Tak jsme ty medaile přivezli

O posledním hracím víkendu základní části jsme měli absolvovat dva domácí zápasy s týmy, kterým šlo o hodně, TJ ČZU Praha, poslední tým tabulky, který potřebuje každý bodík do playdown, a EGE České Budějovice, které bojovalo o postup do playoff. My jsme byli na třetím místě s hodně teoretickou šancí na první flek, s celkem slušnou šancí na místo druhé a ve hře byla i varianta, že skončíme až čtvrtí. Ale hlavně jsme chtěli předvést o něco lepší výkon, než o minulém víkendu, to znamená dát aspoň dva servisy po sobě.

Museli jsme se obejít bez Standy, takže stanovení nominace padlo na Bóru, kterému se nějak nedostávalo střeďáků. Taneční mistr Radko Baláž v pátek vyrazil zazářit na parket maturitního plesu, Zelí si chce udržet renomé pouze tréninkového hráče a od té doby, co byl dopsán na soupisku, se neukázal, Kubínovi přestaly po volejbalovo-kulturním dvojboji ve VelMezu sloužit kolena a David taky něco měl, takže nemohl. Zbyl nám teda jenom opak Zelího, pouze zápasový hráč Kulich. Alternativa s Péťou Sobotkou na středu taky padla, když se Péťa rozhodl, že prostě bude v sobotu večer na první místě a spočetl si, že větší šanci na něj má doma ve druholigovém Žďáru. Tudíž KatEge Kubíno musel otupit bolest v kolenou růžovým štěstím a aspoň v pátek nastoupit.

V sestavě Parky, Štufy, Miky, Óňa, Kulich, Kubíno, Mahaj a cca 4 brufeny jsme nastoupili proti poslednímu týmu tabulky. ČZU se letos vůbec nedaří, ale před zápasem s námi si na smeč dobili Baterku a vletěli na nás jak Mahaj na plnej půllitr. Už od začátku byli lepším týmem než my, bezchybně přihrávali náš slabý servis a na útoku si všichni drželi vysokou úspěšnost. K tomu čapli skoro všechno, ať to Parky, Miky nebo kdokoliv další sebevíc osolili, vymrštila se někde Závova ruka, noha, hruď nebo rameno a ubráněnej balón následně ČZU uhrálo naší dírou v bloku. Snaha by sice na naší straně byla, ale na soupeře jsme ani v jednom setu nestačili a výsledkem byla jednoznačná prohra 0:3 (-17,-18,-20). Naší suverénně nejhorší činností byl blok, následovaný neúčinným servisem a útokem, s tím jsme na výborně hrající ČZU neměli.

Díky výhře Brna v pátečním i sobotním odpoledním zápase jsme se propadli až na čtvrté místo a k návratu na bednu bylo zapotřebí v sobotu vyhrát. Museli jsme se obejít bez našeho KataEge, který už si další brufíkový večer mohl odpustit, protože dorazil tanečník Ráďa a David. Ege v pátek prohrálo v Dobi a jeho cesta do playoff vedla jen přes vítězství v kombinaci se zaváháním týmů nad ním. My jsme vyrukovali v sestavě Parky, Štufy, Heřmi, Óňa, Kulich, Ráďa, Mahaj a začali jsme, jak jsme v pátek skončili. V půlce setu jsme prohrávali snad o sedm bodů. Nějakým zázrakem a díky Vánisovo střídání na servis jsme se dokázali dostat do vyrovnané koncovky. Tu jsme se štěstím vyhráli 31:29, když nám hosté pomohli několika nevynucenými chybami. Výrazný podíl na tom měl Ráďa, který vyhrál souboj o nejnadějnějšího střeďáka českého volejbalu nad českobudějovickým Pepou Polákem, kterého v koncovce dvakrát donutil zaútočit do autu. Už s Pildou na U jsme zahájili druhý set opět špatně, když nás koupal hostující druhý nahrávač plachtou. Po příchodu Tomína a Kubošíka jsme se zvedli, ale set jsme otočit nezvládli. Ve třetím a čtvrtém setu jsme už Ege přehráli, především díky výbornému příjmu, se kterým pomáhal i na účku hrající Pilda. Koncovku čtvrtého setu ještě zdramatizoval hrající trenér hostů Vojta Zach, když nám tam za stavu 24:18 poslal 4 esa, ale naštěstí Parky koncovky umí - stačí jen, aby se nehrálo proti Tesle - a pátý mečbol útokem proměnil.

Náš manažer Ládil ihned po zápase přispěchal s gratulací a informací, že potřetí po sobě budeme hrát playoff se Starákem. Několik hráčů se ihned rozzářilo a z očí se jim dalo vyčíst jediné - číslo 6. Nakonec vše bylo jinak, protože Dobřichovice zadaly do VISu výsledek opačně - inu Kde nic není,... Takže ze třetího místa jdeme na šesté Dobi. 

