Od severu k jihu

Je tady pátek a mám toho dost, tak beru kramle, respektive tašku, a chystám se odcestovat na sever Prahy, do Suchdola. Zachraňování kapitalismu už bylo tak akorát, je načase zkusit něco užitečnějšího. Ale hmotnost zavazadla zkušenému hnedle napověděla, že není všechno zcela v pořádku. Chybějící boty, to je začátek víkendu, jako fík, tak zahazuji ambice na to, stihnout cokoliv z aktivit naplánovaných na odpoledne a místo chladného severu jedu vstříc teplé náruči domova na západě. Jako obvykle se ukázalo, že plánování je ztráta času a mnohem důležitější je flexibilita.

Boty jsem našel hned, po patnácti minutách nejistého bloumání po parkovištích na sídlišti jsem objevil i auto, které už tam pár týdnů stálo bez povšimnutí. Tak tedy, na sever…

TJ ČZU Praha      2:3      MFF Praha    (-24, 16, 22, -23, -12)

Ze Suchdola se bodů nikdy moc nevozilo, co si tak vzpomínám, ale od leadra první ligy se přeci jen čeká víc, než od nějakých starých Matik (přes léto jsme věkový průměr týmu snížili asi tak o 10 let). V sestavě sice chyběl Ráďa, což přihrálo permanentky na plac do rukou Kulichovi a Kubíñovi, jinak jsme ale byli v plné palbě, včetně dvojice trenérů. Tedy, alespoň podle plánu. Fiky Standovu instrukci: „Sestava na oba dny.“ Vyhodnotil, jako že s ním v pátek nepočítáme, takže třetí permanentku dostal ještě v šatně Óňa. A tak plán na Bórův trenérský majstr-štych, kdy provede dvoj-střídání pomocí čtyř-střídání, vyletěl komínem, jak to tak s těmi plány chodí…

Zkušenost trenérů nás ale nenechala na holičkách a plán vyhořelý byl dynamicky nahrazen plánem novým – smečovat bude hlavně Kubajs na účku a Benymu je potřeba zavřít lajnu, dává to tam pořád, i když to vypadá, že to nejde. O kompletní rozboření nového plánu se pro změnu postaral soupeř. Kubajze zákeřně nechali stát ve čtverci a Benyho lajnu se nepodařilo zablokovat ani na šest pokusů, které jsme během prvního setu měli. Mám paměťovou stopu, že jsme vyhráli poměrně hladce, ale podle Štufiho na hraně zástavy dechu a dvaceti čtyř bodů na soupeřově kontě zpětně soudím, že to byla fuška.

Ve druhém setu zemědělci přidali – Beny spolehlivě skládal lajnou a s přibývajícími esy se pomalu vytrácel výraz z tváří našich hráčů. Dokonce i Parky se přestal mračit, jak to tak dělá, když hrajeme blbě a naše polovina hřiště působila vyčerpaně, nepřítomně až prázdně. Tomína vystřídal Mahaj, Štufiho Pilda, ale na víc, než na 16 bodů to nestačilo. Positivním momentem bylo, že jsme v hledišti předčili soupeře jak počtem, tak hlukem – další příjemná novinka do sezóny 2018/19.

Třetí set proběhl více méně v duchu druhého, ale bodo-stroj MFF se pomalu začal opět chytat. Soupeř ovšem houževnatě bránil a dokonce i nekompromisní Mikiho bombice po lajně končily nejprve na bagru (půllitru, nebo jiném standardním úderu) Závina a o chvíli později na naší palubovce. Pro zpestření si Bóra vykoledoval žlutou kartu (čísla tentokrát zůstala na svém místě) a jako třešnička na dortu se objevila karta červená, za Óňův standardní pohovor s rozhodčím, i když neverbální. Ve čtvrtém setu nastaly dva zlomové momenty.

-          Touha diváků po dalším setu zábavy nás nekompromisně tlačila k vítězství.

-       Miki zablokoval Benyho lajnu, což suchdolského smečaře rozhodilo natolik, že vzápětí druhou vyhodil a bylo z toho přesvědčivé vítězství MFF 25:23.

Tajbrejk už byl čistě pro diváky, aby viděli, co všechno může volejbal nabídnout. Za zmínku stojí především dvacetiminutová diskuse soupeře s rozhodčím o tom, kdo má stát ve hřišti a čí je chyba, že je zápis napsaný jinak. Každopádně ze stavu 4:2 pro MFF se rázem stalo 5:1 (nikdo nerozumí tomu proč zrovna takhle) a to se nedá prohrát. Aby bylo trochu napětí, upravili jsme ještě skóre na 7:6, což už se prohrát klidně dá a v poklidu dohráli se ziskem dvou bodů do celkového pořadí. Následovala zasloužená večeře Na Urale a návštěva nočního centra Prahy, kterou jsem tentokrát pro celkovou sešlost (a samozřejmě zodpovědný přístup k rodině) vynechal.

Č. Budějovice B        0:3      MFF Praha    (-31, -21, -24)

Sobotní odjezd na jih se posunul z původně plánovaných sedmi ráno na poledne, což už se dalo vydržet. Ještě příjemnější byla tahle změna plánu po obdržení fotografií, které dávaly tušit, že část týmu spolu s fanoušky páteční procházku Prahou protáhla až do odjezdu „Jižního expresu“ v 6:01, ale jsou to prý jen f‘l‘ámy.

Zajet sesekat poslední tým tabulky pro letošní Matiky není výzva, proto jsme ze sestavy škrtli naše obě extra-posily Ráďu s Mikim a pro jistotu i oba trenéry. Úředních desek i volantu naší formule se ujal David a s pohodlnou rezervou 20 sekund před pozdním příchodem nás dovezl do Budějické šatny. Plán zněl jasně, nedělat chyby na servisu, protože přijímají špatně.

V hale proti nám na hřiště nastoupil Ulča jako pinkač a s ním 5 borců ročník 2000+ a 2m+. Rameny nad síť neskákalo jen libero, a to možná jen proto, že neskákalo vůbec. Takhle standardní poslední tým tabulky nevypadá, ale co naplat, volejbal není jen o výšce, hlavní je síla, jako v každém sportu, od vzpírání po šachy.

