Týden se s
týdnem sešel a za svou dobře míněnou snahu neponechat další víkend bez
aktuality jsem byl po zásluze potrestán - prostřihal jsem si aktualitu vlastní.
Na rozdíl od dnešních studentů si stále ještě více vážím 600 CZK za pokutu, než
ušetřeného času za sesmolení několika řádek posměšků na adresu hrajícího
základu, takže z toho něco vznikne. Všiml jsem si, že se mi často podaří míče
odehrané v pátek zařadit do soboty a naopak, ale na to se historie neptá.
Důležité je to, co je na papíře a ne to, co se stalo.
Úkol nás
rozhodně nečekal jednoduchý. Pozice v tabulce nevábná, rozpačitý výkon z
víkendu na jihu se za námi neustále táhne jako stín a začíná doléhat i tíha
povinnosti - dva zápasy doma a oba s týmy z druhé výkonnostní třídy. Nikdo
nepochyboval o tom, že body s Hradcem jsou povinnost a body s Chocní jsou
potřeba na udržení šance chytit play off.
MFF Praha - Hradec Králové 3:0 (19,20,17)
V pátek jsem
se do haly dostal spolu s Lukášem jeho vozem přímo z práce, takže alespoň
nebyla na rozcvičce nouze o tepovku a na rozdíl od jiných pátků jsme dorazili
včas - 17:36 mínus třetí patro na Vinici, 17:59 vcházím do zasedačky v plné
polní. Zavážu tkanice, zapíšu 6 pozdních příchodů a Standa se jal črtat na
flip-chart jak máme stát v poli. Po
Budějovickém tápání to patrně bylo potřeba, i když malovat Koubeho jak čape
ostrou diagonálu, místo aby chodil za blok, to je práce čistě teoretická a
patrně nikdo nepočítal s tím, že bychom se s touhle variantou setkali i na
hřišti.
Jako většina
týmů, i Hradec si na nás přivedl extraligovou posilu, mistra Bartůňka na smeči.
Ovšem jeho prázdný pohled připomínající abstinenční příznaky a malátná chůze
patrně nikoho nevyděsila. Dalším pokusem o podlomení našeho předzápasového
sebevědomí byla volba strany proti balkonu. To jsem tu naposledy zažil cirka
před třemi roky, když na nás tuhle fintu zkoušely Dobřichovice. Každopádně
vloni jsme to rozcvičkou proti balkónu dotáhli do baráže o druhou ligu a
letošní bilance byla 7:9 na sety, což o přínosu výběru této strany nevypovídá
nic dobrého. Navíc na balkon nedali smeč ani jednu, saláti…
Nejzajímavější
podívanou přinesl hned první set, když první 2 náhry (po jedné na každé straně)
byly nekompromisně označeny jako dvoják a halou se začaly šířit pochyby o
možnostech, kterými by šel vývoj utkání nějak ovlivnit. Na prvním oddechovém
čase už to na dvojáky bylo 3:2 pro soupeře. Nevím, jestli potom zasáhla rána z
hůry, soudnost rozhodčích, nebo fakt, že Hradec neměl čím klást odpor,
každopádně se dvojáky přestaly pískat. Pro hráče to má velkou výhodu - dá se
předvídat, jak je možné získat bod a dá se udělat i něco proto, aby se ztrátě
bodu zabránilo.
Soupeře jsme
nezvykle přehrávali snad ve všech herních činnostech, jen v počtu chyb byl
Hradec zcela dominantní. Za zmínku stojí například výkon extraligové posily č.
13, která náš čtverec trefila až na 5 pokus v polovině druhého setu, a to
rotovaným podstropákem. Obstojně jsme blokovali (respektive Hradec smečemi
ohrožoval víc publikum než hřiště) a na strojovou hru: "Zkrácený kopec na
hlavní kůl," nebyli hosté schopni nalézt účinnou obranu za celé 3 sety.
Ať zápas na
pohled vypadal jakkoliv, výhra 3:0 zlomila napětí a uhájila cenné 3 body s
přímým soupeřem, které se jak známo počítají dvojnásob. Nálada byla ještě
umocněna příchodem Davida, navrátivšího se z Tel Avivu, aby nám pověděl
radostnou pohádku o listopadových dětech, takzvaný příběh se zeleným koncem. A
protože má každá šňůra konců víc, nezůstali jsme jen u jednoho. Zkrátka
zápasový den, jak má být. Prozíravé bylo i rozhodnutí vzít do restaurace Lůcu,
protože pak tíha případného pozdního příchodu domů není jen na mne. Po návratu
z ledáren minulý týden jsem zjistil, že nést to v jednom je na hranici mých
schopnosti…
MFF Praha - Choceň
3:0 (19,26,22)
Sobota
přinesla mnoho nečekaného. Plán: Vstát v 11, lehký oběd, odpolední procházka a
cesta autobusem na Hostivař. Realita: Budík v 7, cesta do Mostu, školení od 9
ráno do 4 odpoledne a sprint autem na Hostivař. Řídicí jednotka mi po hodině
jízdy zpět do Prahy oznámila (anglicky), že jsem pirát silnic a měl bych
zpomalit, což od auta beru jako podpásovku. Přesto to nevyšlo lépe, než na 16
minut pozdního příchodu (avizovaného) a promeškanou poradu. Ze čtverečkové
diskuse jsem pochopil, že pořád nestojíme správně v poli, což se znovu
malovalo, a také, že "bohužel" musíme hrát i středem.