Vzhledem k tomu, že máme za sebou základní část, slušelo by se jí stručně zhodnotit. Začal bych tím, že letos byla mega nespravedlivá střižba o aktuality, když celkem třikrát padlo psaní na mě. Ale lepší než aby to psal nějakej střeďák… Když jsme loni v dubnu měli hráčskou schůzi a řešilo se, zda soutěž vůbec přihlásit, nebylo to nijak pozitivní. Standa ale dokázal neuvěřitelné. Kromě toho, že zařídil, abychom Parky, já a Kulich zůstali, přivedl devět nových borců (Ráďa, Fiky, Mahaj, Kubošík, Zelí, Miky, Pilda, Péťa a Vánis) a liga se přihlásila. Nemůžu si odpustit poznámku k Albeři - Parky o ní vždycky mluvil v superlativech, ale i tak to předčilo všechna moje očekávání. Jako člověk, kterej má rád volejbal, antuku, kolo, kytaru, srandu, pivo a všechno, co je zelený, jsem si tam připadal jak v ráji. Už tam bylo jasný, že parta budeme dobrá. Ale co ten volejbal… V prvním kole jsme doma prohráli s Teslou 2:3. Pamatuju si, jak jsme seděli v hospodě a říkali jsme si, koho chceme porazit, když ne Teslu doma v naší kompletní sestavě. Ale pak si to sedlo a začali jsme hledat soupeře. Do konce první půlky soutěže jsme prohráli jenom ve Staráku, kde nám nějak nesedla snídaně. Ve druhé půlce jsme sice první místo neudrželi, když jsme podlehli Beskydům, Bučovicím, Brnu a ČZU, ale i tak je třetí místo vzhledem k předsezónní situaci skvělý. Ještě větším pozitivem je zapojení nových hráčů, kteří se v prvoligových bojích rychle rozkoukali a stali se velice platnými. A úplně největším pozitivem je to, že skoro všude jezdíme vlakem a že nikde nevynecháváme kyblíky přátelství :) Děkujeme všem za podporu a hlavně Beruškám, které nám chodí na každý zápas fandit a podávat balóny a nikdy nevynechají pozápasovou hospodu! Doražte nás podpořit na Hostivař ve čtvrtfinále s Dobi 1.2. (18:00) a 2.2. (16:00), ať si tuhle volejbalovo-vlakovo-zeleno-brutální jízdu ještě prodloužíme.

Moravská expedice - vol. 2

A zase ten „východňákov“ republiky! Po druhé v této sezóně mám tu čest napsat si aktualitku. Moravská karma se rozhodla mi vracet můj občasný hate na místní poměry a obyvatelstvo, ale já jsem holt paličatý a vytrvám ve svých rádoby vtipných připomínkách například ke kvalitě brněnské podzemní železniční dráhy.

Takže jsme se v pátek 11. ledna okolo 14. hodiny srazili na Praha hl. n., abychom se vydali pro šest bodů a upevnili si vedení v honbě za Prezidentským pohárem pro vítěze základní části, jak dopadla naše mise se dočtete dále, ovšem jak je možná cítit z nadpisu: jiný čas, jiný soupeř, ale scénář, při němž naskakuje pocit déjà vu.

Velké Meziříčí - MMF   2:3

Vlakem jsme poměrně pohodlně dorazili blízko hotelu a haly, takže po krátké zastávce na check-in jsem se přesunuli do místní haly, která v porovnání s naším chrámem ticha je výrazně menší a teplejší. Začali jsme v sestavě: Kubíno a Kulich na bloku, Parky se Štůfim na smeči, libero Mahaj a na kříž s Ondrou nemohl začít nikdo jiný než náš benjamínek Miki. Po vánoční pauze a cestě vlakem jsme mohli čekat, že nebudeme v naší nejlepší formě, navíc naše nejúdernější posila ještě nestihla dohnat tréninkové manko, pro sebe standardních 12 tréninků týdně, z těchto a dalších dílčích důvodů jsme prohráli první set 25:19. Do setu druhého se nám povedlo zkoncentrovat své síly a aklimatizovat se a ukazatel skóre se proto změnil na poměr 1:1 na sety. Nejinak tomu bylo v třetím dějství, které přineslo výsledek 25:21 pro modrobílé Matiky. Nebýt našich chyb na servisu, soupeř by jistě neměl takovou šanci zvrátit vývoj utkání, ovšem mladý tým pod vedením mezi volejbalisty známého ortopeda Petra Judy zvedl naši hozenou rukavici a poslal utkání do zkrácené páté sady. Ta přinesla vyrovnanou koncovku, ve které jsme byli tím šťastnějším týmem my a za stavu 21:20 proměnil Štůfi matchball a upravil tak skóre na konečných 3:2 pro hostivařské rakety.

Po večeři jsme se chtěli potěšit návštěvou údajně nejlepšího klubu na Vysočině, který měl k naší smůle zavřeno, tudíž jsme se zklamaní vrátili do centra města k ubytování. Dostali jsme od domorodců tip na jeden menší (opravdu velmi malý) lokální bar, kde jsme si naši náladu vylepšili a večer si tak po večerníčku ještě trochu prodloužili.

Volejbal Brno - MFF   3:0

Vstávání na snídani bylo dost rozpačité, postupně jsme se však sešli po desáté hodině v jídelně hotelu. Tým se k přesunu do Brna rozdělil na tři menší skupinky. Ta, ve které jsem byl já, měla v plánu držet se plánu a jet vlakem, jenže plány nám překazil plánovaný odjezd vlaku, který vůbec nebyl naplánovaný z nádraží, na které jsme se vyškrábali, takže jsme plán pozměnili a jeli autobusem, do kterého přistoupila na následující zastávce druhá část týmu, třetí skupina největších spáčů pak jela vlakem z úplně jiného nádraží. V brněnské hale jsme se přes všechna drobná úskalí sešli ve velkém předstihu a utkání tak mohlo začít dle plánu. Již na rozcvičce byla vidět jistá převaha borců domácího týmu, který oproti našemu poslednímu setkání značně posílil. Sestava na naší straně doznala následujících změn: Mahaje, který musel na urgentní návštěvu babičky vystřídal Tomíno a Štůfiho jsem ze začátku nahradil já. Jenže... hned druhý míč znamenal eso na můj vrub a přes dobrý předzápasový pocit jsem od té doby zkazil většinu toho, na co jsem sáhl a významnou měrou jsem tak přispěl k prohře v prvním setu. Dobře podávající domácí hráči si velmi pohodlně vytvářeli náskok i v průběhu druhé sady a ač Bóra točil sestavou, nepomohlo to odvrátit stav 2:0. Náš tým se ani v setu třetím nenadechl k obratu a utkání tak dopadlo, jak dopadlo.

My se však naděje na lepší než současné umístění v tabulce po základní části nevzdáme a v posledních dvou kolech budeme jistě chtít předvést lepší výkon než při druhé Moravské expedici. 

