Chrám ticha zbořen, ale jen z půlky

MFF : Bučovice 0:3 (-16, -10, -20)

O uplynulém víkendu jsme v domácím Chrámu ticha jako vedoucí tým tabulky v pátek přivítali borce z moravských Bučovic, kteří se drželi v těsném bodovém závěsu za námi, takže bylo již dopředu jasné, že půjde o souboj o první flek. Bučovice jsme u nich doma sekli 3:1, a proto jsme věřili, že v Chrámu ticha prodloužíme domácí neporazitelnost.

Bohužel představa domácí neporazitelnosti stála na předpokladu, že proti Bučovicím, přeci jenom to nejsou žádný ořezávátka, nastoupíme v plný palbě. První trhlinu do této představy vrhnul ve středu ráno Kulich, který se omluvil z pátečního zápasu, což po jeho poslední zabíjačkové formě znamenalo velkou ztrátu, jeho absence však byla více než oprávněná, takže nezbylo než se spolehnout na naše mladý pušky s Příbrami. Tento předpoklad však následně rozstřelil Standa, který oznámil, že o víkendu budeme bez Rádi i Mikyho. Nezbývalo než spoléhat na bojovný výkon a domácí prostředí, nebo nějakou nenadálou situaci na D1, o které není v posledních dnech nouze.

Soupeř však stihl dorazit na čas a hned první balóny zápasu ukázaly, že si rozhodně nepřijeli pro výprask. Z počátku jsme drželi se soupeřem krok, ale souhra nám moc nefungovala a soupeři hráli velice bojovný volejbal. V půlce prvního setu jsme nedokázali odpřihrávat křižnou plachtu a nedostali jsme se ani do koncovky.

Do druhého setu Bóra naordinoval bojovnější hru a tvrdší servis, protože jsme moc neškodili. Bohužel dobře mířené rady se minuly účinkem a začali jsme dostávat hroznou rychtu, kdy soupeř vyřadil plachtou každého smečaře, který se zrovna připletl na naší straně sítě. Bóra se Standou rozjeli ruletu s čísly a střídali v rámci možností snad všechny hráče i posty, což ovšem nemělo valný efekt a oba zbývající sety jsme prohráli. Snad jen kromě Parkyho a Ondry na nahrávce jsme všichni hráli hluboce pod svým maximem a nejsme hráči, kteří by si to odehráli i bez bojovnosti s podprůměrným výkonem.

Po zápase šla většina týmu rozdýchat předchozí klepec na After Albeř párty, kde se za zvuku kytar zvedla špatná nálada. 

MFF : Staré Město 3:0 (19, 25, 22)

Protože nejsme Sparta, tak jsme po prohře ihned vyvodili závěry a udělali změny v kádru na sobotní zápas. Černý Petr zůstal na Óňu (nejdražší hvězdy musí z kola ven první), který byl zproštěn sobotních zápasových povinností a mohl si jet relaxovat na maturitní ples do Domažlic. Tím se Vánis najednou stal nahrávačem numero uno našeho týmu. Aby se zbavil nervozity, tak si ještě s Tomínem střihli 2 zápasy za Prosek a pak se šlo na věc.

Se Starákem jsme u nich doma dostali hroznou čóču, takže jsme jim to chtěli vrátit. Soupeř nepřijel v žádné extra sestavě, většina mladých jela asi na zápas se Zlínem, dokonce musel na účku nastoupit dlouholetý trenér Staráku Karabec. Úkol zněl jasně, nehrát jako v pátek a seknout Starák, protože prohra by byla velká ztráta bodů. Kulich už byl na place, proto David raději přijel jen na půlku zápasu, protože si myslel, že se hraje o hodinu později. Vánis se své příležitosti chopil více než obstojně a dirigoval náš tým do třísetového vítězství.

Starák ovšem vůbec nehrál špatně a bojovným výkonem se držel všechny sety na dostřel, naštěstí jsme vždy zvládli koncovku, nebo si vytvořili dost velký náskok těsně před koncovkou. Hráči víkendu jsou Vánis a Soby, protože se, více než obstojně, chopili svých příležitostí na place a v sobotním zápase ukázali, že hrát umí. Páteční zápas už tak snad zapadl do dějin zapomnění. 

Přes Vánoce jsme se udrželi o bod na druhém místě a bod před třetími Beskydy, takže závěr základní části bude ještě zajímavý a stále můžeme vyhrát Kulichovo Prezidentský pohár.

