centimetrů není v první lize k vidění často) a přesto jsme ještě 2 body z Budějovického stáhli. Skoro se nechce věřit, že se s takovým soupeřem dá prohrát.

Poslední nadílka už byla jen soukromá, když si Bláža rozštípal chladič o neopatrné zvíře přebíhající dálnici a zajistil si tak program na celou noc, když už jsme nešli ani na pivo... Ale o to mám jen z doslechu. 

Dobřichovice - MFF Praha 3:1 (20,-23,10,20)

Výlet do Dobi patří tradičně k těm vyhrocenějším a odvézt odtamtud body není nikdy snadné. Nastalo hned několik změn: Navigace mne navedla cestou, kterou jsem tam nikdy nejel, nebyl Standa (trenérské taktovky se ujal David), Šíma nastoupil na opačné straně sítě než vloni a stejně tak Roman - takzvaný nahravačský switch. Pokyny zní jasně: "Budeme hrát stejně, jako včera, akorát tolik nekazit podání." - patrně tím David myslel sestavu, nikoliv výsledek… Asi by to příště chtělo trochu specifikovat, přeci jen nervozita před zápasem může pozornost hráčů ovlivnit. Standa tohle dělá dobře, protože důležité věci opakuje vždy dvakrát a pokud jde o život, tak 3x.

Na nahrávce za Dobi nastupuje Šíma, aby se historická rivalita ještě podtrhla, za nás nastupuje Rohlík, jako v Budějkách. Zahajujeme servisem - zajištěná plachta končí metr v autu. Pokračujeme příjmem od mistra Podušky - jedno eso, druhé eso, stav 3:0 pro domácí. Následuje mohutný vzdor Matik a držíme krok až do konce. Bohužel, od stavu 21:20 pro Dobi jsme nepřidali ani šušeň. Ve druhém setu již na prvním tajmu vedeme o bod, na druhém dokonce o 6. Jako by ale druhé technické oddechové časy byly proklaté, na každý další bod přidá soupeř dva své, přičemž za zmínku stojí zejména 6 podání Kurvadráta (takzvaných podstropáků), který po odchodu Kádeho v pomyslném žebříčku převzal trofej pro nejzajištěnější servis první ligy. Tímto aktem se otočil stav utkání z 20:16 na 21:20 pro Dobi. Mohutný finiš ale dotahujeme do vítězného konce 25:23.

Co říct ke třetímu setu… Začátek taháme bod po bodu, na prvním tajmu tečeme 6:8 a vše je otevřené. Za stavu 7:9 pro soupeře ovšem nastupuje na servis Benda a po životní sérii ze servisu odchází za stavu 7:18 - je po setu. Nic nepomohly ani tajmy na dvanáctce, patnáctce, technický na šestnáctce a střídání na sedmnáctce. Až nástupem Romana za stavu 7:18 otáčíme (tuším, že Parkyho doskokem) a v poklidu v housce dohráváme. Čtvrtý set opět zahájí poduška, když podává 4 krát v řadě. Zbytek setu zvládáme držet krok, ale Dobi zkušeně náskok udrží až do vítězného konce (o pět bodů).

Co naplat, body z toho nejsou. I když mi připadá, že hra předvedená v sobotu byla významně lepší, než v pátek. Čaplo se v poli, byla cítit bojovnost a krom třetího setu se nemáme za co stydět. Vyzdvihl bych několik aspektů hry soupeře:

1. Šíma rozdával střelby do všech směrů tak, jak jsem ho snad ze celý loňský rok neviděl. Mockrát jsme ho nepřečetli a s útočníky se scházel na výbornou… Navíc za ním zdvojovali lajnu, takže všechny pokusy o útok vrchem skončily bez úspěchu na bagru soupeře.
2. Benda měl fazónu na podání jak ho pamatuji naposledy před pěti lety na antuce - od té doby měl zlámané zdraví a teď si to za ta léta vybere proti nám. Asi smůla, nedovedu si to jinak vysvětlit.
3. Kubajz (účko) krom dobrého servisu složil až na jednu výjimku všechno, takhle jsem ho ještě nikdy hrát neviděl.
4. Od poloviny druhého setu nám soupeř blokoval, do té doby velmi úspěšný, pipe trojblokem a nepodařilo se nám s tím vyrovnat. Obecně mám pocit, že se jen těžko v průběhu zápasu přizpůsobujeme soupeři (v tom dobrém slova smyslu), zatímco soupeři naši rozehrávku rozklíčují dost rychle. Následně jakýkoliv těžší míč útočíme do plných a pokročilejších fázích zápasů na těžkou obranu útočíme často i po dobrém příjmu.

