Tenhle slogan na bilbordech T-mobilu mi dlouho vrtal hlavou. Jelikož si zakládám na lingvistickém umu, nebylo mi jasné, že jim prošla tato fatální gramatická chyba (použití tvrdého). V jednu chvíli jsem jim tam dokonce chtěl zavolat a upozornit je na to, nevím, kterej cizinec to tam řídí, tak aby nedělali naší republice ostudu. Nakonec jsem však na poradě v práci zjistil, že je to možná kombinace, že jako tu pevnost nerozmlátili (i když se o ní prali), ale že se tam prostě nějak dostali. Stejně je mi to nějaký divný a tudíž v kombinaci se zážitky z našeho moravského zájezdu si vůbec nejsem jistý, jak to má vlastně být…tak si vyberte, podle mě je všechno správně…
Nauka o dadaismu byla velmi poučná a vysvětlil jsem si tím spousta svých neduhů. Hlavně pak to, že na tomto principu funguje můj mozek, a tudíž zatímco Lůďa myšlenky rozkládal na rozhašený text, můj úkol je zcela opačný.
Takže z čeho budu vařit:
dva zápasy, na Moravě, první v Brně, hádka, Bronx, skoro hovno na posteli, podrážka v hubě, rvačka, policajti, v klidu, bar, poslední panák na světě, Mácovi je to jedno, okénko, návrat, rvačka, policajti, v klidu, cizinec v pokoji, popel na střeše, oteklé ksichty, hroznej smrad z Mácovo držky, chlup z kuchařovo prdele v mým jídle, fatální prohra s Mácou z prstů na koš, osm nula v prvním setu ve Staráku, hlasitej pláč trenéra Karabce a jeho party, do hodiny v Praze
Brno (vyhráli jsme 3:1)
Co se týče volejbalu bylo to celkem zajímavý. Po prvním setu, kdy jsme drželi krok až do koncovky, kde jsme dostali za sebou pár es, kterých si někteří hráči všimli, někteří ne (s dopadem na trochu ostřejší výměnu názorů o slepotě), došlo k různým změnám taktiky, s kterými si dorostenečtí dorostenci neporadili. Mezi nejdůležitější patří prohození postu mého s Holousem a to jak při obraně, tak při útoku, Mácovo natlačení se milimetrově na lajnu při příjmu, pouštění útoku středem na připraveného Kádu v obraně. Objektivně pak musím pochválit Lukáše, který jednou ze svých bomb knokautoval jednoho z nejlepších hráčů Brna a tím de facto rozhodl zápas. Pochvalu zaslouží ale i jiní, zejména pak trio Holous, Káda a Máca, kteří se mockrát nespletli. Když je pak doplnil omylem zabijácký malíček Maliny, dalo se proti nám velmi těžko něco uhrát.
Bylo jasné, že si večer užijeme. To jsme však ještě nevěděli, kde nás čeká nocleh. Ladil zřejmě pod časovým tlakem vybral na Googlu ubytovnu pod heslem (to nejlevnější co v Brně jest), která se nacházela ve velmi „tmavém“ prostředí. O to víc mě přijde podezřelé potvrzení objednávky od Standy se slovy „souhlasím, perfektní, díky Ládile“. Myslím, že si od toho sliboval zúžení kádru nebo nevim…No nic, když jsme se dostali na pokoj, což nebylo jednoduché, protože nikdo nechtěl spát s Mácou, obdrželi jsme povlečení. Nikdy jsem si nestlal, ale tentokrát si ustlali všichni, někteří vážně uvažovali i nad tím, že raději přespí v autě. Od paní ubyvatelky jsme dostali upozornění, abychom večer nevycházeli ven, což samozřejmě nebylo přijatelné, takže jsme si jen hlídali, abychom chodili minimálně po trojicích, Malina ve čtveřici. Večer byl klidný s obvyklou náplní a tudíž zkratkovitě – žrádlo v nedaleké restauraci se nedalo žrát, zelená jo, odchod do centra byl spojen s malou rvačkou s účastí policie. Za pak zmínku stojí především rozjaření Lůdi při zjištění, že mají poslední lahev sedmiletého Curňa de Fuck z Bolívie, kam marně píše Moralesovi, aby mu ještě jednu lahev vyrobil. Nevyrobí, sere na něho, nevyplatí se mu to dělat jenom pro Lůďu. Pod vlivem dojetí z historické události jsem mu koupil poslední dva panáky za dvě stě čtyřicet a pak jsem neměl prachy na svou zelenou za třicet. Načež ten vůl dal jednoho Mácovi a chystal se mu říci něco o historii tohoto produktu, načež Máca mezi svou řečí směrem ke Kádovi obrátil Curňa do svého chřtánu a bez ťuknutí zničil předposlední panák na světě. Lůďovi vytryskly slzy. Jo, myslim, že Máca prones ještě něco v duchu „ty krávo, co je to za hnusnej rum“…na Lůďu dýchlo peklo. Na zpáteční cestě se už jenom Máca podruhé popral (s Malinou), načež, a to jsem čuměl, tam byly ve třech vteřinách dvě auta policajtů, ale jinak to bylo v klidu. Cestou jsme se stavěli ještě u okénka s jídlem, jelikož Holous by samozřejmě bez minimálně dvou hamburgerů ani nezahmouřil oko. Cestou přes Zbirákovo auto jsme se dostali do postele, kde někteří usnuli a někteří ne…
Po probuzení v sobotu ráno mi bylo pouze trochu divné, že jsem usnul na třílůžkovém pokoji a vzbudil se ve čtyřlůžkovém. Situaci jsem pochopil okamžitě poté, co jsem poznal v cizím nocležníkovi na zemi spoluhráče z Mácova pokoje…
Starák (vyhráli jsme 3:2)
Takových zápasů je málo. Nastoupili jsme v sestavě z Brna, ale již při prvním pohledu bylo jasné, že někteří hráči mají mírné problémy s koordinací pohybů. Nezačali jsme špatně, první technický tajm bez bodu na naší straně jsem sice ještě asi nezažil, ale pak něco vyházeli, takže prohra v prvním nebyla tak strašná. To se však nedá říct o průběhu druhého setu. Postupně jsme šli do hajzlu resp. ze hřiště téměř všichni. Do třetího setu jsme nastoupili trochu jinak (sorry, nechce se mi popisovat jak a proč bych to měl navíc zveřejňovat), a začali jsme hrát volejbal, což Starákem viditelně otřáslo (očekávali spíše ručník). Krizi jsme chytli pouze za stavu 24: 15 ve čtvrtém setu, ale proměněný setbol za stavu 22 nás uklidnil do tajbrejku. Myslím, že v tu chvíli už všichni věděli, jak to nakonec dopadne. Otočený zápas z 0:2 ve Staráku si pamatuju někdy z roku 1999, což se někteří naši hráči právě narodili…
Zájezd nebyl špatnej…
Lukáš Kouba
Žádné komentáře:
Okomentovat