Sportu zdar a volejbalu zvlášť!

Pilda

Chrám ticha zbořen, ale jen z půlky

MFF : Bučovice 0:3 (-16, -10, -20)

O uplynulém víkendu jsme v domácím Chrámu ticha jako vedoucí tým tabulky v pátek přivítali borce z moravských Bučovic, kteří se drželi v těsném bodovém závěsu za námi, takže bylo již dopředu jasné, že půjde o souboj o první flek. Bučovice jsme u nich doma sekli 3:1, a proto jsme věřili, že v Chrámu ticha prodloužíme domácí neporazitelnost.

Bohužel představa domácí neporazitelnosti stála na předpokladu, že proti Bučovicím, přeci jenom to nejsou žádný ořezávátka, nastoupíme v plný palbě. První trhlinu do této představy vrhnul ve středu ráno Kulich, který se omluvil z pátečního zápasu, což po jeho poslední zabíjačkové formě znamenalo velkou ztrátu, jeho absence však byla více než oprávněná, takže nezbylo než se spolehnout na naše mladý pušky s Příbrami. Tento předpoklad však následně rozstřelil Standa, který oznámil, že o víkendu budeme bez Rádi i Mikyho. Nezbývalo než spoléhat na bojovný výkon a domácí prostředí, nebo nějakou nenadálou situaci na D1, o které není v posledních dnech nouze.

Soupeř však stihl dorazit na čas a hned první balóny zápasu ukázaly, že si rozhodně nepřijeli pro výprask. Z počátku jsme drželi se soupeřem krok, ale souhra nám moc nefungovala a soupeři hráli velice bojovný volejbal. V půlce prvního setu jsme nedokázali odpřihrávat křižnou plachtu a nedostali jsme se ani do koncovky.

Do druhého setu Bóra naordinoval bojovnější hru a tvrdší servis, protože jsme moc neškodili. Bohužel dobře mířené rady se minuly účinkem a začali jsme dostávat hroznou rychtu, kdy soupeř vyřadil plachtou každého smečaře, který se zrovna připletl na naší straně sítě. Bóra se Standou rozjeli ruletu s čísly a střídali v rámci možností snad všechny hráče i posty, což ovšem nemělo valný efekt a oba zbývající sety jsme prohráli. Snad jen kromě Parkyho a Ondry na nahrávce jsme všichni hráli hluboce pod svým maximem a nejsme hráči, kteří by si to odehráli i bez bojovnosti s podprůměrným výkonem.

Po zápase šla většina týmu rozdýchat předchozí klepec na After Albeř párty, kde se za zvuku kytar zvedla špatná nálada. 

MFF : Staré Město 3:0 (19, 25, 22)

Protože nejsme Sparta, tak jsme po prohře ihned vyvodili závěry a udělali změny v kádru na sobotní zápas. Černý Petr zůstal na Óňu (nejdražší hvězdy musí z kola ven první), který byl zproštěn sobotních zápasových povinností a mohl si jet relaxovat na maturitní ples do Domažlic. Tím se Vánis najednou stal nahrávačem numero uno našeho týmu. Aby se zbavil nervozity, tak si ještě s Tomínem střihli 2 zápasy za Prosek a pak se šlo na věc.

Se Starákem jsme u nich doma dostali hroznou čóču, takže jsme jim to chtěli vrátit. Soupeř nepřijel v žádné extra sestavě, většina mladých jela asi na zápas se Zlínem, dokonce musel na účku nastoupit dlouholetý trenér Staráku Karabec. Úkol zněl jasně, nehrát jako v pátek a seknout Starák, protože prohra by byla velká ztráta bodů. Kulich už byl na place, proto David raději přijel jen na půlku zápasu, protože si myslel, že se hraje o hodinu později. Vánis se své příležitosti chopil více než obstojně a dirigoval náš tým do třísetového vítězství.

Starák ovšem vůbec nehrál špatně a bojovným výkonem se držel všechny sety na dostřel, naštěstí jsme vždy zvládli koncovku, nebo si vytvořili dost velký náskok těsně před koncovkou. Hráči víkendu jsou Vánis a Soby, protože se, více než obstojně, chopili svých příležitostí na place a v sobotním zápase ukázali, že hrát umí. Páteční zápas už tak snad zapadl do dějin zapomnění. 

Přes Vánoce jsme se udrželi o bod na druhém místě a bod před třetími Beskydy, takže závěr základní části bude ještě zajímavý a stále můžeme vyhrát Kulichovo Prezidentský pohár.

Po Vánocích v plné formě zdar.

Kubino

Prvních letošních 6 bodů z venku

Když při střižbě o report z víkendu dvakrát prohrajete s kamenem a dostanete se do úzkého finále, je čas na změnu, avšak kdybych byl silný a vydržel věrný mému kameni nedostal bych se do fáze, kdy jsem prohrál s obyčejným papírem nejen ve střižbě, ale také později při psaní toho reportu. Pokud si dobře vzpomínám, tomuto okamžiku se mi podařilo minulou sezónu zcela vyhnout, proto asi karma chtěla, abych si trochu zavzpomínal a nevypadl z kondice při psaní článků.

Měl jsem ale úžasně štěstí, že Vám mohu povyprávět o velmi úspěšném víkendu a brát tuhle roli pozitivně. Minulý víkend jsme hráli „venkovní“ zápasy, kdy v pátek nás čekal celek Lvů Praha na Lužinách a v sobotu boj s předposledním týmem tabulky Nymburkem. Naše druhá pozice v tabulce před víkendem nebyla pro nás uspokojivá. Chtěli jsme se zpátky dostat na vrchol, kde pro letošní rok má MFF ustláno. 

Ještě ve čtvrtek na tréninku jsem si natáhl „ohybač kyčle“, když se to dozvěděli kluci sklidil jsem výsměch hned v kabině před zápasem. Měl jsem aspoň skvělou pozici sledovat zápas ze čtvéra, z rohu hřiště.