Po Vánocích v plné formě zdar.

Kubino

Prvních letošních 6 bodů z venku

Když při střižbě o report z víkendu dvakrát prohrajete s kamenem a dostanete se do úzkého finále, je čas na změnu, avšak kdybych byl silný a vydržel věrný mému kameni nedostal bych se do fáze, kdy jsem prohrál s obyčejným papírem nejen ve střižbě, ale také později při psaní toho reportu. Pokud si dobře vzpomínám, tomuto okamžiku se mi podařilo minulou sezónu zcela vyhnout, proto asi karma chtěla, abych si trochu zavzpomínal a nevypadl z kondice při psaní článků.

Měl jsem ale úžasně štěstí, že Vám mohu povyprávět o velmi úspěšném víkendu a brát tuhle roli pozitivně. Minulý víkend jsme hráli „venkovní“ zápasy, kdy v pátek nás čekal celek Lvů Praha na Lužinách a v sobotu boj s předposledním týmem tabulky Nymburkem. Naše druhá pozice v tabulce před víkendem nebyla pro nás uspokojivá. Chtěli jsme se zpátky dostat na vrchol, kde pro letošní rok má MFF ustláno. 

Ještě ve čtvrtek na tréninku jsem si natáhl „ohybač kyčle“, když se to dozvěděli kluci sklidil jsem výsměch hned v kabině před zápasem. Měl jsem aspoň skvělou pozici sledovat zápas ze čtvéra, z rohu hřiště.

VK Lvi Praha B x VŠSK MFF UK Praha 0:3 (-21, -24, -20)

První set byl velmi svižný, kdy domácí družstvo Lvi měli nejspíše za pokyn se pořádně opřít do servisu, aby nám ztížili útok, což se jim příliš nepovedlo a více než 50 % jejich servisů skončilo v síti nebo v zámezí. Jak je ale známo my dokážeme hrát vyrovnaný zápas s každým soupeřem, proto i my si nemohli odpustit zkažené plachty do horní pásky.

Druhý set začal tím, že při kontrole postavení se zjistilo, že Kulich není vůbec na hřišti ba ani nikde na palubovce, proto povolaný Kubíno naklusal a střídal za Kulicha, který jak jsme o pár minut později zjistili měl meeting vedle na WC. Přišel s tím, že „…ty párky v rohlíku v Jihlavě mi moc nesedli.“ Po debatě ve čtverečku jsme usoudili, že naše hra vypadá přesně jako profesorský volejbal. Ale i na druhý set v koncovce to stačilo.

Ve třetím setu se podepsalo znovu naše hostující duo Mikulenka a Baláž, kdy Miky podává svůj brutální rotoflex a po špatné přihrávce si Radko Baláž najde svůj cíl z výběru mladých Lvů, který setře blokem jak exkrement z podrážky. Tento moment byl k vidění asi 4x za set. To také potvrdilo poměrně lehké vítezství 3:0.

Chtěl bych ještě zdůraznit, že Kulichův servis drtil ruce domácího celku na přihrávce a jeho procentuální chybovost na zápas velice klesla. Pozápasová debata v hospodě na Hůrce přinesla neočekávanou skvělou zprávu z Brna, kdy Beskydy podlehli domácímu celku Brna a tím jsme se už v pátek posunuli do vedoucí pozice tabulky. Při příchodu Kapitána Morgena do hospody jsem věděl, že je dobré zavčas odejít.

Volleyball Nymburk x VŠSK MFF UK Praha 1:3 (-19, 18, -21, -22)

Do Nymburka jsme se dostali pouze pár auty a jedinci, kteří si zavčas nenahlásili místo v autě museli vlakem. Všichni zde byli včas a plán byl jasný – zůstat na první příčce tabulky.

Zápas začal trochu v jiném složení než ten páteční, a to z důvodu, že naše příbramská posila nedorazila, protože hrála zbytečně vyhrocené zápasy s bezvýznamnou Plzní. Na bloku tedy Kulich s Kubínem, na účku Ráca a na liberu jsem dostal šanci já.

První set vypadal poměrně neškodně, kdy jsme odpřihrávali, odnahrávali a odsmečovali vše co přišlo pod ruku, když už to náhodou přešlo přes, tak jsme si to bez problémů zvedli.