První set se vyvíjel dobře, a už na desítce jsme mírně vedli, slušně bránili a kat EGE Kubin rozséval strach mezi útočníky domácích. Pak se ale začal soupeř cukat, přihrávat za jedna podstropáky a hlavně čapat naše bodovky, Po dvou nesložených balónech navíc přichází chyba na příjmu a Davidův tajm za stavu 19:20. Soupeř kazí podání a do koncovky jdeme nastejno. Za stavu 22:22 se Budějice dostávají do vedení, na 25 vedeme my, na 27 zase domácí. Naštěstí, v nouzi nejvyšší soupeři hodí jednou až dvakrát míč do autu a Parky skládá, co dostane pod ruku – což je asi tak 80 % míčů, které dostane pod ruku Óňa.

Do druhého setu nastupujeme čtyřmi bodovými bloky v řadě a soupeř bere tajm za stavu 4:0. Tenhle vstup do setu vzal mladíkům vítr z plachet, kazí podání a my v poklidu zvyšujeme náskok až na 19:12. Pak přichází excelentní moment, kdy soupeř vrací míč zdarma, míč, který skoro škrtá strop, letí asi 10 sekund a v poklidu dopadá do našeho hřiště. Podstropáky přeci bere libero..pokud zrovna nesedí na lavičce… Nestandardní moment vedl ke standardní sérii dalších 3 chyb a za stavu 19:16 bere David zkušeně tajm. Po něm Budějice, jako vždy, když vezme tajm David, kazí podání a dohráváme s bezpečným čtyř-bodovým náskokem.

Třetí set slušně bráníme, něco se čapne, Parky s Pildou skládají, i středem se něco povede a mě s Óňou (respektive našim monster-jedno-blokům) dělá co 3 míče soupeř radost, když se signálem z hlavního kůlu namaže rovnou pod nohy. Není to prdel, hrát ty signály… Na desítce už vedeme o 4 body a vše směřuje k rychlému vítězství. Ale jako tradičně, přichází matická dramatická vložka, kdy pouštíme laciné body k nám a na každý náš bod se nadřem. Bodovky domácí začnou čapat a škodí servisem. Do toho se ještě vloží dvojice rozhodčích a po třetím zářezu Óňa dostává kartu za expresivní hodnocení jejich výkonu. Na devatenáctce už jsme srovnaní a Dejv zkušeně tajmuje. Soupeř o něco méně zkušeně kazí podání a do koncovky jdeme s náskokem, ale na 24 je opět srovnáno. Naštěstí soupeř zakončuje dvěma útoky do autu a můžeme si v poklidu zaskákat se třemi body v kapse, Ti čuměli…

Stejně jako v pátek nás i v sobotu do haly doprovodila početná skupinka „FANS“, jak místních, tak přespolních a dokonce i s transparentem dokumentující náš současný pokřik. Soupeře tentokrát nepřečíslili, ale stoprocentně překřičeli. Díky i jim.

VK Jihostroj České Budějovice    3:0      VK Lvi Praha

Jako zpestření večerního programu a vyplnění pauzy před odjezdem vlaku jsem využil nabídky taxislužby Mahaj a lístků na extraligu, abychom se koukli, jak to kluci válej o tu soutěž vejš. Abych z Budějic něco měl, Mahaj na cestu naplánoval komentovanou projížďku městem a návštěvu kadeřnictví, aby ho po týdnu v Praze doma vůbec poznali – odhadl to tak na 20 minut. Plán vyšel přesně, 10 minut jsme hledali místo na zaparkování, 10 minut jsme hledali kadeřnictví, kde bylo plno a mohli tak ‚in time‘ pokračovat na Jihostroj.

Přesto, že se ten den v Budějovicích už „ten lepší“ volejbal hrál, v hale bylo dost plno. Diváci asi chodí až na večerní utkání, ať je papírová kvalita sportu jakákoliv. Podle odhadu odborníků to měla být rychlá „třínulka“ pro domácí Jihostroj pod vedením zkušeného kapitána Filipa Kupilíka. V zásadě byl Jihostroj ve všem o třídu lepší, přesto koncovky působily vyrovnaně – 22, 23 a 26. Ale když i Špulákův rotoflex skončil na pásce, bylo rozhodnuto. Hlavní smečař a slovenská opora Lvů měla podle statistik 24% úspěšnost, ale z venku to vypadalo tak na 4 %. Na účku hrála další zahraniční posila Gino Naarden, která byla sice o půku lepší, ale ani se 6 % to, v kombinaci s Demarovou náhrou dvojákem (i když metr nad páskou) a 27 nevynucenými chybami za 3 sety, na výhru stačit nemohlo. Snad nám nedraftujou Parkyho… Kvality Matik už se patrně rozkřikly, protože s námi hned na pondělní trénink přišli lidi z reprezentace.

Dejte nám soupeře,

ráca

Honba za prvnim flekem

Někdy to prostě přijít muselo. Ano, i já mám tu čest napsat si jeden ze slavných článků VŠSK MFF A. Říkal jsem si, že šance je opravdu maličká (obzvlášť, když je nás na zápase 14), ale když už jsem se ocitl ve finále střižby...bylo mi jasné, že tento víkend pro mě neskončí dobře. 

No nic, dáme se do toho. Cíl pro tento víkend zněl jasně: Vrátit se zpět do čela tabulky a udržet se tam pokudmožno i po sobotním zápase. Nečekal nás lehký úkol, jelikož v pátek měl přijet Velmez, který se v posledních zápasech bodově zvedl a nebezpečně se přiblížil našemu čtvrtému místu. Druhého soupeře není třeba nijak představovat...Brno “B” figurovalo po šesti kolech na prvním místě 1. ligy.