VK Lvi Praha B x VŠSK MFF UK Praha 0:3 (-21, -24, -20)

První set byl velmi svižný, kdy domácí družstvo Lvi měli nejspíše za pokyn se pořádně opřít do servisu, aby nám ztížili útok, což se jim příliš nepovedlo a více než 50 % jejich servisů skončilo v síti nebo v zámezí. Jak je ale známo my dokážeme hrát vyrovnaný zápas s každým soupeřem, proto i my si nemohli odpustit zkažené plachty do horní pásky.

Druhý set začal tím, že při kontrole postavení se zjistilo, že Kulich není vůbec na hřišti ba ani nikde na palubovce, proto povolaný Kubíno naklusal a střídal za Kulicha, který jak jsme o pár minut později zjistili měl meeting vedle na WC. Přišel s tím, že „…ty párky v rohlíku v Jihlavě mi moc nesedli.“ Po debatě ve čtverečku jsme usoudili, že naše hra vypadá přesně jako profesorský volejbal. Ale i na druhý set v koncovce to stačilo.

Ve třetím setu se podepsalo znovu naše hostující duo Mikulenka a Baláž, kdy Miky podává svůj brutální rotoflex a po špatné přihrávce si Radko Baláž najde svůj cíl z výběru mladých Lvů, který setře blokem jak exkrement z podrážky. Tento moment byl k vidění asi 4x za set. To také potvrdilo poměrně lehké vítezství 3:0.

Chtěl bych ještě zdůraznit, že Kulichův servis drtil ruce domácího celku na přihrávce a jeho procentuální chybovost na zápas velice klesla. Pozápasová debata v hospodě na Hůrce přinesla neočekávanou skvělou zprávu z Brna, kdy Beskydy podlehli domácímu celku Brna a tím jsme se už v pátek posunuli do vedoucí pozice tabulky. Při příchodu Kapitána Morgena do hospody jsem věděl, že je dobré zavčas odejít.

Volleyball Nymburk x VŠSK MFF UK Praha 1:3 (-19, 18, -21, -22)

Do Nymburka jsme se dostali pouze pár auty a jedinci, kteří si zavčas nenahlásili místo v autě museli vlakem. Všichni zde byli včas a plán byl jasný – zůstat na první příčce tabulky.

Zápas začal trochu v jiném složení než ten páteční, a to z důvodu, že naše příbramská posila nedorazila, protože hrála zbytečně vyhrocené zápasy s bezvýznamnou Plzní. Na bloku tedy Kulich s Kubínem, na účku Ráca a na liberu jsem dostal šanci já.

První set vypadal poměrně neškodně, kdy jsme odpřihrávali, odnahrávali a odsmečovali vše co přišlo pod ruku, když už to náhodou přešlo přes, tak jsme si to bez problémů zvedli.

To však nemůžeme říct o druhém setu, kdy vedení 7:1 pro Nymburk nebylo tak příznivé z našeho pohledu. Nedařilo se na přihrávce plachty ani na útoku po kůlech. Bod se s bodem sešel a ztráta se nám ani do půlky setu nedařila, proto Bóra vytáhl střídání a vystřídal pár najetých borců z lavičky, což také nestačilo na vítězství v tomto setu. Jediný Parky jel jak mašina, co mi nahraješ to složím.

Ve třetím setu dostala dřívější sestava druhou šanci a hned toho využila. Zlepšila se přihrávka a Kulich si zablokoval pár míčů, kdy smečaři si nevybrali otočku přes Heřmiho nebo Óňu ale přímý směr doprostřed válu, kde byl Kulich dobře připravený. Ze třetího setu si pamatuji moment, kdy jsem čapal diagonálu na jedny ruce a míč se po úderu nečekaně zvednul. Instinktivní reflex zavři oči, otoč hlavu a zakloň se stačil k tomu, abych míč vybral téměř za jedna na nahrávače.

Čtvrtý set byl velice vyrovnaný, avšak pumelice z Kulichovo bloku (100 sem a 200 zpátky) na konci setu byly už pro Nymburk moc a koncovka tedy naše. Ačkoliv motivaci na vítězství Nymburk měl po pátečním vyhraném zápasu nad Dobřichovicemi 3:2, ani na záchytný jeden bod to s Matiky nestačilo.

Další skvělá zpráva po zápase, kdy Beskydy prohráli další zápas, tentokrát však ve Velkém Meziříčí. První plný počet bodů z venkovních zápasů je tedy za námi a tento víkend se těšíme na další zápas o první místo v tabulce s Bučovicemi, které přivítáme v pátek u nás na palubovce od 19:00. V sobotu pak Staré Město od 17:00, s kterým si musíme spravit pověst po poslední porážce.

Ještě děkuji za přízeň fanoušků, kteří za námi jezdí i na venkovní zápasy a děkujeme za podporu. Takže čau v pátek na Hostivaři!

#BrutálníStehno#Dejtenámsoupeře

Tomíno

Tak nám dali soupeře aneb v sobotu se nedláždilo

Jako na prvního na mě v letošní sezóně padla aktualita již podruhé, když jsem po sobotním zápase prohrál finálovou střižbu s Ráďou. Kdybych se trošku zamyslel a pořádně se podíval před střižbou na vyděšenýho Ráďu, který na pátečním zápase nebyl a vůbec tak netušil, co by o něm psal, došlo by mi, že ruku určitě nechá defenzivně zavřenou v kámen. Bohužel se mi zamýšlet nechtělo a svatý nůžky tak tentokrát ostrouhaly.

Nejdelší výjezd letošní sezóny si žádal poměrně složitou logistickou přípravu. Naštěstí většina týmu  byla ochotná jet vlakem i za cenu nedělního ranního návratu, takže jsme se v pátek po poledni sešli skoro všichni na pražském hlavním nádraží a pohodlným Railjetem Českých drah jsme dorazili do Brna celkem včas. Jen jsem trošku podcenil rozdělení do vozů, když jsem nikdy nemlčícího Pildu a stále se divícího Mahaje poslal do tichého oddílu, ale nakonec to ty neurotický báby vedle nich nějak zvládly. Automatická sekce Tomino a Péťa také dorazila včas a mohli jsme tak vletět na prvního soupeře, Teslu Brno.