To však nemůžeme říct o druhém setu, kdy vedení 7:1 pro Nymburk nebylo tak příznivé z našeho pohledu. Nedařilo se na přihrávce plachty ani na útoku po kůlech. Bod se s bodem sešel a ztráta se nám ani do půlky setu nedařila, proto Bóra vytáhl střídání a vystřídal pár najetých borců z lavičky, což také nestačilo na vítězství v tomto setu. Jediný Parky jel jak mašina, co mi nahraješ to složím.

Ve třetím setu dostala dřívější sestava druhou šanci a hned toho využila. Zlepšila se přihrávka a Kulich si zablokoval pár míčů, kdy smečaři si nevybrali otočku přes Heřmiho nebo Óňu ale přímý směr doprostřed válu, kde byl Kulich dobře připravený. Ze třetího setu si pamatuji moment, kdy jsem čapal diagonálu na jedny ruce a míč se po úderu nečekaně zvednul. Instinktivní reflex zavři oči, otoč hlavu a zakloň se stačil k tomu, abych míč vybral téměř za jedna na nahrávače.

Čtvrtý set byl velice vyrovnaný, avšak pumelice z Kulichovo bloku (100 sem a 200 zpátky) na konci setu byly už pro Nymburk moc a koncovka tedy naše. Ačkoliv motivaci na vítězství Nymburk měl po pátečním vyhraném zápasu nad Dobřichovicemi 3:2, ani na záchytný jeden bod to s Matiky nestačilo.

Další skvělá zpráva po zápase, kdy Beskydy prohráli další zápas, tentokrát však ve Velkém Meziříčí. První plný počet bodů z venkovních zápasů je tedy za námi a tento víkend se těšíme na další zápas o první místo v tabulce s Bučovicemi, které přivítáme v pátek u nás na palubovce od 19:00. V sobotu pak Staré Město od 17:00, s kterým si musíme spravit pověst po poslední porážce.

Ještě děkuji za přízeň fanoušků, kteří za námi jezdí i na venkovní zápasy a děkujeme za podporu. Takže čau v pátek na Hostivaři!

#BrutálníStehno#Dejtenámsoupeře

Tomíno

Tak nám dali soupeře aneb v sobotu se nedláždilo

Jako na prvního na mě v letošní sezóně padla aktualita již podruhé, když jsem po sobotním zápase prohrál finálovou střižbu s Ráďou. Kdybych se trošku zamyslel a pořádně se podíval před střižbou na vyděšenýho Ráďu, který na pátečním zápase nebyl a vůbec tak netušil, co by o něm psal, došlo by mi, že ruku určitě nechá defenzivně zavřenou v kámen. Bohužel se mi zamýšlet nechtělo a svatý nůžky tak tentokrát ostrouhaly.

Nejdelší výjezd letošní sezóny si žádal poměrně složitou logistickou přípravu. Naštěstí většina týmu  byla ochotná jet vlakem i za cenu nedělního ranního návratu, takže jsme se v pátek po poledni sešli skoro všichni na pražském hlavním nádraží a pohodlným Railjetem Českých drah jsme dorazili do Brna celkem včas. Jen jsem trošku podcenil rozdělení do vozů, když jsem nikdy nemlčícího Pildu a stále se divícího Mahaje poslal do tichého oddílu, ale nakonec to ty neurotický báby vedle nich nějak zvládly. Automatická sekce Tomino a Péťa také dorazila včas a mohli jsme tak vletět na prvního soupeře, Teslu Brno.

Tesla je jeden ze dvou týmů, který nás dokázal porazit, navíc jediný mančaft, který dobyl naši hostivařskou arénu, takže jsme čekali těžkou bitvu. Na pátečním zápase se brněnští museli obejít bez prvních dvou nahrávačů a také se přestěhovali do haly ZŠ Tuháčkova. Tyto dva faktory zápas dost ovlivnily, protože souhra klukům z Tesly moc nešlapala a taky se skoro vůbec nemohli trefit do servisu. První set probíhal následovně, Tesla zkazila cca 70 % servisů, když servis dala, tak jsem klukům nahrál na kůl pod pásku, Parky, Štufy nebo Miky z toho museli zalejt a domácí následně zaútočili do autu. Druhý set už se hrálo víc, my jsme pořád byli nahoře, hráli jsme bez chyb a trpělivě. Třetí sada byla nejvyrovnanější, ale v prostřední části jsme zase odskočili, zápas poměrně v klidu dohráli a Tesle jsme tak vrátili zářijovou porážku z Prahy. I v Brně jsme si tak mohli dát kyblík přátelství s hřejivým pocitem prvního týmu tabulky.