MFF “A” vs Velké Meziříčí

Vypadá to, že správce haly konečně pochopil, jaké podmínky potřebují matici, k udržení domácí neporazitelnosti. Teplotu v hale snížil lehce nad bod mrazu a my byli konečně ve svém živlu. Jediná věc, která byla trochu nejasná byla situace na postu druhého smečaře. Štůfi poslední týden proležel s virózou, Kubošík jezdil po Bělehradě a Pilda “pitaval z Teplic” měl ve škole pitevní týden. Nakonec se borci hecli a dorazili všichni, takže jsme byli zase v plné polní.

První set jsme soupeře přejeli 25:12 a to hlavně díky bodovým blokům, kterých bylo nespočet. Druhý set se soupeř rozehrál, ale my měli hru stále pod kontrolou...25:21. Až třetí set se dal považovat za vyrovnanou bitvu. Soupeře jsme zdolali až v koncovce 25:23. Velmez si tedy neodvezl ani bod a to ještě nevěděli, jakej klepec je čeká v sobotu v Dobřichovicích.

MFF “A” vs Brno “B”

Po nenáročném pátečním dýchánku v hospůdce Pod Lipami se očekávalo, že na sobotní zápas dorazí stejná sestava v plné síle. Téměř se to podařilo, jen Parky se ještě v době předzápasové schůze cpal domácí buchtou někde v koloně u Berouna. 

Zahajovací hvizd už se blížil a Parky stále nikde. Tak na plac naskočil na místo prvního smečáka Štufi. První set se nahravač Óňa a.k.a. Jeřdno Kílipuk rozhodl neponechat náhodě a v polovině setu, poté, co třikrát zalil a jednou neomylně zasmečoval, byl naším nejlépe útočícím hráčem. Výsledkem bylo vítězství 25:18. Druhý set už na palubovku naklusal i Parky. Celý tým pokračoval ve stabilním výkonu z pátku. Nedělali jsme téměř žádné nevynucené chyby a hlavně jsme po dlouhý době konečně něco čapli v poli. Výhra v dalších dvou setech byla nevyhnutelná. Brno porážíme 3:0 (18,21,20).

Víkend můžeme hodnotit jako zdařilý. Všechny body zůstaly na Hostíku a my opět vedeme tabulku 1. Ligy mužů. Všem fanouškům děkujeme za podporu a těšíme se na další zápasy pod oslepujícími reflektory na hostivařské palubovce.

Jakub Heřman

3. kolo aneb expedice na Moravu

Měl bych začít navštěvovat nějaké kurzy, kde mě naučí “stříhat”, protože v uplynulém víkendu jsem vyhrál jen ty střižby, kde se z výherce stal lucky looser - třeba o panáka slivovice. Hned při startu expedice na dálný jihovýchod naší republiky jsem se musel složit do Rácova Fordu na zadní sedadlo, přičemž jeden z týmových hobitů (nechci pochopitelně jmenovat Mahaje), se rozvalil vpředu. Ovšem na tento zájezd jsem se moc těšil, protože pozitivní očekávání ve mně vzbudila už reakce mého taťky, když jsem mu řekl, že spíme ve Starém Městě. „No, to bude náročný...”  pronesl a když začal vyndávat z peněženky bankovky, cítil jsem, že tím neměl na mysli volejbal. Tato destinace holt má obecně mezi volejbalisty svou pověst. Při balení věcí na cestu jsem se pak velmi prozíravě rozhodl ponechat učebnice anatomie na koleji v Praze a místo nich jsem přibalil Atlas biochemie s kapitolou o detoxifikaci etanolu a učebnici Fyziologie, ve které jsem hledal tipy, jak co nejúčinněji kompenzovat spánkový deficit a metabolický rozvrat.

Bučovice - MFF Praha

“Kluci, hlavně vyrazte brzy, ať dorazíte včas,” zněl Standův pokyn. Do “Buček” jsme samo sebou dojeli v drtivé většině pozdě, nad čímž si mnul ruce pínař Tomíno. Postupně jsme se tak scházeli v hale, jako bychom každý přijeli jiným dopravním prostředkem, nicméně rozcvičit jsme se stihli v klidu a individuálně zodpovědně, jak je naším dobrým zvykem. Plná hala slibovala skvělou zápasovou atmosféru, což se potvrdilo hned v prvním setu, který jsme poměrně v klidu ovládli 25:19. Na úspěšnou koncovku jsme navázali ihned po změně stran, stabilně útočící Miki s Parkym nás dovedli k vítězství i v setu druhém. Bohužel průběh třetího dějství se nevyvíjel podle našich představ, domácí vystřídali nahrávače, což se ukázalo jako dobrý tah, k tomu přidali kvalitní servis a my jsme se tak museli v hlavách již přeorientovat set čtvrtý. Ten nabídl vůbec nejvyrovnanější koncovku pátečního večera, přiznejme si, že někteří z nás za stavu 22:18 již pokukovali po tiebreaku, ovšem naše skvělá parta prokázala přes svůj oproti soupeři výrazně nižší věkový průměr potřebnou psychickou odolnost, a tak, když Ondra již neměl z důvodu pozice míče komu nahrát, jako poslední možnost využil náhry na hlavní kůl, kde se v tu chvíli nacházel hráč, který svým v podstatě jediným úspěšným útokem večera zaznamenal match ball. Naše radost tak udělala definitivní tečku za utkáním a výsledek 26:24 znamenal vítězství vysokoškoláků 3:1 na sety a přenocování na prvním místě tabulky!

Staré Město - MFF Praha

K regeneraci jsme využili služeb místního klubu No. 6, kde starší než náš kapitán byl snad jedině člen ochranky, situaci ale naštěstí zachránil příchod hráčů Dobřichovic, kteří na tanečním parketu působili velmi zdrceným dojmem po prohře se Starým Městem. Po rozhovoru s nimi jsme si uvědomili, že nás další den nečeká lehký úkol. Utkání za zvuku místní volejbalové hymny započalo v 11 hodin. Soupeř, který se skládal hlavně z hostujících volejbalistů Zlína, nás od začátku tlačil kvalitním servisem a s minimálním počtem chyb nám nedal moc šancí na obrat. Nebudu rozmazávat, kde se stala chyba na naší straně, myslím, že mi to jako jednomu z mladších a nejméně zkušených členů týmu ani nepřísluší, proto jen formou výsledku shrnu, co se odehrálo: z našeho pohledu první set 19:25 za 22min, druhý 11:25 za 17min a třetí znovu 19:25 za 23 min. Tak jako jsem do haly přišel pouze s lahví vody, odcházel jsem s pořádným výpraskem k tomu. Náš adoptivní trenér David před utkáním připomněl fakt, že vyprázdnil kufr na 6 bodů z výjezdu, tak alespoň jsme měli kam tu kládu dát.