Tesla je jeden ze dvou týmů, který nás dokázal porazit, navíc jediný mančaft, který dobyl naši hostivařskou arénu, takže jsme čekali těžkou bitvu. Na pátečním zápase se brněnští museli obejít bez prvních dvou nahrávačů a také se přestěhovali do haly ZŠ Tuháčkova. Tyto dva faktory zápas dost ovlivnily, protože souhra klukům z Tesly moc nešlapala a taky se skoro vůbec nemohli trefit do servisu. První set probíhal následovně, Tesla zkazila cca 70 % servisů, když servis dala, tak jsem klukům nahrál na kůl pod pásku, Parky, Štufy nebo Miky z toho museli zalejt a domácí následně zaútočili do autu. Druhý set už se hrálo víc, my jsme pořád byli nahoře, hráli jsme bez chyb a trpělivě. Třetí sada byla nejvyrovnanější, ale v prostřední části jsme zase odskočili, zápas poměrně v klidu dohráli a Tesle jsme tak vrátili zářijovou porážku z Prahy. I v Brně jsme si tak mohli dát kyblík přátelství s hřejivým pocitem prvního týmu tabulky.

Tesla Brno – MFF 0:3 (-19,-18,-19)

V sobotu v poledne vyrazili vlakomatici směr Slezsko, Kulich vyluštil všechny dostupné křížovky, Pilda se učil mnemotechnické pomůcky pro mediky (oblasti s vícevrstvým dlaždicovým epitelem - „Kde se jezdí, tam se dláždí.“), Parky pracoval, já, Mahaj a Ráca jsme se kochali moravskou krajinou, no prostě vlaková pohoda. Automatici nabrali v Ostravě Ráďu, který dorazil vlakem z Prahy až na sobotní zápas a všichni jsme se sešli ve Frýdku nebo Místku, těžko říct, moc se tam v tom rozdělení neorientuju.

Beskydy jsou loňským vítězem první ligy a i letos jsou největší favorit, mají v týmu 3 cizince, olympionika Přemysla Kubalu, loňského vítěze extraligy Tomáše Širokého a další kvalitní plejery. Ale my jsme je doma dokázali porazit a do zápasu jsme vstupovali jako první tým tabulky díky většímu počtu výher měli oni, takže žádný strach nebyl na místě. V sestavě Parky, Štufy, Kulich, Ráďa, Miky, já a Mahaj jsme začali dobře, když Ráďa dvakrát po sobě nekompromisně zablokoval nejvyššího hráče soutěže Seiferta. Pak domácí odskočili do tříbodového vedení a náš kouč Ráca už si zkušeně bral timeout. Následné 4 nevynucené chyby Beskyd nás vrátili nad domácí a koncovka tak byla rozehraná dobře. Bohužel jsme pak zkazili dvě plachty, naopak domácí kapitán Jambor nám tam fouknul dvě esa. Ještě jsme měli šanci zvrátit set pro nás dvěma bodovkami, ale obě skončily v autu a první sadu tak berou domácí 25:22. 

Druhý set opět začal sérií Jamborových servisů, dokázali jsme se pak sice vrátit zpátky, dokonce jsme i vedli, ale pak jsme se úplně rozsypali na všech činnostech, ani prostřídání Pildy a Kubína příliš nepomohlo a druhý set končí jasným výsledkem 25:14 pro domácí. Ve třetím setu zůstávají Pilda a Kubíno na hřišti, Tomíno střídá Mahaje do pole a my konečně začínáme tlačit soupeře servisem. Na začátku si vybudujeme asi pětibodový náskok, ten se sice postupně tenčí, ale pořád hrajeme dobře a držíme domácí pod sebou. Zlom přijde při servisu Kubaly, který odztrátujeme až napočtvrté, a do koncovky se tak jde za vyrovnaného stavu. Hraje se výborný volejbal, k vidění je několik hodně dlouhých výměn a diváci ve slušně zaplněné frýdecké nebo místecké hale si určitě přišli na své. Bohužel pro nás, jsou nakonec úspěšnější Beskydy, když ubrání několik až zázračných balónů v poli. Mečbol přinesl souboj našeho teplického Srba Pildoviče a slezského Bulhara Nedkova, který vyhrál druhý jmenovaný, který dostál bulharské pověsti a obrovskou mrdou před sebe rozrazí našemu Novakovi ruce.

Po sérii sedmi vítězství v řadě prohráváme v Beskydech 0:3 a přesouváme se na druhé místo o tři body za domácí. Škoda, že jsme nezvládli koncovku prvního ani třetího setu, v obou sadách jsme byli blízko vítězství, ale domácí si vždycky pomohli výborným servisem, což nám moc nešlo.

Beskydy – MFF 3:0 (22,14,24)

Vlakové dobrodružství pro šest z nás pokračovalo až do nedělního rána. Nejdříve se nám zdálo, že čekání na RegioJet jedoucí z Ostravy ve 2:25 bude nekonečné, ale nakonec jsme v baru Saigon na Stodolní litovali, že nejede dýl. Nakonec nás z vlaku ani nevyhodili v Olomouci, jak slečna stewardka přehnaně vyhrožovala, a naše výborná parta se tak v šest ráno mohla rozejít na pražském hlaváku po intenzivních, ale krásných dvou dnech strávených společně na moravskoslezských palubovkách a kolejích.

Všechny, kdo jezdí a dláždí, zdraví vlakomatik Ondřej Kupilík

Na každého jednou dojde... Nůžkama kámen nerozbiješ aneb jak jsem si vyšmikal aktualitu

TJ Sokol Dobřichovice    2:3    VŠSK MFF UK Praha

[25:17 | 20:25 | 25:15 | 24:26 | 9:15]

Jak už nadpis napovídá, tento víkend jsme se vydali odehrát derby proti Dobřichovickým a to v jejich kůlničce na nářadí.