Tesla Brno – MFF 0:3 (-19,-18,-19)

V sobotu v poledne vyrazili vlakomatici směr Slezsko, Kulich vyluštil všechny dostupné křížovky, Pilda se učil mnemotechnické pomůcky pro mediky (oblasti s vícevrstvým dlaždicovým epitelem - „Kde se jezdí, tam se dláždí.“), Parky pracoval, já, Mahaj a Ráca jsme se kochali moravskou krajinou, no prostě vlaková pohoda. Automatici nabrali v Ostravě Ráďu, který dorazil vlakem z Prahy až na sobotní zápas a všichni jsme se sešli ve Frýdku nebo Místku, těžko říct, moc se tam v tom rozdělení neorientuju.

Beskydy jsou loňským vítězem první ligy a i letos jsou největší favorit, mají v týmu 3 cizince, olympionika Přemysla Kubalu, loňského vítěze extraligy Tomáše Širokého a další kvalitní plejery. Ale my jsme je doma dokázali porazit a do zápasu jsme vstupovali jako první tým tabulky díky většímu počtu výher měli oni, takže žádný strach nebyl na místě. V sestavě Parky, Štufy, Kulich, Ráďa, Miky, já a Mahaj jsme začali dobře, když Ráďa dvakrát po sobě nekompromisně zablokoval nejvyššího hráče soutěže Seiferta. Pak domácí odskočili do tříbodového vedení a náš kouč Ráca už si zkušeně bral timeout. Následné 4 nevynucené chyby Beskyd nás vrátili nad domácí a koncovka tak byla rozehraná dobře. Bohužel jsme pak zkazili dvě plachty, naopak domácí kapitán Jambor nám tam fouknul dvě esa. Ještě jsme měli šanci zvrátit set pro nás dvěma bodovkami, ale obě skončily v autu a první sadu tak berou domácí 25:22. 

Druhý set opět začal sérií Jamborových servisů, dokázali jsme se pak sice vrátit zpátky, dokonce jsme i vedli, ale pak jsme se úplně rozsypali na všech činnostech, ani prostřídání Pildy a Kubína příliš nepomohlo a druhý set končí jasným výsledkem 25:14 pro domácí. Ve třetím setu zůstávají Pilda a Kubíno na hřišti, Tomíno střídá Mahaje do pole a my konečně začínáme tlačit soupeře servisem. Na začátku si vybudujeme asi pětibodový náskok, ten se sice postupně tenčí, ale pořád hrajeme dobře a držíme domácí pod sebou. Zlom přijde při servisu Kubaly, který odztrátujeme až napočtvrté, a do koncovky se tak jde za vyrovnaného stavu. Hraje se výborný volejbal, k vidění je několik hodně dlouhých výměn a diváci ve slušně zaplněné frýdecké nebo místecké hale si určitě přišli na své. Bohužel pro nás, jsou nakonec úspěšnější Beskydy, když ubrání několik až zázračných balónů v poli. Mečbol přinesl souboj našeho teplického Srba Pildoviče a slezského Bulhara Nedkova, který vyhrál druhý jmenovaný, který dostál bulharské pověsti a obrovskou mrdou před sebe rozrazí našemu Novakovi ruce.

Po sérii sedmi vítězství v řadě prohráváme v Beskydech 0:3 a přesouváme se na druhé místo o tři body za domácí. Škoda, že jsme nezvládli koncovku prvního ani třetího setu, v obou sadách jsme byli blízko vítězství, ale domácí si vždycky pomohli výborným servisem, což nám moc nešlo.

Beskydy – MFF 3:0 (22,14,24)

Vlakové dobrodružství pro šest z nás pokračovalo až do nedělního rána. Nejdříve se nám zdálo, že čekání na RegioJet jedoucí z Ostravy ve 2:25 bude nekonečné, ale nakonec jsme v baru Saigon na Stodolní litovali, že nejede dýl. Nakonec nás z vlaku ani nevyhodili v Olomouci, jak slečna stewardka přehnaně vyhrožovala, a naše výborná parta se tak v šest ráno mohla rozejít na pražském hlaváku po intenzivních, ale krásných dvou dnech strávených společně na moravskoslezských palubovkách a kolejích.

Všechny, kdo jezdí a dláždí, zdraví vlakomatik Ondřej Kupilík