Ovšem osobně vnímám 3 body, které jsme přivezli z naší expedice jako úspěch. Hlavy vzhůru, holt jak se říká: není každý den posvícení. Pevně věřím, že po příštím kole se opět vrátíme do čela tabulky, neboť na současného lídra ztrácíme pouze 2 body a s dalšími dvěma týmy před námi máme stejný bodový zisk. Na závěr poděkování fanouškům, kteří vážili cestu do Bučovic a na ostatní se těšíme na Hostivaři.

Zdraví Martin Pilous alias Jarda alias Pilda

Signál festival na Hostivaři

Druhý hrací víkend byl pro nás trošku netradiční, protože jsme si ho postupem do druhého kola Českého poháru prodloužili o jeden zápas. Ve čtvrtek jsme v naší hale přivítali v rámci poháru extraligové Ústí nad Labem, v ligových zápasech jsme pak hostili v pátek Lvi Praha B a v sobotu Nymburk. Na nabité tři dny jsme se poctivě připravili pondělním a středečním tréninkem v počtu 14-16 lidí, už se to ani nedá počítat. Dobrou zprávou bylo, že se ukázal Kulich. Ten před prvním kolem poháru napsal, že odjíždí na 10 dní do Švýcarska na hory. Teď se vrátil s tím, že byl 14 dní v Itálii a Chorvatsku u moře, no nic, co by nás u něj překvapilo, prostě Kulich přesně tak, jak ho máme rádi. Důležité je, že má velkou chuť do voliše, protože předchozí volný víkend si zpestřil dvěma zápasy za tým, za který by chtěl hrát každý, domažlický Vestex.

Na Ústí jsme vyrukovali bez příbramských posil, Vánise, který pohár hrál už za Prosek, Péti, ten musel do školy, a Kubošíka, který má nějaký bebí, už se mi to plete, jaký zrovna teď. I tak nás bylo asi 13. Ústečtí borci na nás pro změnu vyrukovali v plný palbě se všemi cizinci v základní sestavě. Už rozcvičení na síti trošku vypovídalo o výkonnostním rozdílu mezi první ligou a extraligou. Je dobře, že se Ústečáci nerozcvičovali proti balkónu, po 15 útocích by asi nebylo s čím smečovat. Tak nám aspoň na naší straně pěkně usadili novou palubovku. Zápas jsme využili k tomu, aby si všichni zahráli, na Ústí bychom stejně nestačili ani v plné polní. Výsledek 0:3 (-16,-17,-17) je drsnej, ale podle mě to nebylo úplně hrozný. Kluci z Ústí nám dali každej set pár es, párkrát nás ubránili a štípli nám tam s bodovkou, my jsme jim eso nedali skoro žádný a jejich ztrátu jsme neubránili vůbec, což udělalo rozdíl 8-9 bodů v každém setu. Ale jinak jsme byli celkem schopní se útočně prosadit a i se celkem hrálo, takže můj pocit rozhodně není nijak negativní. A Ústečáky jsme asi dobře připravili, když v sobotu zničili Ostravu ještě víc než nás. Držím klukům palce, mají nadupaný cizince, k tomu sehraný Čechy, mladýho perspektivního trenére. Přál bych ústeckým srdcařům Salymu, Kóřovi a Čírovi úspěch. A Standu potěšili Luboš Bartůněk a Filip Kramár, že proti nám sehráli pár signálků, což má Standa rád. My v poli jsme moc rádi nebyli no. Vzhledem k tomu, že v signálech jsme úspěšní i my, tak mě trošku zklamali kámoši z Domažlic, kteří se byli podívat a po zápase hned utekli s tím, že pospíchají na SIGNAL festival do centra. Přitom ten nejlepší Signál festival právě viděli…

MFF – Ústí 0:3 (-16,-17,-17) 

Po čtvrtečním zápase jsme měli s Kubínem a Parkym krátkou rozpravu a shodli jsme se, že z našich mlaďochů (kromě příbramských vicemistrů Evropy) má největší potenciál se někdy do extraligy podívat Mahaj. To jsme ještě netušili, že se nám to hned následující den pokusí vyvrátit :) Lvi Praha B, mladý pušky z  Lužin, které předchází pověst brutálních mlátiček do servisu. Bylo to tak, především nahrávač a jeden z blokařů, jsou schopní to celkem slušně rozstřílet. Akorát že my hrajeme letos zatím dobře. Takže už ani nevím jak, ale první set jsme se základní sestavou Parky, Štufy, Kubíno, Ráďa, Óňa, Jura BabyMiky a Mahaj vyhráli. Brutální stehna jsou asi víc než brutální servis. Ve druhém setu už přišlo pár sérií lvích es a tak ho brali oni. Klíčová třetí sada byla pořád vyrovnaná, to už byl na hřišti Pilda (pro Bóru Jarda) místo Štufyho a Kulich místo Kubína. Koncovku jsme vyřešili ve stylu srbského nároďáku v době Ivana Miljkoviče, všechno jsme zvedli na handu a Jura to všechno, co dostal, složil. Ve čtvrtém setu jsme byli pořád pod Lvama, zase do nás úspěšně prali servisem a zvyšovali náskok. Bóra se Standou poslali do boje Vánise místo mě a Tomína místo Mahaje, ale sedmibodová ztráta se zdála až příliš velká. Nicméně Parky je kapitán a hráč do koncovek (když se soupeř nejmenuje Tesla Brno). Variabilním střídáním plachty a skákanýho servisu totálně rozhodil mladíky na druhé straně sítě. Buď nepřihráli, anebo přihráli a dostali deku od Pildy, Rádi nebo Jury, nebo to poslali někam do zdi. Prostě ze stavu 16:22 jsme vyhráli 26:24, když posledním balónem nás soupeřovo účko skoro zabilo ve čtverečku, a mohli jsme slavit hodně cenné vítězství 3:1.