Do zápasu nastupujeme v sestavě: Óňa, Kulich, Kubajz, Tomíno, Miky, Parky a já. Věděli jsme, že to nebude lehký zápas a to se hned ukázalo v prvních bodech. Soupeř v prvním setu uhrál vše, na co sáhnul, a to především jejich univerzál. Spolu s dobrým servisem a příjmem byly vždy o pár bodů před námi.

Do druhého setu jsem vystřídal za Pildu, hlavně kvůli ztížení Dobřichovického přijmu. Tento tah se nám vyplatil a po těžkém boji jsme set zvítězili.

Do 3. setu jsme naběhli ve stejném složení jako v setu druhém, ale bohužel nebyl tak úspěšný. Dobřichovický univerzál se zase rozstřílel. Set lehce zvládli s 15 body na naší straně.

Do 4. setu jsem nastoupil místo Pildy, tento set byl již trochu vypjatější a hrálo se zde o každý bod. Zde Dobřichovičtí začali uplatňovat taktiku: pojďme se hádat o zbytečné balony a vykolejit soupeře. Naštěstí jsme zachovali chladnou hlavu a set jsme zvládli. Přece jenom nebyl to první zápas, který jsme s nimi odehráli.

V pátém a posledním setu již Dobřichovicím nevydržely nervy a za stavu 13:8 přišla první červena karta asi po patnácti minutové hádce a řvaní na spodní rozhodčí. Zápas jsme tedy vyhráli 3:2 a odvážíme si cenné 2 body.

VŠSK MFF UK Praha    3:0    TJ Sokol Dobřichovice

[25:21 | 25:20 | 25:20]

Druhý den jsme Dobřichovice přivítali v naší nové hale. Již při rozsmečování jsme věděli, že máme trochu navrch a to hlavně, když Mahaj a Kubajz z metru zarazili Dobřichovické nahrávače do země.

Začali jsme v sestavě: Ońa,Kulich, Kubajz, Mahaj, Miky, Párky a já. Na rozdíl od včerejšího zápasu jsme byli my ti, co tlačili na servisu a soupeře jsme vždy měli pod sebou. Zdálo se, že Dobřichovičtí tento zápas po včerejšku vzdali, když se během zápasu ani 1 neseběhli po rozhodčích a nehádali ani o 1 balón.

Zápas jsme vyhráli bez výrazných potíží 3:0, i když herně to z mého hlediska byl horší zápas než ten, co se odehrál včera. V zápase proběhlo jen střídání na podání a to hlavně za Kulicha, který měl zhruba 0 % úspěšnost.

Omlouvám se, zda jsem něco vynechal, na někoho zapomněl nebo něco pozměnil, může to být trochu způsobeno sobotní návštěvou restaurace, kde jsme slavili 1. místo tabulky, ale hlavně 40. narozeniny Dejva. Po tom co nás vyhodili z restaurace, jsme byli nuceni odebrat se směr klub Lucerna, kde mnozí prošoupali střevíce a někteří ztratili své peněženky.

Za mě velmi úspěšný víkend se ziskem 5 bodů. Děkuji všem fanouškům, kteří nás na každém zápase podporují. Matikám zdar.

#Dejtenámsoupeře

Štůfi

Od severu k jihu

Je tady pátek a mám toho dost, tak beru kramle, respektive tašku, a chystám se odcestovat na sever Prahy, do Suchdola. Zachraňování kapitalismu už bylo tak akorát, je načase zkusit něco užitečnějšího. Ale hmotnost zavazadla zkušenému hnedle napověděla, že není všechno zcela v pořádku. Chybějící boty, to je začátek víkendu, jako fík, tak zahazuji ambice na to, stihnout cokoliv z aktivit naplánovaných na odpoledne a místo chladného severu jedu vstříc teplé náruči domova na západě. Jako obvykle se ukázalo, že plánování je ztráta času a mnohem důležitější je flexibilita.

Boty jsem našel hned, po patnácti minutách nejistého bloumání po parkovištích na sídlišti jsem objevil i auto, které už tam pár týdnů stálo bez povšimnutí. Tak tedy, na sever…

TJ ČZU Praha      2:3      MFF Praha    (-24, 16, 22, -23, -12)

Ze Suchdola se bodů nikdy moc nevozilo, co si tak vzpomínám, ale od leadra první ligy se přeci jen čeká víc, než od nějakých starých Matik (přes léto jsme věkový průměr týmu snížili asi tak o 10 let). V sestavě sice chyběl Ráďa, což přihrálo permanentky na plac do rukou Kulichovi a Kubíñovi, jinak jsme ale byli v plné palbě, včetně dvojice trenérů. Tedy, alespoň podle plánu. Fiky Standovu instrukci: „Sestava na oba dny.“ Vyhodnotil, jako že s ním v pátek nepočítáme, takže třetí permanentku dostal ještě v šatně Óňa. A tak plán na Bórův trenérský majstr-štych, kdy provede dvoj-střídání pomocí čtyř-střídání, vyletěl komínem, jak to tak s těmi plány chodí…

Zkušenost trenérů nás ale nenechala na holičkách a plán vyhořelý byl dynamicky nahrazen plánem novým – smečovat bude hlavně Kubajs na účku a Benymu je potřeba zavřít lajnu, dává to tam pořád, i když to vypadá, že to nejde. O kompletní rozboření nového plánu se pro změnu postaral soupeř. Kubajze zákeřně nechali stát ve čtverci a Benyho lajnu se nepodařilo zablokovat ani na šest pokusů, které jsme během prvního setu měli. Mám paměťovou stopu, že jsme vyhráli poměrně hladce, ale podle Štufiho na hraně zástavy dechu a dvaceti čtyř bodů na soupeřově kontě zpětně soudím, že to byla fuška.

