Jako
na prvního na mě v letošní sezóně padla aktualita již podruhé, když jsem po
sobotním zápase prohrál finálovou střižbu s Ráďou. Kdybych se trošku zamyslel a
pořádně se podíval před střižbou na vyděšenýho Ráďu, který na pátečním zápase
nebyl a vůbec tak netušil, co by o něm psal, došlo by mi, že ruku určitě nechá
defenzivně zavřenou v kámen. Bohužel se mi zamýšlet nechtělo a svatý nůžky tak
tentokrát ostrouhaly.
Nejdelší
výjezd letošní sezóny si žádal poměrně složitou logistickou přípravu. Naštěstí
většina týmu byla ochotná jet vlakem i
za cenu nedělního ranního návratu, takže jsme se v pátek po poledni sešli skoro
všichni na pražském hlavním nádraží a pohodlným Railjetem Českých drah jsme
dorazili do Brna celkem včas. Jen jsem trošku podcenil rozdělení do vozů, když
jsem nikdy nemlčícího Pildu a stále se divícího Mahaje poslal do tichého
oddílu, ale nakonec to ty neurotický báby vedle nich nějak zvládly. Automatická
sekce Tomino a Péťa také dorazila včas a mohli jsme tak vletět na prvního
soupeře, Teslu Brno.
Tesla
je jeden ze dvou týmů, který nás dokázal porazit, navíc jediný mančaft, který
dobyl naši hostivařskou arénu, takže jsme čekali těžkou bitvu. Na pátečním
zápase se brněnští museli obejít bez prvních dvou nahrávačů a také se
přestěhovali do haly ZŠ Tuháčkova. Tyto dva faktory zápas dost ovlivnily,
protože souhra klukům z Tesly moc nešlapala a taky se skoro vůbec nemohli
trefit do servisu. První set probíhal následovně, Tesla zkazila cca 70 %
servisů, když servis dala, tak jsem klukům nahrál na kůl pod pásku, Parky,
Štufy nebo Miky z toho museli zalejt a domácí následně zaútočili do autu. Druhý
set už se hrálo víc, my jsme pořád byli nahoře, hráli jsme bez chyb a trpělivě.
Třetí sada byla nejvyrovnanější, ale v prostřední části jsme zase odskočili,
zápas poměrně v klidu dohráli a Tesle jsme tak vrátili zářijovou porážku z
Prahy. I v Brně jsme si tak mohli dát kyblík přátelství s hřejivým pocitem
prvního týmu tabulky.
Tesla Brno – MFF 0:3 (-19,-18,-19)
V
sobotu v poledne vyrazili vlakomatici směr Slezsko, Kulich vyluštil všechny
dostupné křížovky, Pilda se učil mnemotechnické pomůcky pro mediky (oblasti s
vícevrstvým dlaždicovým epitelem - „Kde se jezdí, tam se dláždí.“), Parky
pracoval, já, Mahaj a Ráca jsme se kochali moravskou krajinou, no prostě
vlaková pohoda. Automatici nabrali v Ostravě Ráďu, který dorazil vlakem z Prahy
až na sobotní zápas a všichni jsme se sešli ve Frýdku nebo Místku, těžko říct,
moc se tam v tom rozdělení neorientuju.
Beskydy jsou loňským vítězem první ligy
a i letos jsou největší favorit, mají v týmu 3 cizince, olympionika Přemysla
Kubalu, loňského vítěze extraligy Tomáše Širokého a další kvalitní plejery. Ale
my jsme je doma dokázali porazit a do zápasu jsme vstupovali jako první tým
tabulky díky většímu počtu výher měli oni, takže žádný strach nebyl na místě. V
sestavě Parky, Štufy, Kulich, Ráďa, Miky, já a Mahaj jsme začali dobře, když
Ráďa dvakrát po sobě nekompromisně zablokoval nejvyššího hráče soutěže
Seiferta. Pak domácí odskočili do tříbodového vedení a náš kouč Ráca už si
zkušeně bral timeout. Následné 4 nevynucené chyby Beskyd nás vrátili nad domácí
a koncovka tak byla rozehraná dobře. Bohužel jsme pak zkazili dvě plachty,
naopak domácí kapitán Jambor nám tam fouknul dvě esa. Ještě jsme měli šanci
zvrátit set pro nás dvěma bodovkami, ale obě skončily v autu a první sadu tak
berou domácí 25:22.
Druhý set opět začal sérií Jamborových servisů, dokázali
jsme se pak sice vrátit zpátky, dokonce jsme i vedli, ale pak jsme se úplně
rozsypali na všech činnostech, ani prostřídání Pildy a Kubína příliš nepomohlo
a druhý set končí jasným výsledkem 25:14 pro domácí. Ve třetím setu zůstávají
Pilda a Kubíno na hřišti, Tomíno střídá Mahaje do pole a my konečně začínáme
tlačit soupeře servisem. Na začátku si vybudujeme asi pětibodový náskok, ten se
sice postupně tenčí, ale pořád hrajeme dobře a držíme domácí pod sebou. Zlom
přijde při servisu Kubaly, který odztrátujeme až napočtvrté, a do koncovky se tak
jde za vyrovnaného stavu. Hraje se výborný volejbal, k vidění je několik hodně
dlouhých výměn a diváci ve slušně zaplněné frýdecké nebo místecké hale si
určitě přišli na své. Bohužel pro nás, jsou nakonec úspěšnější Beskydy, když
ubrání několik až zázračných balónů v poli. Mečbol přinesl souboj našeho
teplického Srba Pildoviče a slezského Bulhara Nedkova, který vyhrál druhý
jmenovaný, který dostál bulharské pověsti a obrovskou mrdou před sebe rozrazí
našemu Novakovi ruce.
Po sérii sedmi vítězství v řadě prohráváme v Beskydech
0:3 a přesouváme se na druhé místo o tři body za domácí. Škoda, že jsme
nezvládli koncovku prvního ani třetího setu, v obou sadách jsme byli blízko
vítězství, ale domácí si vždycky pomohli výborným servisem, což nám moc nešlo.
Beskydy – MFF 3:0 (22,14,24)
Vlakové
dobrodružství pro šest z nás pokračovalo až do nedělního rána. Nejdříve se nám
zdálo, že čekání na RegioJet jedoucí z Ostravy ve 2:25 bude nekonečné, ale
nakonec jsme v baru Saigon na Stodolní litovali, že nejede dýl. Nakonec nás z
vlaku ani nevyhodili v Olomouci, jak slečna stewardka přehnaně vyhrožovala, a
naše výborná parta se tak v šest ráno mohla rozejít na pražském hlaváku po
intenzivních, ale krásných dvou dnech strávených společně na moravskoslezských
palubovkách a kolejích.
Žádné komentáře:
Okomentovat