MFF – Lvi Praha B 3:1 (23,-21,21,24)          

Zde je potřeba zmínit jednu důležitou věc, Standa se rozhodl, že by chtěl koučovat zápasy co nejméně a dohodl se s Bórou Perušičem, že si koučing vezme na starosti on. Ve čtvrtek ještě nedorazil, protože něco měl, ale v pátek si odbyl svou letošní premiéru. Největší jeho majstrštyk přišel ve 4. setu, kdy za nepříznivého stavu vystřídal mě a Mahaje a vypustil Tomína s Vánisem, a hlavně o všech 4 timetoutech zmínil slovo tiebreak asi tak 3x častěji než padlo za minulý hrací víkend, kdy jsme dva tiebreaky fakt hráli. Jen namátkou: „Hoši, v klidu, rozehrajem se do tiebreaku.“ „Óňo, uklidni se a odpočiň si na tiebreak.“ „Tenhle set už je asi v prdeli, pojďte to nastartovat na tiebreak.“ „V tiebreaku už jim ten servis takhle chodit nebude.“ Tímto zkušeným psychologickým tahem kluky na hřišti tak uklidnil, až zařídili, že na žádnej tiebreak nedošlo :) Teď bez jakékoliv ironie, koučování Bóry a Standy jako asistenta bylo super, dokonce i Kulich o timeoutech mlčel a hrál výborně. Nemáme jen nejlepšího smečaře, účko a blokaře soutěže, ale i trenéry. Doufám, že si to přečtou a budu hodně hrát :) Po zápase jsme Pod Lipami pěkně povečeřeli, někdo se představil našim fanynkám, dirigování Parkym jsme si zapěli Spartakiádu a šli jsme všichni spát. Postupně... Časem… Podle informací co mám, všichni spali doma, žádný random byty neproběhly, takže jsme byli všichni ready na sobotní mač.

Poslední na řadě byl Nymburk, toho času poslední tým tabulky bez zisku bodu. Oproti loňsku jim chybělo účko, libero a střeďák a bylo to dost znát. Sice se s námi první dva sety drželi do půlky setu, ale pak jsme je přehráli. Poslední set už byl jednoznačně v naší režii. Hráli jsme v sestavě Parky, Pilda, kterého vystřídal Štufy v půlce druhého setu, Kulich, Kubíno, Óňa, Jura a Tomíno na liberu. Za zmínku stojí to, že Nymburku se podařilo dvakrát sestavit dvojblok proti našemu signálku. Nicméně jim to nebylo nic platné, Parky jednou zkušeně zalil a jednou šel over, takže dva body z toho byly jako by to bylo na bez – tohle bylo to pravé zakončení hostivařského Signál festivalu.

MFF – Nymburk 3:0 (19,20,13)        

Úvod sezóny nám vyšel víc než slušně, porazili jsme loňského vítěze 3:2, teď jsme si připsali plný počet bodů. Možná trošku mrzí prohra 2:3 s Teslou, která od té doby neuhrála ani set. Ale proti nám jim to prostě sedlo. Takže 9 bodů a druhé místo je super. Teď pokračujeme moravským výjezdem do Bučovic a Staráku, držte nám palce!

Závěrem bych chtěl pochválit všechny, co v zápasech nastoupili, myslím, že tam není moc co vytýkat. Dále chválím žebřinu Mahaje, že se na mě neuráží, když mu pořád sypu, určitě chápe, že to s ním myslím dobře a mám ho rád, a Kubošíka, že zabojoval s rýmičkou a v sobotu se dokonce přišel podívat. A hlavně díky moc všem fanouškům, co dorazili do naší nové haly a podporovali nás, moc si toho vážíme!

Nananananana Óňa Kupilík

1. kolo sezony 2018/2019 - Tesla Brno a Beskydy

Odstartoval nový ročník 1. ligy mužů a nás hned na začátek čekali soupeři z Moravy a Slezska. Nejdřív bych chtěl zmínit, že naše hala přes léto prošla významnou rekonstrukcí, která se dle mého názoru velmi zdařila. Máme novou palubovku, nová světla, nové závěsy a částečně byl vylepšen i interiér haly. Halu nyní máme opravdu hezkou, nicméně jsme přišli hned o tři konkurenční výhody, kterými byly betonová podlaha, tma a zima.

Naštěstí se ale další výhody objevily v podobě příchodu mladých, nadějných a volejbalu chtivých novomatiků. Naše řady na letošní sezonu posílili Martin Pilous (Pilda) z Ústí nad Labem, Martin Fikar (Fiky) z Liberce, Kuba Jarošík (Kubošík) z Plzně, Matyáš Janda (Mahaj) z Českých Budějovic, Petr Sobotka (Soby) ze Ždáru nad Sázavou, Kuba Váňa (Vánis) z Proseka a nakonec se nám podařilo získat na hostování dvě mladé pušky z Příbrami ročníku 2001 - Jirku Mikulenku (Miky) a Radka Baláže (Ráďa). Tímto se náš tým oproti loňsku omladil v průměru asi tak o 10 let, ne-li o víc.

MFF - Tesla Brno (-23, 24, 22, -19, -15)

Na náhře nastoupil Óňa, na smeči Parky se Štufim, na bloku Kubíno, na liberu Mahaj a jelikož se ještě nehrála extraliga, mohli nás na první kolo posílit i Miky na účku a Ráďa na bloku. Kulich byl mimo a černý Petr zůstal na Heřmiho, Fikyho a Sobyho, který musel Parkymu půjčit svůj dres, protože to Parky logisticky z Plzně nezvlád. A jelikož Soby prostříhal, vyměnil s Parkym namísto vřelého pozvání na pivo v hospodě tuhle aktualitu.