Ve druhém setu zemědělci přidali – Beny spolehlivě skládal lajnou a s přibývajícími esy se pomalu vytrácel výraz z tváří našich hráčů. Dokonce i Parky se přestal mračit, jak to tak dělá, když hrajeme blbě a naše polovina hřiště působila vyčerpaně, nepřítomně až prázdně. Tomína vystřídal Mahaj, Štufiho Pilda, ale na víc, než na 16 bodů to nestačilo. Positivním momentem bylo, že jsme v hledišti předčili soupeře jak počtem, tak hlukem – další příjemná novinka do sezóny 2018/19.

Třetí set proběhl více méně v duchu druhého, ale bodo-stroj MFF se pomalu začal opět chytat. Soupeř ovšem houževnatě bránil a dokonce i nekompromisní Mikiho bombice po lajně končily nejprve na bagru (půllitru, nebo jiném standardním úderu) Závina a o chvíli později na naší palubovce. Pro zpestření si Bóra vykoledoval žlutou kartu (čísla tentokrát zůstala na svém místě) a jako třešnička na dortu se objevila karta červená, za Óňův standardní pohovor s rozhodčím, i když neverbální. Ve čtvrtém setu nastaly dva zlomové momenty.

-          Touha diváků po dalším setu zábavy nás nekompromisně tlačila k vítězství.

-       Miki zablokoval Benyho lajnu, což suchdolského smečaře rozhodilo natolik, že vzápětí druhou vyhodil a bylo z toho přesvědčivé vítězství MFF 25:23.

Tajbrejk už byl čistě pro diváky, aby viděli, co všechno může volejbal nabídnout. Za zmínku stojí především dvacetiminutová diskuse soupeře s rozhodčím o tom, kdo má stát ve hřišti a čí je chyba, že je zápis napsaný jinak. Každopádně ze stavu 4:2 pro MFF se rázem stalo 5:1 (nikdo nerozumí tomu proč zrovna takhle) a to se nedá prohrát. Aby bylo trochu napětí, upravili jsme ještě skóre na 7:6, což už se prohrát klidně dá a v poklidu dohráli se ziskem dvou bodů do celkového pořadí. Následovala zasloužená večeře Na Urale a návštěva nočního centra Prahy, kterou jsem tentokrát pro celkovou sešlost (a samozřejmě zodpovědný přístup k rodině) vynechal.

Č. Budějovice B        0:3      MFF Praha    (-31, -21, -24)

Sobotní odjezd na jih se posunul z původně plánovaných sedmi ráno na poledne, což už se dalo vydržet. Ještě příjemnější byla tahle změna plánu po obdržení fotografií, které dávaly tušit, že část týmu spolu s fanoušky páteční procházku Prahou protáhla až do odjezdu „Jižního expresu“ v 6:01, ale jsou to prý jen f‘l‘ámy.

Zajet sesekat poslední tým tabulky pro letošní Matiky není výzva, proto jsme ze sestavy škrtli naše obě extra-posily Ráďu s Mikim a pro jistotu i oba trenéry. Úředních desek i volantu naší formule se ujal David a s pohodlnou rezervou 20 sekund před pozdním příchodem nás dovezl do Budějické šatny. Plán zněl jasně, nedělat chyby na servisu, protože přijímají špatně.

V hale proti nám na hřiště nastoupil Ulča jako pinkač a s ním 5 borců ročník 2000+ a 2m+. Rameny nad síť neskákalo jen libero, a to možná jen proto, že neskákalo vůbec. Takhle standardní poslední tým tabulky nevypadá, ale co naplat, volejbal není jen o výšce, hlavní je síla, jako v každém sportu, od vzpírání po šachy.

První set se vyvíjel dobře, a už na desítce jsme mírně vedli, slušně bránili a kat EGE Kubin rozséval strach mezi útočníky domácích. Pak se ale začal soupeř cukat, přihrávat za jedna podstropáky a hlavně čapat naše bodovky, Po dvou nesložených balónech navíc přichází chyba na příjmu a Davidův tajm za stavu 19:20. Soupeř kazí podání a do koncovky jdeme nastejno. Za stavu 22:22 se Budějice dostávají do vedení, na 25 vedeme my, na 27 zase domácí. Naštěstí, v nouzi nejvyšší soupeři hodí jednou až dvakrát míč do autu a Parky skládá, co dostane pod ruku – což je asi tak 80 % míčů, které dostane pod ruku Óňa.

Do druhého setu nastupujeme čtyřmi bodovými bloky v řadě a soupeř bere tajm za stavu 4:0. Tenhle vstup do setu vzal mladíkům vítr z plachet, kazí podání a my v poklidu zvyšujeme náskok až na 19:12. Pak přichází excelentní moment, kdy soupeř vrací míč zdarma, míč, který skoro škrtá strop, letí asi 10 sekund a v poklidu dopadá do našeho hřiště. Podstropáky přeci bere libero..pokud zrovna nesedí na lavičce… Nestandardní moment vedl ke standardní sérii dalších 3 chyb a za stavu 19:16 bere David zkušeně tajm. Po něm Budějice, jako vždy, když vezme tajm David, kazí podání a dohráváme s bezpečným čtyř-bodovým náskokem.