Rozcvička
tentokrát standardní, proti balkónu a proti nám soupeř působící výrazně
volejbalovějším dojmem než v pátek. Navíc účko s číslem .. asi 15 .. hraje
nejostřejší diagonálu co jsem v poslední době viděl z obstojné výšky a silou
téměř Rumcajsí. Nicméně dojem trvá pouze do úvodního hvizdu. Hra odhalí, že se
Choceň trápí s příjmem ještě víc, než my, netrápí nás servisem (na rozdíl od
dosavadních soupeřů), účko smečuje z výšky a razantně, ale pouze do vlastního
pole, středem hosté nehráli vůbec a hlavní kůl se dařilo zablokovat bez větších
nedostatků.
Matiky
najely na standardní taktiku, zkrácený kopec na hlavní kůl a Lukáš s tím mlátí
vlevo i v pravo… Dokonce s tím mlátí i Parky, který buď zapomněl, že ho má
rameno bolet, nebo potřeboval divákům ukázat, že stojí za to přijít. Sem tam
obíhačka z handy, za zápas jsem zaznamenal 3 pokusy na bezblok, což je vzhledem
k Lukášově pověsti v soutěži poměrně vzácný úkaz. Kulich hrál dvakrát z
podbrady a Tury jednu trojku, ale nějakou významnější paměťovou stopu to
nezanechalo (bodovou podle mého také ne). Sklenda na liberu odhodlaně
rozhazoval příjmy tu vlevo, tu v pravo, ale nic to nebylo Chocni platné, když
bylo nejhůř, poslal se kopec do závěsu na dvojblok Hýňovi, který s ním
nekompromisně štípnul, kam bylo potřeba. Úspěšnost Hynka jsme spočítali někde
mezi 120-140 % (nepočítali jsme do pokusů nehratelné míče) a nikoho asi
nepřekvapí, že se tak stal miláčkem publika a zářil ještě oněco více, než
obvykle.
Po změně
stran držíme naše klíčové činnosti - Parky gumuje účko soupeře nekompromisním
blokem, soupeř rozhazuje útoky ze středu daleko do zámezí, Lukáš s tím mlátí z
kůlu a sem tam něco převalí i Kulich z prostředka. Nic naplat, Choceň se nás
stále drží a neutečeme víc jak o bod. Za stavu 12:10 pro soupeře dostává Hýňa
na účku první míč ve druhém setu (patrně aby si po výkonu v setu prvním
odpočinul), bodovku od Turyho z pole na dvojblok a nekompromisně skládá…
Vzápětí další míč, tentokrát na dvojblok lajnou a bod. To bylo tuším pro druhý
set z handy všechno, zbytek skládá Parky s Lukášem z kůlu. Dobře blokujeme,
Tury si vyzkoušel premiérový úspěšný blok na středu a do koncovky jdeme s
vedením 22:19. Následuje série chyb a je to 25:25. Na servis nastoupí Lukáš a
dopodává to, jako za mlada (nebo jak nám často tvrdí, že to zamlada vypadalo)…
Jistota jednoho bodu z tohohle zápasu patrně v tu chvíli nebyla tak důležitá,
jako fakt, že jsme uhráli první koncovku téhle sezony.
Třetí set
běží podle představ. Jsme stále nahoře, na prvním tajmu vedeme o 2 body, na
druhém už o 4. My, čtverečkoví hráči, jsme se sázeli, jestli padne rekord z
Domažlic, kde Lukáš dostal 16 nahrávek v řadě, ale tentokrát se série naruší
již na osmém pokusu, po kterém následuje handa pro Hynka. Přestože se před
třetím setem šel poctivě rozpinkat, stihl už nejspíš definitivně zmrznout a
kazí. Jakoby tím podkopal důvěru ve vítězství, soupeř pomalu dotahuje, až na
sedmnáctve vyrovná a do koncovky jdeme bod po bodu srovnaní. Nevím, co se
stalo, každopádně za stavu 20:19 pro nás Tury dal dva přímé body, třetí podání
zahodil do tribuny a dohráli jsme 25:22. Ale možná se mi to jen zdálo, zní to
nějak nevěrohodně…
Suma
sumárum, víkend za 6 důležitých bodů a prolomení dvou nepříjemně dlouhých
sérií, o kterých už psal Ládil je k nezaplacení. Co je pravda, asi jsme se
tolik nezměnili my, jako kvalita soupeře. Podle mého do hlavního kůlu za celý
víkend nedošli trojblokem ani jednou, Dobřichovice tam chodí od prvního míče.
Jen tak dál
a sportu zdar,
ráca
Žádné komentáře:
Okomentovat