Kluci z Brna přijeli s týmem plným nadějného mládí a tak bylo jasné, že budou řádně nahecovaní a na hřišti nedají nic zadarmo. Naštěstí nás na oba zápasy přišla podpořit početná skupina našich nejvěrnějších fanynek a fanoušků, kterým bych chtěl tímto poděkovat, za vytvoření perfektní atmosféry. Sice tím náš „chrám ticha“ trochu utrpěl na pověsti, ale aspoň jsme mohli vzdorovat hlasitému brněnskému zdaréééc. Hned od začátku se hrál pro diváka pěkný volejbal plný dlouhých výměn, protože Brňáci čapali rukama nohama, co to šlo. První tři sety byly velmi vyrovnané a rozhodovaly maličkosti. Trochu škoda, že se nám nepodařilo vyhrát první set, mohlo být po třech setech hotovo. Nakonec jsme se dostali až do tiebreaku, ve kterém jsme sice měli dva mečboly, ale pak na mě poprvé v kariéře padla tíha nejstaršího hráče na hřišti a to z obou týmů, a na jednoblok jsem si to zkušeně vrátil pod nohy a bylo vymalováno.

MFF - Beskydy (-22, 22, -20, 21, 14)

Druhý den nás čekal těžký zápas s loňským vítězem z Beskyd. Ten letos ještě posílil o zkušené bývalé extraligové hráče Tomáše Širokého a Romana Kozáka. Nastoupili jsme opět s Óňou na náhře, Jirkou na účku, Ráďou a Kubínem na bloku, Šufim s Parkym na smeči. Na liberu Mahaje vystřídal Tomíno. Nezačali jsme sice špatně, ale soupeř nás tlačil především tvrdým servisem, po kterém se nám těžko ztrátovalo a set jsme těsně ztratili. V druhém setu jsme se se soupeřovým servisem vypořádali lépe, přidali k tomu několik dobrých obran a set se nám v koncovce podařilo získat. Třetí set začaly být Beskydy postupně lepším týmem a opět díky kvalitnímu servisu nám komplikovali ztrátu a zdálo se, že dostávají zápas pod kontrolu. Došlo i na střídání, kdy Štufyho střídal Pilda a Tomína Mahaj. Ve čtvrtém setu jsme ale nesložili zbraně. Zlepšili jsme příjem, po kterém bezchybně útočili hlavně Ráďa s Mikym. Navíc soupeř přidal několik nevynucených chyb a šlo se do tiebreaku. Když už se zdálo, že pátý set opět ztratíme a to ve chvíli, kdy soupeř ztrátoval za, pro nás nepříznivého, stavu 13:14, Mahaj zkušeně čapnul balon až pod strop a soupeř během této chvíle stihl spadnout do sítě. Na servis šel Miky. Po jeho kvalitním servisu přišla další naše obrana a Miky nekompromisně složil z doskoku. Jeho chvíle měla ale teprve přijít. Za stavu 15:14 pro nás si Miky nahazuje servis a nekompromisní bombou po lajně setře zbytky barvy, co nestačila ještě zaschnout, z růžku hřiště. Připisujeme si velmi cenné vítězství, nicméně Miky svůj výkon skromně hodnotí slovy „v klidu, s Beskydama jsem ještě neprohrál“. Opět děkujeme fanouškům za skvělou sobotní podporu jak v hale, tak v restauračním zařízení a těšíme se na další fandění.

Příště zkusím nezapomenout si dresy…

Parky

Český Pohár – první kolo

Píše se sobota 22.9. 2018 a náš manšaft vyráží s poměrně obměněným kádrem na první turnaj sezony, který zároveň bereme jako přípravu na ligové zápasy.  Jakožto nováček týmu jsem byl obeznámen před zápasem o pravidlech pozápasových aktualit a s klidnou hlavou jsem si říkal, že není možné prohrát střižbu 4x za sebou. Jak se ukázalo, mé domněnky byly mylné a tahle povinnost tedy připadla mně.

Sraz jsme měli před sportovní halou ve Dvoře Králové, nebo možná Králově Dvoře, to už není podstatné, protože jsme trefili ten správný Dvůr. Z důvodu nedostatku aut, musela část naší výpravy vyrazit už v 8 hodin ráno vlakem a zbytek se vezl v domluvený čas auty. Ve 12 hodin jsme se konečně všichni sešli v šatně a udělali rychlou poradu. V jednu hodinu zazněl hvizd rozhodčího.  Naše první utkání začalo.

VŠSK MFF UK Praha – Choceň

Do zápasu jsme nastoupili v sestavě Óňa začal na nahrávce Heřmi na účku, na kůlech jsme měli Pildu a nahecovaného Štůfiho, na bloku začal náš univerzální hráč Petr alias Bohouš Sobotka s Kubínem a na liberu Tomíno. Já, společně se zbytkem týmu, jsem čekal na svojí příležitost ve čtvéru, ale protože na poradě jsme se shodli, že si zahrají všichni, sestavou se stále míchalo.

I přes Choceňské nestandartní údery se nám podařilo ve všech setech soupeře přehrát poměrně velkým rozdílem, hlavně díky Pildově dělovému servisu, který záhadně pokaždě našel pana Filče (choceňský přihravač) na druhé straně sítě. Vítězíme 3:0 (25:19, 25:12, 25:19)

VŠSK MFF UK Praha – Dvůr Králové

Naše základní sestava se na druhý zápas trošku změnila. Na smeči vystřídal Parky Pildu a já začal na liberu. Soupeř vyhrál s Chocní také poměrem 3:0, a tak jsme soupeře nechtěli od začátku podcenit.

První set byl velmi vyrovnaný.  Až v koncovce se nám povedlo ubránit pár útoků soupeře, utéct o pár bodů což znamenalo vítězství v prvním setu 25:21.

Druhý set jsme soupeře tlačili na servisu a soupeř se nemohl na útoku prosadit. Set se nám opět podařilo vyhrát a to o něco jasnějším rozdílem 25:19.

Třetí set byl asi nejdramatičtější ze všech. Byla to tahanice o každý bod a soupeř měl dokonce i setball, který se mu naštěstí nepodařilo využít. Stav byl 25:25, když na servis přišel nějaký bomber od nás a ukončil zápas 27:25.