Třetí set slušně bráníme, něco se čapne, Parky s Pildou skládají, i středem se něco povede a mě s Óňou (respektive našim monster-jedno-blokům) dělá co 3 míče soupeř radost, když se signálem z hlavního kůlu namaže rovnou pod nohy. Není to prdel, hrát ty signály… Na desítce už vedeme o 4 body a vše směřuje k rychlému vítězství. Ale jako tradičně, přichází matická dramatická vložka, kdy pouštíme laciné body k nám a na každý náš bod se nadřem. Bodovky domácí začnou čapat a škodí servisem. Do toho se ještě vloží dvojice rozhodčích a po třetím zářezu Óňa dostává kartu za expresivní hodnocení jejich výkonu. Na devatenáctce už jsme srovnaní a Dejv zkušeně tajmuje. Soupeř o něco méně zkušeně kazí podání a do koncovky jdeme s náskokem, ale na 24 je opět srovnáno. Naštěstí soupeř zakončuje dvěma útoky do autu a můžeme si v poklidu zaskákat se třemi body v kapse, Ti čuměli…

Stejně jako v pátek nás i v sobotu do haly doprovodila početná skupinka „FANS“, jak místních, tak přespolních a dokonce i s transparentem dokumentující náš současný pokřik. Soupeře tentokrát nepřečíslili, ale stoprocentně překřičeli. Díky i jim.

VK Jihostroj České Budějovice    3:0      VK Lvi Praha

Jako zpestření večerního programu a vyplnění pauzy před odjezdem vlaku jsem využil nabídky taxislužby Mahaj a lístků na extraligu, abychom se koukli, jak to kluci válej o tu soutěž vejš. Abych z Budějic něco měl, Mahaj na cestu naplánoval komentovanou projížďku městem a návštěvu kadeřnictví, aby ho po týdnu v Praze doma vůbec poznali – odhadl to tak na 20 minut. Plán vyšel přesně, 10 minut jsme hledali místo na zaparkování, 10 minut jsme hledali kadeřnictví, kde bylo plno a mohli tak ‚in time‘ pokračovat na Jihostroj.

Přesto, že se ten den v Budějovicích už „ten lepší“ volejbal hrál, v hale bylo dost plno. Diváci asi chodí až na večerní utkání, ať je papírová kvalita sportu jakákoliv. Podle odhadu odborníků to měla být rychlá „třínulka“ pro domácí Jihostroj pod vedením zkušeného kapitána Filipa Kupilíka. V zásadě byl Jihostroj ve všem o třídu lepší, přesto koncovky působily vyrovnaně – 22, 23 a 26. Ale když i Špulákův rotoflex skončil na pásce, bylo rozhodnuto. Hlavní smečař a slovenská opora Lvů měla podle statistik 24% úspěšnost, ale z venku to vypadalo tak na 4 %. Na účku hrála další zahraniční posila Gino Naarden, která byla sice o půku lepší, ale ani se 6 % to, v kombinaci s Demarovou náhrou dvojákem (i když metr nad páskou) a 27 nevynucenými chybami za 3 sety, na výhru stačit nemohlo. Snad nám nedraftujou Parkyho… Kvality Matik už se patrně rozkřikly, protože s námi hned na pondělní trénink přišli lidi z reprezentace.

Dejte nám soupeře,

ráca

Honba za prvnim flekem

Někdy to prostě přijít muselo. Ano, i já mám tu čest napsat si jeden ze slavných článků VŠSK MFF A. Říkal jsem si, že šance je opravdu maličká (obzvlášť, když je nás na zápase 14), ale když už jsem se ocitl ve finále střižby...bylo mi jasné, že tento víkend pro mě neskončí dobře. 

No nic, dáme se do toho. Cíl pro tento víkend zněl jasně: Vrátit se zpět do čela tabulky a udržet se tam pokudmožno i po sobotním zápase. Nečekal nás lehký úkol, jelikož v pátek měl přijet Velmez, který se v posledních zápasech bodově zvedl a nebezpečně se přiblížil našemu čtvrtému místu. Druhého soupeře není třeba nijak představovat...Brno “B” figurovalo po šesti kolech na prvním místě 1. ligy.

MFF “A” vs Velké Meziříčí

Vypadá to, že správce haly konečně pochopil, jaké podmínky potřebují matici, k udržení domácí neporazitelnosti. Teplotu v hale snížil lehce nad bod mrazu a my byli konečně ve svém živlu. Jediná věc, která byla trochu nejasná byla situace na postu druhého smečaře. Štůfi poslední týden proležel s virózou, Kubošík jezdil po Bělehradě a Pilda “pitaval z Teplic” měl ve škole pitevní týden. Nakonec se borci hecli a dorazili všichni, takže jsme byli zase v plné polní.

První set jsme soupeře přejeli 25:12 a to hlavně díky bodovým blokům, kterých bylo nespočet. Druhý set se soupeř rozehrál, ale my měli hru stále pod kontrolou...25:21. Až třetí set se dal považovat za vyrovnanou bitvu. Soupeře jsme zdolali až v koncovce 25:23. Velmez si tedy neodvezl ani bod a to ještě nevěděli, jakej klepec je čeká v sobotu v Dobřichovicích.

MFF “A” vs Brno “B”

Po nenáročném pátečním dýchánku v hospůdce Pod Lipami se očekávalo, že na sobotní zápas dorazí stejná sestava v plné síle. Téměř se to podařilo, jen Parky se ještě v době předzápasové schůze cpal domácí buchtou někde v koloně u Berouna. 

Zahajovací hvizd už se blížil a Parky stále nikde. Tak na plac naskočil na místo prvního smečáka Štufi. První set se nahravač Óňa a.k.a. Jeřdno Kílipuk rozhodl neponechat náhodě a v polovině setu, poté, co třikrát zalil a jednou neomylně zasmečoval, byl naším nejlépe útočícím hráčem. Výsledkem bylo vítězství 25:18. Druhý set už na palubovku naklusal i Parky. Celý tým pokračoval ve stabilním výkonu z pátku. Nedělali jsme téměř žádné nevynucené chyby a hlavně jsme po dlouhý době konečně něco čapli v poli. Výhra v dalších dvou setech byla nevyhnutelná. Brno porážíme 3:0 (18,21,20).

Víkend můžeme hodnotit jako zdařilý. Všechny body zůstaly na Hostíku a my opět vedeme tabulku 1. Ligy mužů. Všem fanouškům děkujeme za podporu a těšíme se na další zápasy pod oslepujícími reflektory na hostivařské palubovce.

Jakub Heřman