Závěrem

Ze všeho nejdůležitější teď bude se nerozsypat, protože poraženecká nálada a jiné křivdy se po prohraných utkáních mají tendenci šířit jako rýmička v době, kdy jsou tréninky od 20:30. Podle mého jsme udělali maximum, když jsme po výletu z Dobi na naléhání Kulicha navštívili restauraci Na Ledárnách, která se do historie Matik zapsala mnoha úspěšnými večírky (nebo přinejmenším do paměti hráčů, kteří ještě pamatují halu na Ryšánce). Věřím, že duch historie a božkovského zeleného likéru nás opět vztopoří a dodá nám sílu se příští víkend poprat o body, které značně vymezí prostor pro celkové umístění v soutěži.

raca

Soupeři z Moravy - Staré Město, Brno B – říjen 2015

 Když jsem se po dopoledním squošíku a dobrém nedělním obědě odvážil vytočit Hynkovo mobil, aby mi v barvách vylíčil, jakým zázrakem se povedlo skolit Matikářům Brno B, které  doposud s 5ti výhrami  nemělo jediné zakolísání  a  ztratilo   do  sobotního utkání  pouze jediný set, ozval  se mi synovo otrávený hlas.

První zápasy nové sezóny (ČZU, Nymburk)

MFF A - ČZU C 1:3 (-21, -21, 12, -14)

V pátek od 19:00 jsme nastoupili k našemu prvnímu letošnímu zápasu. Hrálo se v Hostivařské hale proti mladíkům z ČZU Praha, pro většinu z nás neznámých. Začali jsme v mladé sestavě : na smeči Hynek s Parkym, na bloku Bláža s Turym jako libero nastoupil Sklenda, nahrával Roman a na účku hrál Vojta. 

Albeř 2015

Je třeba opět něco napsat o každoročním soustředění na Albeři. Tentokrát po krásném průběhu léta jsem se těšil, že strávíme více času v Osice a nebo na kole, ale bohužel tomu tak počasí nechtělo. V podstatě od nedělního večera do čtvrtka poledne pořád něco padalo z nebe a bylo krásných 14 stupňů. Takže se celá Albeř opět proměnila v boj se zimou a vlhkostí. Sušárna byla krásně nabytá a provoněná všelijakými součástmi sportovní výzbroje nebo výstroje. A Osika pustá, prázdná a zelená. Nicméně po pořádku.

Play-down

                Skončila nám základní část soutěže a poslední víkend v lednu jsme vstoupili do bojů o záchranu. Nenavázali jsme tedy na loňský úspěch a ještě budeme muset bojovat o udržení se v první lize.

Zájezd

Aktualita vystihla naše moravské počínání velmi dobře, ale podle mého tam bylo málo čísel a vůbec žádný graf, což je v matfyzácké aktualitě od jednoho z mála matfyzáků v týmu MFF A překvapivé až nedostatečné. Naštěstí tu ještě stále jsem já, ač matfyzák sotva napůl, fyzicky na hranici propasti a Deloittem duševně vyčerpán… Co víc si v takové chvíli přát, než usednout za volant a vyčistit organismus vztekem z počínání ostatních řidičů na 240 km dlouhé cestě po schodech z Řep přes Kulichův revír až do Brna.

Brno a Starák

Brno B - MFF Praha 3:0 (9,16,19)

Poslední kolo letošní dlouhodobé části sezony nás zároveň poslalo na první a jediný výlet, a to do Brna a do Staráku. Osmá hodina večerní jako doba konání zápasu nám dlouhodobě příliš nesvědčí a nejinak tomu bylo i tentokrát. V posunutém čase zápasu ale nebyl až takový problém, jako ve faktu, že béčko Brna postihla nějaká chřipková epidemie, takže tam nahnali mlátičky z áčka. Kluci v průměru o půl hlavy vyšší než my se s tím od začátku příliš nemazali, a z 9 bodů, které jsme uhráli v prvním setu, bylo ještě tak minimálně 5 za jejich zkažené servisy. Když už jsme přijali jejich žíni na servisu, tak jsme si nezvládli příliš přesně připravit útok, což proti 2-3 bloku na druhé straně mělo zpravidla očekávané vyústění. Docela dobře jsme začali hrát až ve 3. setu, kdy Standa zamíchal se sestavou a zkusil částečně snížit výškovou převahu soupeře rošádou Hynek z účka místo Štěpána na smeč, Tury z bloku na účko a já na blok. Nebýt nepřesvědčivého začátku setu 0:7, tak s našimi nakonec uhranými 19 body jsme bývali mohli zápas možná ještě trochu zdramatizovat. No nic. Chtěl jsem tuto část odlehčit nějakou vtipnější pasáží, ale při vzpomínce na tu nakládačku mě žádná nenapadla. Jak Standa líčil Ládilovi do telefonu – za hodinu i se sprchou…

Nevím proč

                Nevím proč, ale opět se Volejbalový Bůh s tím Střihacím dohodl, že bude muset napsat aktualitu opět hlava děravá. Vaše smůla, vy se nic nedovíte.

                Jako první zavítala na naši palubovku Choceň. To suverénně vládne osmému místu, poslední vstupence do play-off. Nad ní pusto, pod ní pusto a pak my. Nám bude letos vstup do souboje prvních osmi umístěných (všimněte si, že ne prvních osmi nejlepších) odepřen. I když jiskřička naděje tu byla.

                Ale zpět k zápasu. První set jsme vyhráli relativně pěkně a soupeř si stihl za tu dobu nastřádat 21 bodů. Mám takový pocit, že i v průběhu druhého setu jsme dost často byli pětadvaceti bodům blíže. Bohužel v koncovce senám nezadařilo, kdežto soupeři ano a doběhl k pětadvacítce první. My skončili u třiadvacítky (zřejmě mladší sestra).