Jelikož se Turnov z turnaje odhlásil, pro nás to znamenalo vítězství ve skupině, a tím jsme si zajistili účast v druhém kole poháru. Naší novou halu přijede navštívit extraligové Ústí nad Labem. Těš se Ústí!

Snad budu příště stříhat líp.

Mahaj

EGE a ČZU B

Ten pocit, když si člověk přijde odsedět na lavičku druhý zápasový víkend v sezoně a hned ho osud potrestá aktualitou….

Už cestou ze sobotního zápasu jsem si říkal, co bych tak asi mohl psát. V dobách, když jsem ještě hrával, jsem si říkal, že si nic nepamatuju, protože se soustředím na každý balón zvlášť a žiju od servisu k servisu. Z pozice diváka zjišťuju, že to nebyl ten pravý důvod. Nejspíš si prostě jenom hovno pamatuju. 

No nic, otevřu si ČVF, podívám se, proti komu a kolik jsme hráli, a snad něco vymyslím:

1. 12. 2017, 19:00 EGE - MFF Praha   3:2 (-22,23,22,-18,15)

Na pátek jsme měli naplánovaný výlet do Budějic. Standa začátkem týdne poslal e-mail, že mají novou adresu haly. V tu dobu mi to bylo ještě fuk a ani nevím, co jsem s e-mailem udělal. Ve středu jsem se dozvěděl, že mi to fuk být nemělo. Stejně je mi to fuk dál a informaci v dobré víře, že je někde v mejlu, z hlavy vypouštím.

Jako řidič z jedné posádek lezu v pátek do mejlu a hledám Standův e-mal. Nikde není, ani v koši. Divné. Píšu Hynkovi, ten nic neví. No nic, vím, že to má být někde u hokejového centra, v googlu si nacházím hokejové centrum a vyrážím. U Anděla nabírám Hynčuse a opožděného Kulicha a už si to šinem někam, kde by asi měla být hala. 

Po vjezdu do Budějic, kousek před koncem cesty vidíme obrovskou kostku se svítícími okny a říkáme se, to by mohlo být ono. No nic, jedeme dál k hokejovému centru. Tam chvíli tápeme, pak přijíždí David se svou posádkou, tápeme méně. Když vidíme jejich zmatenost, tápeme více. Jdu na výzvědy a Kulich prý nezávisle taky. Našel jsem kluziště, ale i halu, jenže pusto prázdno. Rozhodnul jsem se, že pojedeme do původní kostky. Na parkovišti jsem potkal Kulicha, ten mi řekl, že se byl ptát, ale co mu řekli, to vlastně už ani nevím. 

No každopádně kostka byla to správné místo. Potom, co jsem důchodci u vstupu vysvětlil, že opravdu platit vstupné nebudu, jsme se i se zbylými posádkami sešly v šatně, která by svými rozměry mohla být menší tělocvičnou. 

Převlíkání, nějaké to chození s balónem v ruce, to všichni známe, pak porada (čert ví, co se tam říkalo), pak konečně trocha rozcvičky a zápas začíná.

Teď zkusím odhadnout sestavu: Náhra jasná, Průchič v Německu, takže Óňa. Libero taky jasný, Miko17, který byl v minulé aktualitě opomenut, tak ho jako kompenzaci dělám více tučným. Pak si pamatuju na kamarády ze čtverečku Reného a Kryštofa. Vosič a Hynek se mi tam nějak střídali, blokaři taky rotovali. Nejvíce mě zaujal jeden z bratrů (co já vím, který z nich hraje na bloku). Vždycky když byl ve čtverečku, tak mi překážel ve výhledu. Nezmínění tedy museli logicky hrát a též logicky že na svých postech. 

První set 25-22 o kousek vyhráváme.

Druhý set je o ještě menší kousek pro domácí.

Třetí set je o kousek pro domácí.

Čtvrtý set je náš o docela pěkný kus.

Pátý se jsme údajně (říkali kluci v sobotu) vedli nějak 12-8 nebo tak, ale stejně náš nebyl, takže si po urputném boji vezeme jen bod. Škoda, měli jsme na dosah větší porci.

Pamatuji si obří bojovnost Óni, který jim tam párkrát vytřel i mimo hřiště a jeho moc pěkné servisy. Naopak z Kulichova 50 na 50 se stalo tak 10 na 90. Myslím, že se mi chvíli líbil i Vosič, ale pak mi nedává smysl, že jsem si s ním povídal ve čtverečku. Asi to byla pomíjivá chvilka.

Cestou zpět se většina manšaftu stavila v Písku na Swiss Kingovi a díky své průměrné rychlosti 135km/h dorazili do Prahy jen 15 minut po mně, co jsem jel rovnou a nemyslím si, že bych se nějak coural. Někteří šli asi ještě na nápoj, ale to už já jsem spokojeně prděl do peří.

2. 12. 2017, 14:00 Volleyteam ČZU B - MFF Praha    0:3 (-32,-25,-30)

Druhý den jsme měli na rozpisce Lužiny. A tak jsem si upravil plány tak, abych nejpozději ve 14:00 skončil práce na bytě, doma se osprchl, najedl a pak poklidně počkal na zápas a že tak jako o skoro všech sobotách budu  na srazu v 17:00. 

Jenže pak mejl od Standy, že sraz je ve 13:00. Zápas byl totiž od 14:00. No hurá :-/ Takže zase změna plánů. Škoda, že už je pryč ta doba, kdy mě volejbal bavil a nevadilo mi to.

V šatně jsme se dozvěděli, že Vosič si zdřímnul v autě, díky spolubydlícímu jeho bratra, který nechal klíče v autě. Asi nic moc nocleh, ale protože asi nezapadl do kolektivu a nemá mezi námi kamarády, ke kterým by se mu chtělo jít, nic jiného mu nejspíš nezbývalo. Kulich nějak ne a ne dorazit, někde bloudil či co, tak jsme se poradili bez něj a šli jsme do haly. 

