Minimálně podle výsledku se jako noc a den lišil náš páteční
výprask v Hradci od celkem snadného vítězství o pár hodin později
v Nymburce. Ale popořadě.
Hradec Králové - MFF Praha 3:0 (19,23,17)
První přestávka v minulém týdnu nám umožnila u všech
doléčit různé bolístky, tedy kromě Malináče, který se zlomeným pravítkem asi už
do této sezony nezasáhne, takže jsme se po dlouhé době vydali na zápas ve
dvanácti lidech + Standa. S tím, že nás bude nezvykle hodně a že naše auto
bude muset jet v pěti, chtěl něco udělat Kulich, který místo normální
trasy k místu srazu zahrnující přechod pro chodce se semafory se rozhodl
přebíhat o pár desítek metrů dál šestiproudovou dálnici. Posílen pocitem z prvních
třech pruhů, které šly hladce, si myslel, že i druhá strana bude brnkačka,
ovšem nedocenil, že ty první tři pruhy byly směrem do centra Prahy, kam
překvapivě v pátek odpoledne moc aut nemířilo. To se ovšem rozhodně nedalo
říci o směru z města ven a mezi jednotlivými proudy aut tu a tam
problesklo nějaké okýnko tak možná pro Usaina Bolta a ne pro Kulicha
v bundě, pohorkách a taškou na zádech. Po asi čtvrthodině sbírání odvahy
na středovém pásu u svodidla zřejmě dospěl k rozhodnutí, že i tak nás
kdyžtak zbude na zápas 11, a nějakým zázrakem to tam prokličkoval. Naštěstí
jsme měli sraz s dostatečnou rezervou, takže ani tahle Kulichova ruská
ruleta na mostě Barikádníků nás nezdržela od příjezdu načas.
Letošní rozlosování nám opravdu přálo, dostali jsme Hradec
venku ještě v podzimních měsících, takže nás jejich hala přivítala
nezvykle přívětivou teplotou – bylo v ní nad nulou, což byla docela
příjemná změna oproti loňsku, kdy jsme tam rozcvičku absolvovali
v kulichu, které Kulich prozíravě vzal s sebou. Letos je prý taky
měl, ale nebyly potřeba.