Tam jsme doplnili obvyklou rozcvičku spočívající v chození s míčem a házením na koš o kopání na branku, která - POZOR - byla ve spodní části zastavěna reklamou, takže jsme to měli o to těžší. To byla ta správná výzva.

Díky tomu, že se nám vrátil Průchič ze zahraničí, doplnil sestavu čtverečku Óňa. Na lavičce přibil Standa. Jinak asi vše stejné. 

Co by stálo za zmínku byl Průchičův servis. Škodil. Ne nám, není to Kulich, ale jim. V rámci strategických tahů proběhlo nějaké to dvojstřídání a tak se stalo, že jsem ho měl ve čtverečku. Co mě trošku pak vrtalo hlavou, že i v tom čtverečku se mnou snad byl až do konce.

Asi když jsem se byl vyčůrat, nebo když byl oddechový čas, si kluci řekli, že jsme přeci jasně lepší a tak si s nimi pohrajeme. Alespoň herní průběh tomu nasvědčoval. Skóre bylo vyrovnané, v prvním setu snad mírně vedli domácí, samozřejmě pod naší kontrolou a s naším dovolením. V koncovce jsme je dorovnali a vodili si je až do stavu 32-34.

Druhý set jsme vedli asi 0-4 nebo tak nějak. Nuda. A tak jsme je nechali nás dohnat a pak to bylo obdobné jako v setu prvním, jen jsme nebyli tak trpěliví, takže jsme to utli už za stavu 25-27.

Třetí set byl v naší režii. Vedli jsme o spoustu bodů. Nic si nepamatuju, tak pro názornosti odhaduji cca 13:22. A to je přeci nuda. A tak kluci vypli. A to myslím skoro doslova. To, že to bylo pod kontrolou (odpověď na vrtání hlavou viz někde výše nahoře), svědčí i to, že nepotřebovali nový impulz třeba dvojsřídáním, byť byl Óňa přední a na opětovný start jsme měli o jednoho útočníka na síti méně. Někde kolem stavu 23-23 jsme teda zase nahodili motůrky a vzali si i třetí bod stavem 30-32.

Za víkend 4 body z venkovních mačů, byť ten druhý byl v Praze, není málo, takže asi dobrý. Díky této aktualitě jsem si všiml, že jsme měli tu čest hrát jubilejní stý zápas této sezóny této ligy.

Teď už jen doufám, že příště neprostřihám a jdu štukovat. Přeju co nejvíce zápasů tak pevně pod kontrolou, jako byl ten sobotní, Váca.

VelMez a Dobi (Honzovo ulejvka a servis)

MFF Praha - Velké Meziříčí (3:0)

Tak jsem prémiově prostříhal tento rok aktualitu a zrovna to vyšlo na pátek ve kterém nás čekal domácí zápas s Velkým Meziříčím, tedy prvním chlapský klub, do kterého jsem chodil.

Abych to trochu vysvětlil, když jsem začal v 18 letech s volejbalem, bohužel jsem nemohl chodit s klukama, protože ti měli tréninky v úterý a ve čtvrtek a to jsem měl angličtinu. Další nabídku mi dal kdysi trenér v Třebíči, abych chodil na páteční tréninky žen. Tam se mi hodně líbilo, ale můj první rozchod a konec kurzů angličtiny mě nakonec dostal do Velmezu, se kterým jsem si užil svoji první a poslední sezónu juniorů.

Teď i trochu k soupeři - je to zasloužený nováček první ligy. Hráli jsme proti sobě první zápas u nich doma a nehráli vůbec špatně. Podle výsledků je volejbal baví, jen neuhrají těch několik důležitých míču v koncovce.

My nastoupili s Kulichem a Kubou na bloku, Ondrou na náhře, Hynčusem a Lukášem na smeči a Vosičem na účku.

Na hřiště se postupně podíval i Průchič a Ráca. Ve všech setech jsme měli pohodlný náskok a bylo vidět, že máme navrch hlavně na bloku.

V druhém setu to už vypadalo dost nepříznivě, kdy ze stavu 13:8 to bylo najednou asi 15:15, ale naštěstí sérii bodů ukončilo jejich účko útokem do půlky saka.

Myslím si že série proher je dostává psychicky a myslím že lépe hráli v našem prvním zápase, tak snad se jim bude dařit.

MFF Praha - Dobřichovice (3:2)

V sobotu k nám přijel první tým Dobřichovic, na který jsme se připravovali jak to jen šlo. Někdo přidal v posilce a zvedl o pár želez víc, někdo dal o gól víc ve fotbale nebo o balkón víc při rozsmečování.
Já si dal o pivo víc v hospodě.

Přípravu před zápasem nevím, přišel jsem pozdě. Začali jsme s  Všechno stejně jako včera, jen s Průchičem na náhře a hlavně na začátku na servisu, což nás dostalo do vedení asi 8:2, několik zákroků na síti napovídalo že to bude velmi nahecovaný zápas z obou stran. V prvním setu jsme na Dobřichovice našli zbraň a vyhráli.

V druhém a třetím jsem tu zbraň nenašli. Lukáš všechno poctivě smečoval, Ráca si přivedl do haly širokou rodinu a kamarády, kteří ho poctivě podporovali, bohužel to nestačilo a prohráli jsme.

Na konci třetího setu ovšem trenér Standa mrknul na mě a já nastoupil a překvapivě dal servis, takže jsem zůstal i do čtvrtého setu, kde se bojovalo o každý bod.

Chtěl bych zde vyzdvihnout sám sebe, kde jsem spornou ulejvkou levou rukou na středu získal hned 2 body, jelikož se Dobřichovičtí rozhádali s rozhodčím natolik, že dostali červenou kartu. Úctyhodně jsme zvládli koncovku, za což bych chtěl vyzdvihnout všechny ostatní.

Čekal nás tiebreak, ve kterém nás opět čekal kvalitní volejbal až do stavu 11:11, kdy bych sám sebe zase vyzdvihnout nechtěl, protože jsem šel na servis a myslím že to letělo nejen mimo hřiště, ale i mimo síť. Naštěstí nás podržel Lukáš, který začal zalejvat a Vosič, který složil poslední balón.

Honza Š.